Silentbloky (Ukázka, strana 99)

dám. Dál do vesmíru, kde světlo po zakřivené dráze Měsíc obtéká a nemůže nic za ním v zatmění skrýt — klasy zůstávají stát a rostou. 32 cest moudrosti Zákona k sedmi viditelným. Pokud se otočím a pohlédnu na nebe, uvidím tam pole klasů. Den bude uvnitř.

V dvaceti paprscích záříš a stáčíš-li tvář ke mně, vidím z dráhy Tvého vnitřního zraku jen 2 průměty, nahoře a dole — komety neschopností mého zraku uťaté z dráhy mimoběžné s osou mého těla. Tvůj vnější zrak sklopen patří třinácté hvězdě mimo den a noc. — — — Fyziologický astigmatismus způsobuje, že vidíme Slunce i hvězdy tak, jak se kreslí — s paprsky. Však koruna je doopravdy čelenkou a to, co z ní vybíhá vzhůru jako střepy, je jen průmět. Pootočí-li se mandala tak, aby Měsíc byl dole a Panna nad ním vítězila, znázorní tak oko, jehož řasy v sobě halí „oční kouli“, zploštělý elipsoid právě takto — jako planeta Země. Víčka jak ledovce postupují od pólů k rovníku. Doba ledová zpomalí nadupanou evoluci? Logika zraku je logikou pohybu planet. „Jako oběžná dráha, zbavená své hvězdy, promýšlel jsem se v prázdných kruzích nad sebou, sledoval jsem přízračné měsíce, utěšoval jsem se příliš mnoha nepravými slunci.“ (René Daumal) • • •

• • •

ŽIVOT NA SCHOVÁVANOU (Autor všech následujících řádků chodí jakoby nic mezi námi a těší se dobrému zdraví) Deset dvacet, Ingemar se tu bude stavět používajícím písmo. Cokoli se dozvíte, cožkoliv prožijete, je jedno. Není v tom skryt rozdíl, na němž by záleželo. Záleží jen a pouze na tom, jak dané informace, zážitky, nahodilosti přijímáte. Jaká složka vaší bytosti to přijímá. Čím to registrujete, uchováváte a co řídí vaši reakci. Jen tohle. Co

97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167538

navenek takzvaně proběhne, je beze zbytku produktem vnitřního procesu. Je naprosto vyloučené, aby to s ním nebylo v korelaci. Pokud někdy nabýváte intenzivního přesvědčení, že k vám něco přichází zvnějšku a odtamtud také bylo dáno, co, kdy a jak — pak dvacet třicet, Buddha se rád zjevoval v opičí masce. Opičil se po vás a vy nechápajíce jste začali o tom psát literaturu, něco jako život, nevěda, že zákonitosti, podle nichž to vše domněle existuje, nemáte pravomoc správně přijmout. Každým řádkem pracujete pro ještě větší ztrátu té pravomoci. Nacházíte-li se ve stavu zúženého vědomí, nedokážete nijak ocenit hodnotu posvátných textů a plodíte další a další, jako kdyby slova sama nějak zaručovala nějaké předávání něčeho. Je to úplně jinak! V rozšířenějším vědomí náhle lze brát poklady z hlubin textů bez ohledu na třídění uplatňované v zúženém vědomí a vůbec bez ohledu na jakýkoli „původní záměr“, který by vzešel ze zúženého vědomí. Už to, že zde používám výrazy divně křížící úzkost–šíři s hlubinou, je mi pouze ukazatelem, že to v těch slovech není — a že ve snaze odlišit moudrý text od nemoudrého se vždy mýlíte, pakliže vaše východisko je nemoudré, a nikdy se té snahy nedopustíte, pakliže je moudré. Neboť ten, kdo ruku řídil, neměl žádný záměr, a je-li tam jaký „poznat“, prochází jen od toho popleteného vykonavatele vaší „úzkosti“. Třicet čtyřicet, mnohoruký Višnu se rád nechá zaměstnat zaměstnáváním jedné každé. Mám-li se zde dopustit té lehkomyslnosti, že se vyjádřím k otázce života a smrti, pak musím konstatovat, že život a smrt v obvyklé podobě, jak se o nich „na ulici žvaní“, vůbec neexistují. Tyto principy jsou neustále zde z hlediska věčnosti, a tím i v každém jednotlivci, a to „paralelně“ — s během času to obvykle předpokládaným způsobem vůbec nesouvisí. To, že tu chodíte jakoby nic mezi námi a těšíte se dobrému zdraví, ještě vůbec neznamená, že jste živí! Kdo každým činem i myšlenkou podporuje smrt, je už mrtev a takzvané fyzické smrti se nemusí bát, protože pro něj nemůže znamenat žádnou změnu, ale on se bojí a bude a musí bát právě proto, že ji podporuje. Tohle nevyřešíte rozumem! Nic z toho, co je příznakem vaší inteligence (tak jak se měří v testech),

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167538

vám ve věci smrti a života vůbec nepomůže. Čtyřicet padesát, IQ je jabko červavé, jak zpívá Čárlí. Jediné, co můžete vykonat pro svůj život (a takto dejme tomu i pro svou nesmrtelnost — což je taky něco úplně jiného, než se tvrdí, ona není ani svá ani nesvá…), jest, že budete méně podporovat smrt. Život pak dostáváte, ani nevíte jak. O to vědění „jak“ totiž vůbec nejde, resp. pokud víte, co děláte vůči životu a smrti, víte, jak dostáváte život. A už to vůbec nepotřebujete vědět. Jediné, co potřebujete, je dost připravenosti na to nezapomenout vůbec, jak to je. Při nejmenším zapomnění se vás zmocňuje smrt a ona právě (zde skrze čas) umí pracovat s tím, co je ve vás připraveno podlehnout, neboť to je právě ona sama, která se takto poznává. Padesát šedesát, po ovoci poznáte je (a vůbec nemusíte fízlovat poblíž sadu). Vše je neseno dechem. Nemůžete si dovolit nic bez milostivé spoluúčasti vašeho dechu. A nebyl to váš rozum ani váš cit nebo vůle nebo jak to nazývá ta rošťácká parta melancholiků, sangviniků, flegmatiků a choleriků. Ani jste to nebyli vy, kdo se nějak samostatně přičinil o to, že je co dýchat. Skrze ten pochod jedině může přicházet „původní“ projev. Ono rozpuštění a vytváření vesmíru se děje tolikrát za minutu, kolikrát se pohnou vaše plíce, a není na tom nic divného. S důvěrou se tam lze obrátit. Šedesát sedmdesát, prach jsi a v prach se obrátíš — má snad jedna částice prachu nějaký přímý vliv na váš dech?! Láska, na jakou jste ochotni přísahat, je vám neustále plně k dispozici. Nijak se vám nemůže stát, že vás někdo opustil, zklamal, že v dopravním prostředku jsou všichni spolucestující ledově lhostejní k vaší dobrosrdečnosti. Zúžené vědomí zužuje lásku na hrstku projevů, jejichž interpretací se pak lidé sužují. Pod krunýřem ztuhlých nánosů letargie je v každém tepu vašeho srdce uchováno to neměnné a neohrozitelné — potenciál milosti bez hranic. Sedmdesát osmdesát, zastavme sa, bratia, veď sa ony stratia, a nikoli, jak to nějaký zoufalec pozměnil: zastavme ich, bratia…, to je úplně špatně! (Leda že by prolínačka s němčinou.) Netřeba brát spermiím bičíky ani Mikuláši berlu. Nebo je dokonce přesvědčovat o prospěšnosti vzájemné záměny. Jakýkoli názor je jen jedna ryba z moře, která byla zrovna tak

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167538