EB966794

��������������������������������������������� ��������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ������������������������������������������������������������������������������������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ������� ��� ���������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������� ������������������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ���������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������ ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ����������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������

����������������������������������

Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1

Kanalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 1.1 Potrubí pro kanalizaci a jeho normalizace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 1.1.1 Normalizace kanalizačního potrubí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 1.1.2 Materiály kanalizačního potrubí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 1.2 Napojení domu na kanalizaci pro veřejnou potřebu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.2.1 Kanalizace pro veřejnou potřebu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.2.2 Odpadní vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 1.2.3 Způsob odvodnění domů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1.2.4 Méně tradiční řešení kanalizace pro veřejnou potřebu. . . . . . . . . . . 13 1.2.5 Kanalizační přípojka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 1.3 Žumpa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 1.3.1 Provedení žumpy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 1.4 Vsakování odpadních vod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 1.5 Vnitřní kanalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 1.5.1 Části vnitřní kanalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 1.5.2 Zápachové uzávěrky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 1.5.3 Připojovací potrubí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 1.5.4 Splaškové odpadní a větrací potrubí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 1.5.5 Tradiční (beztlaké) odvodnění střech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 1.5.6 Podtlakové odvodnění střech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 1.5.7 Svodné potrubí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 1.5.8 Příslušenství vnitřní kanalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 1.5.9 Odvodnění technologických zařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 1.5.10 Zabezpečení vnitřní kanalizace proti vzduté vodě . . . . . . . . . . . . . . 51 1.5.11 Přečerpání odpadních vod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 1.5.12 Stavební úpravy pro vnitřní kanalizaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 1.5.13 Montáž vnitřní kanalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 1.5.14 Zkoušení vnitřní kanalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 1.5.15 Provoz a údržba vnitřní kanalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 1.5.16 Rekonstrukce a regenerace vnitřní kanalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

2

Zásobování vodou. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 2.1 Potřeba vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 2.2 Využití dešťové vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 2.2.1 Zařízení pro jímání a rozvod dešťové vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 2.3 Potrubí pro vnitřní vodovod a jeho normalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 2.3.1 Normalizace vodovodního potrubí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 2.3.2 Materiály vodovodního potrubí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 2.3.3 Tepelná izolace potrubí vnitřního vodovodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 2.4 Vodovodní armatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 3

2.5 2.6

Napojení budovy na vodovod pro veřejnou potřebu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Zásobování vodou z vlastního zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 2.6.1 Automatická tlaková čerpací stanice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 2.7 Vnitřní vodovod. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 2.7.1 Části vnitřního vodovodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 2.7.2 Ležaté potrubí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 2.7.3 Stoupací potrubí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 2.7.4 Připojovací a podlažní rozvodné potrubí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 2.7.5 Vnitřní požární vodovod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 2.7.6 Stájový vodovod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 2.7.7 Ochrana vnitřního vodovodu proti zpětnému nasátí vody . . . . . . . . 76 2.7.8 Montáž vnitřního vodovodu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 2.7.9 Zkoušení vnitřního vodovodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 2.7.10 Provoz a údržba vnitřního vodovodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 2.8 Příprava a rozvod teplé vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 2.8.1 Teplá voda a její potřeba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 2.8.2 Rozdělení ohřívačů vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 2.8.3 Místní (lokální) příprava teplé vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 2.8.4 Skupinová příprava teplé vody. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 2.8.5 Ústřední příprava teplé vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 2.8.6 Rozvod teplé vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 2.9 Rekonstrukce nebo regenerace vnitřního vodovodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 2.10 Tlaková zařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 2.10.1 Uvedení tlakových nádob stabilních do provozu . . . . . . . . . . . . . . . 88 2.10.2 Provoz tlakových nádob stabilních . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 3

Zařizovací předměty a hygienická zařízení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 3.1 Prostor potřebný pro zařizovací předměty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 3.2 Počty zařizovacích předmětů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 3.3 Hygienická zařízení (hygienické místnosti) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91

4

Plynové instalace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 4.1 Právní předpisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 4.1.1 Normy a profesní pravidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 4.2 Rozdělení vyhrazených plynových zařízení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 4.3 Oprávnění osob a organizací. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 4.4 Proces dodávky plynového zařízení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 4.4.1 Projektování. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 4.4.2 Provedení díla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 4.4.3 Provoz zařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 4.5 Vyhrazená plynová zařízení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 4.5.1 Plynovody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 4.5.2 Regulace tlaku plynu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 4.5.3 Plynové spotřebiče. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 4.5.4 Nízkotlaké kotelny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 4.6 O plynových instalacích z jiného pohledu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 4.6.1 Nejčastější chyby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

4

5

Vytápění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 5.1 Úvod do problematiky tepelné techniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 5.1.1 Výklad základních pojmů v tepelné technice . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 5.1.2 Tepelná pohoda prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 5.1.3 Tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí . . . . . . . . . . . . 122 5.1.4 Výměna vzduchu v místnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 5.2 Rozdělení a typy otopných soustav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 5.2.1 Teplovodní otopné soustavy s přirozeným oběhem topné vody . . . 126 5.2.2 Teplovodní otopné soustavy s nuceným oběhem topné vody. . . . . 128 5.2.3 Parní soustavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 5.3 Otopná tělesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 5.3.1 Rozdělení otopných těles . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 5.3.2 Umístění konvekčních otopných těles . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 5.3.3 Výkon konvekčních otopných těles . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 5.3.4 Konvekční otopná tělesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 5.3.5 Sálavá otopná tělesa. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 5.4 Navrhování potrubních sítí teplovodních otopných soustav. . . . . . . . . . . . 148 5.4.1 Materiál rozvodů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 5.4.2 Provedení trubních rozvodů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 5.4.3 Návrh a provedení rozvodů potrubí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 5.4.4 Izolace potrubí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 5.5 Zdroje tepla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 5.5.1 Zjednodušené dělení zdrojů tepla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 5.5.2 Stanovení tepelného výkonu zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 5.5.3 Rozdělení kotelen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 5.5.4 Umístění kotelen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 5.5.5 Provedení kotelen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 5.5.6 Kotelny na plynná paliva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 5.5.7 Bezpečnost provozu plynových kotelen. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 5.5.8 Odborné prohlídky kotelen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 5.6 Komíny a kouřovody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 5.6.1 Třídění komínů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 5.6.2 Popis konstrukce komínů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 5.6.3 Připojování spotřebičů na komínový průduch . . . . . . . . . . . . . . . . 162 5.6.4 Kouřovody s funkcí komína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 5.6.5 Účinná výška komína. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 5.6.6 Vyústění komína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 5.7 Venkovní vedení a přípojky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 5.7.1 Nadzemní vedení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 5.7.2 Pozemní vedení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 5.7.3 Podzemní vedení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 5.7.4 Uložení potrubí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 5.7.5 Stavební úpravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 5.8 Zkoušky zařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 5.8.1 Zkouška těsnosti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 5.8.2 Provozní zkoušky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 5

5.9 Rekonstrukce vytápění. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 5.10 Nízkoenergetické domy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 5.10.1 Koncepční řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 6

Koordinace přípojek – situace stavby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177

7

Vzduchotechnika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 7.1 Vzduchotechnická zařízení a systémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 7.1.1 Základní pojmy, klasifikace, výchozí hodnoty návrhu . . . . . . . . . . 183 7.1.2 Přirozené větrání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 7.1.3 Nucené větrání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 7.1.4 Hybridní větrání. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 7.1.5 Teplovzdušné vytápění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207 7.1.6 Klimatizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 7.1.7 Volba VZT systémů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219 7.2 Součásti vzduchotechnických systémů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223 7.2.1 Prvek pro dopravu vzduchu – ventilátor. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223 7.2.2 Prvky pro teplotní a vlhkostní úpravu vzduchu – výměníky . . . . . . 224 7.2.3 Koncové elementy v interiéru (distribuční prvky) . . . . . . . . . . . . . . 227 7.2.4 Koncové elementy v exteriéru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230 7.2.5 Filtry a odlučovače. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231 7.2.6 Větrací a klimatizační jednotky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232 7.2.7 Potrubí – vzduchovody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241 7.2.8 Příslušenství rozvodů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 242 7.2.9 Tlumiče hluku a chvění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243 7.2.10 Izolace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243 7.3 Prostorové nároky a stavební úpravy pro vzduchotechniku . . . . . . . . . . . . 244 7.3.1 Strojovny vzduchotechniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244 7.3.2 Strojovny chlazení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247 7.3.3 Vzduchové clony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 248 7.3.4 Sání venkovního a výfuk odpadního vzduchu . . . . . . . . . . . . . . . . 249 7.3.5 Prostupy potrubí konstrukcemi. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 250 7.3.6 Požární klapky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251 7.3.7 Vedení potrubí budovou, světlé výšky, podhledy . . . . . . . . . . . . . . 251 7.4 Související problematika se vzduchotechnikou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252 7.4.1 Chlazení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253 7.4.2 Zpětné získávání tepla ve vzduchotechnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254 7.4.3 Hluk a chvění ve vzduchotechnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257 7.4.4 Požární bezpečnost ve VZT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261 7.4.5 Regulace pro VZT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263 7.4.6 Návaznost na ostatní profese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264 7.4.7 Provoz a údržba vzduchotechnických systémů a zařízení . . . . . . . 267 7.4.8 Kolaudace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 268 7.5 Příklady vzduchotechnických systémů ve vybraných budovách . . . . . . . . 269 7.5.1 Vzduchotechnika – přínos nebo přítěž? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269 7.5.2 Základní varianty větracích a klimatizačních systémů . . . . . . . . . . 270

6

7.5.3 Obytné budovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 7.5.4 Adminstrativní a správní budovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272 7.5.5 Muzea, galerie, archivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274 7.5.6 Školy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274 7.5.7 Hotely a ostatní ubytovací zařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276 7.5.8 Stravovací zařízení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277 7.5.9 Zdravotnická zařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 279 7.5.10 Zařízení pro sport a rehabilitaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 282 7.5.11 Obchodní domy, nákupní centra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284 7.5.12 Vzduchotechnika při rekonstrukcích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 286 8

Soustředění instalací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287 8.1 Instalační drážka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287 8.2 Instalační šachta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287 8.3 Instalační chodba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289 8.4 Instalační příčka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289 8.5 Instalační kanál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289 8.6 Instalační podlaží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 290 8.7 Instalační mezistrop. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 291 8.8 Přípojková komora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 292

9

Příklady výkresů instalací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 293 9.1 Vnitřní kanalizace, vodovod a plynovod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 293 9.1.1 Projektová dokumentace pro územní řízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 293 9.1.2 Projektová dokumentace pro stavební řízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . 293 9.1.3 Projektová dokumentace pro výběr dodavatele . . . . . . . . . . . . . . . . 294 9.1.4 Projektová dokumentace pro provedení stavby. . . . . . . . . . . . . . . . . 294 9.1.5 Příklady výkresů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 296 9.2 Vytápění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 303 9.2.1 Projektová dokumentace pro stavební řízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . 303 9.2.2 Projektová dokumentace pro výběr dodavatele . . . . . . . . . . . . . . . . 303 9.2.3 Projektová dokumentace pro provedení stavby. . . . . . . . . . . . . . . . . 303 9.2.4 Příklady výkresů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 305 9.3 Vzduchotechnika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308 9.3.1 Projektová dokumentace pro územní řízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308 9.3.2 Projektová dokumentace pro stavební řízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308 9.3.3 Projektová dokumentace pro výběr dodavatele . . . . . . . . . . . . . . . . 308 9.3.4 Projektová dokumentace pro provedení stavby. . . . . . . . . . . . . . . . . 308 9.3.5 Příklady výkresů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 310 9.4 Dokumentace skutečného provedení stavby a pasport stavby . . . . . . . . . . 312 9.4.1 Dokumentace skutečného provedení stavby. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 312 9.4.2 Zjednodušená dokumentace (pasport stavby) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 312

Zákony, vyhlášky, normy a seznam použité literatury. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 313 Rejtřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 324 7

8

Úvod Technická zařízení budov (TZB) tvoří soubor činností podílejících se podstatně na stavu vnitřního prostředí budov a na jejich funkčním i uživatelském standardu. TZB jsou dnes samozřejmou součástí každé stavby. Zcela zásadní pro tvorbu optimálního stavu prostředí budov je projektová dokumentace. Podmínky pro zpracování dokumentace stanoví zákon č. 360/1992. Projektovou dokumentaci jednotlivých částí TZB zpracovávají specialisté, dodávku a realizaci zajišťují specializované firmy. Při návrhu a výstavbě budov je však nutné již v předstihu uplatnit požadavky a prostorové nároky, které budou technická zařízení vyžadovat. Je nezbytné přizpůsobit a skloubit architektonické a estetické představy tvůrce stavby s požadavky uživatele i s konstrukčními, ekologickými a ekonomickými faktory.

V projekční praxi se dnes setkáváme se dvěma extrémy. Prvním z nich je návrh stavby bez ohledu na nároky a požadavky TZB pod heslem: „Ten specialista si to potrubí někam dá“. Takže v budově chybí prostory pro vodovodní a kanalizační potrubí, které je pak nutné vést v tenkých příčkách nebo nevhodně zabetonovat do podlahy, chybí prostory pro ohřívače vody a vzduchotechnické potrubí se téměř nikam nevejde. Druhým extrémem je, zejména u menších staveb, projekt od všeuměla nazývaného někdy „kanalizačním architektem“, který bez dostatečných znalostí navrhuje kromě stavebního řešení také kanalizaci, vodovod, vytápění, nucené větrání záchodů, koupelen a kuchyní, umísťuje žumpy a studny. Takové řešení buď odpovídá předpisům platným v době jeho studia (mnohdy před dávnými lety), nebo neodpovídá žádným předpisům ani požadavkům souvisejících s modernizací budov.

Dalším extrémem je neexistence projektové dokumentace technických zařízení budov, kterou si investor nebo dodavatel nenechal vypracovat z důvodu finančních úspor nebo z neznalosti. Finance ušetřené za projekt mohou u větších staveb vést ke zdražení dodávky stavby způsobeném instalací nesprávných zařízení, která se musí dodatečně seřizovat, upravovat, nebo dokonce vyměnit za správná. Dalším dnes častým zvykem je, že realizační firmy provádí instalace v rozporu s projektem (obvykle z důvodu úspor na materiálu nebo práci).

Tato publikace je určena projektantům a dodavatelům stavební části (stavbyvedoucím a mistrům), kteří v ní najdou důležité informace, jež mohou využít při své práci. I specialisté technických zařízení v ní mohou najít informace o vztahu jejich specializace ke stavbě.

Publikace se skládá ze sedmi částí a seznamuje čtenáře s kanalizací, vodovodem, plynovodem, ústředním vytápěním a vzduchotechnikou v budovách. V závěru publikace je zařazena kapitola o soustředění instalací, která pojednává o vhodných instalačních prostorech, a obsahuje typické příklady výkresové dokumentace opatřené textovou částí o náležitostech projektů zdravotně technických instalací, plynovodu, ústředního vytápění a vzduchotechniky.

Je milou povinností vedoucího autorského kolektivu na tomto místě poděkovat Ing. Kateřině Koutové a Ing. Aleně Vaščákové za vypracování některých obrázků ke kapitolám 1, 2 a 3, Ing. Miroslavu Hartlovi za posouzení textu kapitoly 1.5.6 a Ing. Jaroslavu Maňasovi za poskytnutí podkladů ke kapitole 1.5.5.

Autorský kolektiv byl veden snahou o kvalitní zpracování publikace. Snad se to alespoň částečně podařilo a publikace přispěje ke zlepšení projektování a realizace staveb v České republice. Autoři budou vděčni za všechny připomínky, zejména od odborníků z praxe, zaslané prostřednictvím nakladatelství, které pomohou zlepšit kvalitu a rozsah publikace v případném dalším vydání.

Autorský kolektiv 9

1

Kanalizace

Kanalizaci dělíme na venkovní a vnitřní. Venkovní kanalizace je tvořena soustavou stokových sítí pro veřejnou potřebu a kanalizačních přípojek podle zákona č. 274/2001 Sb. a norem ČSN EN 752-1 až 7 a ČSN 75 6101. Vnitřní kanalizace je kanalizace v majetku vlastníka nemovitosti (v budovách a na obvykle soukromých pozemcích) podle vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb., ČSN EN 12056-1 až 5 a ČSN 75 6760.

1.1 Potrubí pro kanalizaci a jeho normalizace Pro kanalizaci se používá potrubí z různých materiálů, které je často potřeba vzájemně spojovat. Proto je nutná normalizace jeho průměrů.

1.1.1 Normalizace kanalizačního potrubí Základní veličinou popisující kanalizační potrubí je jmenovitá světlost. Jedná se o označení rozměru části potrubního systému skládajícího se ze zkratky DN a bezrozměrného celého čísla vztahujícího se k vnitřnímu nebo vnějšímu průměru v milimetrech. Číslo za zkratkou DN není však žádnou měřitelnou hodnotou. Základní norma pro kanalizaci ČSN EN 476 předepisuje označení jmenovitých světlostí vztažených k vnitřnímu průměru zkratkou DN/ID (např. DN/ID 100) a jmenovitých světlostí vztažených k vnějšímu průměru DN/OD (např. DN/OD 110). Označení DN/ID se má používat především pro ocelové, litinové a kameninové trubky, kde nahrazuje staré označení se zkratkou DN (DN 100), a označení DN/OD pro plastové trubky, kde nahrazuje staré označení se symbolem vnějšího průměru (Ø 110) nebo písmenem D (D 110). Přehled jmenovitých světlostí DN/ID a DN/OD je uveden v tabulce 1.1. Pro potřeby dimenzování potrubí může být označení jmenovité světlosti DN vztaženo také k minimálnímu vnitřnímu průměru trouby (ČSN EN 12056-2).

Potrubí pro gravitační kanalizaci musí odolat zkušebnímu přetlaku 0,05 MPa a v místě vtoku odpadní vody její občasné teplotě 95 °C.

1.1.2

Materiály kanalizačního potrubí

Materiály kanalizačního potrubí můžeme rozdělit na plastové a neplastové.

K neplastovým materiálům používaným pro kanalizační potrubí patří kovové a nekovové materiály. Kovovými materiály jsou zde především ocel, litina a olovo. Nekovovými materiály můžeme označit kameninu, vláknocement a beton. Pro vnitřní kanalizaci se dnes u nás neplastové materiály používají méně. Z výše uvedených materiálů je používáno zejména potrubí litinové a kameninové. K výhodám litinového a kameninového potrubí patří malá teplotní roztažnost a dlouhá životnost, ověřená dlouholetým používáním. Podmínkou dlouhé životnosti litinového potrubí je kvalitní výroba. Nevýhodami litinových a kameninových potrubí jsou větší hmotnost oproti potrubím z plastů, a vyšší pracnost při spojování pomocí hrdel těsněných provazcem a zálivkou. U moderních potrubních systémů se však používají hrdlové nebo bezhrdlové spoje těsněné těsnicím kroužkem, při jejichž použití je pracnost srovnatelná s pracností při montáži potrubí z plastů.

10

®

Tab. 1.1 Přehled jmenovitých světlostí (výběr) potrubí pro kanalizaci a jejich vzájemné vztahy Minimální vnitřní průměry trub podle ČSN EN 12056-2 [mm]

Jmenovité světlosti vztažené k minimálnímu vnitřnímu průměru podle ČSN EN 12056-2 DN

vztažené k vnitřnímu průměru používané pro neplastové materiály podle ČSN EN 476 DN/ID

vztažené k vnějšímu průměru používané pro plasty podle ČSN EN 476 DN/OD

26

30

(30)

32

34

40

(40)

40

44

50

50

50

56

60

(60)

63

68

70

70

75

79

(90)

(80)

(90)

96

100

100

110

113

125

125

125

146

150

150

160

184

200

200

200

Poznámka: potrubí o jmenovitých světlostech uvedených v závorkách se u nás pro vnitřní kanalizaci používá málo nebo se v ČR vůbec nevyrábí.

K plastovým materiálům kanalizačního potrubí patří zejména polyvinylchlorid (PVC), polyetylen (PE), polypropylen (PP) a terpolymer akrylonitril-butadien-styren (ABS). Pro kanalizační stoky velkých průměrů se používá také potrubí z polyesterové pryskyřice plněné skelnými vlákny GRP nebo GFK. Pro vnitřní kanalizaci se dnes u nás používá především PVC, PP a PE. Výhodou potrubí z plastů je odolnost proti korozi a inkrustaci, snadná montáž a malá hmotnost. Nevýhodou je malá odolnost proti požáru, malý útlum hluku (kromě speciálních zvukověizolačních potrubí, např. z ABS), a oproti neplastovým materiálům velká délková teplotní roztažnost. Potrubí z PVC je obtížně recyklovatelné. Šedé PVC potrubí s tenkou stěnou není odolné proti vyšším teplotám.

1.2

Napojení domu na kanalizaci pro veřejnou potřebu

Napojení domu na kanalizaci pro veřejnou potřebu bývá nejjednodušším způsobem odvodnění nemovitosti, proto mají být na kanalizaci pro veřejnou potřebu napojeny všechny budovy, u kterých je to technicky možné a umožňuje to kapacita stokové sítě.

1.2.1 Kanalizace pro veřejnou potřebu Kanalizace pro veřejnou potřebu je ve smyslu zákona č. 274/2001 Sb. provozně samostatný soubor staveb a zařízení zahrnující kanalizační stoky k odvádění odpadních 11

a srážkových vod, kanalizační objekty včetně čistírny odpadních vod, jakož i stavby pro čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do veřejné kanalizace. Kanalizace je vodním dílem, to znamená, že její novou výstavbu, úpravy, rozšiřování apod. povoluje vodoprávní úřad ve vodoprávním řízení, a nespadá tedy do kompetence běžného stavebního úřadu. Vodoprávní úřad sídlí obvykle na městském úřadě s rozšířenou pravomocí. Vlastníkem veřejné kanalizace bývá obec, která může její provozování svěřit odborné firmě (Brněnské vodárny a kanalizace a.s., Pražské vodovody a kanalizace a.s., Vodárenská a.s. apod.).

Provozovatelé veřejné kanalizace mají v archivech plány stokové sítě (pasport stokové sítě), kterou provozují. Kopie těchto plánů je možné u provozovatelů na požádání získat. Pokud jsou plány stokové sítě v malém měřítku, nejsou uvedeny kóty den šachet nebo existuje podezření, že plány neodpovídají skutečnosti, je nutno ještě před zahájením projekčních prací provést geodetické zaměření příslušného úseku stoky, tedy zaměření polohy a výškových kót poklopu a dna šachty před a za uvažovaným napojením kanalizační přípojky. Zjišťování polohy stoky zajišťuje podobně jako u jiných inženýrských sítí hlavní projektant, který tyto sítě překreslí do koordinační situace stavby.

1.2.2

Odpadní vody

Termín odpadní vody vymezuje zákon č. 254/2001 Sb. a příslušné české technické normy (ČSN). Odpadní vody jsou vody použité v obytných, průmyslových, zemědělských, zdravotnických a jiných stavbách, zařízeních nebo dopravních prostředcích, pokud mají po použití změněnou jakost (složení nebo teplotu), a také jiné vody odtékající ze staveb, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod.

Odpadní vody vyskytující se v budovách se dělí na: • splaškové (z kuchyní, koupelen, záchodů apod.); • dešťové (odtékající ze střech, komunikací a jiných odvodňovaných ploch).

• jiné např. průmyslové nebo infekční.

Odpadní vody z domů se přednostně vypouštějí do veřejné kanalizace (pokud se v obci nachází). Podmínky pro vypouštění odpadních vod do kanalizace pro veřejnou potřebu stanovuje kanalizační řád vydaný jejím provozovatelem. Kanalizační řád obsahuje zejména závazné limity znečištění odpadních vod vypouštěných do stokové sítě a seznam látek, které nejsou odpadními vodami a nesmějí být do kanalizace pro veřejnou potřebu vypouštěny, pokud je jejich množství větší než povolený limit. Jedná se například o jedy, žíraviny, výbušniny, hořlavé látky, organická rozpouštědla, ropné látky, hnojiva a zeminy.

Provozovatel kanalizace pro veřejnou potřebu stanovuje také podmínky pro napojení drtiče domovního odpadu, ze kterého budou odpadní vody odtékat do stokové sítě.

Pokud jsou odpadní vody z nemovitostí vypouštěny do povrchových nebo podzemních vod, musí být zneškodněny (vyčištěny) v souladu s podmínkami stanovenými v povolení k jejich vypouštění. Objem a míra znečištění takto vypouštěných odpadních vod musí být měřeny a výsledky měření předávány příslušnému vodoprávnímu úřadu a správci povodí.

Místo a způsob měření stanoví vodoprávní úřad. Vypouštění vyčištěných splaškových odpadních vod do vod podzemních (vsakování) se povoluje jen výjimečně z jednotlivých rodinných domků a staveb pro individuální rekreaci (chat a chalup). Odpadní vody nesmějí být vypouštěny přímo do zvodnělých vrstev. Povolené znečištění odpadních vod vypouštěných do povrchových nebo podzemních vod je stanoveno nařízením vlády č. 61/2003 Sb. a správci povodí.

12

1.2.3

Způsob odvodnění domů

Podle způsobu odvádění odpadních vod rozlišujeme dvě soustavy stokové sítě: • stoková síť jednotné soustavy (jednotná kanalizace), která odvádí splaškové a dešťové odpadní vody společně jednou soustavou stok; • stoková síť oddílné soustavy (oddílná kanalizace), odvádějící splaškové a dešťové odpadní vody odděleně; jedná se o soustavu tvořenou dvěma stokovými sítěmi, kde jedna slouží pro splaškové vody (splašková kanalizace) a druhá pro vody dešťové (dešťová kanalizace).

Podle místních podmínek v obci nebo městě může být odvodnění domů upraveno těmito způsoby: • kanalizace pro veřejnou potřebu v obci je jednotná nebo oddílná a objekty se na ni napojí samostatnými přípojkami; • kanalizace pro veřejnou potřebu v obci je pouze dešťová a splaškové vody z objektů se musí odvádět do vodotěsné jímky bez odtoku – žumpy; • kanalizace pro veřejnou potřebu v obci je jednotná, ale stoky ústí přímo do vodního toku (stoková síť není napojena na ústřední čistírnu odpadních vod), a proto musejí být splaškové vody z objektů odváděny do veřejné kanalizace přes malé (domovní) čistírny odpadních vod nebo shromažďovány v žumpách; • kanalizace pro veřejnou potřebu v obci je jednotná, ale stoky jsou přetíženy, proto musí být dešťová voda z objektu buď likvidována vsakováním do půdy, nebo vedena do vodního toku, případně přes retenční nádrž do veřejné kanalizace; • kanalizace pro veřejnou potřebu v obci je pouze splašková a dešťové vody z objektu musí být likvidovány vsakováním nebo odváděny do vodního toku; • v obci není kanalizace pro veřejnou potřebu; v takovém případě obvykle shromažďujeme splaškové vody v žumpách a dešťové vody likvidujeme vsakováním nebo je odvádíme do příkopů či potoků; možné je také použití malých (domovních) čistíren odpadních vod a odvádění vyčištěných odpadních vod do potoků nebo výjimečně do půdy (vsakování).

1.2.4 Méně tradiční řešení kanalizace pro veřejnou potřebu K méně tradičním řešením kanalizace pro veřejnou potřebu patří zejména: • stoky umístěné společně s ostatními sítěmi technického vybavení (inženýrskými sítěmi) v kolektoru, tedy průchozí chodbě zřízené pod terénem: kanalizační stoka bývá umístěna buď pode dnem, nebo nad podlahou či zavěšena pod stropem kolektoru. Přípojka se provádí současně s budováním kolektoru, například uložením potrubí do štoly vybudované od kolektoru k domu. Pokud je kolektor hluboko pod terénem, je na přípojce nutný spádový stupeň; • podtlaková (vakuová) splašková veřejná kanalizace, která funguje na principu podtlaku ve stokovém potrubí vyvozovaném v centrální vakuové stanici pomocí vakuového čerpadla. Gravitační vnitřní kanalizace je zaústěna do domovní akumulační jímky, odkud jsou splaškové vody odsávány při otevření sacího ventilu do podtlakové kanalizační přípojky a stokového potrubí; • tlaková splašková veřejná kanalizace, která je založena na principu přetlaku (obvykle 0,6 až 3 MPa) ve stokovém potrubí. Gravitační vnitřní kanalizace je zaústěna do domovní čerpací stanice tvořené jímkou s ponorným čerpadlem, jímž se odpadní vody čerpají do přetlakové přípojky a stokového potrubí.

13

1.2.5 Kanalizační přípojka Podle zákona č. 274/2001 Sb. je kanalizační přípojka samostatnou stavbou, tvořenou úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace z domu, nebo odvodnění pozemku k zaústění do stoky. Na rozdíl od minulých předpisů není dnes žádná kanalizační přípojka (ani velkého průměru) vodním dílem. Místo vyústění vnitřní kanalizace z domu je konkretizováno v ČSN 75 6760 a může se nacházet pod soukromým i veřejným pozemkem. Tři nejčastější případy napojení domu na kanalizační přípojku jsou uvedeny na obrázku 1.1. Každý dům má mít pouze jednu kanalizační přípojku (u oddílné kanalizace jednu splaškovou a jednu dešťovou přípojku). Odvodnění více nemovitostí jednou sdruženou přípojkou nebo odvodnění jedné rozsáhlé nemovitosti více přípojkami je výjimečné a vyžaduje souhlas provozovatele kanalizace pro veřejnou potřebu. Podle zákona č. 274/2001 Sb. zřizuje kanalizační přípojku na své náklady majitel odvodňované nemovitosti, není-li rozhodnuto jinak. Vlastníkem přípojky je ten, kdo ji na své náklady zbudoval. Dříve se části kanalizačních přípojek pod veřejným pozemkem darovací smlouvou převáděly do majetku provozovatele veřejné kanalizace. Vlastníkem kanalizační přípojky zřízené před nabytím účinnosti zákona č. 274/2001 Sb. je vlastník nemovitosti připojené na kanalizaci pro veřejnou potřebu, neprokáže-li se opak. Opravy a údržbu kanalizační přípojky pod veřejným pozemkem zajišťuje

min. 2,0 % (1,0 %) max. 40,0 %

min. 2,0 % (1,0 %) max. 40,0 %

a

b

min. 2,0 % (1,0 %) max. 40,0 %

c

14

Obr. 1.1 Kanalizační přípojka podle [16] a – u budovy se svodným potrubím pod podlahou nejnižšího podlaží a hlavní čisticí šachtou uvnitř budovy; b – u budovy se zavěšeným svodným potrubím a čisticí tvarovkou uvnitř budovy; c – s hlavní vstupní šachtou vně budovy na pozemku majitele připojené nemovitosti

provozovatel kanalizace pro veřejnou potřebu ze svých provozních nákladů. Obec může v případech, kdy je to technicky možné, uložit vlastníkům staveb povinnost připojit se na kanalizaci pro veřejnou potřebu. Po připojení na novou kanalizaci s ústřední čistírnou musí být zrušen septik, který sloužil k čištění splaškových vod.

Technickou problematiku přípojek řeší ČSN EN 752 a ČSN 75 6101. Kanalizační přípojka má být, pokud možno, co nejkratší a v kolmém směru na stoku (pouze vlastní napojení na stoku je šikmé). Území nad kanalizační přípojkou v šířce 0,75 m na každou stranu od osy potrubí nesmí být zastavěno ani osázeno stromy. Pro čištění přípojky se zřídí hlavní čisticí nebo hlavní vstupní šachta (viz též kap. 1.5.7). Jmenovitá světlost přípojky se určuje výpočtem. Bez ohledu na výpočet je nejmenší jmenovitá světlost přípojky DN/ID 150 (DN/OD 160). Při návrhu přípojky o jmenovité světlosti větší než DN/ID 200 (DN/OD 200) je třeba k projektu doložit hydrotechnický výpočet, který návrh takové světlosti zdůvodní. Nejmenší sklon kanalizační přípojky DN/ID 150 (DN/OD 160) je 2 % (2 cm na 1 m délky). Nejmenší sklon kanalizační přípojky DN/ID 200 (DN/OD 200) je 1 % (1 cm na 1 m délky). Hloubka přípojky se volí podle hloubky vyústění vnitřní kanalizace a hloubky stoky, na kterou se přípojka napojuje. Vrstva zeminy mezi vrchem potrubí a úrovní terénu má být nejméně 1 m.

Pod vozovkou a jinými pozemky sloužícími k provozu čí stání vozidel má být vrch potrubí kryt vrstvou zeminy nejméně 1,8 m vysokou. Při křížení a souběhu kanalizační přípojky s jinými sítěmi technického vybavení (inženýrskými sítěmi) uloženými v zemi je třeba dodržet nejmenší vzdálenosti podle ČSN 73 6005 uvedené v tabulce 6.1. Vzdálenosti jsou měřeny mezi povrchy potrubí či kabelů. Před zahájením realizace přípojky musí být zjištěny a vytyčeny všechny inženýrské sítě, které vedou s kanalizační přípojkou v souběhu nebo ji kříží.

Ke křížení a souběhu inženýrských sítí musí mít stavebník vyjádření jejich provozovatelů, ve kterém jsou případně uvedeny podmínky, které je nutno splnit. Před zasypáním přípojky musí být obnažené inženýrské sítě prohlédnuty jejich provozovateli a případná poškození opravena. Materiálem přípojky může být jen potrubní materiál určený pro uložení do země.

Používá se například potrubí z PVC KG, provozovatelé kanalizace pro veřejnou potřebu však často předepisují potrubí kameninové. Pod komunikací s provozem motorových vozidel se kameninové potrubí ve výkopu ukládá na pražce a obetonovává (obr. 1.2).

Obr. 1.2 Uložení kameninového potrubí s obetonováním 1 – kameninová trouba; 2 – betonové klíny; 3 – prostý beton B 12.5; 4 – zhutněný zásyp (zrna do 30 mm); 5 – betonový pražec; 6 – zhutněný zásyp; 7 – zhutněný štěrkopískový podsyp; 8 – podkladní beton B12.5; 9 – drenáž (po dokončení stavby zaslepit)

15

V místech, kde není možné provádět výkopy (frekventované vozovky, nově provedené komunikace apod.) se přípojky mohou budovat protlakem. Před provedením vlastního protlaku je nutné na začátku a konci budoucího protlaku vykopat jámy. Jedna z těchto jam se vykope v místě napojení budoucí přípojky na stoku. Výkop jámy u stoky by nebyl nutný při výjimečně povoleném zaústění přípojky do vstupní šachty na stoce. Z jedné jámy do druhé jámy (nebo vstupní šachty s připraveným otvorem) se pomocí speciálního zařízení protlačí zeminou ochranná trubka, do které se uloží potrubí přípojky (kameninové bezhrdlové apod.).

Po montáži musí být přípojka prohlédnuta zástupcem provozovatele kanalizace pro veřejnou potřebu a provedena zkouška těsnosti podle požadavků provozovatele.

Ukázky řešení kanalizačních přípojek jsou uvedeny na obrázku 1.3.

1

1

1

1 4

5

4

4

4 2 3

3 3 3

Obr. 1.3 Napojení domu kanalizační přípojkou na stoku kanalizace pro veřejnou potřebu 1 – dům; 2 – hranice soukromého a veřejného pozemku; 3 – stoka; 4 – hlavní vstupní šachta; 5 – hlavní čisticí šachta

Kanalizační přípojky o jmenovité světlosti DN/ID 150 (DN/OD 160) nebo DN/ID 200 (DN/OD 200) se mají na stoku napojovat mezi šachtami: • do určené odbočky nebo vložky, která je na stoce už provedena (obr. 1.4) a před napojením přípojky zaslepena. Polohu odbočky či vložky na stoce sdělí provozovatel kanalizace pro veřejnou potřebu v plánu vložek; • pomocí krátkého připojovacího kusu trouby zvaného zásek či útes, zasunutého do otvoru ve stěně stoky (obr. 1.5), pokud ve stoce není odbočka nebo vložka. Připojovací kus nesmí přečnívat do stoky. Otvor se provede jádrovým vývrtem nebo vyfrézováním; • do nové odbočky vložené do trubní stoky podle zvyklostí provozovatele kanalizace pro veřejnou potřebu, pokud ve stoce není odbočka.

16

°

h1

h

60

1

a

1

b

Obr. 1.4 Napojení kanalizační přípojky na stoku pomocí vložky a – půdorys; b – příčný řez; 1 – kanalizační vložka

2 1 ° 60

1 a

2

b

Obr. 1.5 Napojení kanalizační přípojky na stoku jádrovým vývrtem a – půdorys; b – příčný řez; 1 – zásek (krátká trouba); 2 – cementová malta

Způsob napojení přípojky na stoku určuje provozovatel kanalizace pro veřejnou potřebu.

Připojovací kus přípojky svírá se stokou obvykle úhel 60° ve směru toku vody ve stoce.

Mezi dnem stoky a přípojky bývá v místě napojení výškový rozdíl (převýšení), rovnající se nejméně polovině profilu stoky nebo daný převýšením odbočky či vložky. Při napojování přípojky do otvoru ve stěně stoky požaduje provozovatel veřejné kanalizace obvykle zaústění do horní třetiny profilu stoky. Případné napojení přípojek o výše uvedených jmenovitých světlostech do vstupní šachty na stoce je možné jen se souhlasem provozovatele kanalizace pro veřejnou potřebu.

Kanalizační přípojky o jmenovité světlosti větší než DN/ID 200 se napojují do stávající nebo nově zřízené vstupní šachty na stoce podle dohody s provozovatelem kanalizace pro veřejnou potřebu.

1.3

Žumpa

Žumpa je vodotěsná a plynotěsná podzemní jímka (nádrž) bez odtoku, ve které jsou shromažďovány splaškové odpadní vody z domu. Žumpa není vodním dílem podle zákona 254/2001 Sb. a navrhuje se, pokud nelze splaškové vody odvádět do kanalizace pro veřejnou potřebu (viz kap. 1.2.3). Pro navrhování, výstavbu a provoz žump platí ČSN 75 6081. Při volbě umístění žumpy se má počítat s budoucím napojením domu na kanalizaci pro veřejnou potřebu, které má být proveditelné bez větších technických 17

problémů a finančních nákladů. Po napojení domu na kanalizaci pro veřejnou potřebu je možno zrušenou žumpu po úpravách využít jako nádrž na dešťovou vodu ze střechy (viz kap. 2.2). V některých případech je žumpa alternativou k malé domovní čistírně odpadních vod [8]. Obsah žumpy vyváží specializovaná firma zpravidla fekálním vozem.

Do žumpy se nesmějí přivádět jiné než splaškové odpadní vody (např. dešťové nebo podzemní vody).

Umístění žumpy pod terénem se volí tak, aby byla snadno dostupná pro fekální vůz a pokud možno vzdálena alespoň 1 m od domu. Vzdálenost žumpy od domovní studny musí být nejméně: • 5 m při málo propustných horninách (svahové hlíny, hlinito-kamenité půdy, spraše, tufy, pískovce s jílovitým tmelem apod.); • 12 m při propustných horninách (štěrky, písky, porézní pískovce, rozpukané horniny apod.).

Pro jiné než domovní studny (veřejné či neveřejné) musí být dodrženy větší vzdálenosti podle ČSN 75 5115.

Objem akumulačního prostoru žumpy v litrech (prostoru mezi dnem žumpy a dnem přítokového potrubí) se vypočítá s využitím znalostí o potřebě vody podle vztahu:

V = n · qp · t kde je

počet osob v domě napojeném na žumpu; specifická denní potřeba vody [l/osobu a den] odtékající do žumpy uvedená v tabulce 2.1 (kap. 2.1); t časový interval vyprazdňování žumpy [dny].

Pro nesplachované záchody se počítá s potřebou vody 2 až 6 litrů na jednoho obyvatele a den. Při výpočtu objemu žumpy se má přihlédnout k objemu cisterny fekálního vozu, aby bylo při odčerpávání obsahu žumpy možné zcela naplnit jednu nebo více cisteren.

1.3.1

n qp

Provedení žumpy

Stěny žumpy musí být vodotěsné, strop musí být plynotěsný. Stěny a strop musí odolávat tíhovým účinkům obsahu žumpy, zásypu, zatížení z povrchu nad žumpou a při umístění částečně pod hladinou podzemní vody také vztlaku podzemní vody. Buduje-li se žumpa v zátopovém území, musí odolat vnějšímu přetlaku vody a poklop musí být zajištěn tak, aby nemohlo dojít k vyplavení obsahu žumpy. Prostor žumpy musí být odvětrán přes větranou vnitřní kanalizací (viz kap. 1.5.4), nebo samostatným větracím potrubím o jmenovité světlosti nejméně DN/ID 100 (DN/OD 110). Poklop žumpy musí mít světlost nejméně 600 mm (hranatý nebo kruhový), má být litinový, a je-li veřejně přístupný, má být uzamykatelný.

Přítokové potrubí se zaúsťuje poblíž vstupu tak, aby jeho osa směřovala mimo vstupní otvor.

Pod vstupním otvorem má být umístěna čerpací prohlubeň. Tepelná izolace obsahu žumpy se provádí umístěním hladiny nejméně 1 m pod terén a zasypáním stropu žumpy zeminou.

V horských oblastech se z důvodu tepelné izolace doporučuje osadit do vstupního otvoru dva poklopy se vzduchovou mezerou mezi nimi. Vhodná je instalace signalizace maximální hladiny odpadní vody v žumpě. Aby nedošlo k předčasnému naplnění žumpy, musí být kontrolována těsnost výtokových armatur (směšovacích baterií, nádržkových splachovačů na záchodech apod.). Předčasné naplnění žumpy může způsobit také připojení odvodnění kondenzačních kotlů.

18

Vodotěsnost žumpy se zkouší podle ČSN 75 0905 před zasypáním zeminou. Před vlastní zkouškou se při plnění žumpy vodou provádí její kontrola. Po naplnění žumpy se ponechá dostatečný čas pro nasáknutí omočeného povrchu vodou. Tento čas je pro plastové žumpy 30 minut a pro betonové žumpy 96 hodin. Doporučená doba zkoušky je 48 hodin. Únik vody se zjišťuje vždy po uplynutí 24 hodin. Pro posouzení vodotěsnosti jsou rozhodující vizuální hlediska nebo měřené a vypočtené hodnoty na konci zkoušky.

Při kolaudaci je třeba doložit protokol o této zkoušce. Žumpa může být provedena z vodostavebního betonu jako monolitická nebo prefabrikovaná, případně monolitická s prefabrikovaným stropem. Další možností je provedení žumpy jako prefabrikované plastové nádrže osazené do země podle pokynů výrobce, s obetonováním nebo bez obetonování (obr. 1.6). Těsnost proti prosakování je zaručena nejlépe u prefabrikovaných žump, pokud jsou správně osazeny.

max.3000

max.330 min.300

DN150 Vv

H

600x600

Vh

600x600 TERÉN

Obr. 1.6 Plastová prefabrikovaná žumpa (řez)

1.4 Vsakování odpadních vod Vsakováním se mohou likvidovat dešťové odpadní vody ze střechy a okolí domu, které nejsou znečištěny. Dešťové vody z parkovišť apod. je třeba před vsakováním zbavit ropných látek v odlučovači lehkých kapalin. Vsakování splaškových odpadních vod se povoluje, jen pokud jsou vyčištěny v malé čistírně odpadních vod, ve výjimečných případech u jednotlivých rodinných domků a staveb k individuální rekreaci (chaty, chalupy). Vsakování odpadních vod může být provedeno jen na základě hydrogeologického posudku a vyžaduje povolení vodoprávního úřadu. Pro vsakování odpadních vod se používají trativody, vsakovací studny a speciální akumulační objekty. Trativody, tedy trubky s otvory, uložené ve štěrkopísku vyhovují obvykle jen pro menší množství vyčištěných splaškových vod. Vsakovací studny a speciální akumulační vsakovací objekty se navrhují pro větší množství zejména dešťových vod, které se díky akumulaci ve studni nebo vsakovacím objektu mohou vsakovat pomaleji.

Vsakovací studna (obr. 1.7) je objekt podobný studni pro jímání vody. Jedná se o šachtovou studnu z betonových skruží opatřenou ve spodní části štěrkovým podsypem a v horní části přechodovou skruží nebo zákrytovou deskou a litinovým kruhovým poklopem Ø 600 mm.

19

Speciálním vsakovacím objektem pro dešťové vody může být jezírko částečně izolované hydroizolací nebo podzemní objekt vytvořený z prefabrikovaných, například plastových bloků. Objem vsakovacího objektu musí být navržen výpočtem vycházejícím u splaškových odpadních vod z potřeby vody (viz kap.2.1) a u dešťových vod z intenzity a doby trvání nejnepříznivějšího deště. V úvahu se bere i rychlost vsakování vody do půdy.

5 3 4 6 2

1

7

Obr. 1.7

Vsakovací studna

1 – čtvercové skruže 1500×1500 mm s otvory; 2 – čtvercové skruže 1500×1500 mm; 3 – zákrytová deska; 4 – svodné potrubí (přítok); 5 – poklop ∅ 600 mm; 6 – obsyp štěrkem frakce 8–16 mm; 7 – násyp štěrku frakce 8–16 mm výšky 500 mm

Uzavřený vsakovací objekt (studna) musí být vždy odvětrán, aby z něho mohl uniknout vzduch vytlačovaný přitékající vodou. Odvětrání se provádí větracími trubkami nebo u malých vsakovacích studní otvory v poklopu.

1.5 Vnitřní kanalizace Pro gravitační systémy vnitřní kanalizace platí vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb., normy ČSN EN 12056-1 až 5 a ČSN 75 6760. Jestliže podle evropské normy ČSN EN 12056 je vnitřní kanalizace pouze uvnitř budovy, potom podle české technické normy ČSN 75 6760 rozumíme vnitřní kanalizací veškerou kanalizaci, která je v majetku vlastníka nemovitosti a odvádí odpadní vody z budov a přilehlých ploch, jež s budovami funkčně souvisí. Rozsah vnitřní kanalizace podle ČSN 75 6760 je uveden na obrázku 1.3 v kapitole 1.2.5.

1.5.1 Části vnitřní kanalizace Schéma vnitřní kanalizace ukazuje obrázek 1.8.

Vnitřní kanalizace se skládá z: • zařizovacích předmětů, do kterých přitéká čistá voda, jež po použití odtéká jako znečištěná do vnitřní kanalizace (umyvadla, vany, dřezy, záchodové mísy apod.); • odtokových potrubí vedených od zařizovacího předmětu nebo jiného zařízení volně nad vpusť, odvodňovanou plochu apod.; • připojovacích potrubí nacházejících se mezi zařizovacím předmětem a splaškovým odpadním nebo svodným potrubím; 20

6

7

7 9

9 6

10

13

5 14

15

14 11 7

8 12

3 1

4

2

Obr. 1.8 Schéma vnitřní kanalizace D – dřez; NK – namáčecí káď (v prádelně); U – umyvadlo; VL – výlevka; VR – vana; WC – záchodová mísa; 1 – jednotná stoka; 2 – kanalizační přípojka; 3 – splaškové svodné potrubí; 4 – dešťové svodné potrubí; 5 – splaškové odpadní potrubí; 6 – hlavní větrací potrubí; 7 – připojovací potrubí; 8 – odtokové potrubí; 9 – vnější dešťové odpadní potrubí; 10 – hlavní vstupní šachta; 11 – zpětná armatura proti vzduté vodě; 12 – podlahová vpusť; 13 – dvorní vpusť; 14 – lapač střešních splavenin

•

odpadních potrubí, která jsou většinou svislá, odvádí odpadní vody do svodných potrubí a dělí se na: • splašková, odvádějící splaškové vody z připojovacích potrubí; • dešťová, odvádějící dešťové vody ze střech; • větracích potrubí, jež slouží k větrání kanalizace a vyrovnání tlaku v potrubí; • svodných potrubí vedených pod podlahou v zemi nebo pod stropem nejnižšího podlaží budovy a odvádějící odpadní vody od odpadních nebo připojovacích potrubí; • příslušenství, což jsou vpusti, střešní vtoky, kanalizační armatury, šachty a jiná zařízení spojená s potrubím vnitřní kanalizace.

Veškerá potrubí, kterými se odvádějí odpadní vody (kromě vnějších dešťových odpadních potrubí), musí být vedena v místech chráněných před mrazem.

1.5.2 Zápachové uzávěrky Každý zařizovací předmět nebo vpusť musí být vybaven zápachovou uzávěrkou. Nejdůležitější funkcí zápachové uzávěrky je zamezit unikání zapáchajících plynů z kanalizace do místnosti, na terasu, dvůr apod. Zápachové uzávěrky dělíme na vodní a mechanické.

21

Uvnitř budov se smí používat jen vodní zápachové uzávěrky (obr. 1.9), které smí být umisťovány jen v prostorách chráněných před mrazem. Pokud je vodní zápachová uzávěrka umístěna vně domu, například u uličních nebo dvorních vpustí, musí být umístěna v zemi nejméně 1 m hluboko.

Protože při podtlaku nebo přetlaku v kanalizačním potrubí může dojít k porušení vodního uzávěru odsátím, respektive protržením („vyfouknutím“), a následnému unikání zapáchajících plynů z kanalizace, musí být potrubí vnitřní kanalizace správně navrženo a dimenzováno, aby byl tlak při proudění odpadních vod v požadovaných mezích (±250 Pa).

V mechanické zápachové uzávěrce (obr. 1.10) zabraňuje unikání zapáchajících plynů z kanalizace samočinný uzávěr, obvykle zpětná klapka, která propustí odtékající vodu, ale nepropustí zapáchající Obr. 1.9 Princip vodní zápachové uzávěrky plyny proudící v opačném směru. Protože H – výška vodního uzávěru (H ≥ 50 mm) není zaručena 100 % těsnost mechanického uzávěru, je dovoleno použít mechanickou 1 zápachovou uzávěrku jen ve venkovním prostředí (terasy, dvory apod.). Výhodou me2 chanické zápachové uzávěrky je, že nemá vodní uzávěr, který by mohl zamrznout.

1.5.3 Připojovací potrubí Připojovací potrubí je vedeno od zápachové uzávěrky zařizovacího předmětu nebo vpusti do odpadního nebo svodného potrubí a může být řešeno jako nevětrané nebo větrané. Větrané připojovací potrubí je spojeno větracím potrubím s vnějším prostředím nebo opatřené přivzdušňovacím ventilem. U nás se nejčastěji používají 3 nevětraná připojovací potrubí (obr. 1.12).

Větracím potrubím nebo přivzdušňovacím 4 ventilem umístěným na přístupném místě je vhodné opatřit dlouhá a členitá připojovací potrubí, např. v nástavbě nebo půdní Obr. 1.10 Mechanická zápachová uzávěrka vestavbě. Aby při odtoku vody ze zařizou terasového vtoku vacího předmětu nedocházelo k odsávání 1 – mřížka; 2 – nástavec; 3 – těleso mechanické zápachové uzávěrky; zápachové uzávěrky, musí být připojovací 4 – zpětná klapka mechanické zápachové uzávěrky potrubí správně navržena a dimenzována.

Nejmenší sklon připojovacího potrubí je 3 %. Menší sklon je možné provést jen na základě výpočtu. Délka připojovacího potrubí nemá překročit 4 m. V odůvodněných případech je možné délku zvětšit až na 6 m. Připojovací potrubí napojená na splaškové odpadní potrubí pod úhlem větším než 75° musí 22

>ID

>ID

mít mezi dnem potrubí v místě napojení na odpadní potrubí a hladinou vody v zápachové uzávěrce převýšení rovnající se nejméně vnitřnímu průměru připojovacího potrubí (obr.

1.11). Odbočky použité na připojovacím potrubí musí mít úhel 45° až 60°. Není vhodné, když jsou zařizovací předměty nebo vpusti ze dvou a více bytů napojeny na jedno připojovací potrubí. Aby nedocházelo k zpětnému zatékání, musí být excentrické redukce na ležatých částech připojovacích potrubí instalovány s rovným povrchem nahoře.

>

II

75

II

°

Obr. 1.11 než 75°

Převýšení připojovacího potrubí při napojení na odpadní potrubí pod úhlem větším

ID – vnitřní průměr trubky

a b

c d Obr. 1.12 Ukázky nevětraných připojovacích potrubí a – v koupelně vedené v soklu nad podlahou; b – od záchodové mísy vedené pod stropem; c – od vany vedené pod vanou a v soklu nad podlahou; d – od zápachové uzávěrky automatické pračky vedené pod omítkou

Dimenzování připojovacího potrubí se provádí výpočtem podle ČSN EN 12056-2 a ČSN 75 6760.

23

Umístění připojovacích potrubí Připojovací potrubí mají být vedena nad podlahou v přizdívkách předstěnových instalací (instalačních příčkách), ve stěnách pod omítkou, v dutinách sádrokartonových příček nebo pod stropem nižšího podlaží, kde se obvykle zakrývají podhledem (obr. 1.12). V sádrokartonových příčkách mohou tenká připojovací potrubí (DN/OD 40 a DN/OD 50) procházet otvory v nosných ocelových profilech. Tlustší připojovací potrubí (DN/OD 75 a DN/OD 110) musí procházet mezerou mezi nosnými profily, a tím je dána tloušťka sádrokartonové stěny. Vedení připojovacího potrubí pod stropem nižšího podlaží nebývá často možné v bytových domech, protože v nižším podlaží je byt jiného uživatele. V půdních vestavbách nebo nástavbách bývá často nutné vést dlouhá a členitá připojovací potrubí v dutině mezi podlahou vestavby či nástavby a stropem nižšího podlaží. Vedení připojovacích potrubí v podlaze, se kterým se často setkáváme u instalací ve starých domech, je také nevhodné, protože případné zatékání do dřevěných stropních konstrukcí způsobuje hnití dřeva a hrozí i zřícení stropu. Nové konstrukce podlah (bez tlustého násypu nad stropní konstrukcí) vedení delších potrubí v podlaze ani neumožňují. V zahraničí se připojovací potrubí někdy vedou také v železobetonové stropní desce. Tento způsob uložení potrubí vyžaduje při návrhu součinnost projektanta zdravotně technických instalací se statikem a při provádění dobrou koordinaci profesí, protože potrubí se ukládá před betonáží železobetonové desky a zabetonovává se bez jakéhokoliv obalu. Potrubí zabetonované ve stropní desce není možné opravovat, a proto musí být provedeno odborně (správný sklon, tvarovky, světlosti).

Pokud musíme vést potrubí v podlaze, dutině mezi podlahou a stropem nebo stropní konstrukci, je nejvhodnějším materiálem polyetylénové potrubí se svařovanými spoji.

Nevhodné umístění připojovacích potrubí Vedení připojovacích potrubí od umyvadel, bidetů, respektive van a sprch, která mají obvykle jmenovitou světlost DN/OD 40, respektive DN/OD 50, v příčkách o tloušťce 80 nebo 100 mm je problematické a příčka tím může být staticky narušena. Rovněž vedení ležaté části připojovacího potrubí o jmenovité světlosti DN/OD 110 (od záchodové mísy) ve stěně je naprosto nevhodné, protože taková stěna je i při tloušťce 300 mm staticky narušena. Z důvodu přenosu hluku není vhodné vedení připojovacích potrubí ve stěnách sousedících s ložnicemi (obr. 1.13).

Rozmístění zařizovacích předmětů

LOŽNICE

1 U

KOUPELNA

VA

Obr. 1.13 Nevhodné vedení připojovacího potrubí ve stěně sousedící s ložnicí 1 – připojovací potrubí, U – umyvadlo, VA – vana

24

Ke všem zásadám uvedeným v kapitole 1.5.3 je nutné přihlédnout už při řešení půdorysné dispozice hygienických zařízení, návrhu stěn a ostatních stavebních konstrukcí.

Při rozmístění zařizovacích předmětů je nutné přihlížet zejména k tomu, aby zařizovací předměty, které mají připojení nízko nad podlahou (záchodové mísy, výlevky, vany, sprchové mísy, bidety), byly blízko odpadního potrubí a jejich připojovací potrubí vedená ve sklonu 3 % mohla být vedena nad podlahou. Větší vzdálenost (až cca 4 m) těchto zařizovacích předmětů od odpadního (svislého) potrubí umožňují předstěnové instalace. Při vzdálenostech

zařizovacích předmětů od odpadního potrubí větších než 4 m (max. 6 m) bývá nutné vedení jejich připojovacích potrubí pod stropem nižšího podlaží nebo v dutině mezi podlahou a stropem nižšího podlaží. Pokud se nemůžeme vyhnout vedení připojovacího potrubí v podlaze, například od podlahové vpusti ve sprše, má být tento úsek co nejkratší.

Materiál a upevňování připojovacích potrubí Materiálem připojovacího potrubí je dnes nejčastěji plast (polypropylen, polyetylén, PVC).

Může se používat také litinové nebo kanalizační ocelové potrubí. Pokud se plastové připojovací potrubí ukládá pod omítku, má se, z důvodu teplotní roztažnosti, před zaomítáním obalit lepenkou nebo plstěnými pásy. Olověná potrubí nesmí přijít do styku s vápennou nebo cementovou maltou, proto musíme stará olověná potrubí před zaomítáním obalit plstěným pásem nebo živičnou lepenkou. Svařované polyetylénové potrubí ukládané do podlah musí být obetonováno bez jakéhokoliv obalu. Nad potrubím v podlaze má zůstat krycí vrstva betonu o tloušťce nejméně 15 mm. Pnutí vzniklé teplotní roztažností potrubí je potom vyrovnáno pružností materiálu. Připojovací potrubí, které není zaomítáno, je nutno upevňovat ke stavebním konstrukcím (stěnám, stropům) pomocí objímek rozmístěných s ohledem na tepelnou roztažnost potrubí podle technického doporučení výrobce.

Nejčastěji se používají kovové objímky s gumovou vložkou.

1.5.4 Splaškové odpadní a větrací potrubí Splaškové odpadní potrubí je zpravidla svislé potrubí, vedoucí více než jedním podlažím, které odvádí odpadní vody z připojovacího potrubí do svodového potrubí. Do splaškového odpadního potrubí se nesmí, kromě výjimky uvedené v ČSN 75 6760, odvádět dešťová voda. Zaústění žlabů ze střech do splaškového odpadního potrubí vyskytující se ve starých domech (obr. 1.14) je třeba při rekonstrukcích odpojit a dešťovou vodu odvádět zvlášť podle kapitoly 1.5.5. Dimenzování splaškových odpadních potrubí se provádí výpočtem podle ČSN EN 12056-2 a ČSN 75 6760.

7 PŮDA

PŮDA

6

5

4

1 2 Obr. 1.14 Nevhodné zaústění žlabů ze střech do splaškových odpadních potrubí

WC

a – splaškové odpadní potrubí ukončené v podokapním žlabu; b půdní žlab zaústěný do splaškového odpadního potrubí; 1 – podokapní žlab; 2 – plechová dešťová odpadní trouba; 3 – splaškové odpadní potrubí; 4 – zaatikový žlab; 5 – plechová odpadní trouba; 6 – dřevěný vyplechovaný půdní žlab; 7 – plechové větrací potrubí; 8 – splaškové odpadní potrubí; WC – záchodová mísa

a

3

8 WC

b

25

Větrací potrubí Každá vnitřní kanalizace musí být větraná. Nad nejvyšší odbočkou pro připojovací potrubí pokračuje splaškové odpadní potrubí hlavním větracím potrubím nad střechu domu, kde je větrací potrubí zpravidla 500 mm nad střešní rovinou vyústěno do venkovního prostoru.

Prostup větracího potrubí střechou musí být klempířsky olemován (obr. 1.15). Větrací hlavice (se stříškou) se dnes nemají používat, neboť zhoršovaly funkci větracího potrubí vlivem zamrzání jinovatkou v zimním období. Střešní tvarovky určené pro ukončení větracího potrubí, které mají malé otvory, mohou také omezovat funkci větrání a v zimním období zamrzat. Větracím potrubím unikají do venkovního prostoru zapáchající plyny, čímž se větrá vnitřní i veřejná kanalizace, případně žumpa nebo malá čistírna odpadních vod. Při průtoku většího množství odpadní vody je do odpadního potrubí strháván vzduch, který se přisává větracím potrubím z venkovního prostředí. Průtok vzduchu přisávaného do větracího potrubí je přibližně osmkrát větší než průtok odtékající odpadní vody. Například při spláchnutí záchodu je průtok odpadní vody cca 2 l/s a průtok vzduchu přisávaného větracím potrubím cca 16 l/s. Kdyby splaškové odpadní potrubí nebylo opatřeno větracím potrubím, docházelo by při větším průtoku vody k podtlakům, způsobujícím odsávání zápachových uzávěrek, a následnému úniku zapáchajících plynů z kanalizace přes odsáté zápachové uzávěrky do budovy (viz též kap. 1.5.2). Splašková odpadní potrubí ve vysokých budovách zatížená velkým průtokem se opatřují souběžně vedeným doplňkovým větracím potrubím, kombinovaným někdy ještě s větraným připojovacím potrubím, jehož větrací potrubí je napojeno do doplňkového větracího potrubí. Protože z větracího potrubí unikají zapáchající plyny z kanalizace, umisťuje se jeho vyústění ve vzdálenosti alespoň 3 m od oken a jiných otvorů do budovy (sání vzduchotechniky apod.) nebo od terasy. Pokud ústí blíže než 3 m od těchto otvorů nebo od teras, musí být ukončeno nejméně 1 m nad horním okrajem otvoru nebo 3 m nad úrovní terasy (obr. 1.16). V případě potřeby (architektonický vzhled, terasa na střeše,

5

6 3 4

7 2

1 d

Obr. 1.15 Klempířské olemování prostupu větracího potrubí střechou 1 – podkladový plech; 2 – manžeta; 3 – dilatační klobouček; 4 – těsnicí tmel; 5 – plechový pásek; 6 – šroub M 4×8 mm; 7 – skládaná krytina; d – vnější průměr trouby

26

500

MIN 1000

PŘES 3000

2

1

a

D WC

b

Obr. 1.16 Vyústění větracího potrubí a – u střešního okna; b – u nástavby; 1 – větrací potrubí; 2 – střešní okno

vzdálenost vyústění od okna) je možné spojit dvě nebo více hlavních větracích potrubí do společného větracího potrubí ústícího nad střechou v jednom místě. Společné větrací potrubí se dimenzuje výpočtem. Větrací potrubí nesmí být zaústěno do komínů, větracích a instalačních šachet. Nahradit větrací potrubí přivzdušňovacím ventilem (obr. 1.17) je možné, jen pokud je vnitřní kanalizace větrána alespoň jedním větracím potrubím o jmenovité světlosti nejméně DN/ ID 70 (DN/OD 75) umístěným nejdále od vyústění svodného potrubí z domu.

Přivzdušňovací ventily

AAV D WC

2. NP

Č WC

1. NP

Přivzdušňovací ventil slouží pouze k přisátí vzduchu do potrubí, nikoliv k odvětrání kanalizace. Každý přivzdušňovací ventil se musí dimenzovat výpočtem podle ČSN EN Obr. 1.17 Ukončení splaškového odpadního 12056-2. Aby byla možná kontrola a údržba potrubí přivzdušňovacím ventilem přivzdušňovacího ventilu a přívod vzduchu, AAV – přivzdušňovací ventil; Č – čisticí tvarovka; D – dřez; WC – záje třeba ho umístit za demontovatelnou chodová mísa mřížku nacházející se na stěně či v podhledu. Nevětraná odpadní potrubí ukončená zátkou nad nejvyšší odbočkou se dnes již nesmějí provádět. Osazování zazátkované trouby délky 2 m nad nejvyšší odbočkou, které se dříve doporučovalo, nemělo na omezení podtlaku podstatný vliv.

27

Zalomení splaškového odpadního potrubí Pokud, například z důvodu rozdílné půdorysné dispozice v jednotlivých podlažích, není možné svislé vedení odpadního potrubí, provede se zalomení potrubí. Krátká zalomení (uvnitř instalační šachty, z jednoho líce zdi na druhý apod.) se provedou pomocí dvou kolen s úhlem nejvýše 45°. Delší zalomení odpadního potrubí je nutno provést jako ležatý úsek potrubí s větší světlostí (obr. 1.18) vedený těsně pod stropem a podle potřeby zakrytý podhledem nebo sádrokartonem. Přechod ze svislého na ležaté potrubí se provede buď pomocí dvou kolen s úhlem 45° s redukcí umístěnou těsně nad nimi, nebo pomocí redukovaného patkového kolena. Má-li odpadní potrubí více zalomení, provádí se zvětšení světlosti jen u nejvyššího zalomení.

110

Č WC

2. NP

110/125 3%

2x45°

2x45°

125

125

1. NP

WC

Obr. 1.18 Zalomení splaškového odpadního potrubí o úhel větší než 45° Č – čisticí tvarovka; WC – záchodová mísa (příklad zařizovacího předmětu)

Přístup pro čištění splaškového odpadního potrubí Aby bylo možné odpadní a svodná potrubí snadno čistit, osazuje se v nejnižším podlaží, v blízkosti zalomení, a v případě napojení na společné větrací potrubí také v nejvyšším podlaží, přibližně 1 m nad podlahou, čisticí tvarovka. Tato tvarovka musí být přístupná (např. pomocí krycích dvířek ve zdi), a proto nemá být umístěna do bytů nebo soukromých sklepních boxů. Čisticí tvarovky se nesmí umisťovat do místností, kde se skladují potraviny nebo do prostorů s elektrickým zařízením.

Umístění splaškových odpadních potrubí Splašková odpadní potrubí vedeme v instalačních šachtách, sádrokartonových krytech v rozích místností nebo u sloupů, zakrytých drážkách ve zdivu, které má tloušťku alespoň 300 mm, dutinách sádrokartonových příček, výjimečně zabetonována ve sloupech, a také volně podél zdí vždy uvnitř domu v prostorách chráněných před mrazem. Na nebezpečí zamrznutí vody v odpadních potrubích je nutno pamatovat už při návrhu stavby. Odpadní potrubí nemají procházet například nevytápěnými otevřenými stáními motorových vozidel ve spodních podlažích budovy. Pokud se místům s nebezpečím mrazu nelze vyhnout, je nutné odpadní potrubí tepelně izolovat, a popřípadě ještě přihřívat elektrickým topným 28

kabelem. Drážky pro odpadní potrubí mají být zakresleny ve stavebních výkresech a provedeny při stavbě, aby nebylo nutné (kromě rekonstrukcí) jejich dodatečné vysekávání. Při zřizování drážek je nutné pamatovat také na prostupy železobetonovým stropním věncem.

Při vedení odpadních potrubí podél sloupů není zpravidla možné procházet průvlakem.

Pokud má být odpadní potrubí vedeno v dutině sádrokartonové příčky, je nutné v jeho blízkosti umístit svislý nosný profil příčky, na který se potrubí upevní.

Rozmisťování splaškových odpadních potrubí v domě se provádí podle polohy zařizovacích předmětů ve vyšších podlažích tak, aby bylo možné připojit zařizovací předměty připojovacími potrubími podle zásad uvedených v kapitole 1.5.3. Kvůli jednotlivým zařizovacím předmětům v nejnižším podlaží není třeba zřizovat odpadní potrubí, protože jejich připojovací potrubí můžeme připojit přímo na potrubí svodná. Rozmístění splaškových odpadních potrubí je snadné, pokud jsou zařizovací předměty v jednotlivých podlažích nad sebou. Napojování zařizovacích předmětů v nových nástavbách a půdních vestavbách na stávající splaškové odpadní potrubí může vyžadovat dlouhá větraná připojovací potrubí.

Nevhodným umístěním je vedení odpadního potrubí v příčce (např. uložení odpadního potrubí DN/OD 110 v příčce o tloušťce 150 mm). Odpadní potrubí také nemá procházet pokoji, ložnicemi apod., kde by hluk způsobený prouděním vody mohl obtěžovat.

Materiál a upevňování splaškových odpadních a větracích potrubí Materiálem splaškových odpadních potrubí jsou dnes nejčastěji plasty, tedy polypropylen, polyetylén, PVC, případně plasty s protihlukovou úpravou (pokud potrubí výjimečně prochází pokoji apod.). Někdy se používá také litinové potrubí (moderní je potrubí bezhrdlové). Možné je i použití ocelového kanalizačního potrubí. Nezakryté potrubí musí být v místech, kde může dojít k jeho mechanickému poškození (například garáže), zhotoveno z odolného materiálu (například z litiny) nebo zakryto odolným krytem. V chráněných únikových cestách (únik při požáru) musí být instalováno nehořlavé potrubí nebo hořlavé potrubí s krytem z nehořlavých hmot.

Odpadní potrubí v drážkách musí i po zaomítání zůstat volné, proto se drážky zazdívají „na duto“, to znamená, že se drážka překryje pletivem nebo se zazdí tenkými tvárnicemi a zaomítá. Někdy je požadováno zabetonování odpadního potrubí do nosného sloupu.

V takovém případě je nutno použít svařované polyetylénové potrubí, které se do sloupu uloží před jeho betonáží a zabetonuje se bez jakéhokoliv obalu. Při tomto ukládání potrubí je vždy nutné statické posouzení nosného sloupu. Velké nároky jsou zde kladeny také na kvalitu provedení, protože potrubí již nelze opravovat. Volně vedené odpadní potrubí je nutno upevňovat ke stavebním konstrukcím pomocí objímek rozmístěných s ohledem na tepelnou roztažnost potrubí podle technického doporučení výrobce (obr. 1.19). Nejčastěji se používají kovové objímky s gumovou vložkou.

29

3

max.

10x 

4

4

1 4

4

4 4

2 4 max. 6.0 m

4

4

max. 2 m

4

3 4

a

b

Obr. 1.19 Upevnění plastového splaškového odpadního a připojovacího potrubí a – polypropylénového hrdlového; b – polyetylénového svařovaného; 1 – hrdlo; 2 – umístění objímek přednostně pod hrdla trub; 3 – dilatační hrdlo s objímkou (pevný bod); 4 – objímka. Délka 0,8 m je minimální.

1.5.5 Tradiční (beztlaké) odvodnění střech Dešťová voda ze střech se často odvádí do dešťové nebo jednotné kanalizace. Provozovatel kanalizace pro veřejnou potřebu však může požadovat likvidaci dešťových vod na pozemku nemovitosti. Šikmé střechy odvodňujeme většinou pomocí podokapních, nástřešních, zaatikových, nadřímsových nebo méně často mezistřeších žlabů, ze kterých dešťová voda odtéká do dešťových odpadních potrubí. Ploché střechy mohou být rovněž odvodněny pomocí podokapních žlabů, častější však je jejich odvodnění pomocí střešních vtoků nebo mezistřeších či zaatikových žlabů, které jsou rovněž napojeny na dešťová odpadní potrubí.

Zásady pro řešení střešních žlabů Zásady pro řešení střešních žlabů jsou uvedeny v ČSN EN 12056-3 a v ČSN 73 3610.

Podokapní a nástřešní žlaby se provádí ve sklonu nejméně 0,5 %. Nadřímsové žlaby musí 30

být položeny ve sklonu nejméně 0,66 %. Největší osová vzdálenost dilatace ocelových pozinkovaných a měděných žlabů může činit 15 m, z čehož vyplývá největší vzdálenost dešťových odpadních potrubí 2×15 = 30 m (obr. 1.20). U vnějších dešťových odpadních potrubí se však mají volit vzdálenosti 15 až 20 m a umístění na koncích žlabů, v koutech a u nároží fasády. Z každého mezistřešního nebo zaatikového žlabu mají být vedana nejméně dvě dešťová odpadní potrubí. Rozměry žlabů pro malé odvodňované plochy se mohou volit podle ČSN 73 3610 (tab. 1.2). Pro větší odvodňované plochy je třeba žlaby navrhovat výpočtem podle ČSN EN 12056-3. Výpočet je nutný zejména u mezistřeších a zaatikových žlabů.

DILATACE (ROZVODÍ)

DILATACE

DILATACE

d SKLON ŽLABU

max

max max

Obr. 1.20 Vzdálenost vnějších dešťových odpadních potrubí. U žlabů z ocelového pozinkovaného a měděného plechu lmax = 15 m, Lmax = 30 m Tab. 1.2 Určení rozměru střešního žlabu Druh žlabu

Rozměr půlkruhového žlabu Rozvinutá šířka plechu [mm]

Průměr d [mm]

Podokapní půlkruhový

250 330 400 500

110 160 200 240

Podokapní hranatý

250 330 400 500

Nástřešní půlkruhový

500 660

Nadřímsový hranatý

Rozměr hranatého žlabu Největší půdorysný průmět odvodňované plochy střechy Šířka b × výška h [mm]

[m2]

50 100 150 220 50×50 80×80 100×100 130×130

100 180

25 65 100 140 100 250

80×80 100×100 130×130 150×150

65 100 160 220

31

Zásady pro řešení a umístění střešních vtoků Střešní vtoky se navrhují výpočtem podle průtoku, který ze střechy odtéká, což platí také pro vtoky sanační zasouvané do stávajících odpadních potrubí při rekonstrukcích střech.

Tento průtok můžeme určit podle vztahu, který je uveden v odstavci Dimenzování dešťového potrubí. Maximální průtok střešním vtokem musí uvést výrobce vtoku. Vtoky musí být opatřeny lemem nebo přírubou pro napojení hydroizolace střechy nebo částí hydroizolace (např. u živičných izolačních pásů). Vtoky musí mít ochranný koš pro zachytávání nečistot a v nezbytných případech mají být opatřeny vyhříváním, aby se zabránilo jejich zamrznutí.

Na obrázku 1.21 jsou uvedeny příklady osazení střešních vtoků.

a

b

32

c

d

33