Co tvrdí Molero (Ukázka, strana 99)

nou, bylo to kvůli kolovrátku, který měl strýc na nočním stolku a na nějž měla teta spadeno, že prý má raději kolovrátek nežli ji, on řekl, že mu na kolovratu nesejde, stojí tam, protože má lepé tvary, koupil ho na Zlodějčině trhu, ale aby jí hnul žlučí, začal si prozpěvovat verše z La Traviaty, v nichž se o kolovrátku mluví, jak krásný zvuk ten kolovrátek má, tratatý, tratatýtatý, ona, aby se pomstila, schovala mu kalhoty a on nemohl vyjít z domu, prozpěvoval si La Traviatu a hledal kalhoty, po třech dnech se dopálil, vyšel na ulici ve spodkách a vyhrával přitom na kolovrat, záhy ho sebrala policejní hlídka, celá rodina pak šla na stanici, moje maminka mu přinesla kalhoty mého otce, ale on je nechtěl, že zůstane ve spodkách a bude hrát na kolovrat, dokud mu nedají jeho vlastní kalhoty, moje teta řekla, že mu dá kalhoty, pokud ten kolovrat vyhodí, potom se usmířili, strýček dal kolovrat mojí mamince, která ho zas dala mně, když jsem byl ještě capart, oni se pak už přestali chovat jako blázni, to ten kolovrátek je pobláznil, nato Zuca prohlásil, že i on má jednoho bláznivého strýčka, chodí s věčně otevřenou pusou a s hlavou v obla99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165681

cích, propustili ho z každé práce, protože ho pokaždé přistihli s otevřenou pusou a s hlavou v oblacích, chodí tady po ulicích s knihami v podpaží, domů chodí jenom na Vánoce, vyprávěl Zuca, o posledních Vánocích zůstal s otevřenou pusou uprostřed večeře, pohladil mě po vlasech a odešel pryč, na talíři nechal krůtí stehno, občas ho potkávám a pokaždé mě pohladí po hlavě, pak se na sebe zadíváme, zeptá se mě, jestli už chodím do školy, a sotva se rozpovídám, on zůstane s otevřenou pusou, znovu mě pohladí po hlavě a jde pryč, když ho to popadne a on zůstane s pusou otevřenou a hlavou v oblacích, nikdo si s ním nepromluví, prostě vypne, rád krmí kukuřicí holuby na náměstích, jednou ho můj otec pořádně vyplísnil, řekl mu to nejhorší a na konci se ho pak zeptal, a co teď hodláš dělat?, nakrmím kukuřicí holuby, řekl, pohladil mě po hlavě a s otevřenou pusou odešel pryč, zdá se, že holubi ho znají dobře, usedají mu na ramena a na hlavu, zobají mu kukuřici z dlaní, dávat kukuřici holubům by pro něj bylo ideální zaměstnání, občas chodí krmit holuby sem na Mořeplavcovo náměstí, se životem je 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165681

velmi spokojený, chodí od náměstí k náměstí, sedává na schody pod sochami a dává se do čtení jakýchsi knih, kterým nikdo vůbec nerozumí od jistého chlápka jménem Pessoa, nemyslím Antónia Pessou, ten je od vah, ale jiného, třeba je to knížka o holubech, nevím, kdysi vstoupil do armády a dezertoval, našli ho na jednom náměstí, jak krmí kukuřicí holuby, zeptali se ho, proč dezertoval, a on pravil, že z pochodování má puchýře na nohou, skončil ve vězení a dostal celou sérii trestů, ale on si už zas s otevřenou pusou ničeho nevšímal, pak ho poslali do blázince a to byl velký zmatek, doktor se zeptal mého taťky, jestli má strýc něco jako střídavost nevím čeho, táta se zeptal strejdy, jestli má tuhle střídavost, strejda se zeptal, a jaké barvy?, potom se mu podívali do krku a do očí, on se ve volných chvílích ptal ošetřovatele, nevrátil byste mi mého Pessanhu?, to je další knížka, od jiného chlápka, doktor mu pokládal otázky pro blázny, ale on si toho nevšímal a jenom se věnoval Pessoovi a Pessanhovi, pouze si přál zůstat s otevřenou pusou a s hlavou v oblacích, museli mu scházet holubi, nakonec ho poslali pryč, protože už 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165681