KRIJÁJÓGA * Oldřich Luštinec 15.1.1970 Už dávno jsem Ti nepsal a snad bych nepsal ani nyní, ale dostal jsem zprávu, která mě zarmoutila. Že prý už ses také chopil krijájógy, která slibuje za den práce zkušenosti jako za 100 000 vtělení. Jsem nerad ironický, ale přece bych chtěl připomenout: 100 000 x 0 = ? Je to smutné, když lidé dychtiví něčeho chytají se bezhlavě každé nehoráznosti, aby dokázali, že jen zaslepenost je vede životem. Nabízel jsem vám dobré učení, jehož podstatou je sebepřetvoření v tom smyslu, aby tu byla podmínka pro vznik osvícení, moudrosti a vymanění ze sansáry, a to z vlastní vůle, metodicky, po vlastním rozhodnutí. Chcete se však vůbec přetvářet? Chcete ze sebe vymýtit všechno to, co vás dělá závislými na malé osobnosti a její nevědomosti? Ne! Vy chcete zůstat takoví, jakými vás učinila příroda a existenční předznamenání, a na to vrstvíte cokoli, jen když, cítíce zle, nemusíte z moci vůle cítit dobře a tak nějak dále a dále. S tou krijájógou se zdá, že Jiří logiku nepoužívá. Je podivuhodné, že se chce považovat za člověka s vědeckou autoritou. Neboť jak zjistil, že si za den odbyl 100 000 lidských vtělení? Nebo mu to dokázal Jógánanda dnem jako stotisíci vtěleními? Chce to tedy víru. Hodně víry, kterou lidé utíkající před skutečnostmi přenášejí z jedné věci na druhou, aby jako ten, kdo omráčen bludem, zaslepen vášní, spěl k vlastní zkáze, ke zkáze druhých, ke zkáze obou. Pokud vím, člověk může došplhat k vykoupení pouze prostřednictvím zkušeností. Vírou se tam vyšplhat nemůže, pokud když ho bolí břicho, tak to vnímá jako fakt. Ale – mluvím asi zbytečně. Když někde vznikne ničím nepodložená víra, nikdy ji není možno zviklat, jestliže na člověka neklade nějaké nároky. A tak tedy ta krijájóga je vaším osudím. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS166565