důležitejch informací, jako třeba moc-li je letos v polích myší, protože je jako každej rok s klukama půjdem „vylejvat“, a jak je to s letošní úrodou černejch višní pod Vrchem. Nebo jestli už zase někdo spadnul do propadliny za Pešulovic polem, jako ta Suchejch kráva vloni, a podobně. Jára mě jako vždycky uzemní:
„Ahoj, Pihoune, pískáš zbytečně, Míra se tě nemoh dočkat, tak tě šel hledat. Řekla bych, že čeká před vašich na lavičce.“ Taky že jo. Byl tam, ale neseděl na lavičce, ale na pískovcový hrázce u Horovic kanálu, a obtahoval si na ní kapesní nožejk – rybičku. Než se dostanu k Mírkovi – a Mírek ke slovu, měl bych ještě říct něco důležitýho o tom pískovci.
„Pihoune, teď je červenec – na myši je brzo a všechny černý višně už dávno skončily v bublanině. A u propadliny je kolem dokola nataženej ostnatej drát. Už je zarostlej stařinou, tak bacha na lejtka.“
Osada Hvězda se rozkládá podle silnice na příkrým kopci tak, že její dolní část je vystavěná na pískovcích a horní část, asi tak od cesty, co vede z Malkovic napříč přes Hvězdu do Jedomělic, je až nahoru na Rovina postavená na opuce. Ňákej odborník přes nerosty by asi uměl vysvětlit, jak to, že se tady spolu tak divně míchá opuka s pískovcem.
Ráno jsem vypil to kafe i se škraloupem a šel tátu vyprovodit dolu na křižovatku. Cestou jsem pálkoval kolo, který mi vyrobil strejda Jára ze silnýho, dobrej centimetr tlustýho drátu. Bylo o dost těžší než ráfek z bicyklu, ale oproti lehkýmu ráfku pěkně sedělo na silnici a neskákalo. Nejhůř se pálkuje plechová obruč ze sudu. Ta mimoto že z vršku skáče jako blázen, navíc ještě furt zahejbá do strany, protože obruče mají kvůli tomu, aby přiléhaly na oblej tvar sudu, sešikmenej povrch.
Budu se na to muset zeptat pana Kottka, až se vrátím do Berouna – ten ví všechno. Jistý je, že voda se tu ve studnách neudrží a tam, kde se ve větší hloubce povede vodu jakž takž udržet, je trpká, jako kdybyste si lízli kamence. Pít se v žádným případě nedá. Hvězdecký na vaření používají vodu z jedinýho pramene a to je voda ze starý studny od Čebišů. I když je taky trpká a trochu padá na jazyk, tak hvězdeckejm ženskejm, pokud chtěji něco uvařit, nezbejvá nic jinýho, než brát vodu z týhle pumpy. Ženský tahaji od Čebišů vodu ve velkejch dřevěnejch putnách na zádech. Když se jich u pumpy sejde víc
Čekal jsem na křižovatce, dokud autobus nezmizel za prvním kopcem, a mazal jsem zpátky. A rovnou před Pešulovic. Zapískal jsem nejmíň pětkrát, než se v přízemí jejich velikýho baráku otevřelo v porostu plazivýho vína okno a objevila se hlava Mírkový sestry Nandy. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165449