dili na oběd, řek, že horší sračky v životě nejed, chtěl to vyhodit, tak jsem mu řekla, ať mi to dá – na, ale za následky si můžeš sama, tlouštíku – řekla jsem mu – hlavně že je to teplý a že se to dá jíst, vzal si ručník a šel do lázní. Běžela jsem za ním, porci a chleba v jedný, lžíci v druhý ruce, spálila jsem si jazyk, jak jsem předtím rychle jedla, vzal si klíče na recepci, lehnul si do největší vany, pustil vodu a zavřel voči. Prohlížela jsem si kapsy, chtěla jsem si půjčit pár dinárů, než si odpočne, ano, spal, ale né, vrátila bych mu je, ať voslepnu, jestli lžu. Ale zase byly slyšet letadla, prokletá válka, hned vyskočil, málem upad, podělaný minerály, řek, nohy mám jak z olova, voblíknul se a šel ke škole, tam nikdo nebyl, tak šel vod domu k domu, až je našel v úkrytu. Jeden s peckama se začal rozčilovat – kdes byl, seš felčar, nebo dezertér, tlouštík mu vodpověděl, ať mu ho vykouří místo dezertu a pak že dezertujou společně, a co pak budu dělat já, řekli mi, že mám držet hubu, tlouštík se ho zeptal, jestli budou střílet po letadlech prakem, pak že zůstane, jinak že je bude bavit ve vojenský blůze po kolena a s žlutejma botaskama, dokud neumřou smíchy, ten s peckama mu říkal něco vo vojenským soudu, tlouštík ho zase začal provokovat, že prej přistanou, vomluví se, že ho vyrušujou při džogingu, a vzdají se, a znova ho vyzval, ať dělá mou práci, a co já – zas jsem se zeptala, na to všichni řekli – vypadni, ty cikánská děvko, mlčela jsem a dělala jako že nic, co, já vo tom vím
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165837