Dvakrát dospělí?
Kapitola Zkouška zralosti je ve Študácích a kantorech typicky žákovská – s velkou nadsázkou. Študáci do poslední chvíle k maturitě nic nedělají a kantoři za nimi dolézají a žebroní, aby se už konečně vzpamatovali, nebo že bude velká ostuda. Při maturitních písemkách zase profesoři vyvíjejí nadlidské úsilí, aby dobře dopadly. A ještě při jejich psaní shánějí ty nejlepší prameny, v rekordním čase je dopravují do třídy a diktují studentům. A při ústní maturitě vehementně i s ředitelem školy napovídají a se studenty se spojují do jednoho šiku proti obávanému předsedovi maturitní komise. Realitě se přibližuje pouze pátrání po jeho aprobaci, aby se zjistilo, kde bude při zkoušení největší problém. (Předseda pak stejně vrtá do všeho.) Maturitní večírek Žák nazývá závěrečným banketem, na němž se zdatně pije a předčítají se nejkomičtější výroky pánů profesorů. Skutečnost je však poněkud jiná. Studenti se maturity většinou obávají, a že je to fraška, se říká až po ní. Už pár měsíců před maturitou studenti usilovně shánějí vypracované maturitní otázky a čile si je mezi sebou vyměňují. Rovněž usilovně se pátrá po tzv. tutovkách, což jsou témata maturitních prací, která určitě přijdou. V tomto ohledu nelitují studenti žádné námahy a připraví si raději tutovek více. Tutovky obyčejně selžou a ti, kteří jim věnovali tolik času a energie, se je leckdy snaží uplatnit za každou cenu. Kolikrát jsem musel do jejich hodnocení psát: „Práce je myšlenkově bohatá, po stránce Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165792