manželství, tam leží teď ustaraná, zcvrklá, život za sebou, mrtva. Již dotlouklo srdce, které tehdy žalem zmíralo. A svatá oběť koná se za duši, která přinesla životu velikou oběť, a těžkou, těžkou. A věrně ji přinášela Mařenka-Jordánka… A když klesala, povznesla ji myšlenka, jest někdo, kdo stejně trpí, a jest Bůh, který odplácí, v té víře a naději dokonala svou oběť až do konce.“ Opět zaduněly zvony… „Tak, tak, už s ní jdou na hřbitov. Jak dlouhá cesta od oltáře – ke hrobu. Co štěstí dalo by se prožít, co strastí musí se přetrpět na té cestě!“ A děda dal se vzpomínkami na cestu vlastního života. Zlomen v srdci, netečný k životu, od něhož ničeho nečekal, protože ničeho žádati nemohl, nemohl se odhodlati vzíti si jinou než Mařenku za ženu. Musel však i on. I jeho otec držel mu stejnou řeč, jako otec Mařenčin. „Tak mně vyberte, kterou vy chcete!“ zněla více odhodlaná než vzpůrná jeho odpověď. „Musím-li býti ženatý, tož ať jsem. S kým, je mně lhostejno.“ Otec ho oženil. A bylo to jeho manželství opravdu selským manželstvím, bez něžnosti, bez vzrušení, ale spořádaným bylo. Nikdy se nehašteřili, tím méně aby se rvali. Mnozí, zvláště mnohé ženy, jeho ženě záviděly tak hodného muže. Ano, byl hodným. A proč by nebyl? I žena jeho byla hodná. Nikdy jí neubližoval, vážil si jí a litoval jí, protože ji nemohl milovati. Snad byla s tím spokojena, snad. Nikdy o tom nemluvili, nikdy mezi nimi nepřišlo k rozcitlivělým řečem. On dřel do úpadu, aby se unavil, aby zapomněl a aby zvelebil hospodářství, které milovala ona – duše skromná –, věrně ho následovala.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165678