obsluhovat. Rozneslo se to hned tentýž večer. Kluci nelenili a zavolali mobilem ze záchodků v hospodě kámošům. Každý se na ni přišel podívat. A tak tu zůstala. Na čas, odpovídala vždycky trochu neurčitě, když se jí zeptal, jak dlouho se tu zdrží. Když se jí snažil vysvětlit, že by pro podnik bylo dobré vědět to přesně, aby mohl plánovat dopředu, v hlase se jí ozvalo podráždění. „Tak se mnou nepočítej.“ Později, když skončili v posteli, se jí odvážil zeptat znovu. Jak dlouho tu ještě zůstane. „Než se objeví něco lepšího,“ ušklíbla se. Nechodí spolu, to mu dala jasně najevo. Sám už měl v životě pár holek. S jednou dokonce na čas bydlel. Takže věděl, co ta slova znamenají. Jsi moc milý, ale… ještě na to nejsem připravená… kdybych se měla do někoho teď zamilovat, byl bys to ty… nemůžu se vázat. Znamenalo to jediné: Nemiluju tě. Ale teď zrovna nikoho lepšího nemám. Změnila celý podnik. Začala tím, že mu pomohla zbavit se bráchy, který ani nemakal, ani nesplácel dluhy. Jen sem občas chodil zadarmo chlastat s kámoši. S partou věčných smolařů, pro které byl brácha králem na jeden večer, dokud je hostil. „Můžeš si vybrat,“ řekla Mimmi jeho bratrovi. „Buď se podnik zavře a skončíš v dluzích, nebo přenecháš svůj podíl Mickemu.“ A brácha to podepsal. Zarudlé oči. Z trička, které nosil několik dní, se linul lehce zatuchlý tělesný pach. V hlase zazněl nový rozzlobený tón. Opilecké výčitky. „Ale ta cedule je moje,“ prohlásil bratr a smlouvu od sebe prudce odstrčil. „Mám plnou hlavu nápadů,“ pokračoval a poklepal si na hlavu. „Můžeš si ji odnést, kdy budeš chtít,“ řekl Micke. Pomyslil si: That’ll be the day. Pamatoval si, že brácha ten nápis objevil na internetu. Sta rý poutač na nějakou hospodu v USA, „LAST STOP DINER“, bílá neonová písmena na červeném pozadí. Tenkrát se jim to 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165874