Královský gambit - SPQR I (Ukázka, strana 99)

nové skladiště, které mělo nahradit Paramedovo skladiště, zničené ohněm. Nutno poznamenat, že stavba již dosti pokročila.

Napadlo mě, že se můj duch chová rafinovaněji než obvykle.

Nejednalo se jen o čtvrť, kde se nacházel cirk a různá skladiště.

Byla to také čtvrť, kde v Římě žila malá, leč bohatá a prosperující orientální komunita. Zde se dali nalézt Asiaté, Bithynové, Syřané, Arménci, Arabové, Židé a tu a tam Egypťané. Náhle jsem si uvědomil, že jsem přesně tam, kde jsem chtěl být. Jestliže je někde v Římě možné zjistit nějaké informace o pirátech, pak právě tady.

Prošel jsem dalších pár ulic, až mě od cirku dělil jeden blok nájemních bytů a skladišť. Ze vchodu od každého obchodu či skladiště vycházely vůně celého středomořského světa. Všude se skladovalo kadidlo, koření a vzácná vonná dřeva. Vůně čerstvě nařezaného cedrového dřeva z Levanty a práškového pepře z oblastí ještě dál na východ se mísily s vůní kadidla z Egypta a pomerančů z Hispánie. Dohromady to vonělo jako celé římské impérium.

Krámek zastrčený pod temnými arkádami, jenž patřil Zabbajovi, obchodníkovi z Arábie Felix, měl otevřeno. Zabbaj dovážel nejvzácnější zboží světa: hedvábí. Lidská paměť je tak krátká, že i dnes vám budou lidé vyprávět, že Římané poprvé spatřili hedvábí, když Parthové rozvinuli své hedvábné transparenty před Krassovou armádou v Karrhách, ale to je nesmysl. Je sice pravda, že předtím než Římané uzřeli ony transparenty, nikdy neviděli hedvábí v takové kvalitě nebo tak skvěle nabarvené. Nicméně tato tkanina se prodávala v Římě minimálně sto let předtím, třebaže byla co do složení dosti nečistá, tedy promísená vlákny méně hodnotných tkanin.

Zabbaj byl typický východní kupec, bohatý, zdvořilý a mazaný jako starý lišák. Arábie Felix vděčila za svůj přídomek „šťastná“ zeměpisné poloze, neboť byla místem, kde pozemní cesty z Dálného Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165793

východu dospívaly k Rudému moři, jež bylo centrem obchodu s rozličným zbožím majícím svůj původ na africkém pobřeží.

Arábie Felix představovala ideální místo pro překládku zboží, jež mělo směřovat k nedalekému pobřeží Středozemního moře.

Když jsem vstoupil do obchodu, Zabbajův příručí vstal zpoza malého stolku a hluboce se uklonil. „Čím mohu pánovi posloužit?“ Podle vidění mě neznal, ale úředníka poznal na sto honů. „Zavolej Zabbaje,“ nařídil jsem mu. O několik minut později se ze zadní místnosti oddělené závěsem Zabbaj vynořil. Zubil se a tiskl k sobě své dlaně. Oblečen byl do rozevlátého hábitu a na hlavě měl hedvábný šátek. Jeho vousy byly dlouhé a zastřihávané do špičky. Vyhlížel exoticky, ale na druhou stranu pocítil člověk úlevu, když spatřil člověka z východu, jenž se nesnažil vypadat jako Řek. „Můj příteli Decie Caecilie Metelle mladší, jaká to pro mne čest, jak tvá přítomnost rozjasňuje můj den, jak se raduji…“ a tak dále a dosti dlouho. Orientální přemrštěnost přijde Římanovi otravná, ale troufnu si prohlásit, že obyvatelům Východu připadá naše strohá přímost jako neotesaná a necivilizovaná. „Můj vážený příteli Zabbaji,“ pronesl jsem, když se na chvilku odmlčel, aby se nadechl. „Nepřicházím dnes kvůli obchodu, ale kvůli státní záležitosti.“ „Á, politika! Chystáš se kandidovat na kvestora?“ „Ne, k tomu nebudu způsobilý ještě dalších šest let. Nejde o domácí politiku, ale o politiku zahraniční. Vzhledem k tomu, kolik jsi toho nacestoval, vzhledem ke tvým dalekosáhlým kontaktům a zejména s ohledem na to, že máš pořád něco do činění s loděmi a lodní dopravou, mne napadlo, že jsi nejlepší člověk, se kterým bych se mohl poradit.“ Ohromně mu to zalichotilo, anebo to předstíral. Do široka rozepjal paže a zvolal: „Cokoliv! Cokoliv, co poslouží senátu a lidu Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165793

římskému! Jak mohu pomoci? Ne, nejprve si udělejme pohodlí.

Následuj mě, prosím.“ Sehnutí jsme se protáhli pod závěsem, prošli jsme skladem, kde ustavičně hořely tenké kadidlové tyčinky, aby chránily žoky vzácného hedvábí před vlhkostí a hmyzem. Ze skladu jsme vstoupili na krásný dvůr. Byl uspořádaný podle tradičního římského způsobu a uprostřed měl jezírko s vodotryskem. Východním prvkem v jeho vzhledu byly truhlíky s květinami, v nichž se skvělo několik zimních květů. Arabové pocházejí z pouštní země, a milují proto vodu a vše, co roste, dokonce ještě víc než Italové.

U jezírka stál nízký stůl ze vzácného dřeva s deskou z pestrých kachliček, k němuž jsme usedli. Ovšem ne na židle, ale na podušky vycpané peřím a kořením. Pouze Orientálec může vymyslet takovouto luxusní maličkost. Služebnictvo nám přineslo misky s oříšky, sušeným ovocem a kandovanými okvětními lístky a k tomu vynikající víno, které bylo značně zředěné vodou, jak se na brzkou hodinu slušelo.

Když jsem snědl tolik jídla a vypil tolik vína, abych učinil za dost zdvořilosti, přešel jsem k věci. „Nuže, Zabbaji, můj příteli, rád bych, aby ses se mnou podělil o to, co víš o pirátech, jimiž je naše moře zaplaveno.“ Zabbaj si pohladil vousy. „Á, piráti. S těmihle těžko zvládnutelnými obchodníky jednám mnohokrát do roka. Co si o nich přeješ vědět?“ „Nejdřív nějaké obecné informace. Jak probíhají ty tvoje každoroční transakce s těmihle romantickými pokušiteli štěstěny?“ „Podobně jako většině kupců, jejichž zboží putuje po moři, mi přijde nejvýhodnější zaplatit pirátům roční tribut, než s nimi zvlášť jednat o každé mé zásilce, které se zmocní, či o každém faktorovi, za nějž požadují výkupné.“ „Říkal jsi ale, že s nimi jednáš mnohokrát do roka. Jak to?“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165793