v posluchárnách vysedával Ferdáček v hostincích a v kavárnách. Výčitkami svědomí býval ovšem často burcován ze svého nedbalého a líného pohodlí. Když ho to chytlo, měl vždy po nějakou chvíli nejlepší úmysly. Ale potom si řekl: „Když jsi se nepřičiňoval dřív, dokud tvoje matka žila, k čemu teď?“ A předhazoval sám sobě, že svou lehkomyslností uvrhl svou matku do nemoci a že byl příčinou její smrti. Božence poslal Ferdáček několik lístků, jinak se o ni tuze nestaral. Ale přece, když se mu doneslo, že se zasnoubila a že se bude vdávat, považoval to za svou porážku a ztrátu. K výčitkám svědomí se přidružil ještě žal nešťastné lásky, a Ferdáčkovi se zdálo, že je se svým životem u konce. Cítil se churavým a zdálo se mu protismyslným příliš se namáhat pro několik let nebo snad jen měsíců, které bude mu ještě mezi živými stráviti. Taky se domníval, že není příliš účelným starat se o tak hříšného a bídného člověka, jakým sám se cítil. Co znamená kanonické právo u přirovnání s nesčíslnými světy, jejichž třpyt jeví se lidskému oku za jasných nocí? Čím jsou pandekty vzhledem k ostatnímu vývoji věcí pozemských a nebeských, pomyslíme-li jen na vznik země z mlhovin a člověka z buňky? Stojí to za to, zaměstnávat se malichernostmi, když duše chápe tíhu věcí velikých? Studie uvázly. Zatím Ferdinand se stal plnoletým a slavný úřad mu vyplatil dědictví po rodičích. S několika tisícovkami v kapse nastoupil mladý Hvízdálek cestu po světě. Zpočátku se dost dobře bavil, ale později zlenivěl. Seděl v cizím velkoměstě stejně znuděně
98
CESTA DO HOR A JINÉ POVÍDKY
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165641