Petrlík potřásl bolavou hlavou a pokračoval do obývacího pokoje. Když viděl, jak Antoš s Lopatkou drží vzpouzejícího se Sádla, nadšeně vykřikl: „Medvěd!“ Lopatka se lekl a pustil Sádla, který ucítil příležitost získat svobodu. Vytrhl se Antošovi a pokusil se o útěk. Protože však nic neviděl, narazil vší silou do jídelního stolu, převrátil jej a upadl. Mezi povalenými židlemi se pak mezi ošetřovateli rozpoutal zuřivý zápas. Karel zatím dorazil do kuchyně. Jitka se už trochu probrala. Seděla na podlaze a omámeně vrtěla hlavou. Když to medvěd uviděl, soucitně zabručel. Uchopil ji do náruče a opatrně posadil do kuchyňského dřezu, aby ji uklidil trochu stranou. Když dívka ucítila, že ji to zespodu studí, přesunula se na kuchyňskou linku. Přitom shodila na zem mísu s koláči. Chtěla slézt dolů, aby je posbírala, ale medvěd jí řekl starostlivě: „Měla byste radši zůstat tam, kde jste. Za chvíli to určitě zase začne.“ Sehnul se, zvedl kus koláče a dychtivě si jej vložil do tlamy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167466