kuchyni? Tady vás asi opravdu milujou, a kdoví, třeba nám do jídla i naplivali.“ Mávám na číšníka, že budeme platit. „V mejch hospodách mě znaji, a to si pište, že je to výhoda,“ blekotá nesouvisle. Diktuji číšníkovi, co zaplatím. Mikuláš se platit nechystá, asi si myslí, že to za něj zatáhnu, ale to se přepočítal. Číšník se usměje, nakloní se ke mně a povídá: „Necháme to.“ „Jak necháme?“ Chvíli trvá, než mi to dojde. „To nestojí za řeč, my máme tady s tim pánem rozdělanou práci.“ Nejradši bych se propadla do země. Mikuláš se rozvaluje na židli. Objednává dalšího panáka a pomalu vyfukuje kouřová kolečka jako podle kružítka, jedno jako druhé. Očividně na něj padá únava. Zneužívat postavení kontrolora, vydírat ty chudáky a debužírovat si na jejich účet, to mu tedy jde. U baru vnutím číšníkovi bankovku: „Já nejsem kamarádka toho pána,“ vysvětlím mu rychle. „Proč se necháte vydírat od takové nuly?“ vyzvídám. „Pan Kocourek sem chodí často, je docela slušnej a je k dohodnutí. Znám ho dlouho, i jeho manželku. Sem ji ještě nikdy nevzal. Sem chodí pokaždý s jinou dámou, ale žádná z těch jeho kočiček ještě nikdy nezaplatila.“ Lomcuje mnou vztek. No tohle! Každej chlap mě utáhne na vařený nudli, ze slušnýho vdovce se mrknutím oka vyklube záletník a prolhanej ženáč. Vracím se ke stolu. Mikuláš opírá čelo o stůl a klimbá. Na stole se válí jeho mobil. Dostanu nápad. Mikulášovi nadělím mikulášskou nadílku. Vydávám se i s jeho mobilem k počmáraným záchodkům. Volám první číslo v pořadí.
........................................................................ 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165614