Ringem prošuměl ostrý neklid. Propírají špinavé prádlo v neckách. Protivník se vytasil ranou pod pás. Jen na mně záleží, bude-li smrtící. Úder vrací Bára. Rozlícená pokřikuje na Stolaře, aby mu připomněla, kdo tady určuje pravidla hry. S každou větou se zvedá vzhůru. Prudce se předkloní nad tuhými narcisy. Až se baňatá váza zakymácí. Zachytí ji mezi vyboulenými prsy a s bouchnutím postaví zpátky. Takto před kloněná se zapře o desku stolu. Nadávky vyplivuje do pórů Stolařova obličeje. Který se pobaveně odtahuje, odvrací a vtěsnává do opěradla. Frajersky se pohupuje s rukama na stehnech bílých komínků. I s rozvrzanou židlí. Barbora se napřímí. Jeden narcis se jí umělohmotným lístkem zaháčkuje za knoflík blůzy. Trhne stonkem a narcis prudce odhodí. S ním odlétne i růžový knoflíček. Ostře vroubkovaný lístek se nepustí. Zapadne jí za výstřih. Zrozpačitělá Bára pobídne k odchodu mě a právníka. Ten nevzrušivou, nacvičenou rétorikou sezení ukončí. „Se žalovanou stranou se tedy uvidíme znovu. U soudu. Mimosoudní dohodu bohužel pro nevstřícnost jedné ze stran zkoordinovat nelze. Na brzkou viděnou, pánové.“ Vstane. Postaví se za mou židli. Následuje Báru mimo provaziště, pryč z brebentícího ringu. Sedím dál. Sama proti pěti. Špitají. Absence vydávaných zvuků mě propojuje s Denisem; zjemnělé senzory v něm tuší sympatizujícího pozorovatele. Návraty proti proudu času cenzuruju ve vzpomínkách. A nakonec si je musím vypít až do hořkého dna nahlas, dokonce před svědky. A před jakými svědky! Předposlední očistec. Pak přece zbývají už jen zážitky nalepené odtamtud. I v nich by byli schopni vymáchat mi držku. Takže ta dnešní rána pod pás ještě nebude smrtelná.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165845