16 minute read
Novelizace IFRS s účinností k 1. 1. 2022 nebo pozdější1u
S datem 1. 1. 2022 vstupuje v účinnost několik novelizací Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS), které v současné době musí účetní jednotky sestavující účetní závěrky dle IFRS zapracovat do svých účetních metod a v nejbližší účetní závěrce (např. pololetní) již zohlednit.
Advertisement
Přijaté změny v kostce
Současně je vydáno několik novelizací s účinností k 1. 1. 2023, které je vhodné již vnímat a zavčas se na ně připravit, zejména, pokud mají retrospektivní aplikaci. Přehled všech novelizací vydaných ke konci ledna 2022 je shrnut v následující tabulce a dále v článku jsou přiblíženy vyplývající změny.
Úvodem ještě zmiňme, že na jaře roku 2021 byla vydána novelizace IFRS 16, která v zásadě prodloužila účinnost výjimky z modifi kace lesingu přijaté dočasně pro zachycení úlev z nájemného v důsledku dopadu covid-19. Novelizace přinesla specifi cké podmínky, za kterých poskytuté úlevy nevedou k modifi kaci leasingu a k přepočtu závazku z leasingu, potažmo práva k užívání aktiv. Vzhledem k trvajícím omezením v souvislosti s COVID-19 v různých zemích IASB rozhodla o prodloužení nastavených výjimek do června roku 2022. Společnosti mohou tuto novelizaci zohlednit již v účetní závěrce sestavené za rok 2021, případně ji zohlednit s účinností od 1. 1. 2022 (pokud účetní období začíná tímto rokem).
Protože všechny novelizace IFRS vydané IASB podléhají dalšímu procesu schválení do legislativy EU (tzv. endorsement process), lze doplnit, že všechny novelizace s účinností k 1. 1. 2022 byl do evropské legislativy včas schváleny a jsou tedy též relevantní v rozsahu tzv. IFRS-EU pro evropské účetní jednotky. Na schválení, resp. dokončení schvalovacího procesu, aktuálně čekají ještě některé novelizace s účinností od roku 2023 (avšak do konce roku 2022 by měly být schváleny).
IAS 16: Příjmy před zamýšleným užitím (2022)
Dosavadní pravidla IAS 16 týkající se prvotního ocenění dlouhodobých hmotných aktiv v kategorii Pozemky, budovy a zařízení požadovala, aby výše pořizovacích nákladů byla snížena o čisté příjmy (net proceeds) z prodeje výrobků vytvořených
1 Tento příspěvek byl zpracován jako jeden z výstupů projektu Fakulty fi nancí a účetnictví VŠE v Praze, který je realizován v rámci institucionální podpory IP100040.
a prodaných během zkušební (testovací) fáze majetku, tj. před uvedením majetku do stavu zamýšleného využití. Novelizace tento požadavek ruší a nově budou i tyto čisté příjmy součástí výsledku hospodaření. Nejde však o prodej v rámci běžné obchodní činnosti podniku (tj. dopad do výsledku není výnosem v rozsahu IFRS 15 Výnosy ze smluv se zákazníky). Návaznost na tuto změnu má nezahrnutí nákladů vynaložených na vytvoření takovýchto výrobků do pořizovacích nákladů majetku (což byl současný požadavek). Nově budou též i tyto náklady zahrnovány do výsledku hospodaření, přičemž postup a ocenění výrobků bude vycházet z IAS 2 Zásoby. Součástí výrobních nákladů však přirozeně nemohou být odpisy majetku, pomocí něhož jsou výrobky vyrobeny (neboť majetek je stále před zařazením do užívání, a tedy před zahájením odpisování). Účetní jednotka má povinnost zveřejnit v příloze částku těchto příjmů a částku souvisejících nákladů a též pozici (řádek) ve výkazu zisku a ztráty, v níž je dopad zahrnut (pravděpodobně ostatní výnosy / náklady).
Tabulka 1
Vydání Počátek účinnosti
Novelizace stávajících standardů IFRS 16 Leasingy: Úlevy od nájemného v souvislosti s COVID-19 po 30. červnu 2021 březen 2021 1. 4. 2021 IAS 16 Pozemky, budovy a zařízení: Příjmy před zamýšleným užitím květen 2020 1. 1. 2022 IAS 37 Rezervy, podmíněné závazky a podmíněná aktiva: Náklady nutné k naplnění smlouvy květen 2020 1. 1. 2022 IFRS 3 Podnikové kombinace (sladění na Koncepční rámec) květen 2020 1. 1. 2022 Výroční projekt zlepšení IFRS cyklus 2018–2020 květen 2020 1. 1. 2022 IAS 1 Sestavování a zveřejňování účetní závěrky Klasifi kace závazků jako krátkodobé nebo dlouhodobé leden 2020 1. 1. 2023
IAS 1 Sestavování a zveřejňování účetní závěrky a související novelizace IFRS Practice Statement 2: Zveřejnění účetních pravidel únor 2021 1. 1. 2023
IAS 8 Účetní pravidla, změny v účetních odhadech a chyby: Defi nice účetních odhadů únor 2021 1. 1. 2023 IAS 12 Daně ze zisku: Odložená daň související s aktivy a závazky vyplývajícími z jediné transakce květen 2021 1. 1. 2023
Nový standard do rozsahu IFRS IFRS 17 Pojistné smlouvy květen 2017 1. 1. 2023
IAS 37: Náklady nutné k naplnění smlouvy (2022)
IAS 37 vymezuje rezervy na ztrátové smlouvy jako smlouvy, při nichž náklady na realizaci jejich dokončení převýší výnos (výtěžek) z nich plynoucí. Pokud účetní jednotka identifi kuje v rámci své činnosti ztrátovou smlouvu, má povinnost do účetní závěrky promítnout v relevantním ocenění rezervu (tj. v odhadu očekávané ztráty). Přijatá novelizace vyjasňuje náklady, které má účetní jednotka zahrnout do vyčíslení „nákladů nutných k naplnění smlouvy“ při posuzování, zdali je smlouva ztrátová. Jedná se přitom o přírůstkové náklady vynaložené na dokončení smlouvy (jako je materiál, mzdy) nebo podíl režijních (výrobních) nákladů alokovaných na smlouvu v přímé souvislosti jejího dokončení. Smyslem novelizace tedy není změna v metodice, ale vyjasnění obsahu položky, s níž IAS 37 pracuje.
IFRS 3: Sladnění na Koncepční rámec (2022)
Formální novelizace, která pouze aktualizuje úpravu IFRS 3 o relevantní odkazy na nový Koncepční rámec bez jakýchkoliv věcných změn pravidel a požadavků IFRS 3 pro podnikové kombinace.
Výroční projekt zlepšení IFRS 2018–2020 (2022)
Každoročně jsou vydávány novelizace, spíše drobného charakteru, zahrnuté do tzv. výročního projektu, jejichž cílem je odstranit vnitřní nekonzistenci v pravidlech / požadavcích vyplývajích z různých IFRS nebo poskytnout vyjasnění, upřesnění aplikace existujících pravidel, případně rozšířit vhodně existující praktické výjimky. K 1. 1. 2022 vstupují v účinnost tři takové novelizace: (i) Novelizace IFRS 9 Finanční nástroje vyjasňuje poplatky zahrnované do tzv. 10% testu, který je dělán při modifi kaci smluvních podmínek fi nančního závazku a na jehož základě dochází k vyhodnocení, zdali úprava podmínek vede k modifi kaci stávajícího fi nančního závazku nebo naopak k odúčtování stávajícího a k uznání nového fi nančnjího závazku. Dopad a rozsah novelizace tentokrát asi lépe vystihne následující ilustrativní příklad.
Ilustrativní příklad
Společnost získala šestiletý úvěr ve výši 1 015 tis. Kč, který bude splácet každoročními splátkami ve výši 200 tis. Kč, tj. celkové cash fl ow uhrazené za 6 let činí 1 200 tis. Kč. Splátky úvěru jsou hrazeny zpětně (tj. vždy na konci roku). Efektivní úroková sazba úvěru je 5 % p.a.s. Po 3 letech, kdy společnosti zbývají uhradit ještě tři splátky po 200 tis. Kč, společnost vstoupila v jednání s věřitelem a domluvila upravení podmínek tak, že zbývající splátky budou uhrazeny jednorázově částkou 600 tis. Kč na konci zbývající doby splatnosti (tj. až po třech letech). Za tuto úpravu podmínek společnost uhradila věřiteli 5 tis. Kč a současně právní kanceleláři za
přípravu smluvních podmínek a související právní poradenství 2 tis. Kč. Celkové vedlejší náklady spojené s modifi kací úvěrových podmínek tak činí 7 tis. Kč.
Účetní hodnota úvěru na konci třetího roku před upravením smluvních podmínek činí 545 tis. Kč: I. Rok: Prvotní ocenění 1 015 tis. Kč + úrok první rok 51 tis. Kč minus splátka 200 tis. Kč = 866 tis. Kč účetní hodnota na konci prvního roku II. Rok: Počáteční hodnota 866 tis. Kč + úrok druhý rok 43 tis. Kč minus splátka 200 tis.
Kč = 709 tis. Kč účetní hodnota na konci druhého roku III. Rok: Počáteční hodnota 709 tis. Kč + úrok druhý rok 36 tis. Kč minus splátka 200 tis.
Kč = 545 tis. Kč účetní hodnota na konci druhého roku
Dojde-li ke změně podmínek fi nančního závazku, požaduje IFRS 9 přepočet upravených očekávaných peněžních toků za použití původní efektivní úrokové sazby a výslednou hodnotu porovnat s evidovanou účetní hodnotou.
Dle upravených podmínek je společnost povinna uhradit věřiteli 600 tis. Kč za 3 roky a nyní 5 tis. Kč (tzv. poplatek). Tyto výdaje vstupují do požadované analýzy. Současná hodnota těchto výdajů činí 523 tis. Kč (518 tis. Kč plus 5 tis. Kč).
A právě zde je vyjasnění vyplývající z přijaté novelizace, která specifi kuje, že mezi uvažované poplatky patří pouze ty, které jsou hrazeny mezi dlužníkem a věřitelem.
(Do výpočtu tak nevstupují poplatky 2 tis. Kč, které společnost hradí dalšímu subjektu – právní kanceláři).
Vypočtená současná hodnota 523 tis. Kč se vztáhne do poměru s evidovanou účetní hodnotou 545 tis. Kč, přičemž vyjde vzájemný poměr 96,08 %, tj. rozdíl mezi oběma hodnotama je v intervalu do 10 %. V takovém případě změna smluvních podmínek vede k modifi kaci fi nančního závazku, nikoliv k zániku existujícího a k uznání nového. A další postup již odpovídá pravidlům pro modifi kaci.
(ii) Novelizace IFRS 1 První přijetí IFRS zjednodušuje aplikaci IFRS 1 dceřinou společností, která se stává prvouživatelem později, jak její mateřská společnost, resp. poskytuje další možnost pro prvotní ocenění kurzového rozdílu z převodu účetní závěrky zahraniční operace (např. dceřiné společ-
nosti). Dosavadní výjimka nastavená v IFRS 1 umožňovala ocenit tento kurzový rozdíl k datu přechodu na IFRS v nulové výši (tj. bez analýzy kurzových přepočtů do minulosti). Nově má dceřiná společnost, která je tedy prvouživatelem IFRS později než její mateřská společnosti, možnost ocenit kurzový rozdíl ve výši, které odpovídá hodnotě vstupující do konsolidované účetní závěrky mateřské společnosti (tj. odvozené od data přechodu mateřské společnosti na IFRS). Cílem je tak umožnit sjednocení výše tzv. translation reserve vykazované v konsolidovaných účetních závěrkách na různých úrovních skupiny. (iii) Novelizace IAS 41 Zemědělství odstraňuje požadavek na vyloučení daňových peněžních toků z ocenění reálné hodnoty, aby došlo k sesouhlasení s požadavky jiných standardů, zejména IFRS 13 Oceňování reálnou hodnotou. V zásadě dochází k úpravě spočívající ve vnitřním sladění požadavků a předpisů vyplývajích z různých IFRS, a nikoliv k zásadní věcné úpravě účetních metod vyplývajích z použití IAS 41.
Novelizace, která již měla nabýt účinnosti s rokem 2022 a byla odložena v důsledku trvání dopadu covid-19 na rok 2023. Její účinnost je však retrospektivní v souladu s IAS 8, tj. bude-li aplikována prvotně v roce 2023, bude nutné posoudit její dopad i na zůstatky roku 2022, resp. k 1. 1. 2022. S koncem roku 2021 byl však vydán ještě jeden návrh novelizace IAS 1 věnovaný dlouhodobým závazkům s koventy, jehož účinnost by měla být k 1. 1. 2024 a je v návrhu s ním odložit o rok ještě jednou i účinnost této novelizace. IAS 1 poskytuje pravidla pro vykazování závazků ve výkazu fi nanční situace a jejich klasifi kaci mezi krátkodobé, potažmo dlouhodobé závazky. Krátkodobým závazkem je přitom závazek, u něhož společnost – dlužník nemá nepodmíněné právo odložit vypořádání na dobu delší jak 12 měsíců (např. úvěr splatný na vyžádání věřitele). Novelizace vyjasňuje přístup k těmto závazkům, přičemž upřesňuje, že klasifi kace těchto závazků musí vycházet z práv, které existují ke konci účetního období (tj. např. k 31. 12.). Pro klasifi kaci dlouhodobých závazků musí k rozvahovému dni existovat právo odložit vypořádání závazku o nejméně dvanáct měsíců, přičemž klasifi kaci neovlivňují očekávání, zdali účetní jednotka takové právo využije nebo ne.
Novelizace reaguje do určité míry na občas vedené diskuse, zdali nová skutečnost domluvená v období po rozvahovém dni může ovlivnit klasifi kaci závazků ve výkazu fi nanční situace k rozvahovému dni (např. k 31. 12. je závazek splatný v následujících třech měsících, ale v lednu se domluví jeho prolongace o další rok a tedy v důsledku v nejbližších 12 měsících po rozvahovém dni uhrazen nebude). Pokud právo neexistovalo k rozvahovému dni, nemůže být klasifi kace pozměněna dle dodatečné úpravy podmínky.
IAS 1: Zveřejnění účetních pravidel (2023)
Novelizace upravuje požadavek IAS 1 obsažený v odst. 10, který v současnosti požaduje v rámci přílohy zveřejnit „podstatná účetní pravidla“. Výsledkem je přehled podstatných účetních pravidel, který je běžnou součástí přílohy, u některých společností obsahují i ta pravidla, která nejsou relevantní nebo pro danou společnost významná. Nové znění je formulováno tak, že příloha obsahuje „materiální informace o účetních metodách“. Cíl je zřejmý – zúžit popisné informace v přílohách a zaměřit zveřejnění pouze na ty, které jsou relevantní a významné pro dané účetní období. Významné informace jsou tehdy, pokud je uživatelé účetní závěrky potřebují k pochopení dalších významných infromací
(hodnot) obsažených v účetních závěrce. V té souvislosti byl upraven i tzv. IFRS Practice Statement 2 Making Materiality Judgement, což je doprovodný dokument a určitý návod pro účetní jednotky, jak významné informace identifi kovat.
Novelizace je z hlediska účinnosti prospektivní, tj. od roku 2023 a dále a je tedy na zvážení každé účetní jednotky, zdali ji zohlední již při strukturování přílohy v účetní závěrce za rok 2022.
IAS 8: Defi nice účetních odhadů (2023)
V současné úpravě IAS 8 je defi nována tzv. změna v účetním odhadu, nikoliv však účetní odhad, což novelizace mění. Dosavadní přístup k vymezení změny v účetním odhadu je tak nahrazen nově defi nicí vlastního účetního odhadu, současně je upravena defi nice účetních pravidel.
Novelizací tak dochází k vyjasnění, že účetními metodami jsou mimojiné oceňovací základny, zatímco účetními odhady jsou úsudky a předpoklady použité v účetních metodách (v oceňovacích základnách), které vedou k peněžním částkám v účetních výkazech, jejichž vyčíslení (ocenění) je spojeno s určitou nejistotou. Novelizace ilustrativně doplňuje, a vysvětluje, že společnosti dělají účetní odhady např. při odhadu očekávaných úvěrových ztrát (IFRS 9), při odhadu čisté realizovatelné hodnoty (IAS 2), při odhadu reálné hodnoty (IFRS 13), při odhadu doby použitelnosti majetku (IAS 16) nebo odhadu závazků z poskytnutých záruk (IAS 37).
Změna účetního odhadu by měla vyplývat z nových infromací, které společnost neměla „před rokem“ k dispozici. Současně dopad změny vstupních údajů a oceňovacích postupů použitých při tvorbě účetního odhadu je vnímán jako účetní odhad (např. úpravy výpočtu opravných položek k obchodním pohledávkám dle matice stáří, dochází-li k úpravě intervalů a míry nedobytnosti u jednotlivých intervalů). Za změnu účetní metody tak lze vnímat např. změnu z modelu pořizovacích nákladů na změnu reálné hodnoty (IAS 40) nebo změnu z metody FIFO na metodu průměrných nákladů (IAS 2). Novelizace je z hlediska účinnosti prospektivní, tj. od roku 2023 a dále, ač její uvážení lze již pro rok 2022 doporučit.
IAS 12: Odložená daň související s aktivy a závazky vyplývajícími z jediné transakce (2023)
Poslední představovaná novelizace může mít dopad na největší počet účetních jednotek a je spojena s tzv. omezenou retrospektivní účinností. Pozměněná pravidla se použijí na transakce, k nimž došlo na počátku nebo po začátku nejdřívějšího vykazovaného srovnávacího období. Pokud tedy uvážíme účinnost od roku 2023, je nutné promítnout dopad na počáteční zůstatky k 1. 1. 2022.
Novelizace zavádí výjimku z již zavedené výjimky. Zní to podivně, ale je tomu tak. IAS 12 dlouhodobě obsahuje výjimku ze zachycení odložené daně, je-li účetní a daňová hodnota aktiva / závazku odlišná při prvotním zachycením transakce, pokud ta není spojena s dopadem do výsledku hospodaření nebo do ostatního úplného výsledku, potažmo jiné složky vlastního kapitálu, nebo není podnikovou kombinací. Je-li pořízen majetek na úvěr, dochází k zachycení aktiva a závazku, přičemž účetní a daňová hodnota majetku se liší, není uznána odložená daň (dochází k tomu např. při podnikových kombinacích pod společným ovládáním nebo při akvizicích, které jsou řešeny jako pořízení aktiv, případně při nastavených daňových limitech, že lze majetek daňově odepsat do určité maximální výše).
Nejasný výklad byl u leasingu v rozsahu IFRS 16, neboť uzavření leasingové smlouvy vede k zachycení aktiva – práva k užívání aktiv – a závazku – závazku z leasingových plateb.
Vznikla tak otázka, zdali s uznáním leasingu ve výkazu fi nanční situace, má být uznána i odložená daň nebo nikoliv (tj. je využita zavedená výjimka). Novelizace uznání odložené daně požaduje, čímž výklad vyjasňuje a činí tak zavedením výjimky právě z již existující výjimky, která se nepoužije na uznání aktiv a závazků v rozsahu leasingových smluv a též na závazky (rezervy) spojené s vyřazením aktiv, jejichž prvotní ocenění vstupuje do ocenění souvisejících aktiv.
Pokud tedy účetní jednotky doposud nepočítaly odloženou daň z leasingových smluv a nepromítaly ji do účetních výkazů, dle novelizace tak činit mají a budou muset tento svůj přístup napravit s prvotním dopadem k 1. 1. 2022 a pravděpodobně s dopadem na výši nerozdělených výsledků (prvotní aplikace povede k úpravě hodnoty vlastního kapitálu). Jsou též účetní jednotky, které odloženou daň sice kalkulovaly a do výkazů promítaly, avšak aplikovaly tzv. netto přístup. V rámci něho vnímaly odloženou daň v rozsahu celého leasingu a neanalyzovaly samostatně aktivum – právo k užívání aktiv a závazek – závazek z leasingu. Tyto účetní jednotky také musí upravit svůj přístup, ale mají tu výhodu, že nebudou mít dopad na hodnotu vlastního kapitálu. V jejich případě bude nutné pouze netto hodnotu odložené daně rozdělit na odloženou daň vyplývající z aktiva (z práva k užívání aktiv) a na odloženou daň vyplývající ze závazku (závazku z leasingu). Novelizace vyjasňuje, že analýza a uznání odložené daně u zmiňovaných transakcí (leasing a závazky spojené s odstraněním aktiva) musí být uděláno samostatně pro aktiva a pro závazky.
Ilustrativní příklad
K 1. 1. 2018 společnost zachytila právo k užívání aktiva a závazek z leasingu ve výši 100 s dobou leasingu 10 let. Aktivum je ročně odpisováno částkou 10, tj. k 1. 1. 2022 činí jeho účetní hodnota 60. Závazek z leasingu je úročen efektivní úrokovou sazbou 8,15 % a k 1. 1. 2022 činí jeho účetní hodnota 69. (i) Netto přístup (v praxi aplikovaný) výpočtu odložené daně – Rozdíl mezi účetní hodnotou aktiva (60) a závazku (69) je vnímám jako přechodný rozdíl při výpočtu odložené
daně, tj. 9. Pokud uvážíme daňovou sazbu 30 %, vyjde odložená daň 3 (odložená daňová pohledávka). (ii) Brutto přístup (potvrzený novelizací) výpočtu odložené daně – Účetní hodnota aktiva má nulovou daňovou hodnotu a je tedy celá vnímaná jaka zdanitelný přechodný rozdíl 60, tj. s použitím daňové sazby 30 % vyplývá odložený daňový závazek 18. Účetní hodnota závazku je vnímána obdobně v celé své výši jako odčitatelný přechodný rozdíl 69, z něhož plyne odložená daňová pohledávka 21.
Pokud tedy účetní jednotka aplikovala netto přístup a k 1. 1. 2022 vykazuje odloženou daňovou pohledávku z leasingu 3, upraví do budoucna její prezentaci na odloženou daňovou pohledávku 21 a odložený daňový závazek 18 (v důsledku toho dojde ke zvýšení bilanční sumy).
Pokud však účetní jednotka odloženou daň nevykazovala, musí k 1. 1. 2022 nově uznat odloženou daňovou pohledávku 21, odložený daňový závazek 18 a rozdíl 3 promítne jako úpravu nerozdělených výsledků ve vlastním kapitálu.
Podotýkám v závěru, že toto nabývá účinnosti k 1. 1. 2023, tj. povinně musí být zohledněno v účetní závěrce za rok 2023 jako úprava počátečních stavů srovnatelného období. Dřívější zohlednění již v účetních závěrkách za rok 2022 lze doporučit.
IFRS 17 Pojistné smlouvy (2023)
IFRS 17 je zásadní změnou účetního výkaznictví v odvětví pojišťoven, neboť přináší komplexní úpravu (zachycení, ocenění, prezentaci, zveřejní) pojistných smluv v účetních závěrkách sestavovaných dle IFRS. IFRS 17 nahradí současnou neúplnou úpravu obsaženou v IFRS 4 a současně plně rozšíří využití IFRS 9, neboť účetní jednotky, na něž IFRS 17 dopadne, mají možnost i v současné době postupovat dle IAS 39 Finannční nástroje: účtování a oceňování a aplikovat prvotně IFRS 9 společně s IFRS 17. O složitosti nastavených pravidel, požadavků a významnosti pro dané odvětví vypovídá již skutečnost, že původní účinnost IFRS 17 stanovená k 1. 1. 2021 byla odložena a nyní je nastavena na 1. 1. 2023. Pokud se vás problematika pojistných smluv týká, doporučuji další detailní příspěvky a podklady zpracované kolegy, odborníky s praxí v pojišťovnictví.
Zdroje: 1) KPMG: Recognising deferred tax on leases – Transition. May 2021. https://home.kpmg/xx/en/ home/insights/2021/05/deferred-tax-recognition-lease-assets-liabilities-amendments-ias12. html 2) IASB: In brief: Deferred Tax related to Assets and
Liabilities arising from a Single Transaction. July 2019. https://www.ifrs.org/content/dam/ifrs/ project/deferred-tax-related-to-assets-and-liabilities-arising-from-a-single-transaction/in-brief-eddeferred-tax-related-to-assets-and-liabilities-ias12.pdf 3) Procházka, David: COVID-19 a vliv na účetní závěrku podle IFRS. Auditor, číslo 5, rok 2020.
Ing. Libor Vašek, Ph.D.
Ing. Libor Vašek, Ph.D.
Účetní expert, člen Komory certifi kovaných účetních, odborný asistent na katedře fi nančního účetnictví a auditingu VŠE v Praze. Konzultant a lektor v olbasti IFRS a podnikových konsolidací. Autor a spoluautor řady odborných publikací a článků. Je též členem kontrolního výboru Rady pro veřejný dohled nad auditem, členem Legislativní rady malých a středních podniků při AMSP ČR a zastupoval Komoru certifi kovaných účetních v Národní účetní radě.
