přiznal, že veškeré jeho bohatství jsou vlastně vyhozené peníze. Dokud má byt, kde se mu dobře žije, a tučnou sbírku CD (myslím, že přesně tak to formuloval), nic jiného nepotřebuje. No, Cicero jednou řekl, že kdo má zahradu a dobrou knihovnu, tomu nic nechybí. Je-li člověk schopen těšit se ze zahrady a sbírky knih, nepotřebuje si nejspíš bělit zuby nebo zbytečně rychle se vozit motorovým člunem, co já vím. Ovšem nejsou to jen ti nejbohatší, kdo se ocitl na galejích, kdo sedí na kolotoči, kde vlastně nikdy nechtěl být, kde veškeré úsilí nakonec vyjde vniveč a ve finále se nikdo nemá lépe. Týká se to i nás, obyčejných slušných lidí, příslušníků globální střední třídy. V roce 1973 si pouze 13 % Američanů myslelo, že je nutné mít v autě klimatizaci. V roce 2005 bylo o tomtéž přesvědčeno už 41 % z nich. To mi připomíná zjištění, které kdesi publikovali sociologové Ivar Frønes a Ragnhild Brusdalová: V 60. letech minulého století ještě nikdo v Norsku neměl v koupelně podlahové topení. V roce 2000 považujeme koupelnu bez podlahového vytápění za „studenou“. Takže krátké období, kdy bylo podlahové topení skutečně oceňováno jako cosi speciálního, nastalo někdy v 80. letech a trvalo velmi krátce. Naše část světa se podobnými paradoxy jen hemží. Někteří tomuto fenoménu říkají hédonická adaptace (hedonic adaptation), což znamená, že si na potěšení rychle zvykáme, takže radost z nového produktu, například z podlahového vytápění v koupelně, se postupně vytrácí, až se přiblíží nule. Někteří američtí psychologové tvrdí, že muži, kterým jsou ukazovány obrázky fotomodelek, jsou poté o něco méně spokojeni se svými manželkami. Čím více fotomodelek muž vidí, tím méně je spokojený se svojí ženou. Nakonec vlastně vůbec není pěkná. Hmm, řekne si možná někdo, to dost vypovídá o kvalitě těch manželství, ale nikoli o něčem dalším. Ovšem tento příklad nás přivádí blíže k závěru. Zdá se totiž, že zákon o klesající mezní užitečnosti nejlépe funguje na věci a zážitky, které pro nás znamenají relativně málo, nebo na krátkodobé radosti, jako je limonáda v poušti či steak k večeři. Protože pokud máte rádi vážnou hudbu, neomrzí se vám jen proto, že ji posloucháte příliš často. Zážitek je naopak čím dál lepší, jak objevujete stále nové nuance. Pokud jste poslouchali Mahlera, aniž byste předtím slyšeli Brucknera, něco vám schází; nebo spíše posloucháte-li nejprve Brucknera a pak přejdete 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167244