Udělej si ráj (Ukázka, strana 99)

„Co říkáte chabě věřícím Čechům?“ ptám se. „Říkám jim: Bůh není ten, kdo ti něco bere, On ti něco dává!

Oni se totiž bojí, že jim Pánbůh vezme peníze, holku, život.“ „Jak to, vezme?“ „Protože Bůh pro ně znamená samá omezení. Snažím se přeorientovat jejich myšlení tak, aby pochopili, že to, co mají, dostali právě od Boha. Nikdy s nimi nezačínám mluvit o náboženství, vždycky se snažím mluvit neutrálně. Když měl Jidáš na Olivetské hoře ukázat, který z mužů je Ježíš, řekl, že to je ten, kterého políbí.

Ale proč vůbec musel na Ježíše ukázat? Protože se Ježíš od ostatních ničím nelišil. Nechodím tedy v sutaně, nanejvýš v kolárku.

Když má mít člověk autoritu, bude ji mít, i kdyby vyšel na náměstí v pyžamu. V rozpadající se části fary jsem vybudoval příbytek pro náhradní rodiny, a to už je můj argument.“ („Dům pro děti s maminkou a tatínkem“. Hned se do něj nastěhovaly dvě rodiny s osvojenými dětmi, které neměly šanci získat vlastní byt.) „Také jste na faře otevřel hospodu.“ „No, žádná hospodářská stavení přece na faře nepotřebuji. Udělali jsme z nich restauraci, ať ta stavení na sebe vydělávají. Mám na starosti tři kostely ve městě a šest na venkově, nebudu žebrat, farnost musí být ekonomicky soběstačná.“ „Ale v Polsku máme zákaz prodeje alkoholu do vzdálenosti sto metrů od kostela,“ poznamenal jsem. „Restaurace je důležitou součástí evangelizace. Hospoda je neutrální prostor. Mnoho lidí v Čechách se zdráhá vzít za kliku u fary, a tak jdou do hospody. A tam už jsem já. V hospodě se připravujeme ke křtu. Organizujeme tam kulturní akce. Ve farní kanceláři jsem já doma, kdežto farník hostem, proto člověk v takovém postavení nemůže vždycky říct, co si myslí. Kdežto v hospodě jsme si rovni. Pojmenoval jsem ji U Pastýře. A když už tam jsem, taky se tam najím, protože žádnou hospodyni na faře nemám.“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165788

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165788

Bůh vyžaduje píár Penzionovaný biskup Jan Konzal (jehož vzpomínky jsem si vypůjčil v knihovně) píše, že církev po roce 1989 zklamala. „Velmi brzy po získání svobody prokázala, že není k ničemu. Nebyla morální autoritou, k níž by se lidé mohli obracet.“ Nějaký čtenář k tomu dopsal komentář: „Církev ‚ztratila‘ autoritu (kterou neměla?). Zklamala, protože neodpovídala na otázky doby (které nikdo nepokládal?).“ Jan Balabán: „Církev v Čechách musí čelit totálnímu nezájmu.“ Názory se různí: církevní hierarchie je nyní nucena chovat se jako vlastní agentura PR. Církev v Čechách se snaží národu vlichotit. Zoufale hledá způsob, jak se zachránit, aby nepřestala existovat.

Ptala se proto výrostků: „Co by měla katolická církev změnit, abys do ní vstoupil?“ Anketu uspořádali na středních školách osmi měst studenti Teologického konviktu České biskupské konference.

Odpovídali studenti od 17 do 19 let. Jeden z nich byl tím průzkumem znechucen: „Copak církev musí něco měnit? Copak už si nestojí za tím, co udělala? Mám pocit, jako bych se zúčastnil konzumentského průzkumu: chutná vám ten výrobek, nebo nechutná?“ – podepsán sympatizant satanismu, stavební průmyslovka.

Mnoho mladých lidí nevidí pro církev žádnou šanci: „Jejich obřady mi připadají jako dětské hry.“ „Katolíci jsou většinou čestní, ale převážná většina věřících mi připadá naivní,“ říká osmnáctiletý kluk a dodává, že „v něco věří“. Sedmnáctiletý, kteří věří v Boha, říká: „Mše bývají většinou nudné, není tam žádná zábava.“ Nepřehlédnutelná taktika české církve: hledat to, co ji pojí se společností.

Biskup Malý zašel na ulici za prostitutkami, aby se seznámil s jejich problémy (psalo se o tom v tisku). Kardinál Vlk poskytl rozhovor o ženách ve svém životě a o svých tlumených tužbách.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165788