9 8
Muži spokojeně pokývali hlavami. Představili se jako zástupci mezinárodní agentury, která organizuje přesun Židů do Palestiny. Alija bet. Jejich úkolem je shromáždit všechny, kteří chtějí začít nový život v zaslíbené zemi. V Palestině určitě velmi brzy vznikne samostatný židovský stát. „Jedná se nám hlavně o mladé, kterým tento nový stát poskytne bezpečný a klidný život mezi svými,“ řekl jeden z nich. „Bez pronásledování a urážek, bez koncentráků a pogromů, bez nutnosti přizpůsobovat se gójům,“ doplnil druhý. „Tady nemáme žádné problémy,“ chtěl Gabriel ukončit rozhovor. „No…“ zapochyboval Ján. „Raději pokračujte, pánové.“ Muži vysvětlili, že z Československa, Polska, Maďarska a dalších zemí se jim hlásí mnoho zájemců. Cestě do Palestiny předchází kratší pobyt v táboře, kde všichni projdou šnelkurzem jazyka. „To je vážná volba,“ řekl Ján. „Ano, rozhodnutí na celý život,“ dal mu za pravdu jeden z mužů. „Právě proto nechceme vaši odpověď hned. Zastavíme se u vás koncem září. Můžete si zatím všechno rozmyslet.“ „Chceme vás ale požádat o nejvyšší diskrétnost,“ doplnil druhý muž. „A ještě něco. Mohli byste nám dát kontakt na další Židy v Levicích?“ „Některé známe, ale víc by vám řekl rabín,“ odpověděl Gabriel. Muži na něho vyvalili oči. „Rabín? Vždyť Levice už rok rabína nemají. To nevíte?“ „Totiž…“ koktal Ján, „my jsme byli dlouho pryč. V Čechách, v Maďarsku a tak.“ Když muži odešli, Gabriel řekl, že nikam nepojede. Zlobil se na Jána, že se vůbec s těmi lidmi bavil. „Já bych jel docela rád,“ řekl Ján.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165877