Jak se pásky s nahranými hovory dostaly do médií, bylo vysvětleno takto: „Historie zná mnoho až neuvěřitelných příhod o tom, jak se na světě božím neočekávaně objevilo to, co mělo navždycky zůstat skryto.“ A dále: „V našem případě se ocitly stejně neočekávaně na stolech ředitelů důležitých československých sdělovacích prostředků úhledné balíčky. Odesilatel byl neznámý, jen známky a poštovní razítko ukazují, že vyšly z města nad Seinou. Balíčky neobsahovaly láhve koňaku, jímž se ona země proslavila, nýbrž magnetofonové pásky. Když se v magnetofonu tiše odvíjely, uslyšeli jsme známé hlasy: byly to hlasy, které v takzvaném československém jaru zněly z tribun mítinků.“ Václav Havel mluvil na těchto páscích o možnostech, jak vytvořit sociální demokracii podobnou té švédské. Viděl by v ní právě profesora Černého. Profesor Černý řekl Procházkovi mezi čtyřma očima, že to apriorně neodmítá, „ale ten Dubček to nejdřív musí mít vyhraný pro sebe než pro mne. Pro sebe! Až to bude mít vyhraný pro sebe, tak buďte jistej, že se vobjevím. A třeba proti Dubčekovi.“ „Člověku totiž běhá mráz po zádech,“ napsal komentátor, „slyší-li, jak cynicky, bez rozpaků, beze studu handlovali s osudem republiky a jejího lidu. Jsme si vědomi, jak složité konstrukce budou vytvářet kolem našeho seriálu v buržoazních sdělovacích prostředcích. Známe předem, jaký spustí hysterický křik. Tyhle magnetofonové pásky nemohou zůstat skryty v archivu. Hlasy, které jsou na nich zachyceny, mluvily kdysi medové řeči na veřejnosti. Ale ve skutečnosti, mezi sebou, neskrývaly, že jsou plny nenávisti k našemu světu.“ (Pokud jde o buržoazní média, napsal například Süddeutsche Zeitung, že v Praze mají už v roce 1974 „Rok 1984“.)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165790