chodu, tak jak jsem, na cestě ke svému malému autíčku austin, protože čtu: „Milý pane R. Byl jste přijat do třetího ročníku medicíny. Váš Děkan E.“ Je už pár dní po promočních zkouškách. Tady na Queens’ jsou to současně zkoušky licenční, opravňující provozovat lékařskou praxi po celé Kanadě. Na děkanátu vyvěsili výsledky zkoušek ze všeobecného lékařství. Vedle chirurgie je to ta největší zkouška. Představuje souhrnnou známku z interny, plicních, kožních a infekčních chorob. Výsledek je obvykle vyjádřen v procentech, kde šedesát je minimum nutné k složení a projití. Známka pak teoreticky stoupá až ke stu, což je nedosažitelný absolutní výsledek bez jakékoli chyby. Jdu přes univerzitní nádvoří, vlastně park, jen tak v tričku, protože je hrozné horko, typické pro kanadský začátek června. Doma napjatě čeká Evka a pětiletý Danny, kterému dochází, že na mých výsledcích nějak závisí, co s námi bude. Malinký Petr ječí na terase, kam jsme ho vyšoupli, aby se s ním sousedi taky trochu potěšili. Cestou potkávám svého profesora očního lékařství, který mě plácá a blahopřeje mi – nevím k čemu. Teď jsem u děkanátu, kde jsou vyvěšeny známky. Stojí tam pár spolužáků a sám děkan Ettinger, který mě vyzývá, abych s ním šel nahoru do stejné kanceláře, kde jsem byl poprvé před lety, když mě přijímal na studia jako velikou výjimku. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS166501