tehdy po tom absolventském koncertě děda ke kytkám ještě přidal nabídku, aby mu v Bratislavě hrála jeho Jihočeský koncert. Když už ho přemluvili, aby dirigoval. Protože ho napadlo, že takhle může svou vnučku uvést do vysoké muzikantské společnosti podobně, jako kdysi uváděla do společnosti své dcerky hrabata, knížata a erteplata.
Babička se rozčilila, že to je prachsprostá protekce podobná hnusným protekcím politiků, ale dědu nevytočila – jen se usmíval. Koncert skončil jakoby společným výbuchem činelů a tympánů a bubnu v okamžiku, kdy její ruce vyletěly nad klaviaturu, a lidi se roztleskali a děda se pro ni natáhl a políbil jí ruku a pak čelo a pak ji levačkou objal kolem ramen a ze všeho nejdřív se oba podívali do čtvrté řady vlevo uprostřed, kde seděla babička, oči velké a vlhké a plné oznámení, že ten její ničema, ten děda, měl bohužel zase pravdu, protože je dobře, že takhle svou nejstarší vnučku uvedl do společnosti.
A chvíli před půlnocí volala mamina a skoro nemohla radostí a dojetím mluvit, tak předala mobil tátovi a ten Báře řekl, že bylo dobře, že ten koncert vysílalo jen rádio, protože takhle snad poprvé v životě tátově muzice rozuměl, samozřejmě i díky svý dcerunce. Najednou měl z muziky svýho táty pocit, že spolu mluví a že
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS166921