ostrov, který se nejčastěji rozpínal do šířky necelého kilometru a půl. Velkou část ostrova tvořil les. Obydlená část ležela za mostem a kolem přístavu s rybářskými boudami, na nejvzdálenějším konci ostrova pak ležel statek Östergården, odkud začala nešťastná Aronssonova jízda. „Nezapomínejte, že neopustila ostrov,“ zdůraznil Henrik Vanger. „Tady na ostrově může člověk zahynout při nějakém neštěstí stejně jako kdekoli jinde. Může ho zasáhnout blesk — ale ten den nebyla bouřka. Může ho pošlapat kůň, může spadnout do studny nebo do skalní trhliny. Určitě existují stovky různých nehod. O většině z nich jsem přemýšlel.“ Henrik Vanger pozvedl třetí prst: „Existují nečekané překážky, a to se týká i oné třetí možnosti — že by si děvče navzdory všem dohadům vzalo život. Někde tady, na této omezené ploše by muselo být její tělo.“ Henrik Vanger uhodil dlaní doprostřed mapy.
„Po jejím zmizení jsme podnikli pátrání, prohledali jsme ostrov křížem krážem. Muži prošťourali každý příkop, každičkou píď pole, horskou trhlinu nebo vyvrácený kmen. Prošli jsme každou budovu, komín, studnu, stodolu a půdu.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165870