Vyhnání Gerty Schnirch (Ukázka, strana 99)

Helga se ani nehnula. Gerta se postavila za ni, rozkročila se a s rukama vsunutýma do jejích podpaží se ji pokoušela zvednout. Jakmile ale Helga ucítila tlak, sama vyskočila, s chlapcem přitisknutým k srdci a s vyděšeným polohlasným výdechem se po ní ohnala pravou rukou.

——Pss, zachytila Gerta její dlaň a udržela tak rovnováhu obou. Zahlédla jen, jak se chlapcova hlavička zvrátila v nemožném úhlu, jako hlavička loutky, která drží na posledních stezích mezi temínkem a barevnou košilkou.

IV Když hluk ze dvora za nimi utichl, bylo už nad ránem. Sytá, temná modř, kterou se dalo dohlédnout jen na vzdálenost několika metrů, se proměnila v šedavý opar, hvězdy zbledly.

Helga ležela za hradbou z větví a kočárů, zkroucená do klubka, čelem u vlastních kolenou a s patami těsně přimknutými k hýždím. Byla křečovitě schoulená kolem tělíčka nemluvněte, svírala ho pažemi, jako by si je chtěla vtlačit zpátky do břicha. Ležela v mrákotném spánku a jako by ani nedýchala, tak prkenná a tuhá vypadala. Gerta vyhlédla zpoza barikády.

Dřevěná kůlna, která jim v noci poskytla závětří, jí dovolovala spatřit jen malý výsek toho, co se dělo na dvoře. V šeru probouzejícího se dne viděla nákladní auto a kolem něho několik vojáků, kteří na sebe nervózně pokřikovali. Česká slova to nebyla, byl to cizí jazyk, klidně se ale mohla mýlit, protože vítr k ní zanášel jen útržky slov, která se ještě rozbíjela o dřevěnou hráz kůlny. Nervozitu a rozčilení však Gerta poznala jistě. Někteří muži kolem nákladního auta postávali, někteří odbíhali, jiní pomalu přicházeli — s nákladem, který nesli na ramenou nebo za sebou táhli po zemi. Když se jeden z postávajících shýbl, aby vojákovi pomohl s nákladem, který právě přitáhl, uviděla je Gerta zdvihat lidské tělo 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165880

s rozhozenými končetinami. Vysadili ho na korbu, kde tělo bezvládné ženy v podpaží přebral jiný voják a odtáhl ho do útrob nákladního auta. Pak se vrátil pro další kus, který mu už zdola nadhazovali nově příchozí vojáci.

Gerta tu shánčlivou práci zděšeně pozorovala. Stále přicházeli další muži a přinášeli nebo za sebou smýkali těla.

Některá ještě tak malá, že jim při nakládání na korbu stačilo správně je chytnout a hodit vzhůru. Jeden z hlídkujících vojáků, který stál před otevřenou plošinou korby, se rozběhl směrem ke Gertě, po několika krocích se zlomil v pase a za křečovitého škubání sehnutých zad zvracel. Padlo k němu několik nevrlých výkřiků, ale nikdo z ostatních mužů nevypadl ze zběsilého tempa toho hrozného úklidu.

Z části dvora za dřevěnou kůlnou, kam Gerta nemohla vidět, se ozval motor těžkého auta. Muži zvolnili tempo, někteří zdvihli ruce a mávli, jiní jen zvedli hlavy a pak se vrátili k práci. Túrování motoru zesílilo, pak se vůz podle zvuku rozjel. V některé z kůlen se rozplakalo dítě. Když nákladní auto vyjíždělo z brány dvora obehnaného dřevěnými kůlnami, mohla Gerta na chvíli mřížovím korby zahlédnout přeházená těla, volně visící ruce a nohy, pak se vůz zase stočil a zmizel jí z dohledu.

Stejný automobil plnili těly vojáci, které doposud pozorovala.

Zase se stáhla zpátky za hranu hromady prken, kočáru a větví. Šedavý konec noci se postupně měnil ve svítání, Gerta tiše přemýšlela, co dělat. Z dálky k ní stále doléhal dětský pláč a výkřiky vojáků. Těkala pohledem z těla spící Helgy na Barboru zabalenou do kabátu. Barbora se za chvíli probudí, Gerta zná její rytmus. Co se stane, když se probudí ve špatné náladě a začne plakat? Upozorní tak na jejich úkryt vojáky. Jestli vybili celý tenhle ženský tábor, nenechají přežít 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165880

určitě ani je. Gerta z Barbory nespouštěla oči, čekala, kdy se začne vrtět, otevírat drobné rtíky, pomlaskávat, čekala na chvíli, kdy otevře oči a poprvé zavrní. Rozepínala si pomalu blůzu, aby byla připravená vložit jí prs do úst, kdyby se probudila hladová. Po hrudníku se jí rozlila husí kůže, rána byla ještě chladná.

Uplynulo několik minut, když zaslechla motor nákladního vozu. Stočila se na kolena, zapřela se o zem dlaněmi a opatrně vykoukla. Na korbě nákladního auta byla stejná hromada těl, mřížovím visely bezvládné končetiny, stejně jako z vozu, který odjížděl před chvílí. Vojáci odcházeli na druhou stranu dvora, kam Gerta neviděla. Ozval se další a další motor. Všechny automobily, ten s ženskými těly i dva, v nichž seděli vojáci, odjížděly cestou, kterou přišly, k Pohořelicím, zvuk motorů slábl, až utichl docela. Statek se utápěl v podivném tichu. Gertě se zdálo, jako by komplex budov, který stále pozorovala, žil, jako by dusné ticho bylo jen předzvěstí okamžiku, kdy se střechy budov zvednou a jedna stavba po druhé explodují obrovským výbuchem. Čekala, kdy se uvolní ta zaražená, ta skoro hmatatelná hrůza, kdy se to spustí a kdy i Gerta bude moci vybuchnout v pláč. Zatím se kolem ozývalo jen pípání probouzejících se ptáků, šumění větru, čas od času někde v dřevěných stavbách zapraskalo.

Gerta se stočila zpátky k Barboře a Helze. Barbora se ještě pořád neprobouzela.

——Helga!

Gerta vztáhla ruku a dotkla se jejího ramene.

——Helga, vzbuď se.

Zatřásla jí ramenem, ozval se mručivý výdech, Gerta jí stále třásla. Pak Helga otevřela oči a hlubokými nádechy se probrala k životu. Dýchala, jako by právě v tom okamžiku doběhla maratón. Natahovala pomalu nohy, v obličeji se jí 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165880