Bongo nejsou na prodej a já jsem mu řekl, že si má nechat ty svý zasraný peníze, ale on pak, aby mě vyzkoušel, zdvojnásobil a ztrojnásobil cenu. Skončil na sedmdesáti tisících korunách. Tak si Bonga cenil. Já jsem samozřejmě odmítl a on se ke mně od té doby chová dost odměřeně. Cítí se nejspíš trochu dotčený. Je zvyklý na to, že mu peníze otevírají dveře, takže když pak zjistí, že mu je zavírají, zdá se mu, že se svět proti němu spikl tak, že to lze jen těžko překousnout. Tohle už není místo k životu. Musím dál. Ale než se někam přesunu, chci dokončit totem. Člověk nemůže upustit od plánu vzdát čest svému otci jen kvůli vpádům tápajících pravičáků a jiným rušivým prvkům. Musím zatnout zuby a dokončit to. Pak si sbalím věci a zmizím, než se ostatní nadějí. Zvyšuju tempo. Pracuju na dvě směny. Gregus se snaží držet se mnou krok, ale jeho věk si žádá, aby spal dvakrát tolik co já. A já udělám nejvíc v době, kdy on spí. Ale když je vzhůru, je nám spolu navzdory všemu moc dobře. Mluvíme o spoustě věcí a on vůbec není mimo, popravdě řečeno, ani co se týče konverzace, ani tesání. Je pilný, ale já ho nechválím přímo. Dostává se mu občas poklepání na rameno a také nějakého toho mírného povzbuzení. Dávám mu jen němě na srozuměnou, že jsem s ním spokojen. A to opravdu jsem. Je naprosto tím nejlepším, co jsem kdy zplodil, a když ho nedostihne píle, bude mít dobrý výchozí bod pro to, aby se mu dařilo. Vlastně bych si ho měl nechat tady nahoře, protože dole s matkou a se sestrou a s ostatními lidmi se bezděčně vydá na cestu píle. Potřebuje mou protiváhu. Bolestně ji potřebuje. Na tohle hodně myslívám. Zvažuju pro a proti. Potřeba být sám je značná, ale starost o Greguse mě také tíží. Nedokážu dojít k jasné odpovědi. A dny plynou. Odtesáváme víc než jen nějakých pár kilo dřeva. Třísky létají na všechny strany a vrství se jako koberec na sněhu, který sám už leží na zemi jako koberec. Koberec na koberci. Měl bych začít psát básně. 106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167093