„Ničeho se neboj,“ usmál se stařec. „Důvěřuj mi.“ Rozespalý hoch přikývl a následoval Bogomila na nádvoří. Tam se překvapeně zarazil. S hlavou nakloněnou do strany zamířil ke starému dubu. „Kam se ztratil?!“ zabručel kněz, když se marně rozhlížel po Pjetrovi. „Jarku, vrať se!“ zavolal tiše za chlapcem. „Musíme si pospíšit!“ „Skřítkové jsou nešťastní!“ vykřikl chlapec. „Zpívají moc smutně!“ „Potichu!“ napomenul ho Bogomil. „Takhle tu hru prohrajem…“ „Ááá…“ Jarek objal kmen stromu a spustil ohlušující jekot. „A je to v prdeli!“ zaklel Bogomil. Ze všech stran se začali sbíhat obyvatelé i hosté hradu. Velitel Krocián, hobití kuchař se svou ženou, hradní pán, ti všichni spěchali k posvátnému stromu. „Co se to tady děje?!“ rozčiloval se Padrik. Jarek ho ale nevnímal a ječel dál. Do toho zazněl strašlivý řev. Bolestivé sténání přicházelo z míst, kde stála věž. Neozbrojený hradní pán vytrhl Krociánovi meč a rozběhl se k pootevřeným dvířkům. Bogomil, Krocián a několik zbrojnošů utíkali za ním. Prohnali se kolem spícího strážného, seběhli točité shody a stanuli ve sklepení. Spatřili Sarkena, jak stojí nad bezvládným tělem Pjetra Jaszowského. O kus dál se ve smrtelné křeči zmítal zeman Vjacek z Ohňové hory s rozpáraným břichem. „Ti blázni věřili, že se tu ukrývá poklad,“ vysvětloval rytíř se zkrvaveným mečem v ruce. „Sledoval jsem je...“ „Pozor, za tebou!“ vykřikl varovně Padrik. Vzduchem se mihla dýka. Sarken sebou trhl. Čepel proťala plášť a sjela po drátěné košili. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS166813
Issuu converts static files into: and more. Sign up and create your flipbook.