„No, říkal jsem si, že je to zbytečně komplikovaný, tak jsem jí brnknul a ona si pro to přijela ke mně.“ Daniela byla u Martina? To snad nemůže být pravda?! A jak to, že mi o tom neřekla, byla to přece naše společná akce, to já jsem jí zprostředkovala tohle focení, proč se nepochlubila, že už ty fotky má? Jak mi tohle mohla udělat, když dobře ví, jak moc čekám na každičkou příležitost se s Martinem setkat? Anebo měla důvod mi o tom neříkat? Posledně si při focení dost rozuměli a Daniela je krásná, hodně žensky stavěná a Martin to zkouší, kde se dá, teď je zrovna bez spolusouložnice, co když to na ní vybalil…?! Anebo ona na něj, když se mi to teď bojí říct… Myslela jsem, že omdlím. Najednou mi došla absurdnost celé situace – tak nakonec se spolu dají dohromady dva lidi, pro které já tady dělám tyhle šílenosti, kteří jsou celý můj vesmír: chlap, který je mojí jedinou šancí na „normální“ život, a žena, do které jsem tak zoufale a nerealizovatelně zamilovaná!!! Ne, to přece nemůže být pravda! To mi přece Daniela nemůže udělat, proč zrovna ona?! To je zlý sen, celý můj život je jen zlý, odporný sen… chci se z něho probudit, hned teď! Už nemůžu dál. S Danielou jsem přestala komunikovat. Zcela a definitivně. Nezdravila jsem ji, ignorovala každý její pohled, vyhýbala jsem se jakémukoli kontaktu, setkání… Evidentně nic nechápala. Anebo to jen dělala? Po několika týdnech se mě zeptala, co se stalo. Vmetla jsem jí do tváře svoje výčitky, že mě ukradla šanci setkat se s Martinem a kdo ví, co tím sledovala… „Ale já netušila, že po tom všem se s ním ještě chceš vidět. A nedošlo mi, proč jsi na mě tak naštvaná,“ vyděšeně na mě zírala. „Jooo, tomu tak věřím,“ vysmála jsem se jí do očí.
96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS166812