„Přijdeš za mnou večer?“ zašeptal jí, když se odtrhli, a Jolana přikývla, přestože si nezačali tykat, dokonce pořád ještě nevěděla, jak se hejtmanův náměstek jmenuje. A pak se sama nad sebou zhrozila, co si to představuje, a najednou zatoužila vyjít z toho bludného kruhu téměř nutkavého sexu a vrátit se do obyčejného života. Přestat myslet jenom na to, kdo ji co nejdřív svlékne a sevře v náručí a koho právě svírá v náručí Zdeněk. Prostě žít, řekla si, i když žít neznamenalo nic zvláštního: nakoupit spoustu zbytečných a nevkusných svícínků a stojánků, aby to bylo doma hezký, uvařit nepovedenou omáčku k večeři a pak se kvůli tomu se Zdeňkem pohádat a zase se usmířit, sedět u počítače a psát dlouhé maily Lucce do Finska, těšit se do práce a doma pak rozhorleně povídat, co kdo udělal špatně, zapáleně s Alexem diskutovat o Kosovu a nemyslet jenom na to, jestli tam někde žije její první milenec, a dokonce třeba i přemýšlet o tom, kde bude bydlet, pokud se rozhodne od Zdeňka odejít. To všechno je život, který jí uniká. Žít, žít, žít, zopakovala si několikrát jako hrdinka starého sladkobolného filmu nebo šlágru, žít a nemuset si neustále dokazovat, že žiju. Předposlední večer v Brně šla Jolana s Alexem na pizzu. „To je skvělý, že šéf odjel,“ zasmál se vesele Alex, když vyrazili z hotelu. „A taky že jdeme konečně někam jinam. Ten hotel je takový... neosobní, stejný jako všude.“ „Představ si, že já jsem jedla pizzu poprvé v životě, až když mi bylo čtyřiadvacet,“ řekla Jolana, když se usadili u okna malé pizzerie pod Petrovem. „Cože?“ Alex na ni zůstal nevěřícně zírat. Snad poprvé za dobu, co se znali, se Jolaně podařilo vyvést ho z míry. „Mělas na ni alergii? Nebo snad ve vašem městě nebyla pizzerie? Ani jste si nemohli objednat pizzu domů?“ Rozesmála se a zapomněla, že v džínách, které si na poslední chvíli pošetile koupila, aby vypadala mladistvě a sexy, skoro nemůže dýchat. Zapomněla i na své dvě utkvělé myš97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS166922