Od Rusi k Rusku (Ukázka, strana 99)

DÍL DRUHÝ Ve svazku s Hordou

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167057

k a p i t o l a

1./Zroze

n í

m o n g o l s k é

říše

101

KAPITOLA PRVNÍ Zrození mongolské říše Velká step Třinácté století bylo bezpochyby nejobtížnějším stoletím ruských dějin. Žádná jiná epocha nezrodila větší množství dějinných mýtů, než toto poslední století existence Kyjevské Rusi. Byly k tomu dosti závažné důvody: etnogeneze Rusi, jak již bylo řečeno, vstoupila ve 13. století do obskurační fáze. Pokud by se vše omezilo na nerušený rozvoj etnického systému, zaznamenali bychom v takovém případě pouze hrůzný nárůst destruktivních tendencí, které se začaly projevovat už ve druhé polovině 12. století. Avšak etnogeneze Kyjevské Rusi byla navíc ztížena etnickými kontakty s představiteli naprosto odlišných superetnosů: mongolského ulusu60 a „křesťanského světa“.

Dějiny západní Evropy ve 13. století byly již popsány s podrobností až přílišnou, což však nelze tvrdit o dějinách mongolského ulusu. Ovšem bez odbočky k dějinám Mongolů bychom se nevyhnutelně připravili o možnost pochopit ruské kolize nejen 13. století, ale i století následujících. – Proto nyní na čas opustíme Evropu, přeneseme se daleko na Východ a seznámíme se s národem, který sehrál rozhodující úlohu v dějinách Eurasie 13.–15. století.

Uprostřed eurasijského kontinentu se rozprostírá Velká step, ohraničená na severu sibiřskou tajgou a na jihu systémy vysokých pohoří. Altaj, Saur, Tarbagataj a západní Ťan-Šan ji přesně oddělují na dvě navzájem odlišné části. Východní část Velké stepi nese název Vnitřní Asie a rozkládá se na ní Mongolsko, Džúngarsko a Východní Turkestán. Od Sibiře odděluje Vnitřní Asii pohoří Sajany, hřeben Chamar-daban a Jabloňový hřbet. Od Tibetu ji dělí Kchun-lun a Nan-šan a od Číny Velká čínská zeď, 60 Ulus (mong.) – tábořiště; v obecném smyslu země nebo oblast řízená jednot-

nou vládou.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167057

102

d í l

2./Ve

sva z k u

s

H

o r d o u

která přesně sleduje hranici mezi suchou stepí a subtropickým pásem na severu Číny. Západní část Velké stepi zahrnuje nejen dnešní Kazachstán, ale i černomořské stepi. V různých obdobích zabírala Velká step dokonce i část území Maďarska – takzvanou pustu. Z geografického hlediska představuje celá Velká step jednotný, ostře vymezený region, přestože lze snadno pozorovat klimatické rozdíly mezi oběma jejími částmi. Pohyby atmosférických proudů, nesoucí s sebou dešťové nebo sněhové mraky, podléhají vlastním zákonitostem. Cyklony z Atlantiku přinášejí vláhu pouze k horské hradbě oddělující východní step od stepi západní. A nad Mongolskem neustále stojí mohutný anticyklon.

Jeho vzduch je suchý, průzračný a snadno jím pronikají sluneční paprsky, zahřívající zemský povrch. V zimě zde padá málo sněhu, takže býložravá zvířata se skrz něj snadno dostanou ke své stravě – tedy k suché trávě. Na jaře zahřívá rozpálená půda nižší vzdušné vrstvy, které se tím zdvíhají do výše. Do takto uvolněné přízemní vrstvy pak proniká na severu suchý vzduch ze Sibiře a na jihu vlhký vzduch od Tichého oceánu. Tato vlhkost stačí k tomu, aby se step zazelenala a zajistila tím na celý rok dostatek krmiva pro kopytníky. A tam, kde je sytý dobytek, se dobře žije i lidem. Právě proto tedy vznikly na východě Velké stepi příhodné podmínky pro utvoření mohutných kočovných států Chunů, Turkitů a Mongolů.

Na západě stepi přesahuje tloušťka sněhového příkrovu výši 30 centimetrů. Při oblevě navíc vytváří sníh velmi pevnou zledovatělou kůru, pročež pak dobytek hyne z nedostatku krmiva. Pastevci tudíž musejí hnát v létě skot na horská pastviště „(džeiljau“) a shromažďovat seno na zimu. Připomeňme si, že Polovci, usídlení v Černomoří, si museli budovat stálá zimoviště, což způsobilo jejich závislost na knížatech staré Rusi, protože byli upoutáni k danému místu a nemohli uhýbat před údery pravidelných jednotek. – Proto vznikl v západní části Velké stepi jiný způsob života lidí a jiné podmínky pro udržení nezávislosti stepních kočovníků, než v části východní.

Na světě však nic netrvá věčně. Cyklony a monzuny občas mění směry svého pohybu a neprocházejí pak nad stepí, nýbrž nad tajgou, nebo dokonce nad tundrou. Nedostatek vláhy pak

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167057