obrázky Slunce, měsíců a komplikovaně svinutých hadů, které byly vyryty na skalách sto metrů nad řekou. Dříve voda sahala určitě výš, pravil voják. Ale ne tak vysoko, opáčil Humboldt. Očividně byly kdysi skály mno hem nižší. V Německu má učitele, kterému se to neodváží sdělit. Anebo létající lidé, řekl voják. Humboldt se usmál. Mnoho bytostí létá, pokračoval voják, a nikomu to nepřipadá divné. Naproti tomu ale ještě nikdo neviděl, že by se hora vytáhla. Lidé nelétají, pravil Humboldt. I kdyby to na vlastní oči viděl, nevěřil by tomu. Tohle je tedy věda? Ano, odpověděl Humboldt, přesně tohle věda. Když byl člun opraven a Bonplandovi klesla horečka, vyrazili na zpáteční cestu. Při loučení voják poprosil Humboldta, zda by se v hlav ním městě nepřimluvil, aby ho přeložili někam jinam. Nedá se to tady vydržet. Právě nedávno našel v jídle pavouka, voják roztáhl dlaně od sebe, takhle velkého! Plný naděje věnoval Humboldtovi dva papoušky a dlouho jim mával na rozloučenou. Mario měl pravdu: Po proudu to šlo rychleji a komáři nebyli upro střed řeky tak útoční. Zakrátko dorazili do jezuitské misie, kde je udiveně přivítal páter Zea. Nečekal, že se vrátí tak brzy. Pozoruhodná odolnost! Jak jste se vyrovnali s kanibaly? Žádné jsme nepotkali, odpověděl Humboldt. To je divné, pravil páter Zea. Prakticky všechny kmeny tam dole praktikují lidožroutství. To nemohu potvrdit, řekl Humboldt a vraštil čelo. Když odjeli, neměli obyvatelé misie klid, vykládal páter Zea. Velmi je rmoutilo, že jim sebrali prapředky z hrobů. Možná by bylo lepší, kdyby přeložili věci na svůj starý člun a okamžitě pokračovali v plavbě. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167091