Radosti a strasti nevěry (Ukázka, strana 99)

A co s tím?

Klik!

Udělal jsem na své klávesnici první krok.

Byl pozdní večer, venku lilo a lilo a firma už byla dávno prázdná.

Ještě je čas to zastavit. Vstal jsem, přistoupil k oknu a díval se na Prahu. Ne, tady žít už nechci.

Vrátil jsem se k obrazovce a k myši, uchopil toho kancelářského hraboše a našel to správné místo na obrazovce.

Klik.

Venku zahřmělo a oblohu nad Petřínem oživily blesky.

Jak symbolické, pomyslil jsem si.

Poprvé v životě dělám něco nezákonného a cítím se u toho tak dobře. Já, který celý život sekal dobrotu.

Další klik.

Už to skoro jede. Když už teda dělám něco nelegálního, tak ať to stojí za to, ne? Žádné provinilé pocity. Život je plný paradoxů. Láska se mění v nenávist, kráska se mění v čarodějnici, slušňák se mění v lumpa, velká slova o dobru napáchají nejvíce škody a tak dál a tak dál, mohl bych mudrovat hodiny. Ale ne, teď ne, na filozofování budu mít ještě dost času.

Klik a klik!

Tak a jsem jedno poslední, finální kliknutí od totální změny mého mizerného života. Možná se můj život změní v ráj a možná skončím v base.

Odstoupil jsem od počítače, narovnal se a pohlédl znovu ven. Venku se fakt ženili čerti. Zvedl jsem aktovku a vyndal z ní lahev poctivé skotské whisky. Vážení, já celý život nepil a mám játra jak batole.

Pomalu jsem ji otevřel a dal si pořádného loka. Velké chvíle si žádají velká gesta. Symbolická gesta. Otřásl jsem se silou moku, na který jsem nebyl zvyklý.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS166582

Vrátil jsem se k počítači a chystal se udělat poslední klik. Jeden klik a vše bude jinak. Vždycky jsme jednu sekundu buď od štěstí, nebo katastrofy, záleží na tom, jak se rozhodneme.

Já už rozhodnutý byl. „Loučím se s vámi všemi – s tebou, má protivná manželko, která jsi mi udělala ze života peklo. I s vámi, syne a dcero, i když se za vás permanentně stydím. I s tebou, firmo, kde jsem nechal většinu svého života a vrátila jsi mně za to tak málo. Loučím se i s tebou, Česko, které jsi mi dalo pochopit, co je malost a hloupost a nespravedlivé daně. S vámi všemi se loučím.“ Slzy mně netekly.

Pozvedl jsem lahev, obřadně s ní pokynul imaginárním hostům mé soukromé párty, napil se, chvíli tu whisku přemílal v puse, pak ji polknul, postavil flašku na stůl a rázně jsem se sklonil k počítači.

Poslední klik.

Cha, cha, cha, z plna hrdla jsem se rozesmál.

Právě z firemního účtu putovaly, hezky rychle a potichoučku, tři miliony euro na můj soukromý účet. Ve čtyřech částkách, jako platby za imaginární služby, na jeden účet a pak na další a na další a v jiné zemi a zase v jiné zemi a tak různě zamotaně a zakódovaně … ne, nebudu zacházet do podrobností, člověk by svá tajemství nikdy neměl vyzrazovat.

Uchopil jsem aktovku, whisku a malý kamínek pro štěstí a bez ohlédnutí jsem opustil kancelář.

Za hodinu a půl už jsem odlétal z letiště. Svůj starý život, který jsem žil čtyřicet pět let, jsem nechával za sebou a natěšený letěl vstříc tomu novému. Doufal jsem, že o tom starém už nikdy neuslyším. Bylo mi jasné, že se mi v myšlenkách bude ještě dlouho vracet, tak lidská mysl 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS166582

prostě funguje, ale já si slíbil, že budu dělat všechno proto, aby nové zážitky byly tak silné a intenzivní, že těch čtyřicet pět let nesmyslů vymažou z mé paměti jak nejdokonalejší počítačový vir.

Původně jsem nechtěl, ale nakonec jsem jí zavolal. „No co je?“ ozvalo se v mobilu. „To jsem já, tvůj manžel.“ „Si spad z višně? Vidím to přece na displeji. Proč ještě nejsi doma? Zas tak dobře tě neplatěj, abys tam zkejsnul po večerech.“ „Ty, Věrko, co kdybychom začali úplně od začátku?“ Na druhé straně bylo zlověstné ticho. „Můžeš bejt konkrétnější?“ „Tobě nepřijde, že se nám to někdo zadrhlo? Já bych to chtěl vrátit na začátek, ještě než se to porouchalo.“ „No ty jsi úžasnej. Jo, milánku, to by ses musel jinak chovat. Začni u sebe, tak vás to učej na těch vašich školeních, ne?“ „Určitě jsem nějaké chyby udělal. Co ty? U tebe není co napravovat?“ „Hele, já na tydle tvoje kraviny teď nemám náladu.

Mám tady práce až nad hlavu. Upaluj domů a já ti to tady vysvětlím.“ Nic jsem neříkal. „Děje se s tebou něco? Neprodělals mrtvici nebo něco takovýho?“ „Ne, nic se neděje, sbohem.“ A típnul jsem to.

Odjel jsem na letiště a odletěl nočním letem z Česka.

Letěl jsem do jedné evropské metropole, pak s přestávkou do další destinace a do další a další a další. Zametal jsem za sebou stopy a v průběhu přesunů změnil identitu. Určitě mě někdo bude hledat, tak ať to nemá tak lehké.

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS166582