EB966879

��

Mgr. Zbynìk Gabriel, Ph.D., PhDr. Tomá Novák PSYCHOLOGICKÉ PORADENSTVÍ V NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉÈI Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 3296. publikaci Odpovìdná redaktorka Jana Hen líková Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 144 Vydání 1., 2008 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2008 Obrázek na obálce © doc. MUDr. Pavel áèek, Ph.D. Recenzoval: PhDr. Miloslav Kotek

(tištěná verze) ISBN 978-80-247-1788-3 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-6284-5 © Grada Publishing, a.s. 2011

OBSAH

Úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1. Paradoxy a historie náhradní rodinné péèe . . . . . . . . . . . . . . . 8 1.1 Struèný historický vývoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 1.2 Nahlédnutí do historie prostøednictvím literatury . . . . . . . . . . 23 1.3 Náhradní výchova v zrcadle èeského tisku pøed a po výrazných spoleèenských zmìnách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 2. Trauma bezdìtnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 3. Krátkodobá psychologická poradenská intervence v rámci problémù spojených s bezdìtností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 4. Romové a ti druzí prizmatem náhradní rodinné péèe . . . . . . . . 38 5. Pøehled a psychologická specifika jednotlivých forem náhradní rodinné péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 5.1 Osvojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 5.2 Pìstounská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 5.2.1 Klasická pìstounská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 5.2.2 Poruèenská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 5.2.3 Pìstounská péèe na pøechodnou dobu . . . . . . . . . . . . 54 5.3 Hostitelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 6. Struèný prùvodce zprostøedkováním náhradní rodinné péèe . . . . . 71 6.1 Rozhodnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 6.2 Podání ádosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 6.3 Pøíprava a posouzení krajským uøadem . . . . . . . . . . . . . . . 79 6.4 Èekání na nabídku dítìte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 6.5 Poradní sbor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 6.6 Kontakt s dítìtem a jeho pøevzetí do péèe . . . . . . . . . . . . . . 93 7. Psychologická diagnostika v oblasti náhradní rodinné péèe . . . . . . 98 7.1 Základní principy a postupy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 7.2 Vybrané psychodiagnostické nástroje . . . . . . . . . . . . . . . 107

verze osvit 2; Monday, 28th April, 2008, oøez 144 mm

8. Komentované osudy dìtí v náhradní rodinné péèi . . . . . . . . . . 130 8.1 Dítì v pìstounské péèi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 8.2 Osvojené dítì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 8.3 Rùzné varianty péèe a dìvèe z rozvrácené rodiny . . . . . . . . . 136 8.4 Ménì obvyklý pøípad zá koláctví u osvojeného dítìte . . . . . . . 139 Pou itá literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142

/

7

ÚVODEM

Psychologie náhradní rodinné péèe (NRP) nepatøí k nejèastìji zmiòovaným oblastem rodinného poradenství. Dotýká se oblasti mezioborové a zdánlivì výluèné. Díky pochopení nakladatelství Grada zavr uje kniha na toto téma pìtici publikací pomyslného projektu poradna . Po titulech Man elské a rodinné poradenství, Práce s klienty, Rozvodové a porozvodové poradenství a Pøedman elské poradenství kompletuje nový pøírùstek edice Psyché výèet typických nesnází, je bývají ve zmínìných poradnách, a ov em nejen tam, øe eny. Tato publikace vychází z popisu øady paradoxù, je jsou s náhradní rodinnou péèí spojeny. V ímá si historie oboru a uvádí nìkteré donedávna zcela neznámé èi zamlèované a dodnes málo známé okolnosti. Postihuje obraz náhradní rodinné péèe prezentovaný tiskem i v literatuøe. Pozornost je rovnì vìnována traumatu bezdìtnosti a poradenství bezdìtným. Ètenáø zde dále získá obsáhlé informace o jednotlivých formách náhradní rodinné péèe, o celém procesu a pravidlech jejího zprostøedkování a také o peripetiích, které náhradní rodièe a dítì na cestì k sobì èekají. Podrobnì je referováno o výbìru adatelù o náhradní rodinnou péèi a jejich pøípravì, vèetnì pou ívaných psychodiagnostických metod. Pøedkládaná pøíruèka tak mù e být u iteènou pomùckou nejen pro odborníky a studenty z oblasti psychologie a ostatních pomáhajících profesí, ale zdrojem dùle itých informací také pro stávající i budoucí zájemce o realizaci nìkteré z forem náhradního rodièovství.

8

/

Psychologické poradenství v náhradní rodinné péèi

1. PARADOXY A HISTORIE NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉÈE

Nejde o výluènou problematiku dospìlých. Ve vyspìlých zemích, a ÈR tu není výjimkou, zhruba 1 % dìtí musí vyrùstat mimo vlastní rodinu. Sirotkù v pravém slova smyslu tu je minimum jedno, maximálnì dvì dìti ze sta takto posti ených. Ostatní patøí k sirotkùm sociálním. Laik si pod pøíèinami této formy osiøení pøedstaví dìti matky, je byla svedena a opu tìna enatým mu em. Mo ná i podnikatele, kteøí pro samé podnikání nemají èas na dìti. Také snad nezamìstnané, kteøí nemají peníze. Asi i tì ce nemocné, nemohoucí rodièe a obvykle se mýlí. Pøi v í kritiènosti je dnes rozsah sociální záchranné sítì státní i charitativní takový, e není situace, aby si s ní harmonická a zodpovìdná (tøeba i ir í) rodina neporadila. Lépe ne hledat typickou skupinu, z ní pøicházejí sociální sirotci, je polo it si otázku, zda celá rodina (ne tedy jen výhradnì otec s matkou) neumí, nemù e èi nechce zajistit výchovu a v estrannou péèi o dítì. Díky nìkolika generacím povrchních textù od pracovníkù sdìlovacích prostøedkù a zjednodu enému chápání jejich výtvorù se mezi lidmi uhnízdil mýtus, e dìtské domovy jsou plné dìtí, které by mohly hned do rodiny, staèí ale korespondenèní lístek od rodièù a musejí tam zùstat . Vìta obsahuje tøi informace pøitom pravdy jen málo. Ne v echny domovy jsou zcela plné . Z dìtí, je v nich pobývají, nemù e do rodiny prakticky ádné. Korespondenèní lístek jako projev patøièného zájmu za rok , ba ani za pùl roku, soud dnes ji neuzná. O nìkteré dìti není mezi potenciálními osvojiteli a pìstouny zájem. Jiným to neumo òují jejich právní pomìry. O osvojení u nás usilují vesmìs lidé, kteøí dìti mít vùbec nebo ji nemohou. Zásadním problémem je nepomìr mezi po adavky potenciálních osvojitelù a charakteristikami právnì volných dìtí. Osvojitelský ideál je holèièka co nejmen í, naprosto zdravá, alespoò prùmìrnì inteligentní, svìtlé pigmentace, nejlépe taková, aby se podobala náhradním rodièùm. Biologiètí rodièe by mìli být vcelku normální, ne nìjací narkomané a úchylové Zeptáte se, z èeho by osvojitelé v zásadì slevili. Oni se usmìjí a øeknou: No, chlapeèek to být samozøejmì mù e.

Paradoxy a historie náhradní rodinné péèe

/

9

Dobrá zpráva takovým potenciálním osvojitelùm zní: o podobnost se nebojte. Dítì pøebírá mimiku lidí, kteøí o nì peèují, a tak se jim laicky øeèeno stává podobným. patná zpráva je: nej ádanìj ích dìtí je naprostý nedostatek, a to v ude na svìtì. O pìstounskou péèi se zajímají èastìji lidé, kteøí ji dìti mají. I zde ov em pøetrvávají mnohé mylné názory. Tato forma péèe není ani malá ani rychlá adopce. Za urèitých okolností mù e v adopci pøejít, leè výchozí tvrdá data obejít nelze. Dítì pøichází do pìstounské péèe proto, e pokrevní rodièe nebo alespoò jeden z nich nebyli zbaveni rodièovských práv. Dítì si odvézt nemohou, ale Namátkou pokud chce pìstoun s dítkem odjet na dovolenou k moøi, musí mít souhlas jeho rodièù. Vlastnì ne mù e po ádat o udìlení souhlasu soud. To ale bude trvat dosti dlouho a ne se v e vyøe í, bude urèitì po prázdninách. Do pìstounské péèe pøicházejí i dìti nemocné. Rozhodnì nejde dejme tomu o èastá nachlazení. Citujme emeritního øeditele brnìnského kojeneckého ústavu a dìtského kardiologa prim. Franti ka Jimramovského, který ji pøed lety øíkával: Operace srdce, to dnes není nic tì kého. Kvùli takové perspektivì není pìstounská péèe nutná. Osvojení je mo né! Na druhé stranì je faktem, e dnes pøe ívají i dìti, je by je tì pøed deseti, dvaceti lety nemìly anci na ivot. Neubývá dìtí s vrozenými vývojovými vadami. Drogovì závislá èeská matka byla donedávna alkoholièka a silná kuøaèka. Poèet en závislých na alkoholu v posledních desetiletích prudce vzrostl, stejnì tak poèet mladých kuøaèek. Pøibyly ov em závislosti na øadì jiných, nezøídka tvrdých drog. Není tomu tak dávno, co se u nás zdálo, e syfilis je archaická choroba, nìco jako býval kdysi mor. Dnes rodí i pohlavnì naka ené eny a syfilis není nejhor í z mo ných chorob. Zachránit dítì, by sociálního sirotka, je ov em nìco jiného, ne zajistit mu pevné zdraví. Dìtí jiných etnik, u nich lze uva ovat o pìstounské péèi, ponìkud pøibylo. Dávno to nejsou jen Romové. Oèekáváte-li ov em v èeském domovì afroamerièana, nejlépe pravnuka sympatického ser anta, který osvobozoval Plzeò, budete zklamáni. Dal í skupinou v pìstounské péèi jsou dìti ménì nadané. Opìt pozor, tím se nerozumí trojkaøi na vysvìdèení, co jim hrozí i ètyøka z matematiky. Jsou to dìti, u nich lze hovoøit o mentální retardaci tj. IQ odpovídající lehké debilitì a ní e. Pokud nejsou zájemci o osvojení dítìte romského, mù e být pìstounská péèe øe ením i pro nì. Lze oèekávat, e pùjde o Roma výrazné pigmentace. Obdobnì bývá tato péèe vhodná i pro star í dìti. Pokud by ov em lo o dìti z bì né rodiny, kterým se zabili rodièe pøi autohavárii, je vysoce

10

/

Psychologické poradenství v náhradní rodinné péèi

pravdìpodobné, e se jich ujme nìkdo z pøíbuzných. Vesmìs jde o dìti z problematických rodin. V dosavadním ivotì pro ily ledacos, co by mohlo být námìtem na román. Nic z toho ov em není optimální výbavou pro neproblémové sociální pøizpùsobení, kázeò a dobrý prospìch ve kole. Do pìstounské péèe pøicházejí i vìt í sourozenecké skupiny. Na nalezení vhodného dítìte do osvojení se èeká nìkolik let. Doba, kdy mohli osvojit jen lidé ètyøicetiletí a star í, je skuteènì dávno pryè. Zákon po aduje pøimìøený vìkový rozdíl mezi dítìtem a osvojiteli. Za optimální bývá pova ován rozdíl 25 35 let, za je tì pøimìøený do 40 let. Pøedchozí odstavce nejsou zdaleka urèeny jen zájemcùm o náhradní rodinnou péèi. V típit by si je mìli i mnozí lékaøi, psychologové a dal í osoby s tzv. pomáhajícími profesemi. Ve snaze pomoci a povzbudit pacienty èi klienty líèí jim situaci jako pøíli rù ovou nebo alespoò kývnou na nadmìrnì optimistické vize. To ov em není psychoterapie, to je podvod, který hovorovì (a hororovì) øeèeno brzy praskne.

1.1 STRUÈNÝ HISTORICKÝ VÝVOJ Traduje se, e historie je uèitelkou ivota, ale v péèi o nechtìné èi jinak posti ené dìti je spí e zrcadlem ivota dávných kultur i nedávných politických peripetií. Zrcadlem, je leckdy naznaèuje, e pod sluncem není mnoho zcela nového, naprosto nebývalého. Jsou zde èasté paradoxy. Výchylky nebo spí e odchylky v my lení smìøujícím k objektivnímu dobru dìtí jako by vytváøely na druhé stranì situaci, kdy se stav sice zvolna, ale pøece jen vrací k normì. V oné normì se pak snoubí rozum a cit. V Chamurapiho zákoníku se zachoval trest za usmrcení potomka. Kdo tak uèinil, musel pak mrtvolu dítìte po tøi dny a tøi noci chovat v náruèí. Na vykonání trestu dohlí el zvlá povìøený strá ce. Pomìrnì radikální ochranu dìtí zavedli namátkou staøí Egyp ané, kteøí k ivotu èi smrti nemìli v rámci svých mo ností lehkomyslný vztah. Ale opìt paradoxnì ve Starém zákonì èteme: Èím více Israelské Egyp tí utiskovali, tím více se tito rozmno ovali. Pøikázal tedy Farao lidu svému: ,Ka dé pachole, které se Israelským narodí, uvrzte do øeky! Jistá ena mìla velmi krásného pacholíka. Z lásky ukrývala ho po tøi mìsíce. Kdy pak ho ji více tajiti nemohla, vzala o ítku se sítí, omazala klím a smolou, vlo ila do ní nemluvòátko a ulo ila je do rákosí na bøehu øeky. A sestra jeho, Mirjam, zatím

®

Paradoxy a historie náhradní rodinné péèe

/

11

z povzdálí pozorovala, co se díti bude. I stalo se øízením Bo ím, e dcera Faraonova sestupovala, aby si umyla ruce v øece a naøídila dívèici, sestøe pacholíkovì: ,Vezmi pachole toto a odchovej mi je! A kdy dorostlo, dovedeno bylo k dceøi Faraonovì. Tato pøijala je za syna a nazvala je Moj í , tj. z vody vzatý. A toto pachole stalo se pozdìji proslaveným vysvoboditelem, vùdcem a zákonodárcem Moj í zakázal pøísnì lidu svému dítky zabíjeti Tolik Rudolf Secký v knize Smilování a útrpnost s ubohými a ne astnými vydané u F. imáèka v Praze 1910. Ne v dy se v historii nabízí srovnatelný astný konec. Ze stejného pramene: Zakladatel svìtovládného Øíma, Romulus byl dle povìsti pohozené dítì, vlèicí odkojené, která se ubohého tvora lidského ujala A kdy pak Romulus pozdìji dospìl k moci, naøídil vzhledem k svému pùvodu paradoxnì, e v ichni ho i a z dívek prvorozená musí býti vychováni a znetvoøení ho i a pozdìji zrozené dívky i po tøetím roce vìku svého mohou býti odlo eni tj. vyho tìni z domu otcovského do lesù, pou tí a e otcové proto nemohou být stiháni Dítì narozené ve starém Øímì polo ila porodní bába k nohám otce. Pokud ten je zvedl a polo il do náruèe matce, stalo se èlenem rodiny. Kdy se otec odvrátil a nijak nereagoval, bylo synem èi dcerou smrti. Obecnì je znám postup bì ný ve starovìké Spartì. Novorozenec byl pøedlo en radì star ích. Ta rozhodla, zda je dostateènì zdráv. Pokud nebyl, nezbylo ne svrhnout jej do propasti. Takøka se ov em neví, e v Thébách (svobodném mìstì, je mìlo charakter státu do znaèné míry srovnatelného se Spartou) bylo zakázáno dìti usmrtit nebo pohodit. O dítìti rozhodoval otec. Pokud o dítì nemìl zájem, byl povinen ohlásit to úøadu. Ten pak nabízel dítì zájemcùm, kteøí je byli ochotni levnì odkoupit. Homér, Platon, Sokrates, Aristoteles, Aristofanes mu i, kteøí se stali sloupy øecké a posléze klasické vzdìlanosti a umìní, nijak proti odkládání dìtí neprotestovali. Zøejmì je pova ovali za normální jednání, co jim na druhé stranì nebránilo oslavit ve svých dílech rodièovskou lásku. I to mo no vnímat jako paradox. A nejen to. Kdo ale ví, zda se za drsnou tváøí neobjevovaly i ve starovìkých pomìrech výèitky svìdomí. Dítì bývalo pøed pohozením vlo eno do zvlá tní hlinìné nádoby. Do ní ov em byly obvykle vkládány i rùzné cennosti, klenoty èi peníze. Ty si mìl ponechat ten, kdo dítko zachránil nebo zabil. lo tedy o jakousi odmìnu za definitivní vyøe ení, na nì nemìli rodièe dost sil? Co nechce , aby ti èinili jiní, ani ty neèiò jim , miluj bli ního svého jako sebe samého. Zásady køes anství zmìnily postoj k tøeba i nechtìným

12

/

Psychologické poradenství v náhradní rodinné péèi

dìtem. Zákaz prodávání dìtí je pøipisován císaøi Diokleciánovi. Císaø Konstantin roku 312 naøídil úøadùm, aby na jeho útraty zajistily výchovu odlo ených dìtí. Vynikající úmysl brzy narazil na nedostatek penìz. Za patnáct let byla péèe o nalezence pøedána do rukou dobroèinných obèanù. O jejich motivech z dne ního hlediska ov em radìji nepøemý let kdo dítka odlo eného se ujal, jako svého otroka jej podr el . Stav se zhor oval. Dle ji citovaného Seckého: V sedmém století po Kristu, kdy nastalo v eobecné stìhování národù ( ) výnosy církevních snìmù v pøíèinì ochrany dítek upadly v zapomenutí a tisíce a tisíce dítek bídnì hynulo za strastí nevylíèitelných. Rodièe prodávali za nepatrný peníz na trzích dítky své ( ) a ziskuchtiví lidé do otroctví je pak prodávali. Lidé láskou køes anství proniklí chodili tehdy po tr i tích, skupovali ubo áky tyto a vychovali je dle mo ností v lidi svobodné a øádné. Historicky první nalezinec byl zalo en roku 787 v Milánì z podnìtu tamního arcibiskupa a v jím zakoupeném domì. My lenka koncilu v Rouenu (9. století) mù e být pova ována za pøedchùdce souèasné novinky vytápìných boxù zøízených v budovách nìkterých dìtských domovù, do nich lze odlo it nechtìného novorozence. Církevní hodnostáøi vybídli z Rouenu knìze, aby v kázáních hovoøili o osudu nechtìòátek. Mìli vybízet matky takových novorozencù, aby je pøinesly do kostela. Tam byly zøízeny pro tento úèel zvlá tní mramorové mísy. Odlo ených dìtí se ujímaly zbo né osoby. Torno milosrdných , otáèidlo (tours) v klá terních dveøích je ji jen variantou tohoto postupu. A jsou tu dal í paradoxy, by tisícileté. V usnesení koncilu je zákaz, jen nedovoluje matkám brát na své lo e dítì mlad í tøí let, aby jej ve spaní nezalehly. Zhruba za 1150 let bude stejný postup zakazován jako forma rozmazlování, je neumo òuje dostateènì pøipravit dìti na tvrdosti ivota. A otáèidla ? Jen málokdy se setkáváme s tak naprosto odli ným pøístupem odborníkù k problematice týkající se nezletilých dìtí, jak se v prùbìhu tohoto roku projevil v posuzování prospì nosti nebo kodlivosti, souladu nebo rozporu s právními pøedpisy, dùle itosti nebo bezvýznamnosti schránek, které zaèal pro odlo ené dìti pøipravovat Nadaèní fond pro odlo ené dìti STATIM. Jejich cílem by mìlo být dnes jako v pradávné katedrále vytvoøení urèité mo nosti, by tøeba ojedinìlé, pro matky, které z jakékoliv pøíèiny nechtìjí nebo nemohou svému novorozenému dítìti zajistit odpovídající rodièovskou péèi a které se opìt z jakýchkoliv pøíèin nechtìjí nebo nemohou obrátit na pøíslu né orgány a dát tedy pøednost standardnímu právnímu øe ení, jako je udìlení souhlasu s osvojením, anonymní porod atp. Tak pí e soudkynì Hana Nová v èasopise Právo a rodina è. 11/2005

Paradoxy a historie náhradní rodinné péèe

/

13

o horké novince , baby boxech, schránkách pro odlo ené novorozence. V moderní, vyhøívané podobì v nich poprvé spoèinula novorozená, dvoukilová Soòa 17. 2. 2006. Matka k dítìti v peøince pøilo ila i doklady, èím vzbudila znaèný rozruch. Díky jim bylo nutno vyèkat do 1. 3., kdy vypr í estitýdenní lhùta po porodu a matka bude moci podepsat souhlas s osvojením. Osud dìvèátka, je bylo odtr eno od svého dvojèete, není mnoha lidem lhostejný. Nabízejí rodinì pomoc i znaèné finanèní èástky e by i to bylo jakýmsi paradoxem v dobì, kdy o peníze jde lidem obvykle a v první øadì ? Zpìt ale k minulosti. Dítì, které bylo pøijato do nalezince, nemìlo rozhodnì vyhráno. Existovaly ústavy s takøka stoprocentní úmrtností. Dlouhodobì se u dìtí pohybovala kolem 70 %. Ne lo samozøejmì jen o dùsledky nemocí, nedostateèné vý ivy a problematické hygieny. Podstatnou roli zde hrálo psychické strádání. První institucí peèující o osiøelé a opu tìné dìti u nás byl Vla ský pitál zalo ený na poèátku 16. století Italy, kteøí pobývali v Praze. Potýkal se se znaènými finanèními problémy, byl zcela závislý na dobroèinnosti. Pokus o státní instituci následoval a v roce 1762. Dekretem z 15. ledna onoho roku jej zøídila Marie Terezie. Ona a zejména Josef II. v prvních letech vlády byl zastáncem kolektivní výchovy sirotkù v ústavech. Na vedení pra ského sirotèince musela pøispívat pra ská mìsta. Od roku 1769 byl ústavu pøiøèen pøíspìvek z pøíjmù c. k. zastavárny. Následoval vznik øady obdobných institucí. V roce 1883 jich bylo v Èechách ji 21, a to jak soukromých, tak i veøejných. Celkem v nich pobývalo 808 dìtí. Pøetrvávala v ak vysoká úmrtnost, a to zejména u malých dìtí. Namátkou, v roce 1858 zemøelo v pra ském nalezinci 50 % dìtí. Stav kolísal, výraznì se nelep il. Roku 1862 zemøelo tamté dokonce 66 % dìtí. A dal í, v rámci dal ího vývoje pøímo tradièní, paradox. Rozvoj nalezincù vede k úvahám, jak situaci øe it jinak levnìji a humánnìji. Bylo o co se opøít. To, co bychom dnes nazvali pìstounskou péèí, umo òoval vládní dekret z 18. 9. 1788, kdy bylo upu tìno od výhradního spoleèného opatøení sirotkù a nalezencù. Dekret se prosazoval zvolna, ale systematicky. Trend potvrzuje i Zpráva Èeského zemského gubernia z 30. 7. 1789. Informovala o otevøení nové zemské porodnice a nalezince u sv. Apolináøe v Praze. Pøikazuje se, aby novorozené dítì bylo ponecháno matce nebo kojné tak dlouho, dokud se nenajde pøíle itost k jeho umístìní ve venkovské péèi . Apolináø byl slouèen s nalezincem vla ským . Pomìrnì pøesnì byly formulovány zásady pro pìstouny. Byly shrnuty v kní ce, kterou dostal ka dý z nich. Zaèínají takto: Nalezenci vydávají se

14

/

Psychologické poradenství v náhradní rodinné péèi

pìstounkám vdaným nebo ovdovìlým do péèe za plat ka dého v edního dne v zemském nalezinci. Pìstounky, dostavte se osobnì od 8 do 9 hodiny ranní do správní kanceláøe nalezince opatøeny èistou a dostateènì velkou dìtskou peøinkou a vlnìným átkem. Dále bylo vy adováno vysvìdèení zpùsobilosti, ovìøené obecním a farním úøadem a potvrzení obvodním nebo obecním lékaøem. Úkolem lékaøe bylo ovìøit jak fyzickou zpùsobilost rodiny, zpùsobilost pìstounky ke kojení, jako i zpùsobilost obydlí. Obecní a farní úøad potvrzuje zachovalost a zpùsobilost mravní. Dále i to, e rodina má je tì jiné pøíjmy ne èástku za péèi o nalezence. Pøedpis pamatuje i na stav, kdy by obecní a farní úøad nesouhlasil a ji s osobou pìstounky nebo pøijetím do obce. V takovém pøípadì jest se pìstounùm obrátiti k c. k. okresnímu hejtmanství . Jak vidno, pøedpisy se podstatnou mìrou neli í od stávajících. Ten, kdo hledá paradox, nech si uvìdomí, e malý Erik, romské dítì z brnìnského kojeneckého ústavu, je za podivných okolností zahynulo u osvojitelù ve védsku roku 2006, byl do oné rodiny vydán po men ím provìøení situace, ne bylo po adováno v roce 1789. Naopak navíc oproti podmínkám pøed 217 lety nebylo vy ádáno nic. K pøípadu snad je tì dodejme, e archaické pøedpisy výslovnì uvádìjí: Pøevzaté dítì povinni jsou pìstounové o etøovati s takovou oddaností, svìdomitostí a péèí jako by jich vlastním dítìtem bylo. Pìstounky byly vesmìs eny z chud ích pomìrù, pro nì odmìna nìkolika zlatých mìsíènì byla lákavá. Paradoxnì dostávaly v prvním roce vìku dítka est zlatých, ve druhém roce ètyøi zlaté a od tøetího tøi zlaté mìsíènì. Èástky byly propláceny na základì potvrzení faráøe o tom, e dítko je tì ije. Výplatním místem byl nalezinec. Po estém roce si pìstouni mohou dítì bezplatnì ponechati nebo je osm dní pøed dovr ením estého roku slu nì odìné s touto kní kou jako i s domovským listem a vysvìdèením oèkovacím do nalezince vrátiti Paradox mezi pomìrnì modernì vyhlí ejícím ovìøováním zpùsobilosti a proklamací návratu dítìte pøed estým rokem, bez ohledu na jeho psychické a citové rozpolo ení, je nasnadì. Pìstounùm to pøíli líto být nemuselo, nebo : pøi vrácení nalezence do ústavu mohou bezplatnì obdr eti jiného . Musejí ov em mít vý e zmínìná doporuèení. Obdobná doporuèení byla nepøíli striktnì vy adována i pøi osvojení. U osob, je po ívaly v eobecné vá nosti, staèilo leckdy pouze doporuèení knìze. Na Slovensku, je se dlouho øídilo uherským právem, byla situace odlo ených dìtí závislá na dobroèinnosti a církevních charitativních institucích. Ty vznikaly pøidru enì u klá terù rozlièných øádù. Státní zásah byl uskuteènìn a roku 1901, kdy vy el zákon o ústavní péèi o mláde . Státní správa

Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook