„Co se s nimi stane potom?“ „Nad tím byste se možná měla zamyslet vy, když jste s nimi svým způsobem spřízněná.“ „Nejsem s nimi spřízněná. Ale rozhodně mi to není jedno.“ Vyšly z domu. Vivi Sundbergová zamkla a klíč pověsila na hřebíček. „Nepočítáme, že by se sem někdo chtěl vloupat,“ vysvětlila. „Tahle vesnice je teď střežená jako švédský královský pár.“ Na cestě se rozloučily. Některé domky osvětlovaly silné reflektory. Birgitta měla znovu pocit, jako by stála na divadelních prknech. „Jedete zítra domů?“ zeptala se Vivi Sundbergová. „Nejspíš ano. Přemýšlela jste o tom, co jsem vám říkala?“ „Předložím vaše informace kolegům zítra na ranní poradě a pak se to zpracuje jako každá jiná informace.“ „Ale musíte se mnou souhlasit, že ta souvislost je možná, dokonce snad pravděpodobná, ne?“ „Na to je příliš brzy. Ale myslím, že to nejlepší, co teď můžete udělat, je pustit to z hlavy.“ Birgitta se dívala, jak Vivi Sundbergová nasedá do auta a odjíždí. Nevěří mi, řekla si pro sebe ve tmě nahlas. Nevěří mi, a dá se to samozřejmě pochopit. Ale zároveň ji to naštvalo. Kdyby ona pracovala u policie, informace naznačující spojení s podobnou událostí by pro ni byla prvořadá, i když se to stalo na jiném kontinentě. Rozhodla se, že si promluví se státním zástupcem, který vede vyšetřování. Měl by pochopit, jak důležitou věc zjistila. Do Delsbo se hnala zbytečně rychle a vztek ji držel ještě i v hotelu. V jídelně probíhal slavnostní banket reklamářů, takže se najedla v liduprázdném baru. K jídlu si objednala skleničku vína. Byl to australský shiraz, měl plnou chuť, ale nemohla přijít na to, jestli v něm cítí tóny čokolády, lékořice, nebo obojího.
98 číňan Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167220