98
Pronikavý vhled
stupni rozvoje těchto vlastností se pozorování stává vhledem a později hlubokým vhledem. Hluboký vhled nenachází náš, tj. smyslový svět, jak jej nachází člověk vybavený jednoduchým smyslovým vnímáním. Všechny hmotné, zdánlivě tak stabilní útvary, se začnou hlubokému vhledu jevit jako proces, jenž má podobu kvant, tj. podmíněně stabilních útvarů. Postupně dospívá i k poznání, že jejich existence je podmíněna konkrétními příčinami, jež se zdají být jejich původem. Ještě později člověk uzří skutečnost, že každý jev je projevem mohutného vesmírného přetvářecího procesu, takže všechny dohromady postrádají individualitu ve smyslu věčné, Bohem stvořené duše. Vše existující je pouhý proces, jehož vlastnosti jsou určovány jeho orientací. To ve vztahu k člověku znamená, že když tato orientace tíhne k pomíjejícnu, jež je vyjádřeno touhou smyslově se vyžívat, pak to, co je v tomto procesu ústředním faktorem, směřuje k realizaci stavu mrtvé hmoty. Když však orientace člověka tíhne k jevům kvalitativně nadřazeným, jako je např. světlo, jas a bdělost vědomí, v nižším smyslu i blaženosti, pak tento ústřední faktor podmíněného bytí směřuje k realizaci stavů transcendentních. Tímto ústředním faktorem se jeví já, do něhož člověk zahrnuje celou svou duševnost. Toto já se však také nejeví jako cosi trvalého; i ono hluboký vhled poznává jako vznikající, a proto i zanikající.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS166564