VELIKONOCE
Velikonoce patfií kvrcholÛm kfiesÈanského církevního roku. Jsou oslavou zmrtv˘chvstání Krista po jeho ukfiiÏování. Noc, kdy Kristus zázraãnû vstal zmrtv˘ch, se zaãala oznaãovat jako Velká noc, noc nejvût‰ího tajemství – odtud pochází název Velikonoce. Pfiíbûh, kter˘ dal základ kfiesÈansk˘m VelikonocÛm, je popsán vBibli. Odehrál se vJeruzalémû vroce 33 na‰eho letopoãtu.
spohansk˘mi svátky pfiíchodu jara, slunce atepla. Toto období roku znamenalo pro na‰e pfiedky konec dlouhé zimy apoãátek nového léta. Svou nadûji na dobr˘ aúrodn˘ rok se snaÏili podpofiit rÛzn˘mi povûreãn˘mi obfiady. Anûkteré ztûchto pohansk˘ch rituálÛ, aÈ uÏ byly keltské, germánské nebo slovanské, se smísily skfiesÈansk˘mi aexistují dodnes.
Vãesk˘ch zemích se Velikonoce slavily od stfiedovûku, pÛvodnû jako bujará zábava, pozdûji se podafiilo vtisknout jim církevní ráz spojen˘ spÛstem anáv‰tûvou kostela. Spolu stím v‰ak stále Ïila fiada obyãejÛ, bez kter˘ch se lidová kultura neobe‰la. Lidé se chtûli bavit vkaÏdé dobû.
