EB966934 by Knižní klub

��

Doc. PhDr. Jana Kutnohorská, CSc.

ETIKA V O ETØOVATELSTVÍ Recenze: PaedDr. Igor Lomnický, Ph.D. Mgr. et Mgr. Marek Vácha, Ph.D. © Grada Publishing, a.s., 2007 Cover Photo © isifa.com, 2007 Vydala Grada Publishing, a.s., U Prùhonu 22, Praha 7 jako svou 2991. publikaci. Odpovìdná redaktorka Bla ena Posekaná Sazba a zlom Bla ena Posekaná Poèet stran 164 Vydání 1., Praha 2007 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s., Husova 1881, Havlíèkùv Brod

Nakladatelství Grada Publishing, a.s., dìkuje Nemocnici Na Homolce za exkluzivní spolupráci a finanèní podporu této publikace.

Názvy produktù, firem apod. pou ité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami pøíslu ných vlastníkù, co není zvlá tním zpùsobem vyznaèeno. Postupy a pøíklady v této knize, rovnì tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlep ím vìdomím autorky. Z jejich praktického uplatnìní v ak pro autorku ani pro nakladatelství nevyplývají ádné právní dùsledky. V echna práva vyhrazena. Tato kniha ani její èást nesmí být ádným zpùsobem reprodukovány, ukládány èi roz iøovány bez písemného souhlasu nakladatelství.

ISBN 978-80-247-2069-2 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-6568-6 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2011

Obsah Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 1 Etika vìda o morálce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.1 Obsah pojmù etika, morálka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.1.1 Co je morální problém? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1.1.2 Co je morální dilema? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1.2 Etymologie slova etika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1.3 Etické teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 1.4 Etické hodnoty a principy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 1.4.1 Etické hodnoty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 1.4.2 Základní etické principy v o etøovatelství . . . . . . . . . . . 18 1.5 Vztah etiky a práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 1.6 Mravní normy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 1.7 Vymezení etiky v o etøovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 1.7.1 Role sestry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 1.7.2 Pøedmìt o etøovatelské etiky . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 1.7.3 Úkoly o etøovatelské etiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 1.7.4 Cíle o etøovatelské etiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 1.7.5 Základní pravidla a zdroje etického chování . . . . . . . . . 22 1.8 Lékaøská etika a její tradice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 1.8.1 Èeská lékaøská etika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 1.8.2 O etøovatelská etika jako samostatná disciplína . . . . . . . 24 2 Zdroje zdravotnické (lékaøské) o etøovatelské etiky . . . . . . . . . . 27 2.1 Hippokratova pøísaha a hippokratovská tradice . . . . . . . . . . . . 27 2.1.1 Hippokrates (460 370 pø. n. l.) . . . . . . . . . . . . . . . . 27 2.1.2 Corpus Hippocraticum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 2.1.3 Hippokratova pøísaha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 2.1.4 Hippokrates a tradièní vztah lékaøe a nemocného . . . . . . . 29 2.2 idovsko-køes anská tradice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 2.2.1 idovská tradice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 2.2.2 Køes anská tradice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 2.3 Novodobé filozofické smìry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 2.3.1 Existencialismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 2.3.2 Fenomenologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 2.3.3 Hermeneutika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 2.4 Holismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 3 Etické principy péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 3.1 Podmínky urèující etické jednání sestry . . . . . . . . . . . . . . . 37 3.2 Základní etické principy sestry-o etøovatelky . . . . . . . . . . . . 37 3.2.1 Obhajoba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

3.3

3.2.2 Odpovìdnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 3.2.3 Povinnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 3.2.4 Spolupráce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Etický kodex sestry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

4 Koncepce péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 4.1 Morální koncepce péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 4.2 Definice péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 4.3 Koncepce péèe z pohledu napojení na pacienta . . . . . . . . . . . . 44 4.4 Sesterské stavovské ctnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 4.4.1 Mezinárodní pravidla pro chování zdravotní sestry . . . . . . 46 4.5 Naslouchání a empatie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 4.5.1 Naslouchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 4.5.2 Empatie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 4.6 Mravní kultura osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 5 Ochrana lidských práv a dùstojnost pacienta/klienta . . . . . . . . . . 51 5.1 Lidská práva a o etøovatelská etika . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 5.1.1 Úmluva na ochranu lidských práv a dùstojnosti lidské bytosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 5.2 Právo na informaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 5.3 Povinnost mlèenlivosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 5.4 Práva pacientù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 5.4.1 Rozli ení práv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 5.4.2 Omezení práv pacientù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 5.4.3 Strategie na posílení práv pacientù . . . . . . . . . . . . . . 58 6 Po kozování pacienta zdravotníkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 6.1 Iatrogenie, iatropatogenie po kození lékaøem . . . . . . . . . . . 61 6.2 Sororigenie po kození sestrou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 6.3 Egrotogenie (aegrotogenie) po kození pacientem . . . . . . . . . 61 6.4 Iatraliptagenie po kození léèitelem . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 6.5 Malpractice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 6.5.1 Typy po kození pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 7 Sdìlování pravdy na nemocnièním lù ku . . . . . . . . . . . . . . . . 64 7.1 Vývoj názorù na pravdu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 7.2 Informace o diagnóze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 7.2.1 Zásady sdìlování onkologické diagnózy . . . . . . . . . . . 65 7.3 Nejèastìji kladné otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 7.3.1 Komu má být pravda sdìlena . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 7.3.2 Kdy má být pravda sdìlena . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 7.3.3 Co øíci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 7.3.4 Jak pravdu øíci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

7.3.5 Kde pravdu sdìlit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 7.3.6 Kdo má pravdu sdìlit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 7.3.7 Kontraindikace pravdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 8 Etika umírání a smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 8.1 Filozofie smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 8.1.1 Umírání a smrt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 8.2 Fáze umírání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 8.2.1 Fáze umírání podle Elizabeth Kübler-Ross . . . . . . . . . . 72 8.2.2 Proces umírání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 8.2.3 Období umírání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 8.3 Modely umírání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 8.3.1 Umírání ritualizované . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 8.3.2 Umírání institucionální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 8.3.3 Smìrnice pro pomoc umírajícím . . . . . . . . . . . . . . . 78 8.3.4 Zásady a úkoly sestry v péèi o umírajícího . . . . . . . . . . 78 8.3.5 Komunikace s umírajícím èlovìkem . . . . . . . . . . . . . 79 8.3.6 Umírání jako poslední ivotní úkol èlovìka . . . . . . . . . . 79 8.4 Jednání s pozùstalými . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 8.5 Smutek poznámky ke spoleèenským zpùsobùm . . . . . . . . . . 81 8.5.1 Soustrast . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 8.5.2 Pohøební rituály jako specifická forma pomoci pozùstalým . 82 9 Eutanázie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 9.1 Modely eutanázie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 9.2.1 Pasivní eutanázie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 9.2.2 Aktivní eutanázie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 9.2.3 Problémy spojené s eutanázii . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 9.3 Nizozemský vzor eutanázie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 9.3.1 Historie eutanázie v Nizozemsku . . . . . . . . . . . . . . . 85 9.4 Living will v USA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 9.4.1 Asistovaná sebevra da . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 10 Etické principy pøedcházení konfliktùm . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 10.1 Druhy konfliktù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 10.2 Jednání s pacienty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 10.2.1 Spravedlnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 10.2.2 Laskavost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 10.2.3 Odpovìdnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 10.2.4 Jak jednat? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 11 Etika v o etøovatelském výzkumu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 11.1 Strategie výzkumu v o etøovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 11.1.1 Etické problémy o etøovatelského výzkumu . . . . . . . . . 97

11.2 Specifika o etøovatelského výzkumu . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 11.2.1 Definice o etøovatelského výzkumu . . . . . . . . . . . . . 98 11.2.2 Pøedmìt o etøovatelského výzkumu . . . . . . . . . . . . . 98 Pøílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1. Hippokratova pøísaha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. enevská deklarace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3. Deklarace o nezávislosti a profesionální svobodì lékaøe . . . . . 4. Helsinská deklarace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5. Etický kodex Lékaøské komory Èeské republiky . . . . . . . . . . 6. Mezinárodní kodex pro zdravotní sestry . . . . . . . . . . . . . . 7. Kodex sester pøedlo ený Èeskou asociací sester . . . . . . . . . . 8. Mezinárodní etický kodex porodních asistentek . . . . . . . . . . 9. Kodex profesionálního chování zdravotnických pracovníkù registrovaných v ÈAS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10. Etické normy v o etøovatelském povolání . . . . . . . . . . . . . 11. Povinnosti pracovníkù ve zdravotnictví . . . . . . . . . . . . . . . 12. Dokument Rady Evropy k péèi o smrtelnì nemocné . . . . . . . . 13. Etické principy èinnosti a spolupráce oddìlení lékaøské genetiky . 14. Úmluva o lidských právech a biomedicínì Rady Evropy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15. Zpracování osobních údajù souvisejících se zaji ováním zdravotní péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16. Lisabonská deklarace o právech pacientù . . . . . . . . . . . . . . 17. Amsterodamská deklarace Deklarace práv pacientù v Evropì . . 18. Práva pacientù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19. Práva kriticky nemocného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20. Deklarace práv onkologických pacientù . . . . . . . . . . . . . . 21. Etické problémy týkající se pacientù s du evními chorobami . . . 22. Deklarace práv du evnì posti ených osob . . . . . . . . . . . . . 23. Charta práv hospitalizovaných dìtí . . . . . . . . . . . . . . . . . 24. Etická doporuèení pro vysazení nebo nenasazení ivot udr ující léèby se speciálním zamìøením k podávání vý ivy a tekutin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

101 102 103 104 105 108 111 112 114 116 117 120 121 124 126 131 133 134 139 140 141 145 146 147 148

Slovníèek pojmù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 Odborné èasopisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Rejstøík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161

Motto O etøovatelka musí být pro nemocného oddanou a vlídnou bytostí a pro lékaøe zruènou, vzdìlanou a odpovìdnou spolupracovnicí. Sylva Macharová (1893 1968) diplomovaná sestra

Moje podìkování patøí v em mým studentkám a studentùm, kteøí mì v prùbìhu mojí dlouholeté pedagogické praxe svými dotazy a chováním inspirovali. Pøedev ím bych chtìla podìkovat posluchaèùm kombinovaného studia bakaláøského studijního programu O etøovatelství za cenné zku enosti ovìøené praxí, mnoho jejich podnìtù jsem vyu ila. Rovnì dìkuji v em kolegyním, kolegùm, sestøièkám a lékaøùm, s nimi jsem mìla mo nost o morálce ve zdravotnictví diskutovat.

Jana Kutnohorská

Etika v o etøovatelství

Seznam zkratek ÈAS ÈLK ÈSÈK DrSc. ECL EHS HFA ICM ICN IDPVZ JEP LDN LSPP MU MUDr. MZ ÈR NAVCH NCONZO UICC UK UP WMA WHO WHO/EURO ZÈU

Èeská asociace sester Èeská lékaøská komora Èeskoslovenský èervený køí Doctor scientiarum (doktor vìd) Asociace evropských lig proti rakovinì Evropské hospodáøské spoleèenství Zdraví pro v echny Mezinárodní organizace porodních asistentek Mezinárodní organizace sester Institut pro dal í vzdìlávání pracovníkù ve zdravotnictví Jan Evangelista Purkynì Léèebna dlouhodobì nemocných Lékaøská slu ba první pomoci Masarykova univerzita Medicinae universa doctor Ministerstvo zdravotnictví Èeské republiky Mezinárodní organizace pro blaho hospitalizovaných dìtí Národní centrum o etøovatelství a nelékaøských zdravotních oborù v Brnì Svìtová unie proti rakovinì Univerzita Karlova Univerzita Palackého Svìtová lékaøská asociace Svìtová zdravotnická organizace Regionální ústøedna Svìtové zdravotnické organizace pro Evropu Západoèeská univerzita

Etika vìda o morálce

1.1 Obsah pojmù etika, morálka Slovo etika se u ívá pro vìdecké zkoumání morálních obsahù. Etika pøedpokládá, e jsme rozumné bytosti, a e svobodná a rozumná volba je nezbytnou podmínkou morální odpovìdnosti. Být mravní bytostí znamená být osobou, která je schopná být mravnì odpovìdnou za své èiny. Základním problémem etiky je v ak to, jak víme, co je dobré a správné. Je vùbec mo né odvolávat se na rozum, kdy èiníme svá morální rozhodnutí? Tradiènì jsme shledávali odpovìï ve své morální tradici nebo nábo enské víøe. Také v souèasnosti existuje øada morálních, nábo enských èi ideologických tradic, které je tøeba respektovat. Nìkteøí filozofové a vìdci hlásají, e dochází ke støetu civilizací. Jedním z hlavních témat moderní etiky se stala my lenka morální relativity. Etika je filozofická disciplína, byla nazývána praktickou filozofii. Jako samostatný obor lidského bádání byla systemizována staroøeckým filozofem Aristotelem.1 Etika je podle nìj naukou o dobrých charakterových vlastnostech, tj. o lidských ctnostech. Etika je vìdecká disciplína, jejím objektem je mravnost. Morálka je pøedstavována systémem pravidel a norem, které urèují chování a jednání lidí. 1

Aristoteles ze Stageiry (385 322 pø. n. l.), jeden z nejvýznamnìj ích myslitelù v dìjinách filozofie, ák a pozdìji odpùrce Platónùv, vychovatel a uèitel Alexandra Makedonského. Polo il základy pøírodní filozofie, logiky, etiky, psychologie, politiky a dal ích oborù. Ve svých etických spisech Aristoteles pokládá tìstí za cíl lidského ivota. Výtah z etických dìl se nazývá Velká etika. Aristoteles vìnoval mravnosti pomìrnì hodnì pozornosti a jeho spisy na toto téma byly vydány jako souhrnné dílo teprve po jeho smrti Deset knih Etiky Nikomachovy, soubor spisù nazvaný podle Aristotelova syna Nikomacha, který je po smrti otce utøídil a vydává. Deset knih Nikomachovy etiky se pak na celá dlouhá staletí stalo základním etickým dílem. Etika Nikomachova: 1. Pøedmìt a povaha etiky. Bla enost. Roztøídìní ctností. 2. Pùvod a definice mravní ctnosti. 3. Vìdomé rozhodnutí. Jednotlivé mravní ctnosti a jejich protiklady. 4. Dal í vyprávìní o mravných ctnostech a nectnostech. 5. Spravedlnost a právo. 6. Rozumové ctnosti. 7. Zdr enlivost a nezdr enlivost. 8. Pøátelství a jeho druhy. Ústavy. 9. Potøeba pøátelství. 10. Význam slasti. Definice bla enosti. Dùle itost zákonodárství a pøemravný ivot.

Etika v o etøovatelství

Ka dý obor lidské èinnosti má svou morálku a má ji také o etøovatelství. V minulosti byla oznaèována etická uèení jako nauka o povinnostech. Ka dý obor lidské èinnosti, vèetnì o etøovatelství, má vymezené povinnosti. V o etøovatelství jde navíc je tì o rozhodnutí, co je pro pacienta prospì nìj í, co konat, aby byla zachována dùstojnost pacienta, jeho autonomie, aby pacient neztrácel nadìji. Etika je souèástí kultury dané spoleènosti. Kultura, to jsou nauèené, sdílené a pøedávané hodnoty, pøesvìdèení, normy a zvyklosti urèité skupiny lidí. Tyto slo ky kultury ovlivòují my lení, rozhodování a jednání specifickým zpùsobem. Za touto definicí stojí pøedpoklad, e lidé jsou kulturní bytosti, které si zaji ovaly schopnost pøe ít v rùzných dobách svou ochotou pomáhat druhým a peèovat o nì v ka dém vìku, v mnoha rùzných prostøedích a mnoha zpùsoby. Kultura ovlivòuje vzorce chování a my lení. Je to slo itá struktura formující poznávání svìta a ivota v nìm. Kulturou je propracované, sdílené a pøedávané chápání hodnot, ivotního stylu, pøesvìdèení urèité osoby nebo skupiny osob. Toto chápání pøechází z generace na generaci a ovlivòuje my lení, rozhodování a jednání èlovìka. Ke kultuøe patøí rovnì øada obøadních tradièních zvyklostí: rituály v mezních ivotních situacích (narození, køest, svatba, pohøeb aj.) a kodex etického rozhodování vèetnì zpùsobù chování (etiketa). Kultuøe nelze upøít i jistou prediktivní úlohu, tzn., e pomáhá pøedem odhadnout, jak bude dotyèný v dané situaci reagovat. Morálka urèuje spoleèensky ádoucí a ne ádoucí jednání a tak usmìròuje chování èlovìka ve spoleènosti. Jde vlastnì o definované pøesvìdèení, e urèité chování, jednání je správné a jiné nesprávné. Je to vlastnì schopnost rozeznávat dobré od zlého. Podle tohoto rozeznávání dobra a zla se vytváøejí mravní vztahy, co jsou postoje jedince k sobì a k ostatním lidem. Morálku vnímáme jako spoleèensky preferované psané i nepsané normy, které tvoøí soubor po adavkù na chování èlovìka. Mìøítkem morálky je shoda èi neshoda s vlastním svìdomím. Proto je morálka individuální kategorie. Mravnost pøedstavuje pozitivní morální stav, individuálnì pro ívanou morálku. Je podstatnou stránkou lidské kultury, velkou humanistickou hodnotou, která pozvedá èlovìka, vzbuzuje a rozvíjí v nìm humanitu. Morálka v o etøovatelství je to, co se dotýká dobra a prospìchu nebo kody a ublí ení nemocnému. V echny o etøovatelské úkony mají morální dopad. Morálka jsou reálné mravní vztahy lidí, jsou to vztahy mezi jednotlivci, mezi jednotlivcem a skupinou a také vztahy k sobì samému. Etika teorie, neboli vìda o morálce zkoumá, proè se èlovìk chová tak èi onak. Pokud ji chceme definovat, pak je filozofickou vìdou o správném zpùsobu ivota, vychází z racionálních pøístupù a sna í se nalézt, popøípadì zdùvodnit spoleèné a obecné základy, na nich morálka stojí. V o etøovatelství ji definujeme jako teorii o podmínkách a pøíèinách o etøovatelsky ádoucího a ne ádoucího chování a jednání.

Etika vìda o morálce

1.1.1 Co je morální problém? Problém znamená dùle itý sporný námìt k øe ení. Problém vzniká tam, kde mohou být rùzné názory. Co je tedy morální problém? Je to dùle ité téma spojené s rozli ováním mezi dobrým a zlým, správným a nesprávným v denním ivotì. Léèba pacientù a jejich blaho závisí do znaèné míry na morálce, na etickém a právním vìdomí zdravotníkù, kteøí poskytují péèi. Nejedná se v ak pouze o zdravotníky, ale i politiky, úøedníky, humanitární pracovníky atd. Vnímavost vùèi poru ování lidských práv a vùèi nespravedlnosti vyplývající z neetického chování je velmi vysoká. Je tøeba v ak varovat pøed hledáním morálních problémù ve v em. Øada morálních otázek a problémù vystoupila do popøedí v okam iku, kdy se zaèaly zavádìt nové technologie, nová léèiva a léèebné postupy.

1.1.2 Co je morální dilema? Je to situace, kdy èlovìk èelí alespoò dvìma rùzným alternativám, pøièem ani jedna z nich se nezdá být optimálním øe ením daného problému. V jistém smyslu lze dilema pøirovnat ke køi ovatce nebo rozcestí, jejich smìry nevedou zcela ke ký enému cíli. ICN Code for Nurses: Ethical Concepts Applied to Nursing (ICN 1953, 2000) uvádí, e sestra, porodní asistentka, peèovatelka je osobnì zodpovìdná za své kroky a dodr ování profesních závazkù a ádá se, aby: v dy jednala tak, aby to slou ilo zájmùm pacientù/klientù a jejich blahu, zajistila, aby ádný èin nebo opomenutí v rámci kompetencí nemìlo kodlivé dùsledky, pokud jde o zájmy a bezpeèí pacientù a klientù. K etickým dilematùm vedou morální konflikty a rozpory. Konflikty a dilemata se vyskytují tam, kde èlovìk musí èinit rozhodnutí. Èím je tì í pøedvídat dùsledky urèitých èinù, tím vìt í je dilema. Nìkdy je mo né dosa ení kompromisu. Takový kompromis v ak ve zdravotnictví není mo ný pøi rozhodování mezi ivotem a smrtí.

1.2 Etymologie slova etika V na ich støedoevropských podmínkách etymologický vývoj slova etika má tøi jazykové aspekty. Základ pou ívaných slov se vyvinul z øeètiny, latiny a staroslovìn tiny. 1. Øecký základ. Ethos oznaèuje zpùsob jednání, postoj a smý lení osob. Pùvodnì znamenalo místo bydlení urèené spoleèenstvím nebo pùvodem. Vyvinulo se pøenesenì z pøesnì hranicemi urèeného místa pro pastvu.

Etika v o etøovatelství

2. Latinský základ. Mos je slovo, od nìho se odvozuje pojem morálka. Znamenalo pùvodnì vùli, oznaèovalo pøedev ím vùli ulo enou èlovìku bohy nebo panovníky, tedy pøedpisy a zákony, a pak tradièní mravy a obyèeje (mores). V prùbìhu etymologických zmìn slovo mos (tak jako ethos) nabylo významu jako osobní zpùsob ivota, smý lení, charakter a mravní chování jednotlivce. 3. Slovanský základ. Èeské slovo mrav pochází z praslovanského základu norv, staroèesky nrav. Praslovanský kmen je zachován v ru tinì nravi sja , tj. líbit se. Je tedy nrav, pozdìji mrav, nìco, co se obecnì líbí, co je vhodné. Obyèejnì se pou ívá mrav v mno ném èísle mravy stejnì jako latinské mores. Etymologie slova etika nejprve zdùrazòuje sociální kontext, do nìho byly etické, morální, eventuálnì mravní jevy pùvodnì zasazeny jako spoleèný mrav, obyèej, zvyk a zákon spoleèenství.

1.3 Etické teorie Etika se v zásadì skládá ze 3 oborù: Metaetika. Filozofie morálky na úrovni nejvy í abstrakce. Zabývá se podstatou morálního my lení a ujasnìním terminologie co je dobro, zlo, tìstí. Normativní etika. Pokou í se formulovat postupy a mechanizmy k øe ení etických problémù. Etické postupy nás provázejí v rùzných formách celým ivotem. Nìkteøí autoøi v ak nepova ují hledání formálních a univerzálních etických postupù za nutné a sna í se spí e kolit vnímavost jedince tak, aby rozli il dobré a zlé podle toho, jak se v ivotì za daných okolností vynoøují hovoøíme o partikularizmu. Praktická etika. Studuje konkrétní situace a rozhodnutí buï komplexnì, nebo v rámci urèitého oboru pak se tato etika nazývá profesní etika: lékaøství, podnikání, právo, pedagogika, o etøovatelství atd. Etiku lze rozli ovat také podle jiných hledisek: Etika heteronomní. Etické zásady jsou dány z vnìj ku spoleèenskou autoritou, popøípadì Bohem. Etika autonomní. Èlovìk (spoleènost) si sám vymezí etické zásady. Dále se mù eme setkat s pojmy: Individuální etika. Zabývá se morálním profilem jedince. Sociální etika. Etika sociálních skupin. Bioetika. Termín není chápán jako synonymum lékaøské etiky, ale jako samostatná disciplína, která studuje etické otázky v souvislosti se vznikem a závìrem ivota a ivota vùbec. Pøekraèuje rámec existence èlovìka a jeho zaèlenìní do pøírody, øe í i vztah k ivotnímu prostøedí.

Etika vìda o morálce

1.4 Etické hodnoty a principy Etika nestanoví co smíme a co nesmíme. Etika nám pomáhá hledat a rozli ovat za v ech okolností co je mravné, co je nemravné a podle toho jednat správnì, èi nesprávnì. Etika je úzce spojena s teorií hodnot. Jeliko za nejvy í lidskou hodnotu bývá z etického hlediska pokládáno dobro, etika ná uèí rozpoznávat, co je dobré a co není dobré.

1.4.1 Etické hodnoty Pokud budeme pøedpokládat, e v e, co potøebujeme nebo na èem nám zále í má urèitou hodnotu, pak je zøejmé, e existují mnohé hodnoty, a e nejsou dosa itelné souèasnì. Proto první a nejdùle itìj í otázka etiky zní: O které vìci bychom mìli dbát? a pak Co budu dìlat nebo co budeme dìlat v této konkrétní situaci? Je pøirozené, e pøemý líme o smyslu ivota, a je stejnì tak pøirozené, e existují situace, v nich si nejsme jisti, co bychom v té které konkrétní situaci mìli dìlat. Tyto otázky mohou pøiná et mnoho rozdílných odpovìdí. Jakou odpovìï v dané situaci preferovat? Hodnota je v dy pøijímána jako norma a má tedy normativní charakter. Pokud je nìjaký èlovìk zøetelnì hodnotovì orientován urèitým smìrem, tedy má-li jasnou hodnotovou orientaci, pova uje za správné, dobré a mravné i pro v echny ostatní, aby byli orientováni podobnì jako on. Jeho hodnotová orientace tak zároveò výrazným zpùsobem urèuje i jeho morálku. Pøi rozmanitosti hodnotových oblastí a hodnot se objevuje otázka, zda existují hodnoty bytostnì lidské, jejich prostøednictvím se jedinec stává dobrým èlovìkem . Skuteènì lidské se rodí, kdy èlovìk odpovídá na volání druhého, pøi setkání s druhým. Takové hodnoty nazýváme mravními hodnotami, mravním dobrem. Neexistuje ádná v eobecnì platná hodnotová teorie, filozofové se o povaze hodnot stále pøou. Existují v ak teze, které se jeví v tomto kontextu jako obzvlá tì pøípadné. Jsou urèité základní, neboli v eobecnì platné hodnoty, a dále urèité dílèí, neboli druhotné hodnoty. Nakrmit hladové dítì je v dy správné, ublí it dítìti je v dy patné. Existují urèité základní mravní normy o dobru a zlu. Pokud se shodneme, e existují urèité základní nebo univerzální mravní hodnoty (univerzálie), máme poøád je tì problém, jak pøesnì rozli it, které hodnoty jsou základní a které druhotné. Hodnoty morální a jiné ne morální povahy. Neexistují ádná jasná kritéria, podle nich lze pøesnì rozli it tyto dva soubory hodnot. Nepochybujeme vùbec o tom, e do sféry mravních hodnot patøí spravedlnost, tìstí, láska, ctnost. Na druhé stranì takové hodnoty jako znalosti, moc, bohatství, výkonnost, schopnosti jsou zpravidla øazeny mezi hodnoty jiné ne morální povahy . To ov em neznamená, e musí být nemorální.

Etika v o etøovatelství

Dvì hodnoty nejsou sluèitelné, pokud jich nelze plnì docílit zároveò. Není mo né mít zároveò dokonale bezpeènou a dokonale svobodnou spoleènost. Kdy chceme být bezpeèní i svobodní, musíme pøijmout urèité kompromisní øe ení a problém spoèívá v tom, jaké jsou meze kompromisu a jak by jich mìlo být dosa eno. Existují hodnoty soumìøitelné a nesoumìøitelné. Lze vá it a mìøit kvalitu èi kvantitu vìcí, av ak je obtí né, a nìkteøí filozofové tvrdí, e nemo né, porovnávat a mìøit mravní hodnoty. Co je dùle itìj í nebo cennìj í? Napøíklad ivot nebo svoboda, ivot nebo dùstojnost? Morální hodnoty jsou specifické, proto e od jiných hodnot implikují povinování. Pokud cítíme mravní hodnotu, pak také cítíme, e má být uskuteènìna. Hodnoty mù eme dìlit také podle hierarchie: Hodnoty pøíjemného a nepøíjemného to jsou hodnoty nejni ího stupnì ve smyslu motivace podle libosti a nelibosti. Hodnoty vitálního cítìní to jsou hodnoty vy ího øádu ve smyslu stupnì ivotního pocitu v protikladech vzne ené a nízké, zdravé a nemocné, mladé a staré. Duchovní hodnoty k nim patøí hodnoty morální, právní, estetické, pravdy ve vìdì. Hodnoty posvátna nejvy í skupina hodnot. Morální kvalita urèitého jednání zále í v koneèné instanci na mravní kvalitì smý lení a na vùli èlovìka, který jedná. Èlovìk se chová mravnì dobøe, pokud jedná vìdomì a chtìnì v souladu s povinností, naopak jedná patnì, jedná-li vìdomì a chtìnì v rozporu s povinností. Je proto rozumné sna it se zjistit nebo zavést urèitý øád nebo pravidla urèující preference pro rozhodování o tom, jaký postup bychom mìli zvolit v urèité situaci, to je úkolem etiky. Etická teorie má za cíl vytvoøit mechanizmy pro øe ení na ich morálních problémù, v nich se uplatòují tøi principy: 1. Hodnota ivota: Zde máme na mysli hodnotu morální. Drahocennost ivota je v eobecnì uznávaným principem. Je problematické napø. pøi hromadných katastrofách stanovit, koho s omezenými kapacitami pøednostnì zachránit èí ivot má vìt í hodnotu. 2. Kvalita ivota: Co rozumíme kvalitou ivota? Nìkteøí do ní zaèleòují kvalitu ivotního stylu, napø. hojnou aktivitu a rekreaci, nebo domácí rodinné tìstí v souvislosti s péèí o dìti. Kvalitu ivota samotného ov em vyjadøují spí e velièiny jako zdraví, naplnìní potøeby být milován a milovat, mo nost vyu ívat v echny schopnosti. Kvalita ivota je subjektivní, vnitøní pojem. O kvalitì cizího ivota si mù eme udìlat jen pøibli nou pøedstavu, která bude ovlivnìna na imi postoji a zku enostmi.