okfiíl; teprú lÛní se odebral a v‰ady mnû schází. ·tyrycet rokÛ sme spolem byli, ale kde je láska, svornosÈ a pofiádek v tem stavû, toÏ to uteãe jak by nic. Takov˘ho bych nedostala, ale kde! – Ehe, jak se tu chlebúÀajú! Vám je lehko se smít, ale já chudák, mÛj je navalenej od rána a zhlídá jak devût hromÛ. – Aha, vidí‰ si ju, to ví‰ teprú dnes? Kdo tí kázal po druh˘ se vdávat, bylo ti 18 rokÛ, co? – A co sem já vûdûla, Ïe néni jeden jak druhej? MÛj neboÏtík mnû vody nanosil, oheÀ udûlál, enom prej leÏ, beztak ses s dûtima nevyspala, ale tento? Donde po pÛlnoci a má hneì evangelium. Zabúchá na dvefie, prej: Efeta! A bûda, dybych hneì neotevfiela. – No jak se fiíká, první stav je nejlep‰í, ale taky to dycky není pravda. – Ba ne, co já sem vystála, cel˘ kroniky by mohl o tem napsat, a dyÏ umfiél, dluhÛ po krk. Ale chvalabohu, uÏ sem v‰ecko poplatila, dûti mnû pomahajú a pfiece dostane kaÏd˘ pûkn˘ch pár kúskÛ zemi. – A já sem se mûla dobfie ve stavû a vãil se taky nemám zle. Nazkazovali se mnû dosÈ, ale já bych vás ohrála, mám z ãeho byt Ïiva, a dyÏ dá pámbu zdraví, naã se pod starosÈ s nek˘m peklit. – To nejste jak stará Zlámalka. Bylo jim ale 70 rokÛ a vzali si teho v˘mûnkafia Slavíãka. Lidi, to sme se jim jednú nasmíli! ToÏ vám si to pfiichvalovali, Ïe prej tolej lásky s prvním muÏem za 50 rokÛ nepocítili a neuÏili, co vãil s t˘mto za rok. Mnû tak v bokách pchalo, co sem se fiehtala. – Taková láska, to je just, jak dyÏ se stafií koni kú‰ú.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165673