EB966405

��������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������

����������������������������������

Vìnování Knihu bych chtìla vìnovat všem lidem, kteøí se rozhodli být dobrými rodièi, anebo tìm, kteøí už dobrými rodièi jsou.

Hlavnì se u ní dobøe bavte.

Podìkování Tato kniha by nemohla vzniknout bez velkého množství úžasných lidí, kteøí mì v životì ovlivnili. Mnohokrát zde budu vzpomínat na svoje rodièe a prarodièe, jimž jsem vdìèná, že se mnì po celý život vìnovali. Byla to jejich laskavost a trpìlivost se mnou, která mì dovedla na studia. Tady bych chtìla vzpomenout na pany profesory Františka Zicha a Karla Zicha. Shodou náhod mají stejné pøíjmení, ale nejsou pøíbuzní. Pan profesor František Zich se stal takovým mým profesním otcem a pan profesor Karel Zich mnì pøi zkoušce z logiky øekl památnou vìtu: „Staòte se terapeutem, máte v sobì dobré logické uvažování a schopnost dedukce.“ Ve druhém roèníku jsem to sice moc nechápala, ale až o hodnì pozdìji se mnì tato vìta mnohokrát rozzvonila v uších.

Dále patøí dík celé mé rodinì, mému manželovi, mému synovi Jirkovi a jeho rodinì, dceøi Tamarce, mému bratrovi Igorovi a jeho ženì Milenì a jejich dìtem. Moje rodina je moje velká opora.

Dík patøí všem mým klientùm, kteøí mì nauèili spoustu vìcí a v neposlední míøe mým spolupracovnicím, které jsem mìla možnost sama si vybrat.

Dámy, Zdenièko, Barunko, Danuško, Vladìnko, Janièky a Míno, jsem ráda, že vás všechny znám a mohu s vámi pracovat.

A na závìr, Monièko, dìkuji ti za trpìlivost, péèi a podnìty, které jsi mnì dávala bìhem psaní knihy.

PhDr. Tamara Cenková Monika Langrová JAK PØEŽÍT PUBERTU SVÝCH DÌTÍ Vydala Grada Publishing, a.s.

U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 3947. publikaci Odpovìdná redaktorka Tereza Koptová Sazba a zlom Milan Vokál Návrh a realizace obálky Martina Bártová Poèet stran 168 Vydání 1., 2010 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2010 Cover Photo © fotobanka Allphoto ISBN 978-80-247-2913-8

verze osvit 0T; 2, 18 February 2010 jen tiráž

JAK PØEŽÍT PUBERTU SVÝCH DÌTÍ

Obsah ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1 JEŠTÌ SE VÁS TO NETÝKÁ… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 1.1 Tìhotenství, nebo-li náš intrauterinní život . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.2 Porod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 1.3 Období prvního vzdoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1.4 Období druhého vzdoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 2 PUBERTA VOLÁ, HOLA, HOLA!!! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 První pøíznaky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 2.1 Pøíznaky fyzické . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 2.2 Pøíznaky sexuální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 2.3 Pøíznaky sociální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 3 JE PUBERTA NEMOC? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Pøíbìh z mého života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 4 PROJEVY PUBERTY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Malá úvaha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Takže jak to vlastnì je? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 4.1 Prepuberta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Jak z toho? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Projevy prepuberty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 4.2 Puberta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 4.2.1 Dvanáctiletí až ètrnáctiletí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 4.2.2 Specifická skupina ètrnáctiletí až patnáctiletí . . . . . . . . . 33 4.3 Postpuberta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 5 PUBERTA A RODINA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 5.1 Klidná a harmonická rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 5.2 Disharmonická rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 5

edice PRO RODIÈE

5.3 Rozvedení rodièe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 5.3.1 Komunikující rodièe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 5.3.2 Nekomunikující rodièe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 5.3.3 Nefungující rodiè – nezajímající se o dítì . . . . . . . . . . . . 50 6 DÙVÌRA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 7 SOUKROMÍ – INTIMITA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 8 SEXUÁLNÍ ORIENTACE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 9 PUBERTA, ŠKOLA, UÈITEL, PORUCHY UÈENÍ A CHOVÁNÍ . . . . . . 64 10 VÝJIMEÈNOST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 1. skupina: dìti bez vývojových poruch uèení . . . . . . . . . . . 68 2. skupina: dìti, u kterých byly diagnostikovány poruchy uèení a chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 11 PUBERTA, DROGY A PARTY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 12 PUBERTA, POÈÍTAÈE A MOBILY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 13 PUBERTA, HUDBA A ŽIVOTNÍ STYL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 14 PUBERTA, MENTÁLNÍ ANOREXIE A BULIMIE . . . . . . . . . . . . . . 83 15 PUBERTA A SEXUÁLNÍ ŽIVOT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 16 PUBERTA A SOUROZENECKÉ VZTAHY . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 17 PUBERTA A SEBEDESTRUKCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 18 PUBERTA, ŽIVOTNÍ ROLE A DOMÁCÍ PRÁCE . . . . . . . . . . . . . 100 19 PUBERTA A SOUŽITÍ VÍCE GENERACÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 20 PUBERTA A ŠIKANA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 21 SEKTY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 22 VULGARITA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 23 KOŽNÍ ONEMOCNÌNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 24 ZVÍØÁTKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 6

JAK PØEŽÍT PUBERTU SVÝCH DÌTÍ

25 STRACHY A ÚZKOSTI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 1. skupina dìtí, jejichž strach má prapùvod v rodinì . . . . . . 129 2. skupina dìtí, jejichž strach má prapùvod ve škole . . . . . . 132 26 SMRT SOUROZENCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 27 FYZICKÉ TRESTY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 28 GRAFOLOGIE = RYCHLÁ DIAGNOSTICKÁ TECHNIKA . . . . . . . . 139 29 ADOPTOVANÉ DÍTÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 30 SPORT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 31 KRITIKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 32 CITOVÉ VYDÍRÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 33 OBLEÈENÍ – IMAGE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 34 VOLBA POVOLÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 35 POZDNÍ PUBERTA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 36 VZPOMÍNKY Z MÉHO DOSPÍVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 ZÁVÌR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 PÁR SLOV O AUTORCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166

7

JAK PØEŽÍT PUBERTU SVÝCH DÌTÍ

Úvod Pár slov. Když jsem dostala nabídku napsat tuto knihu, nejdøíve jsem se ptala sebe sama, zda jsem opravdu ta správná osoba, která mùže o puberťácích psát, a hlavnì radit rodièùm. Druhá reakce byl obrovský záchvat smíchu.

Vzpomnìla jsem si na svoje milé rodièe: jak vùbec mohli pøežít moji pubertu.

Byla jsem strašná. První náznaky puberty mì pøekvapily v Africe, kde jsem žila s rodièi. Ale tam se to tak nebralo. Dìti mìly témìø neomezenou volnost a v západním svìtì se o pubertu rodièe pøíliš nezajímali. Vrátili jsme se do tehdejšího komunistického Èeskoslovenska, a to teprve pro mì zaèalo peklo. Vše, co jsem mohla v Africe, jsem najednou nemohla. Rodièe zaèali kontrolovat, s kým se bavím, co poslouchám, jak se oblékám. Mùj, tehdy pubertální, mozek vùbec nebral fakt, jak se moji úžasní rodièe mohli zmìnit na takové prudily, jak je možné, že mì kontrolují a zakazují mi vìci, které nikdy nezakazovali. Když už situace byla opravdu neúnosná, tatínek si se mnou sedl a dal dlouhou souvislou øeè: vysvìtlil mi, že komunistické Èeskoslovensko není Afrika. Dalo mnì hodnì práce to pochopit, ale snažila jsem se. A tak jsem aspoò provokovala obleèením a provazy na krku… a do života jsem si øekla, že nikdy nechci jít se stádem… a to mnì zùstalo dodnes… a možná proto si tak s puberťáky rozumím.

Dnešní puberťáci to mají tìžké. Jejich rodièe byli vychovaní ještì v komunistickém režimu, anebo rodièi, kteøí tento režim prožili a nikdy nepoznali volnost vyjadøovat svoje názory. Dnešní doba to všem umožòuje, jen rodièe ještì nemají „nastavené“ uši.

Maminko, tatínku, dìkuji vám, že jste mì v pubertì umožnili poznat volnost a že jsem mìla vaše pochopení, i když jsem nìkdy byla na zabití…

9

edice PRO RODIÈE

1 Ještì se vás to netýká…

Vzali jste se a zaèali si plánovat život. Jste zodpovìdný mladý pár, který se snaží o to, aby vše fungovalo. Byt nebo dùm máte pøipravený. Jako žena víte, že byste chtìla dítì a že nastal ten správný èas. Vaše láska je stabilní a manželství je klidné. Bez dìtí jste si již užili hodnì zábavy, a tak je tu ono velké rozhodnutí „mít dítì“, nebo aspoò dvì.

Tìhotenství na sebe nenechá dlouho èekat…

Prožíváte život jako na obláèku. Miminko se krásnì vyvíjí a roste. A protože jste zodpovìdní rodièe, chodíte i spoleènì do poradny a spoleènì se pøipravujete k porodu.

A je tu velký den, miminko je na svìtì.

Pøestože jste všechno naplánovali a dobøe se na vše pøipravili, je tu najednou jeden zádrhel. Miminko nechce spát, stále se budí, kòourá a maminka se poøádnì nevyspí. Neustále dokola a dokola vstává, i šestkrát za noc. Ráno je unavená, zaèíná být nevrlá a její manžel má teï více práce, protože celá rodina visí na nìm.

Nervozita se pomalu a jistì vkrádá do vaší rodiny. Z laskavého vztahu se stává vztah, který udržuje rodinu pohromadì, a vše se tak trochu toèí jenom kolem mimina.

Pøedstavovali jste si to tak?

Já vím, že situaci líèím až moc tragicky, ale možná je to hlavnì proto, že takové pøíbìhy slyším každý den v poradnì.

Hodnì manželù si pøedstavuje, že mít dìťátko je jako když si poøídí hraèku.

Ale dítì není hraèka, a hlavnì již od narození to je osobnost. A naší nejdùležitìjší povinností je tuto osobnost rozvíjet.

Je tøeba si uvìdomit, že v životì každého z nás je nejvìtší rozdíl nemít dítì a mít dítì.

A že v životì èlovìka jsou období, která máme všichni stejná, ale je na našich rodièích a pozdìji na nás samotných, jak se s nimi vypoøádáme.

10

®

JAK PØEŽÍT PUBERTU SVÝCH DÌTÍ

Jen tak zlehounka je nastíním, protože každé období již bylo mnohokrát popsáno. Proto se jedná pouze a jen o malou rekapitulaci, která je ale dùležitá, protože všechno souvisí se vším. I když teï máte doma už „náctiletého“ andílka, možná z následujících øádkù zjistíte, že problémy, které s ním právì teï øešíte, mají prapùvod tøeba v dobì, kdy byl mrnìtem.

1.1 Tìhotenství, nebo-li náš intrauterinní život Jsou lékaøi a psychologové, kteøí zastávají názor, že dítì v lùnì matky nic neví, nic necítí. Nepatøím k nim. Myslím si, že vše, co se dìje kolem plodu, plod vnímá.

Pøíbìh z poradny Do poradny za mnou pøišla matka s asi sedmiletou holèièkou. Lenièka se stále bála všech ostrých zvukù. A když ji maminka chtìla pohladit, schoulila se do klubíèka. Matka se dušovala, že ji nikdy neuhodila, protože prostì nebyl dùvod. Lenièka byla vždy velmi tichá, hodná, poslušná. Mají pohodovou rodinu, Lenièka je jedináèek.

Dìtem – když používám hypnózu – øíkám, že se pùjdeme podívat tam, kde problém vznikl a pokusíme se ho opravit. Dìti jsou v tomto velmi milé a dobøe spolupracují. A tak jsme spoleènì nasedly na kouzelné koštì a letìly jsme hledat, kde se na Lenièku nalepil ten velký strach. A svìte div se, co Lenièka popisuje: „Jsem u maminky v bøíšku a je tu velká tma. Nic nevidím. Bojím se. Slyším divné silné zvuky, jako kdyby na mì poøád nìco najíždìlo. A ty rány, to je hrùza. Vezmi mì pryè!“ „Leni, tak to tam ale nejdøív oprav,“ radím. „Ale, jak to mám udìlat?“ ptá se a má v hlase strach. „Doporuèuji ti, aby sis tam rozsvítila a nechej si tam hrát nìjakou hezkou hudbu. A vrátíme se.“

11

edice PRO RODIÈE

Matka se na nás jenom dívá a po tváøi jí teèou slzy a zase se rozpovídá ona.

V tu chvíli ji zarážím a posílám Lenièku hrát si do èekárny. Lenièka jde sama a je jako vymìnìná.

Matka vypráví. Když byla s Lenièkou tìhotná, tak musela urèitou dobu pracovat na soustruhu. V továrnì byly dva soustruhy vedle sebe a mezi nimi stùl.

Vždy, když chtìla nìco øíci spolupracovnici, musela se bøichem „navalit“ na ten stùl.

Vše do sebe zapadá: hluk a nárazy…

Shrnutí Vše, co zažívá maminka, vnímá její plod. A tak by mu rodièe mìli dopøát jen radost.

Tìhotenství by pro nastávající rodièe mìlo být obdobím, kdy se budou vìnovat klidným a milým aktivitám. Budoucí maminky by si s dìtmi v bøíšku mìly hezky povídat, a pokud už je v rodinì další dítì, pøipravovat ho na pøíchod sourozence.

1.2 Porod Tìhotenství probíhá úžasnì. Ale nìco se jaksi zkomplikuje kolem porodu.

Celou dobu je dítì ve spojení s maminkou, slyší její hlas a najednou už není s ní, neslyší tep jejího srdce. Jsou kolem nìj svìtla, jiní lidé, bílo a studeno. (Já vím, že dnes nìkteré ženy mají velké štìstí, že mohou rodit pøirozeným zpùsobem, ale kolik jich takových je…)

Pøíbìh z poradny Rodièe pøicházejí s malým chlapcem. Je mu asi pìt let. Neustále se schovává za maminku, má poøád jako by nastartováno na pláè. Tentokráte volím trochu jinou taktiku. Tatínka posílám s Kubíèkem do èekárny a v poradnì si ponechávám pouze maminku. A ona zaène vyprávìt pøíbìh.

12

JAK PØEŽÍT PUBERTU SVÝCH DÌTÍ

„Tìhotenství probíhalo úplnì v pohodì. Vìdìli jsme s manželem, že dítì vnímá vše, co se kolem nìho dìje, a tak jsme se podle toho chovali. Manžel si s Kubíèkem povídal, já jsem mu zpívala a neustále jsem ho hladila a povídala mu, jak moc se na nìho tìšíme. Ale…“ a rozpláèe se. „Porod zaèal probíhat a najednou byl kolem mì zmatek. Pamatuji si jenom to, že jsem se probudila po narkóze a Kubíèka jsem u sebe nemìla. Manžel øekl, že došlo k nìjaké komplikaci a Kubíèek pøišel na svìt císaøem a byl pøidušený. Nyní je v inkubátoru a na dìtském oddìlení. Nevidìla jsem ho tøi dny a jen jsem mu posílala mlíèko.“ „A jaký byl jako miminko?“ ptám se dál. „Poøád plakal a musela jsem ho mít neustále v šátku na sobì. Vùbec jsem si od nìho neodpoèinula. Nikdy jsme ho nenechali ani u babièek pøes noc. Je mnì to líto, ale jednou jsme se o to pokusili a manželova maminka asi po dvou hodinách, co jsme odjeli, volala, ať se vrátíme. Už jsme z toho oba velmi unaveni. Ani v noci si moc neodpoèineme, protože Kuba spí s námi v posteli…“ Øešení jsme našli, ale byla to dlouhodobìjší práce.

Shrnutí Vše, co si èlovìk dokáže pøedstavit, lze zvládnout. Jen je tøeba najít cestu.

A hezký porod si pøece každá žena dokáže snadno pøedstavit.

Maminky by se mìly pokusit vnímat porod jako pøirozené vyústìní tìhotenství. Pokud poslouchají pøíbìhy o porodech, tak jen ty veselé. Historkám se špatným koncem by se mìly bránit.

1.3 Období prvního vzdoru Je to doba, kdy se z roztomilých batolat stanou umínìné hlavièky, které na všechno odpovídají: „Já sama, já sám…“ Nám rodièùm z toho jde hlava kolem, protože fakt, že malý tvoreèek zaèal mluvit, znamená, že se také zaèal prosazovat. Jsou rodièe, kteøí dané období dobøe zvládnou a dokáží být pøi výchovì svého andílka dùslední. Potom je druhá skupina rodièù, kteøí svému

13

edice PRO RODIÈE

andílkovi dovolí vše. Neustále mu ustupují a ustupují, a to tak dlouho, až se z andílka stane malý ïáblík, který zaèíná terorizovat okolí – rodinu, dìti ve školce. Tady si dovolím upozornit, že si rodièe vytváøejí základy na tìžkou pubertu.

Uvedené období je pøesnì tou dobou, kdy zaèínáme vytváøet u dítìte návyky a mùžeme ho velmi vtipnì a snadno zapojit do èinnosti rodiny. Tøíleté dítì je ochotno pomáhat, radovat se z malièkostí. Jen záleží na nás, jak mu vše podáme. Vìta: „Pojï si uklidit hraèky.“ mùže mít mnoho podob.

Zkusme ji øíci s rùznou intonací a barvou hlasu. Z malé jednoduché vìty se mùže stát celoživotní problém s úklidem…

Pøíbìh z poradny Pøicházejí ke mnì rodièe s tøíletým chlapeèkem. Tatínek zùstává s malým v èekárnì a maminka zaène vyprávìt: „Péťa je velmi bystrý a šikovný chlapec. Rád si hraje i sám, nerad pùjèuje hraèky, a když mu nìjaké jiné dítì vezme hraèku, vzteká se a zaène dìti kousat a taky je bije.“ „A co s tím dìláte?“ „No, snažíme se mu vysvìtlit, že to nesmí dìlat…“ Kroutím hlavou a ptám se: „A to je jako vše?“ „A ono se dá dìlat ještì nìco dalšího?“ Jsem z této otázky v naprostém úžasu. Zhluboka se nadechnu, uvìdomím si, že dítì je v poøádku a že v nepoøádku je vztah jeho rodièù k nìmu. Takže zaèneme s rodièi…

Shrnutí Dítì se k nám a k jiným chová tak, jak mu dovolíme. Dovolme mu dávat lásku, protože ji dáváme my. Jestliže se nìco nedobrého stane, nepøecházejme jeho chování tím, že se to zlepší.

Dìti je dobré zapojovat do všech èinností. Hlavnì by se jim mìly stanovit meze jejich chování.

14

JAK PØEŽÍT PUBERTU SVÝCH DÌTÍ

No dobøe, nezvládli jsme úplnì úžasnì období prvního vzdoru, máme ještì šanci udìlat reparát. Pøijde totiž:

1.4 Období druhého vzdoru To je taky nìkdy zážitek! Dítì si zaèíná uvìdomovat, kde je jeho místo. Je mu kolem pìti, spoustì vìcí rozumí, dobøe nás dokáže napodobit a ještì je velmi vnímavé a citlivé. Takže se nestaèíme divit, jaké nápady z nìho padají. Hlavnì se nám toèí hlava z toho: „Kde to to dítì bere?“ Kde by to bralo? Jenom nás kopíruje a my jsme zdìšeni. Proè? Vždy nás vydìsí vše, co je nám v tom negativním smyslu podobné. Dávejme si na sebe velký pozor, protože to, co nám pøedvede náš andílek, je pøesnì to, co my pøedvádíme velmi èasto jemu a svìtu. Snažme se tedy dávat mu ten lepší pøíklad toho, co je v nás.

Jedná se rovnìž o dobu, kdy dítì je do èinnosti rodiny plnì zapojeno.

Mìlo by mít již své pravidelné úkoly, které bude plnit. Stejnì tak jako my si plníme své povinnosti, tak i ono by mìlo mít ty své. Nìkteøí rodièe odporují, že je to pøíliš brzy, ale vìøte mi, není. Jakmile lidský tvoreèek pobere trošièku „rozumu“, zaènìme toho využívat k podporování jeho rozvoje. Práce, spoleèné aktivity jsou pro nìho nejlepšími podnìty. Dobøe zvládnutá pøedškolácká doba ulehèí vstup do školy…

Pøíbìh z mého života Pravidelnì jsem jezdila, už jako hodnì malá, k babièkám. Mùj tatínek byl lékaø a maminka uèitelka. Jednu polovinu prázdnin jsem trávila u jedné babièky a další u druhé. Babièkám jsem se vším pomáhala, protože to bylo normální.

Chodila jsem krmit slepice, králíky, a už asi od ètyø let jsem sbírala rybíz s naší staøenkou. Staøenka byla matka jedné z babièek. Vždy jsme si vzaly štokrlata – já jsem mìla malinké, které pro mì udìlal dìdeèek-truhláø – a zaèalo trhání.

Staøenka byla trochu hluchá, a tak se na ni muselo mluvit hodnì hlasitì. Ale ona sama moc nekøièela, jak to dìlají nìkteøí hùøe slyšící lidé, a zaèala povídat.

Povídala o svém dìtství, o pekárnì, kterou mìli s rodièi, o koních, prostì o životì. Vyprávìla a pøitom jsme pracovaly.

15

edice PRO RODIÈE

Vždycky své vyprávìní zakonèila slovy: „Tamarko, jednou budeš ráda, že mùžeš dìlat jakoukoli práci.“ Tuto vìtu jsem pochopila až hodnì, hodnì pozdì, pøesnìji øeèeno až v souèasnosti…

Bylo to nádherné a vždy, když dozraje rybíz, vzpomenu si na staøenku a její milá slova. Jsou lidé, kteøí nesnášejí trhání rybízu, ale pro mì to byla vždy nejmilejší práce na zahradì. I když staøenka už je dávno úplnì na jiné zahradì…

Shrnutí Spoleèná a laskavá práce dá dítìti do života víc, než mnoho pouèek. A radost ze spoleèného tvoøení je nádherná. Tenhle pocit nám vydrží po celý život.

Je to doba, kdy se nejvíce vytváøí sociální návyky. Rodièe by mìli dìtem dovolit, aby se zapojovaly do èinností doma, u babièek, tet, ve školce.

Z práce je tøeba udìlat radostnou událost. Dùležité je používat jazyk dìtí a odpovídat jim na otázky.

16

JAK PØEŽÍT PUBERTU SVÝCH DÌTÍ

2 Puberta volá, hola, hola!!!

Sotva se náš andílek zabydlel ve škole, už se s ním zase nìco dìje. A my se po urèité dobì relativní klidu s ním, dostáváme do dalšího složitého období. Pøichází jakoby tiše a plíživì. Jen tak lehce naznaèuje, že pøijde nìco daleko horšího…

Ale prepuberta je také setsakramentská doba.

A rodièe napadá: Fakt to je pravda? Ono to snad nikdy nepøejde? Ach, jo.

Pøíbìh z poradny Do poradny pøichází 35letá matka s dcerkou. Holèièce je asi tak 10 let. Je naštvaná, ani se na mì nepodívá, ruku mi nechce podat. Maminka se omlouvá pohledem. Když usazuji Káju v èekárnì, švihne po mnì pohledem, otoèí se a schoulí se do køesla s náznakem, že je tam šílená zima.

Maminku si beru do ordinace a povídání zaèíná: „Kája chodí do páté tøídy. Do tohoto pololetí bylo všechno v poøádku. Celou dobu se peèlivì pøipravovala na gymnázium. Sama chtìla na osmileté a teï, tìsnì pøed pøijímaèkami, se pøestala uèit, ve škole jsou na ni stížnosti, že se nezapojuje do výuky. Ale taková nikdy nebyla. Nikam s námi nechce chodit. Je zavøená v pokoji, poslouchá ‚divnou‘ muziku a podívejte se,“ vytahuje obrázky plné nožù, krve, upírù a tak podobnì, „co zaèala v poslední dobì malovat. V pokojíku si zapaluje svíèky, všechno kolem sebe má èerné, a když jí jdeme nìco koupit, mám dojem, že nakupujeme, protože jdeme na pohøeb.

Jiná barva než èerná ji nezajímá.“ Tak trochu se usmívám, tak trochu maminku lituji. Maminka tak trochu nepostøehla, že se její dcerka blíží doopravdy do puberty. „Víte, že už je vaše dcera v pubertì?“ ptám se. „Ale to pøece není možné, vždyť ještì ani nemenstruuje,“ odporuje.

Toto bývá dost èastý argument rodièù dcer. Nìjak jsme si zafixovali, že dítì je v pubertì až tehdy, když dívky zaèínají menstruovat a kluci se ochlupují.

Zapomeòme na stará dogmata. S nástupem revoluèních technik, a díky vymo-

17