Tělo, jáství a svět (Ukázka, strana 99)

ABSOLUTNO — ANEB O TRANSCENDENCI SUBJEKT-OBJEKTOVÝCH VZTAHŮ

5.

A B SO LU T N O — A N E B O T RANSC E NDE NC I S UB J E K T - O B JE KTOVÝC H VZTAH Ů

„… jest ona oblast, kde není země ani vody ani ohně ani větru, ani nekonečné oblasti prostorové ani nekonečné oblasti vědomí ani oblasti prázdnoty ani oblasti, kde není ani představování ani nepředstavování, ani tohoto světa ani onoho světa ani obou, ani měsíce ani slunce. To… nenazývám ani přicházením, ani odcházením, ani trváním, ani zanikáním, ani vznikáním; bez původu, bez vývoje, bez podkladu to jest; právě toto je konec utrpení.“ (Buddha podle 28: 137)

„I řekl Bůh Mojžíšovi: JSEM KTERÝŽ JSEM. Řekl dále: Takto díš synům Izraelským: JSEM poslal mne k vám.“ (Exodus podle 63: 3/14)

Metodická introspekce na způsob pátrání „kdo jsem já?“ (podle Ramany Maharišiho, 69: 5–7 a passim) má nejenom heuristický význam, není jen poznávacím procesem různých aspektů lidské mysli a světa, ale umožňuje vyjevit i univerzální dimenzi lidské existence, podstatu lidského bytí.

97

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165455

TĚLO, JÁSTVÍ A SVĚT

Svoje jáství zažíváme každý vždy jen ve vztazích ke světu mimo nás (ve vztazích k mimotělovému světu) nebo ve vztazích v nás, ve vztazích sami k sobě. Jáství, ego, i v latenci, tedy neprojevující se, je zdroj i plod subjekt-objektových vztahů.

Reflektováno však může být, jen když se projevuje, je-li činné.

I introspekce je vztahovou záležitostí. V introspekci je jáství pozorujícím subjektem, ale stává se i pozorovaným objektem, reflektovaným prožitkovým jevem, obsahem mysli.

Introspektivní postupy nejsou pouhými intelektuálními úkony, i když jemný intelekt je pro ně nezbytný. Jsou spojením klasické, koncentrovaně usebrané (jógové) sebereflexe, introspekce s interocepcí. Tím jednak směřujeme do vnitřního psychického prostoru, do jeho vědomé i nevědomé komponenty, jednak vnímáme a pozorujeme podněty vnitřního tělového prostředí, tedy „řeč“ somatického nevědomí. Z psychického i somatického nevědomí (tj. z aktuální i hlubinné paměti) se do vědomí vnucují různé obsahy. Stupeň jejich naléhavosti vypovídá o síle jejich energetického zázemí, jež se projevuje emocemi, zájmy, snahami, různými komplexy, vzorci ulpívání zpravidla neuvědomovanými. Vědomí je tím vším tím snáze obsazováno (podléhá těmto silám a jejich obsahům), čím méně je rušeno vnějšími podněty, čím menší je intenzita jeho bdělé utišenosti a čím užší je vnitřní prostor, který vědomí zahrnuje, čím je tedy neuvědomovaný vnitřní prostor širší a čím mohutnější jsou síly nevědomí. Protože celá tato introspekce je orientována na esenciální sebe-poznání, jsou nabízející se obsahy a stavy zkoumány rozlišovací metodou: kdo či co zůstává, když obsah či stav odezní, co jsem jakožto ten, kterého nemohu reálně odmyslet, který zůstává jaksi napříč všem obsahovým proměnám vědomí, snění i spánku?

Při introspektivním pozorování prožívání je vždy subjekt rozdělen na pozorujícího a na pozorovaného. Podle prožitkové intenzity jednoho či druhého jedno či druhé převládne. Buď subjekt zapomene pozorovat jsa vstřebán prožitkem, který chtěl pozorovat, nebo (pozorující) subjekt přijde o objekt pozoro98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165455

ABSOLUTNO — ANEB O TRANSCENDENCI SUBJEKT-OBJEKTOVÝCH VZTAHŮ

vání (o prožitkový jev), neboť pozorováním pozorovaný prožitek, tj. jeho obsah a energie, slábne tím, že se mu procesem pozorování odebírá jeho dříve nedělená spontaneita, tj. energetické sycení prožitku. První případ je častý u silných emocí, nálad snah atp., druhý je možný při slabých prožitcích, nebo při silné volně koncentrační schopnosti pozorovatele. Při úplném zániku obsahu pozorovaného prožitku (tedy při odstranění, tj. úplném odstoupení od předmětných obsahů vědomí) dochází při plné bdělosti ke sjednocení dříve rozdělené subjektivity, která zůstává bezobsažným „jsem“. K tomu dochází při koncentrovaném pátrání po tom, kdo je subjektem pozorovaného i pozorujícího, tedy v důsledku jemně pátravého postojového dotazu „kdo to vše prožívá“?

Pro cvičenou mysl je poměrně snadné touto rozlišovací metodou odstupovat od myšlenek a představ, které jsou emocionálně či snahově nevýrazné a objevovat přitom v jejich mentálním poli sama sebe, již od nich „očištěného“. Toto sebe-očištění je však velmi těžké u silných emocí a žádostí, jimiž bývají prosyceny hlubinné postoje, komplexy a vzorce sebeprožívání.

Teorie říká, Mistři to potvrzují a intuice k tomu odkazuje, že při dosažení naprosté bezžádostivosti odhalujeme ono JSEM, ono naše podstatné Bytí-Vědomí, které z důvodu soupodstatnosti čehokoli s čímkoli je současně Bytím-Vědomím čehokoli jako nepohnutý zdroj toho všeho.

Bylo by zajímavé smyslově-rozumově (tedy zevně, náhledem) zkoumat, co se při této introspekci a jejím prohlubování odehrává v těle. Je-li např. něco takového jako jungovské archetypy, nebo jungovské či freudovské komplexy, jak — posuzováno pomocí přístrojů — obsazují tělo a mysl? Jsou k tomu současné přístroje způsobilé? Teorie nepřipouští, aby jakýkoli dílčí či komplexní vnitřní (mentální) obsah či potence byly mimo jakoukoli tělesnost. Takto posuzováno není nesmyslnou hypotéza „jemného těla“ (zmíněna v 2. části eseje), těla patrně evolučně i individuálně diferencovaného a na „hrubém těle“ participujícího. Je snad zjevné, že tělesná bolest je „řečí“, 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165455