Skip to main content

EB1104983

Page 1

Edice

ENIGMA

VOYNICHčV RUKOPIS aneb

NEJZÁHADNĎJŠÍ KNIHA SVĎTA


VOYNICHčV RUKOPIS aneb NEJZÁHADNĎJŠÍ KNIHA SVĎTA

Faksimile Voynichova rukopisu, vycházející p�i p�íležitosti 100. výro�í jeho objevení W.M. Voynichem


Copyright Copyright © JUDr. © Jitka JUDr.Lenková, Jitka Lenková, 2012 . 2012 . Copyright Copyright © Bibliography, © Bibliography, Footnotes & Layout & F.R. F.R. Copyright © JUDr. JitkaFootnotes Copyright Lenková, Copyright 2012 © ©Layout JUDr. JUDr. . Hrabal-Krondak. Jitka JitkaHrabal-Krondak. Lenková, Lenková,2012 2012.. Copyright Copyright © RI-EL © /RI-EL CAD /Press, CADBratislava Press, Bratislava 2012. 2012. F.R.Footnotes Copyright © Bibliography, Copyright Copyright Footnotes © ©& Bibliography, Bibliography, Layout Footnotes Hrabal-Krondak. & &Layout LayoutF.R. F.R.Hrabal-Krondak. Hrabal-Krondak. Editor F.R. Editor Hrabal-Krondak. F.R. Hrabal-Krondak. /Sazba grafické grafické zpracování zpracování JakubPress, "Sysel" Jakub "Sysel" Hrabal.Hrabal. Copyright © RI-ELSazba / CAD Copyright Copyright Press,/ Bratislava © ©RI-EL RI-EL 2012. //CAD CAD Press, Bratislava Bratislava 2012. 2012.

Faksimile Faksimile „Voynichova „Voynichova rukopisu“ rukopisu“ p�etiskujeme p�etiskujeme s laskavým s laskavým svolením svolením Beinecke Editor F.R. Hrabal-Krondak. Editor Editor Sazba F.R. F.R. /Hrabal-Krondak. grafické Hrabal-Krondak. zpracování Sazba Sazba Jakub /Beinecke /grafické grafické "Sysel" zpracování zpracování Hrabal. Jakub Jakub"Sysel" "Sysel"Hrabal. Hrabal Rare Book Rareand Book Manuscript and Manuscript LibraryLibrary (Yale University), (Yale University), jež uchovává jež uchovává origináloriginál ve ve Faksimile „Voynichova rukopisu“ Faksimile Faksimilep�etiskujeme „Voynichova „Voynichovas rukopisu“ laskavým rukopisu“ p�etiskujeme svolením p�etiskujeme Beinecke ss laskavým laskavým svolením svolením Beineck Beineck svém depozitá�i. svém depozitá�i. Rare Book and Manuscript Rare Rare Library Book Book(Yale and and Manuscript Manuscript University),Library Library jež uchovává (Yale (Yale University), University), originál ve jež jež uchovává uchovává originál originál vv svém depozitá�i. svém svémdepozitá�i. depozitá�i.

Vydalo Vydalo nakladatelství nakladatelství C A CD APress Dnakladatelství Press Vydalo Vydalo Vydalo nakladatelství nakladatelství Ĕuda Ĕuda Zúbka 23 D ï Dúbravka 23 ï Dúbravka C Zúbka A Press C CA AD D Press Press BRATISLAVA BRATISLAVA 41123 411 Ĕuda Zúbka ï Dúbravka Ĕuda Ĕuda Zúbka Zúbka 23 23 ïï Dúbravka Dúbravka SR 841 SR01 841 01 BRATISLAVA 411 BRATISLAVA BRATISLAVA 411 411 SR 841 01

SR SR 841 841 01 01

tel: (00421) tel: (00421) 903 159 903 404 159/ 404 0911/90 0911 28 90 90 28 90 E-mail:E-mail: info@cadpress.sk info@cadpress.sk info@cadpress.cz tel: info@cadpress.cz tel: (00421) 903 159 404 tel: / (00421) (00421) 0911 90903 903 28 90 159 159404 404 // 0911 091190 9028 2890 90 Web: http://www.cadpress.sk Web: http://www.cadpress.sk E-mail: info@cadpress.sk E-mail: E-mail: info@cadpress.cz info@cadpress.sk info@cadpress.sk info@cadpress.cz info@cadpress.cz e-shop:e-shop: http://www.cadpress.cz Web:http://www.cadpress.cz http://www.cadpress.sk Web: Web:http://www.cadpress.sk http://www.cadpress.sk e-shop: http://www.cadpress.cz e-shop: e-shop:http://www.cadpress.cz http://www.cadpress.cz

ISBN 978-80-88969-60-0 ISBN 978-80-88969-60-0 ISBN 978-80-88969-60-0 ISBN ISBN 978-80-88969-60-0 978-80-88969-60-0


Obsah TAJEMSTVÍ VOYNICHOVA RUKOPISU ......................................... 9 Úvod.....................................................................................................................9 I. OBJEVENÍ RUKOPISU...........................................................................11 II. CHARAKTERISTIKA RUKOPISU.......................................................15 Popis rukopisu .............................................................................................15 Doba a místo vzniku....................................................................................15 Obsah rukopisu, námČty kreseb...................................................................17 Použité písmo ..............................................................................................18 III. JAZYK RUKOPISU ................................................................................25 UmČlý jazyk ................................................................................................25 Enochiánština ..............................................................................................31 Orientální teorie...........................................................................................34 ýeština.........................................................................................................38 Ukrajinština / staroslovČnština ....................................................................38 IV. RUKOPIS A JEHO LIDÉ.........................................................................41 Roger Bacon (1214-1294) ...........................................................................41 Angelo z Florencie (c.1322-1408)...............................................................44 Jan z Lazu neboli Johann von Laaz (*1399?) ............................................45 Pietro Andrea Mattioli (1501-1578)............................................................46 Rabbi Jehúda ben Becalel LĘw zvaný Maharal mi Prag (1512-1609)..49 Bavor Rodovský z HustiĜan (1526-1600)....................................................51 Tadeáš Hájek z Hájku (1525-1600) ............................................................52 John Dee (1527-1608) .................................................................................53 Edward Kelley (1555-1597?) ......................................................................58 Michael Sendivoj (1566-1636)..................................................................60 Rudolf II. (1552-1612) ................................................................................62 Vilém z Rožmberka (1535-1592)................................................................65 5


Antonín Michael z Ebbersbachu (†1593) ....................................................66 Václav Lavín z Ottenfeldu (c.1550-1602) ...................................................66 Michael Maier (1568/9-1622) .....................................................................67 Martin Schaffner (1564-1608).....................................................................68 Jakub Horþický z Tepence (1575-1622) .....................................................69 JiĜí Bareš (c.1590/95-1665/6) .....................................................................72 Johannes Marcus Marci de Kronland (1595-1667) .....................................74 Athanasius Kircher (1601/02-1680) ............................................................75 Jakub (Jakob) Kurz von Senftenau (†1600) ...............................................77 Rafael SobČhrd Mnišovský (1580-1644) ....................................................78 Ján Jesenius / Jessenius (1566-1621) ..........................................................79 Bohuslav Alois Balbín (1621-1688)............................................................80 Petrus Beckx (1795-1887) ...........................................................................81 Howard Phillips Lovecraft (1890-1937)......................................................82 Neznámý duševnČ nemocný þi osoba ve zmČnČném stavu vČdomí.......84 V. ZAKÓDOVÁNO NAVċKY? ...................................................................89 Trithemiovy kódy ........................................................................................89 Cardanova tabulka .......................................................................................97 Petersenova konkordance ............................................................................99 DČdictví katarĤ (albigenských)....................................................................99 Dílo Jana z Lazu šifrované pomocí kabalistické gematrie?.......................101 Landiniho spektrální analýzy.....................................................................103 Sbírka horoskopĤ.......................................................................................103 Pracovní deník ...........................................................................................105 Americká teorie .........................................................................................106 Elixír nesmrtelnosti nebo podvrh ..............................................................109 Grimoár......................................................................................................109 Dílo tajné spoleþnosti ................................................................................110 Mimozemská teorie ...................................................................................114 Záznam písnČ.............................................................................................116 Deset slepých uliþek ..................................................................................116 6


VI. MOŽNÉ INTERPRETACE NċKTERÝCH VYOBRAZENÍ ..............117 Sluneþnice a jiné rostliny ..........................................................................117 ZvíĜata .......................................................................................................118 Pozoruhodné koupele ................................................................................119 Hrady a zámky ..........................................................................................119 ZvČrokruh a kalendáĜ.................................................................................120 Plejády.......................................................................................................121 VII. BÍLÁ MÍSTA A OTAZNÍKY ...............................................................123 VIII. VOYNICHģV RUKOPIS NENÍ SÁM ...............................................127 Nápis na obraze Bílé paní..........................................................................128 Pernštejnský nápis .....................................................................................133 Znaþky na Markomance ............................................................................137 Etruský otazník..........................................................................................140 Vinþanské písmo ......................................................................................146 Rohoncký kodex........................................................................................147 StĜedomoĜská záhada.................................................................................150 Elamština ...................................................................................................154 Mayské kodexy .........................................................................................156 Tajemné kohau rongo-rongo .....................................................................158 Peþetidla z Harappy...................................................................................160 BIBLIOGRAFIE – POUŽITÁ A DOPORUýENÁ LITERATURA..................161 Knižní publikace þeské a slovenské ..........................................................161 Knižní publikace cizojazyþné....................................................................162 ýlánky v periodikách a sbornících ............................................................174 Vybrané internetové stránky vČnující se Voynichovu rukopisu................176 VOYNICHčV RUKOPIS (Kompletní faksimile) ............................ 177

7


8


Jitka Lenková Lenková & F. R. Hrabal - Krondak Jitka

TAJEMSTVÍ VOYNICHOVA RUKOPISU Úvod Když p�ed �asem padla otázka, jakou historickou �arod�jnickou knihu by stálo za to vydat, odpov�� se nabídla sama – Voynich�v rukopis. Nedá se sice s naprostou jistotou �íct, že to je kniha �arod�jnická, zcela jist� to ale je v�bec nejzáhadn�jší rukopis na sv�t�. Je totiž napsána dosud neznámým jazykem a zatím nerozlušt�ným písmem dopln�ným ilustracemi, jejichž význam m�žeme jen hádat. Nevíme, kdo byl autorem tohoto rukopisu a ani neznáme celou jeho historii. Fakta, která jsou o rukopise známá, související poznatky �etných badatel�, kte�í se jím dosud zabývali, i n�které vlastní post�ehy, jsem se pokusila shrnout v následujícím stru�ném, ale zárove� pokud možno vy�erpávajícím a p�ehledném komentá�i, a to hlavn� proto, abych ušet�ila �as t�m z vás, které rukopis zaujme natolik, že se pokusíte, stejn� jako mnoho jiných, o jeho rozlušt�ní. Na tomto míst� je nutné výslovn� upozornit na skute�nost, že ú�elem tohoto úvodu je pouze všeobecné uvedení do problematiky, v�etn� rekapitulace nejd�ležit�jších hypotéz o vzniku a smyslu p�edkládaného rukopisu, jakož i historie bádání v tomto sm�ru, aby i neinformovaný �tená� m�l aspo� hrubou p�edstavu o podstat� dokumentu, jenž získává v podob� autentického faksimile. Tato úvodní studie nemá, a vzhledem k rozsahu a form� ani nem�že mít, ambici suplovat monografii shrnující celou historii bádání a veškeré analýzy, hypotézy a poznatky získané desítkami v�dc� i amatérských badatel� celého sv�ta b�hem posledního století. Jelikož krom� desítek zahrani�ních publikací, vyšlo i v �eštin� n�kolik knih, v�nujících se Voynichovu rukopisu aspo� �áste�n�, a dlouhá �ada �lánk� zaobírajících se – více �i mén� seriozn� a fundovan� � obšírn�ji jednotlivými aspekty zkoumání rukopisu, v�etn� r�zných mystifikací a slepých uli�ek, nemá ani smysl je zde v plném rozsahu opakovat. Pro ty nejzvídav�jší a nejnadšen�jší jsme p�ipojili – mimo obsáhlé bibliografie – i adresy internetových stránek1, které obsahují jak aktuální údaje o výzkumu Voynichova rukopisu, tak mnohé teorie rozvinuté do podrobností výrazn� p�esahujících rámec tohoto komentá�e. Ty hromady r�zných spekulací by vás nem�ly znervóznit, protože p�i lušt�ní Voynichova rukopisu, by� s ním za�nete až te�, máte po�ád stejnou nad�ji na úsp�ch jako kdokoliv od roku 1912, kdy tento zapomenutý spis znovu spat�il 1

Na tomto míst� je t�eba zmínit p�edevším stránky �eského badatele Jana B. Hurycha, jenž se zkoumání rukopisu, v�etn� konzultací a diskuzí se zahrani�ními badateli, v�nuje již od r. 1997: http://hurontaria. baf.cz/BETA/rukopis0a.pdf a http://hurontaria.baf.cz/enigma/

9


svČtlo svČta. Možná je vaše nadČje o nČco vČtší z toho dĤvodu, že nČkterá bezpeþnČ zjištČná fakta ukazují na možný þeský pĤvod rukopisu. NejvČtší radost mám ale v této chvíli z toho, že každý, kdo teć drží v ruce tuto knihu, vycházející ke 100. výroþí jejího znovuobjevení, byĢ o VoynichovČ rukopise tĜeba až do této chvíle vĤbec nikdy neslyšel, si mĤže donekoneþna listovat jeho stránkami ve skuteþné velikosti a uvažovat o tom, co jím chtČl asi autor Ĝíct, což ostatnČ byl hlavní zámČr vydání toto knihy. Jsem pĜesvČdþena o tom, že pokud nČkdy nČkdo VoynichĤv rukopis opravdu rozluští, bude to ýech. Nejen proto, že rukopis možná i ýech napsal, ale tĜeba i z toho dĤvodu, že mezinárodní loterijní spoleþnosti prý zkoušejí nové typy svých her právČ u nás. Protože když na jejich systém nepĜijdou ýeši, tak už nikdo. Jsme prostČ národ jak pĜemýšlivý, tak hravý, což jsme už mnohokrát dokázali. Když se nám dá šance. I když nejvČtší nadČje vkládám do našich botanikĤ, astronomĤ, astrologĤ, odborníkĤ na dČjiny alchymie, historiky vĤbec a zvláštČ pak do þlenĤ spoleþnosti Mensa, a v duchu doufám, že si na tuto knihu najdou chvíli þas, rozluštČní Voynichova rukopisu mĤže být i okamžikem záblesku inspirace kohokoliv, kdo rukopis otevĜe. Autor pĜíslušného hesla v internetové encyklopedii Wikipedia nazval VoynichĤv rukopis „svatým grálem historické kryptografie“. VýstižnČjší charakteristiku se mi zatím objevit nepodaĜilo a tak jen dodám – hodnČ štČstí.

Poznámka editora k ozna þení reprodukcí faksimile: Jelikož se rukopis nedochoval v ucelené podobČ (a nČkteré strany jednoznaþnČ chybí), jakož i proto, aby þtenáĜi naší knihy mohli bez komplikací využívat zahraniþní prameny, jsou jednotlivé strany faksimile þíslovány / oznaþeny pĤvodními identifikátory pod nimiž jsou evidovány v BeineckeovČ knihovnČ (Beinecke Rare Book and Manuscript Library) a oznaþovány v zahraniþních publikacích – napĜ. 20v, 20r atd. (Levá þi rubová stránka v otevĜené knize se obvykle oznaþuje písmenem v [z latin. verso í rub, protilehlá]; pravá þili lícová stránka pak písmenem r [z lat. recto]. V pĜípadČ vícestránkových rozkládacích folií, kdy pĜetiskujeme kromČ celkového vyobrazení navíc i detailní kopie jednotlivých stran, jsou tyto reprodukce oznaþeny þísly doplĖujícími identifikátor folia – tj. napĜ. 69v1, 69v2, 69v3 (þíslováno vždy zleva doprava).

10


I. OBJEVENÍ RUKOPISU Rukopis dostal svoje jméno podle amerického antikváĜe a sbČratele knih polského pĤvodu Wilfrida M. Voynicha (þti Vojniþ). Ten na své výpravČ za zajímavými úlovky navštívil roku 1912 i vilu Mondragone ve Frascati nedaleko ěíma, která až do roku 1953 sloužila jako jezuitská kolej. Jezuité chovali ve vile sbírku rĤzných starých knih a mezi nimi i tento rukopis. V roce 1912 bylo naléhavČ nutné vilu opravit a potĜebné prostĜedky mČly být získány prodejem þásti knih a rukopisĤ. Tehdy se Voynichovi podaĜilo jich asi tĜicet odkoupit (prostĜednictvím mondragonských jezuitĤ, bratĜí StriklandĤ2), mezi nimi i rukopis, který od té doby nese název VoynichĤv. Na tĜi stovky dalších rukopisĤ od knihovny odkoupil sám papež a daroval je Vatikánské knihovnČ. Kdyby se mezi nimi ocitl i VoynichĤv rukopis, asi bychom se o nČm už nikdy nic nedozvČdČli. (BĤhví, kolik takových pokladĤ Vatikánská apoštolská knihovna skrývá.) Naskýtá se samozĜejmČ otázka, proþ se jezuité i papež tohoto podivného rukopisu vzdali. Byl to omyl, který už pozdČji nemohli napravit? OĜíšek, který už nemínili dále louskat a který vydali veĜejnosti v plen v pĜesvČdþení, že když ne oni, tak už ho stejnČ nikdo jiný nerozlouskne? Nebo to byl zámČr, aby se rukopis dostal mezi širokou veĜejnost? ýi jenom výhodnČ prodali kopii spisu, jehož originál je stĜežen na bezpeþném místČ? VždyĢ jenom podle pouhého poþtu pravdČpodobností mČl rukopis desetkrát vČtší nadČji, že skonþí ve Vatikánské knihovnČ než u Voynicha.

Vila Mondragone 2

Prefektem Giuseppem Strickland-Sceberrasem a jeho bratrem Fra Paolem Strickland-Sceberrasem.

11


Wilfrid M. Voynich (1865-1930) Objevitel slavného rukopisu se narodil jako Michaá (Michail) Habdank-Wojnicz v západolitevském mČsteþku Telšiaj3, tehdy souþásti carského Ruska. Studoval na univerzitách ve VaršavČ, Petrohradu a v MoskvČ lékárnictví a chemii a aktivnČ se zapojil do proticarského hnutí. Zatímco jeho spolubojovníci Piotr Bardowski a Stanisáaw Kunicki byli roku 1886 popraveni, Voynich vyvázl jen s trestem vyhnanství na SibiĜi. Z nČj se mu podaĜilo roku 1890 uprchnout a posléze "špinavý, hladový a bez penČz" doputoval pĜes Hamburk do Londýna.

Mladý Voynich (1885)

Tím skonþila dobrodružná þást jeho života. Po revoluþním mládí si Voynich poangliþtil jméno a vydal se na dráhu spoĜádaného obþana a seriozního obchodníka s knihami a antikváĜe. V roce 1893 se v LondýnČ oženil a roku 1898 si zde otevĜel první vlastní obchod s knihami, další potom roku 1914 v New Yorku. Následující léta Voynich vyplnil pilnou prací, intenzivnČ se vČnoval starým tiskĤm, katalogizoval je a napsal o nich Ĝadu odborných pojednání. Rukopis, který nese jeho jméno, mu však zĤstal hádankou až do konce života.

3

hlavní mČsto regionu Žemaitsko.

12


Z dostupných, víceménČ mlhavých informací ohlednČ pĜesunu rukopisu do Voynichova vlastnictví je zĜejmé, že i samotné okolnosti prodeje doprovázely tajemné, þi pĜinejmenším nejasné okolnosti, o nichž ani Voynich, ani jeho žena nechtČli až do smrti pĜíliš hovoĜit. Traduje se, že celá transakce byla uskuteþnČna pod slibem naprostého utajení a toto tajemství bylo þásteþnČ porušeno až dopisem paní Ethel Voynichové jejich spolupracovnici, sleþnČ Nillové, napsaným na smrtelném lĤžku, v nČmž Nillové dává plnou moc k uveĜejnČní Voynichovy korespondence s jezuity. Šlo o dopisy mezi ním a bratry Stricklandovými.

Ethel Lilian Voynichová Wilfrid M. Voynich

Voynich si rukopis ponechal a zabýval se jím až do své smrti v roce 1930. I jeho manželka, Ethel Lilian Voynichová4, rukopis opatrovala až do konce života, dalších tĜicet let. Poté ho zdČdila její tajemnice Anne M. Nillová, která ho v roce 1961 prodala za 24 500 dolarĤ dalšímu newyorskému antikváĜi H.P. Krausovi. Ten si rukopis cenil na 160 000 dolarĤ, ale kupce na nČj nenašel. Nakonec se ho v roce 1969 rozhodl darovat univerzitČ v Yale, kde je dodnes uchováván v Beinecke Rare Book and Manuscript Library (BeineckovČ knihovnČ vzácných knih a rukopisĤ) pod katalogovým þíslem MS 408. 4

PozdČji známá spisovatelka a hudební skladatelka. Shodou okolností byla dcerou slavného britského matematika a filosofa George Booleho, objevitele základĤ moderní aritmetiky a zakladatele matematické logiky, na kterých stojí dnešní informatika; od jeho myšlenek vedla posléze cesta k základĤm programování a umČlé inteligenci. Pozn. editora.

13


14


II. CHARAKTERISTIKA RUKOPISU Popis rukopisu Rukopis (kodex) má pomČrnČ malý rozmČr, 7x10 palcĤ (tj. cca 16 x 23,5 cm), ale þítá na 234 stran a je tak témČĜ pČt centimetrĤ silný. Je to spisek bez desek, pokud rukopis desky nČkdy vĤbec mČl, jsou ztraceny, možná i úmyslnČ zniþeny. Historie Voynichova rukopisu je plná mezer, není vylouþeno, že byl tĜeba i ukraden a desky zniþeny, aby nemohl být zjištČn pĤvodní majitel díla. Sám rukopis se skládá ze 17 sešitĤ stejného charakteru s rĤzným poþtem listĤ (pĤvodnČ mČl zĜejmČ 272 stran), z nichž nČkteré mají rozmČr nČkolikanásobku bČžné stránky rukopisu (18x18 palcĤ) a jsou poskládány na rozmČr rukopisu. Titulní list nebo úvod chybí. Listy jsou þíslovány arabskými þíslicemi od 1 do 166. PĜedpokládalo se, že rukopis mohl takto dodateþnČ (?) oþíslovat John Dee, ale nejspíš tomu tak není. Polský badatel Rafal T. Prinkle zjistil, že þíslice 8 je v rukopise psána od zdola nahoru, takže jako první je napsána levá þást dolní poloviny þíslice, následuje pravá horní þást, levá horní a pravá dolní. Dee psal své osmiþky novČjším zpĤsobem, sice stejným smČrem, ale zaþínal nahoĜe (levá horní þást, pravá dolní, levá dolní a jako poslední pravá horní). Není pravdČpodobné, že by jeden jediný rukopis, byĢ tak pozoruhodný, vyznamenal tím, že by v nČm þíslice psal úplnČ jinak, než byl zvyklý. Stereotyp psaní þíslic bývá navíc velmi zažitý a je nesnadné ho pĜekonat. UpĜímnČ Ĝeþeno, proþ taky. Rukopis tedy musel oþíslovat nČkdo jiný, než Dee, nČkdo, kdo byl zvyklý psát osmiþky „postaru“. Mohl to být tĜeba i jeho druh Edward Kelley. KromČ jednotlivých listĤ jsou oþíslovány i nČkteré sešity, a to na první nebo poslední stranČ. NČkteré listy (12, 59-64, 74, 91-92, 97-98, 109-110) zjevnČ chybČjí. Je také možné, že další listy, pĜípadnČ celé sešity, se ztratily ještČ pĜedtím, než byl rukopis svázán. RovnČž je možné, že jde o þást þi pozĤstatek podstatnČ vČtšího díla. Rukopis je napsán brkem, kterým jsou nakresleny i obrysové linky kreseb. Zdá se, že kresby byly vybarveny až dodateþnČ, místy velmi nepĜesnČ a hrubČ.

Doba a místo vzniku Podle zpĤsobu provedení kreseb v rukopise se obecnČ pĜedpokládá, že místem jeho pĤvodu je Evropa, nejspíše Itálie, anebo alespoĖ, že jeho autor byl Evropanem (podle dalších indicií je pak autorství þasto pĜipisováno nČkterému z þeských í resp. v ýechách žijících í uþencĤ). Dlouhou dobu se všichni badatelé zabývající se Voynichovým rukopisem mohli spoléhat jen na "kvalifikovaný odhad", podle nČjž bylo dílo datováno do 15.-17. stol. Jedním z vodítek bývají obvykle odČvy vyobrazených osob, ty jsou zde však bohužel zobrazeny nahé, bez odČvu. Není také vylouþeno, že VoynichĤv rukopis není originálem, ale „jen“ kopií (opisem) pĤvodního staršího díla, pĜípadnČ dokonce opisem opisu. Tomu by odpovídalo to, že v rukopise nejsou žádné zjevné opravy ani poznámky po okrajích, jak to bývá v originálech anebo v konceptech. PísaĜ (nebo podle vzhledu pís15


ma dva þi více písaĜĤ) tedy opsal(i) pĜedlohu rovnou „naþisto“. V tom pĜípadČ by mohlo být stáĜí pĤvodní pĜedlohy ještČ o nČkolik set þi dokonce tisíc let vyšší, protože stejným zpĤsobem se podaĜilo až dodnes dochovat napĜíklad nČkteré antické spisy. Erwin Panofsky, odborník na Albrechta Dürera (1471-1528), který studoval VoynichĤv rukopis ve tĜicátých letech minulého století, je pĜesvČdþen o tom, že rukopis vznikl nČkdy kolem roku 1470, nejpozdČji zaþátkem 16. století, a to v NČmecku. Že by to byl dokonce výrobek pĜímo z Dürerovy dílny? Je známo, že císaĜ Rudolf II. byl velkým obdivovatelem A. Dürera a jeho díla pilnČ sbíral. Odborník na stĜedovČké herbáĜe Sergio Toresella5 se domnívá, že VoynichĤv rukopis vznikl kolem r. 1460, a to v Itálii. Usuzuje tak podle podobnosti mezi písmem Voynichova rukopisu a italským písmem z tohoto období, tedy písmem humanistickým6.

StĜedovČká beneventána, používaná do 16.stol. v Itálii a Dalmácii

Písmo humanistické 5 Viz Sergio Toresella: La bibliografia degli antichi erbari: metodologia e problemi. Milano 1988. 6

Srov. James Wardrop: The Script of Humanism: Some Aspects of Humanistic Script 1460-1560. Oxford University Press, New York 1963.

16


PrĤlom do Ĝešení tohoto problému teprve v nedávné dobČ vnesly moderní vČdecké metody, a vlastnČ je škoda, že až nyní, když se tak mohlo stát už daleko dĜíve. Jak je možné, že datace rukopisu pomocí radioaktivního izotopu uhlíku C14 v rukopise byla provedena až v únoru roku 2011, když je tato metoda známa pĜes šedesát let? NicménČ koneþnČ se tak stalo a tým vedený Gregem Hodgkinsem dospČl k názoru, že pergamen rukopisu byl ze zvíĜecích kĤží vyroben v letech 1404 až 1438. ZároveĖ bylo zjištČno, že pergamen byl popsán krátce poté, co byl vyroben, tedy pĜibližnČ v tomtéž období. Tomu odpovídá také zjištČní Josepha Barabeho7, který se zamČĜil na použité inkousty a barvy a použil k jejich výzkumu svČtelný mikroskop, spektrografii a krystalografii.8 Zjistil, že inkoust je vyroben z dubČnek, jako modrou barvu použil autor drcený azurit, že na hnČdých a þervených odstínech má svĤj podíl železo a na okrových hematit. Jako pojidlo byla použita arabská guma. Tyto materiály odpovídají tČm, které se používaly v 15. a 16. století, a naopak nebyly zjištČny žádné materiály z pozdČjší doby, nasvČdþující napĜíklad možnosti podvrhu z 19. nebo 20. stol. Barvy byly podle Barabeho kupodivu aplikovány s velkou peþlivostí, byĢ výsledné kresby pĤsobí jako ledabylé a naivní. Pokud se spolehneme na tyto závČry odborníkĤ a pĜijmeme za své, že VoynichĤv rukopis nebyl vytvoĜen pĜed rokem 1404, mohli bychom jako autory vylouþit všechny osobnosti, které se tohoto roku nedožily. NeĜešíme tím však ten pĜípad, že VoynichĤv rukopis sice vznikl až po roce 1404, ale jako opis staršího díla, napĜ. spisu Rogera Bacona. Není také vylouþeno, že i pokud je rukopis opravdu starý nejménČ þtyĜi století, nevznikl od prvopoþátku jako podvrh.

Obsah rukopisu, námČty kreseb Kosmická tČlesa, hvČzdy, souhvČzdí, nahé ženy, neznámé rostliny zakreslené však typickým „herbáĜovým“ zpĤsobem, alchymie, lékaĜství – cosi jako recepty nebo horoskopy? V celém rukopise však není jediná obecnČ známá alchymická znaþka, rovnČž astronomické (astrologické?) nákresy neodpovídají zpĤsobu, jak byly (a jsou) horoskopy obvykle zakreslovány. Ve vČtšinČ pĜípadĤ to vypadá, jako by nejprve vznikly kresby a ty byly dodateþnČ doplnČny textem, který je „obtéká“. NČkteré obrázky jsou opatĜeny popiskem – slovem ve vojniþtinČ, které se potom objevuje i v textu kolem obrázku. Na stránkách s rostlinami se nahoĜe vyskytuje slovo, které by mohlo být názvem vyobrazené rostliny. Výskyt toho slova je omezen jen na tu jednu stránku, na jiných se neobjevuje. Na jiných místech ale mohly být ony podivné kresbiþky k textu pĜidány jenom proto, aby þtenáĜe svedly na scestí a zcela ho zmátly pokud jde o obsah textu. PĜesto to vypadá, že na pouhé „matení þtenáĜe“ by daly takové kresby svému autorovi pĜece jen pĜíliš mnoho práce. 7 vČdecký pracovník a Ĝeditel sekce vČdeckých zobrazovacích metod spoleþnosti McCrone Associates. 8

Analýza byla vypracována na základČ objednávky Beineckeovy knihovny v laboratoĜích McCrone Associates ve Westmontu, Ill. a Sterling Memorial Library v Yale – ve spolupráci s vídeĖským Institutem pro umČní a technologie (Institut für Kunst und Technologie, Universität für angewandte Kunst) a firmou ProOmnia v lednu 2009 (projekt MA 47613, oficiální zpráva z 1.4.2009). Pozn.editora.

17


Použité písmo Je zcela unikátní, dosud se nikde na svČtČ nepodaĜilo objevit jiný zápis psaný stejným druhem písma. PĜedpokládá se, že abeceda rukopisu je hlásková, pĜiþemž je možné rozeznat 19-28 „písmen“. Je také možné, jak prokázala poþítaþová analýza, že rukopis je sepsán dvČma rĤznými jazyky a používá více než jedno písmo, což by naznaþovalo možnost existence podvojné šifry. S touto teorií pĜišel v sedmdesátých letech 20. století Prescott Currier a pĜednesl ji na neformálním kongresu NSA (National Security Agency) ve Washingtonu. Každý dvojlist rukopisu byl podle nČj napsán buć Voynichem A nebo Voynichem B a dvojlisty psané týmž jazykem byly Ĝazeny k sobČ. Pouze „herbáĜová“ þást rukopisu je psána obČma druhy písma a jazyka souþasnČ a je tak jejich smČsí. Podle Curriera proto rukopis psaly nejménČ dvČ rĤzné osoby, dokonce jich ale mohlo být i více, pČt þi osm. Každý z obou jazykĤ rukopisu (pokud samozĜejmČ ovšem existují) je psán „svým“ písmem a k zámČnČ písma nedochází. Currier pĜipouští i to, že pokud by i tak byla autorem rukopisu jen jedna osoba, mohla rukopis sepsat ve dvou rĤzných obdobích svého života. Další badatel, který se zevrubnČ zabývá problematikou Voynichova rukopisu, Philip Neal, upozorĖuje, že Ĝádky v rukopise (v „biologické“ sekci) vypadají, jako by byly psány ob Ĝádek, že byla nejprve napsána jedna „sada“ Ĝádek a potom do vynechaného místa mezi nimi vepsána druhá „sada“. Pozoruhodné je i to, že v celém rukopise nejsou žádné viditelné opravy – nebylo co opravovat, anebo pĜípadné chyby v psaní byly prostČ ponechány bez opravy? Na druhou stranu je vidČt, že jednotlivá písmena nejsou psána stále stejnČ silnou linkou. To je pochopitelné, protože pero namáþené do kalamáĜe nepíše stejnomČrnČ. V kolísání síly tahu pera by se však mČla objevovat jistá pravidelnost. V rukopise jsou však nČkterá písmena a þásti textu zesíleny nepravidelnČ, nČkdy tĜeba jen jedno „písmeno“ uprostĜed „slova“. Dokonce to vypadá, jako by pĤvodní slabČ napsaný text byl po napsání ještČ jedno silnČji obtažen. Kdo písmena obtahoval? Sám autor, když se mu zdála málo zĜetelná? Nebo z jiného dĤvodu? Nebo nČkdo pozdČji, pĜi studiu rukopisu tam, kde písmo vybledlo? Zdá se nepravdČpodobné, že by zkušený písaĜ, jímž autor Voynichova rukopisu bezpochyby byl, psal tak bídnČ (tak bídným perem?), že by cítil potĜebu jednou napsaná písmena ještČ obtahovat. Nebo skuteþnČ byly jeho možnosti takto omezené, napĜíklad chudobou þi proto, že dlel ve vČzení þi v jiném pro psaní nepĜíznivém prostĜedí? A pokud obtahoval písmenka nČkdo jiný než autor a textu nerozumČl, byl vždycky tak pĜesný, aby je obtáhl správnČ? V tomto pĜípadČ mi to pĜipadá jako pĜílišné pitvání se v problému. Když budu mít rukou psaný text mČ známým písmem, nepĜesné obtažení nČkterých písmen mi nezabrání ho správnČ pĜeþíst. Druhá možnost je však ta, že obtažená písmena mají nČjaký zvláštní význam – mají se tĜeba vynechat anebo je tĜeba vynechat ta ostatní anebo nČco úplnČ jiného. A ještČ jedna maliþkost. Autor rukopisu jej napsal pravou rukou. Tím ze hry o autorství vypadávají všichni leváci í vþetnČ Leonarda da Vinciho, o nČmž se v této souvislosti dĜíve také uvažovalo, s tím, že Ĝada badatelĤ razila hypotézu, že rukopis je 18


soukromým deníkem mladého Leonarda (zapoþatým možná již v dČtském vČku), která byla laickou veĜejností donedávna s nadšením pĜijímána, jelikož souznČla s populárním esoterním klišé v brownovském stylu9. Jedním z hlavních propagátorĤ teorie, že autorem rukopis je mladiþký Leonardo da Vinci (1452-1519) byl francouzský badatel Thierry Maugenest. Ten ve své knize Manuscrit MS 408 Voynich (2007) tvrdí, že objevil pod jedním z obrázkĤ na str. 70 LeonardĤv podpis, slovo Leonardo napsané zprava doleva (jak je známo, Leonardo používal zrcadlové písmo – viz obrazová pĜíloha níže). Další indicií Leonardova autorství je pro nČj obrovské spektrum Leonardových znalostí, od anatomie po astronomii. Podle Maugenesta pochází rukopis z r. 1472, což ovšem nedávné analýzy, urþující stáĜí použitého pergamenu a barev, zpochybĖují. I kdyby byl totiž pergamen zhotoven až v r. 1438, musel by i tak (za pĜedpokladu, že autorem je výjimeþnČ nadané dítČ) pĜinejmenším 25 let nČkde nepoužitý þekat, což je velmi nepravdČpodobné. Z výše uvedené teorie vychází i Edith Sherwoodová. Podle ní je rukopis je psán upraveným písmem stĜedovČkou italštinou a zašifrován formou anagramĤ, které jsou konstruovány v podstatČ náhodnČ, bez pĜesných pravidel zámČny písmen.

Ukázky Leonardova rukopisu z jeho poznámek 9

Viz knihy Šifra mistra Leonarda, Da Vinciho kód atd.

19


V roce 1998 se Dr. Zandbergen s G. Landinim pokusili pĜevést jednotlivá písmena rukopisu do latinky. Vznikl tak transkripþní systém nazývaný EVA (European Voynich Alphabet), který je dnes sice nejrozšíĜenČjší, ale k rozluštČní rukopisu zatím nepĜispČl.

Transkripþní systém EVA (European Voynich Alphabet) 20


Pro zajímavost zde pĜedkládáme nČkolik ukázek písem, jež se nČkterými aspekty podobají vojniþtinČ a z nichž mohla být vojniþtina odvozena. Na prvním místČ je tĜeba zmínit tzv. Thébskou abecedu (nazývaná též Honoriovy runy podle údajného tvĤrce, Honoria z Théb, resp. AndČlská anebo ýarodČjnická). Poprvé se tento styl písma objevuje v již uvedené knize Polygraphia, Johanna Trithemia.10 (Tuto abecedu dodnes používá mnoho souþasných mágĤ a þarodČjnických kovenĤ.)

DvČ verze Thébské (ýarodČjnické) abecedy

10

Ve své Okultní filozofii o ní píše také TrithemiĤv žák Agrippa, jenž její autorství pĜipisuje italskému astrologovi Pietrovi D’Abano (1250-1316).

21


„Svaté písmo“ Siddham

a pro srovnání ještČ jednou Thébská abeceda 22


Písmo sindhi

Severoindická forma písma nágarí (pĤvodnČ odvozovaného od bráhmí; je pĜíbuzné s písmem guptovským a šáradá)

Tibetský magický amulet 23


Avalókitéšvara-dharani – „Svaté písmo“ siddham

Písmo multani 24


III. JAZYK RUKOPISU Uvádí se dvČ základní možnosti í jazykem Voynichova rukopisu je zašifrovaný nČkterý pĜirozený lidský jazyk nebo více takových jazykĤ anebo je jazykem rukopisu jazyk umČlý, pĜípadnČ samozĜejmČ kombinace obojího. Podle statistické analýzy by tímto jazykem nemČla být latina, jinak jazyk, v nČmž byly stĜedovČké spisy psány nejþastČji, a ani žádný jiný „velký“ evropský jazyk (napĜ. nČmþina, italština, angliþtina). Je tĜeba uvážit i to, že "vojniþtina" mĤže být také „prošpikována“ hromadou zkratek, ne-li tvoĜena jen samými zkratkami, což její charakter jako jazyka vzhledovČ narušuje.

UmČlý jazyk BČhem þtyĜicátých až šedesátých let 20.století se o rozluštČní Voynichova rukopisu nČkolikrát pokoušel za pomoci dalších odborníkĤ vynikající kryptolog William F. Friedman, nedošel však k žádnému Ĝešení. Friedman a J. Tiltman nezávisle na sobČ dospČli k názoru, že VoynichĤv rukopis byl napsán umČlým jazykem, þemuž podle nich odpovídá struktura slov v rukopise. Tiltman se domnívá, že každé slovo se skládá z koĜene (objevil koĜeny ok, of, ot, op, qok, qof, qot, qop, ch, sh, d, s a pĜípony þi koncovky an, ain, aiin, aiiin, ar, air, aiir, aiiir, al, ail, aiil, aiiil, or, ol, ey, eey, eeey, eddy, eedy, eeedy), pĜiþemž smysl má pouze to slovo, které je složeno z obou þástí, tedy z koĜene a pĜípony. ýásti slov, které Tiltman považuje za pĜípony se þasto objevují i osamocenČ, napĜíklad u jednotlivých hvČzd. To by podle Tiltmana mohlo být klíþem k rozluštČní celého rukopisu. NČkteĜí badatelé v takové tvorbČ a uspoĜádání slov vidí pozĤstatek Ĝímských þíslovek. Zatím se však nikomu nepodaĜilo pĜevést VoynichĤv rukopis do nČjakého numerického systému, tj. do Ĝady þísel. Lingvista Dennis Stallings poznamenává, že by samozĜejmČ mohl existovat umČlý jazyk, který by byl složen ze slov z rĤzných již existujících jazykĤ. Problémem zĤstává to, že vojniþtina obsahuje podle všeho pouze dvanáct souhlásek, þímž se od všech dalších evropských jazykĤ zásadnČ liší. ŠpanČlština napĜíklad, která má velmi málo hlásek, i tak disponuje kromČ pČti samohlásek i sedmnácti souhláskami a dvČma polosouhláskami, holandština má 18-20 souhlásek, což závisí na tom, jak dotyþný mluví a v závislosti na zpĤsobu analýzy jeho Ĝeþi. (Já dodávám, že þeština se svými háþky disponuje celkem 24 souhláskami.) Podle D. Stallingse na LevitovČ interpretaci Voynichova rukopisu nejvíce zaráží to, že zde chybí hláska G a k tomu také P a zároveĖ i B. PĜiþemž hláska M se podle nČj objevuje zásadnČ a pouze jen na konci „slov“ a nikdy na jejich zaþátku nebo uprostĜed. Takové charakteristiky nemá žádný známý jazyk. Pouze v jednom indiánském jazyku sice chybí hláska M, ale už ne P a B. Ale jsou i jazyky, kde se M zásadnČ neobjevuje na urþitém místČ ve slovČ – je to však na konci slova, tedy právČ naopak, než uvádí Levitov. NesoustĜedíme-li se jen na tČchto nČkolik málo písmen, neexistuje žádný evropský jazyk, v nČmž by urþitá písmena byla vždy a pouze na urþitém místČ ve slovČ 25


(na zaþátku, uprostĜed þi na konci) a nikde jinde. Takovým zpĤsobem se ale chovají písmena tĜeba v arabštinČ. Všechny evropské jazyky také na rozdíl od vojniþtiny v LevitovovČ interpretaci rozlišují v první a tĜetí osobČ jednotné a množné þíslo – tedy já/my anebo on, ona, ono/oni. To vše by ukazovalo na to, že vojniþtina je umČlým jazykem, nemluvČ o tom, že v rukopise se nejspíše vyskytuje vojniþtina A a B. Dokazuje to i mČĜení entropie textu, tedy jeho bohatosti, rozmanitosti. Ta je u Voynichova rukopisu velmi malá a podle nČkterých lingvistĤ neodpovídá žádnému pĜirozenému jazyku, snad s výjimkou nČkterých polynéských. Je zpĤsobena tím, že se v rukopise þasto opakují stejné úseky textu, totéž „slovo“ (pĜesnČji shluk znakĤ) tĜeba dvakrát, tĜikrát i þtyĜikrát po sobČ. Jednoduchý (až dČtský) zpĤsob kódování, kdy se na pĜíklad písmeno F píše jako FUF je pĜesnČ to, co odpovídá charakteristice textu ve VoynichovČ rukopisu. Použití takového jazyka máme ovšem zatím doloženo nejménČ jedno století po pĜedpokládané dobČ vzniku Voynichova rukopisu11. Ze všech dochovaných umČlých jazykĤ je pouze jeden prokazatelné starší než VoynichĤv rukopis, a to tzv. Lingua Ignota, jejíž autorkou je sv. Hildegarda z Bingenu12 (1098-1179), ten však nemá charakteristiku souhlasnou s vojniþtinou. KromČ toho sestává pouze z podstatných jmen doplnČných jen nČkolika málo jmény pĜídavnými.13

Lingua Ignota Hildegardy z Bingenu

11

OvČĜení tohoto pĜedpokladu by si ovšem vyžádalo realizaci samostatného badatelského projektu, zahrnujícího široké zapojení historikĤ, lingvistĤ, archiváĜĤ a knihovníkĤ v mezinárodním mČĜítku. 12 nČmecká mystiþka, abatyše benediktinského kláštera Sv. Disibodana v Rupertsbergu u Bingenu. 13 viz Louis Couturat, Léopold Leau: Histoire de la Langue Universelle (DČjiny univerzálních jazykĤ) Hachette, Paris 1903.

26


Jiným pĜíkladem umČlého jazyka je tzv. Filozofický jazyk Johna Wilkinse z roku 1668. Spoþívá v tom, že všechna slova jsou rozdČlena do kategorií podle svého významu (napĜ. barvy, zvíĜata, rostliny) a každá tato kategorie má svĤj slovní základ, který je dále upĜesĖován dalšími pĜíponami. TĜeba drĤbež by v takovém systému mohla nést oznaþení fufu, vodní drĤbež by byla fufufa a hrabavá drĤbež fufufy, kachna fufufav, slepice fufufyv. Takto vytvoĜený jazyk by dobĜe vystihoval charakteristiku vojniþtiny se všemi tČmi opakováními a podobnostmi, slovy lišícími se tĜeba jen jediným písmenem. Na druhou stranu podle brazilského badatele Jorge Stolfiho zase zpĤsob spojování „písmen“ do „slabik“ i délka jednotlivých „slov“ ukazuje spíše na nČjaký pĜirozený jazyk stejnČ jako rozdČlení slov v textu – þastČji se vyskytující slova jsou rozptýlena víceménČ pravidelnČ po celém rukopise, vzácnČjší a vzácná slova mají tendenci shlukovat se dohromady do skupinek. Je obtížné si pĜedstavit, že by nČkdo dokázal vymyslet a používat umČlý jazyk a pĜitom dodržet i tuto charakteristiku jazyka pĜirozeného. Podobné problémy by s tím mČl i duševnČ chorý þlovČk, který by chtČl vytvoĜit nČjaké vlastní písmo a jazyk. J. Stolfi se také domnívá, že hlásky ve VoynichovČ rukopisu lze dČlit na mČkké a tvrdé. Jednotlivá slova v rukopise potom sestávají z jedné, dvou nebo tĜí þásti, které je možné nazvat pĜedpona-koĜen slova-pĜípona anebo, pokud vojniþtina takové gramatické jevy nemá, prostČ a jednoduše zaþátek-stĜed-konec. Zaþátky a konce slov jsou vždy tvoĜeny „mČkkými“ hláskami, stĜedy vždy „tvrdými“. Mezi tvrdé J. Stolfi poþítá hlásky ch Sh t k p f e cTh cKh cPh cFh a za mČkké považuje všechny ostatní. I z nedávné minulosti známe celou Ĝadu více þi ménČ propracovaných a používaných umČlých jazykĤ. Z nejznámČjších mĤžeme uvést pĜedchĤdce esperanta í napĜ. jazyky Volapük14 Johanna M. Schleyera þi Occidental Interlingue Edgara de Wahl. V roce 1999 zase vytvoĜil slovenský lingvista Marek Huþko na základČ zobecnČní slovanských jazykĤ umČlý jazyk Slovio, jemuž by podle autora mČlo rozumČt více než 400 milionĤ lidí bez jakéhokoliv pĜedcházejícího uþení. (Obdobou je projekt Interslavic prosazující tzv. novoslovČnský jazyk.) Uþebnice Volapüku Ź

14

Volapük byl první rozšíĜený moderní mezinárodní umČlý jazyk, který dosáhl rozkvČtu v letech 18791890, než jej témČĜ vytlaþilo esperanto. Ve Volapüku vycházelo 25 þasopisĤ a bylo publikováno cca 400 knih. V r. 2004 byla vytvoĜena jazyková verze Wikipedie v jazyce Volapük (Vükiped), jež v lednu 2012 obsahovala pĜes 118 000 þlánkĤ.

27


Excelentní ukázkou umČlého jazyka, jehož úþelem není zjednodušení mezikulturní komunikace, nýbrž naopak její nesrozumitelnost vnČ uzavĜené komunity, jsou tzv. „elfské jazyky“ J.R.R. Tolkiena, s podrobnČ propracovanou gramatikou í sindarština (sindarin) a quenijština (kwenja) í v nichž dnes dokáží komunikovat tisíce lidí. V rámci Tolkienovy mytologie se napĜ. pro zápis quenijštiny používá písmo tengwar, standardnČ ji lze však pĜepisovat i latinkou í viz níže.15

Abeceda používaná pro zápis quenijštiny

Ukázka textu v jazyce sindarin 15

Tolkien, jehož velkou vášní byla jazykovČda, sám vytvoĜil asi 15 umČlých jazykĤ, z nichž nejznámČjší jsou sindarština a quenijština. KromČ hluboké znalosti anglosaštiny (staré angliþtiny) a staroseverštiny (švédsky fornnordiska, dánsky a norsky norrønt) Tolkien ovládal více þi ménČ dokonale okolo 20 evropských jazykĤ, vþetnČ gaelštiny, velštiny, litevštiny, ruštiny, staré sasštiny a finštiny, jež jej konkrétnČ inspirovala pĜi tvorbČ quenijštiny. Pozn.editora.

28


Písmo tengwar

Ukázka textu v jazyce sindarin - kurzíva 29


Ukázky dalších umČle vytvoĜených písem 30


Enochiánština John Dee a Edward Kelley se prý domlouvali s andČly zvláštním jazykem, enochiánštinou (stejnČ jako starozákonní prorok Enoch). Enochiánština sloužila i k vyvolávání andČlĤ (aĢ už jsou tímto názvem mínČny jakékoliv bytosti) a mČla i svoje písmo a abecedu, která se však od vojniþtiny na první pohled liší a struktura samotné enochiánštiny se podobá struktuĜe angliþtiny. Pokud však byli tito dva alchymisté schopni vypracovat takovýto jazykový systém, byĢ i na základČ opakovaných vnuknutí, proþ by nemohli vytvoĜit i vojniþtinu?

TĜi verze enochiánské abecedy

31


Pro porovnání si pĜedstavíme nČkolik dalších tajných písem a magických abeced používaných ve stĜedovČku, z nichž nČkteré mohly vojniþtinu ovlivnit (nebo ona je):

Tajné arabské písmo dawoudi neboli rihani používané od 9. stol.

Kabalistické abecedy vyskytující se v alchymických spisech a grimoárech

Na následujícím obrázku je tzv. Abeceda mágĤ, kterou vytvoĜil v 16. století slavný švýcarský alchymista a lékaĜ Paracelsus (vlast. jménem Theophrastus Philippus Aureolus Bombastus von Hohenheim), jenž pobýval 2 roky i v Moravském KrumlovČ:

32


Šifrovaný epitaf vévody Rudolfa IV. Habsburského (1365)

DĤkazem, že tajná písma nejsou jen relikty dávné minulosti, je tzv. „tajné ženské písmo“ (nu-šu), jehož užívání v ýínČ pĜetrvalo do dnešní doby. Pro zajímavost níže uvádíme jeho ukázku:

33


Orientální teorie Další badatel zabývající se Voynichovým rukopisem, Jacques Guy16, uvažoval o tom, zda by VoynichĤv rukopis nemohl být pokusem o transkripci nČjakého orientálního jazyka, jako napĜíklad þínštiny nebo vietnamštiny, do latinky. Podle Jacquesa Guye totiž vojniþtina vykazuje jisté spoleþné znaky s mandarínskou þínštinou (její slovní struktura je dle nČj podobná sinotibetským a austroasijským jazykĤm), pokud není psána klasicky þínskými znaky, ale pĜepsána do latinky za tím úþelem pomocí transkripce, pĜesnČji þínské hláskové abecedy, tzv. pchin-jin 17. Pro ten úþel je mandarínská þínština rozdČlena na slabiky, pĜiþemž první polovinu slabiky tvoĜí nČkterá souhláska a druhou polovinou samohláska nebo nosovka. Protože mandarínská þínština používá k vyjadĜování i tóny hlasu, bývá zápis slabiky v latince doplnČn i þíslicí udávající, jakým tónem má být pronesena (1 – rovný, 2 vzestupný, 3 – klesající, 4 í klesající a poté stoupající). Po vylepšení našimi háþky to vypadá napĜ. takto: lu3 ši4 þong1 guo2 jin4 daj4 ši3 þang4. Celkem je takovýchto základních kamenĤ, systemizovaných slabik pchin-jin k pĜepisu mandarínské þínštiny 411. Z tČch se potom skládají dvou þi tĜíslabiþná slova. Guy vysledoval mezi vojniþtinou a mandarínskou þínštinou, pĜepsanou systémem pchin-jin, nČkteré podobnosti, napĜíklad, že -

nejobvyklejší slova sestávají jen z jedné slabiky

-

v textu zjevnČ nejsou žádná interpunkþní znaménka

-

mezery v textu oddČlují jednotlivé slabiky, ne slova z nich složená

-

Ĝádky mohou konþit jakoukoliv slabikou, tedy i uprostĜed slova

-

slabiky mají velmi omezený rozsah délky

-

existuje pouze okolo 400 foneticky rozdílných slabik

-

velmi podobná slova obvykle mají naprosto rozdílný význam

-

totéž slovo tvoĜí s dalšími slovy složeniny rĤzných významĤ

-

pomČrnČ obvykle se jednotlivá slova opakují

16 Australský jazykovČdec francouzského pĤvodu, vČnující se rovnČž výzkumu písma rongo-rongo. 17

U nás se obvykle používá standardního þeského pĜepisu (vytvoĜeného v 50. letech dr. Švarným), jenž vyjadĜuje výslovnost þínštiny na základČ þeských ortografických zvyklostí. Starší þeská transkripce þínštiny se Ĝídila anglickým systémem založeném na systému Wade-Giles v jeho podobČ z roku 1931, který není zcela fonetický, ale vyznaþuje se dĤsledností a byl donedávna nejužívanČjším systémem v zahraniþí i mimo anglosaské jazykové oblasti. V r. 1958 byla v ýínČ oficiálnČ schválen systém pĜepisu þínských znakĤ nazvaný pinyin (pchin-jin; þínsky 㖋檂 , který se zcela liší od všech dosud užívaných systémĤ romanizace þínských slov. Byl pĤvodnČ zaveden þínskou vládou pro vnitĜní potĜebu výuky jednotné výslovnosti þínských znakĤ ve standardní þínštinČ (mandarinštinČ), aby byla pĜeklenuta jejich rozdílná výslovnosti v dialektech (v ýLR se užívá 7 hlavních dialektĤ). PĜitom tento systém nerespektuje výslovnost použitých latinských písmen v jazycích, které latinku užívají, a tím do znaþné míry komplikuje studium rozsáhlé literatury o ýínČ (používající systém Wade-Giles) s ohledem na identifikaci jmen a výrazĤ v pinyinovém pĜepisu. PĜesto byl na žádost ýíny v r. 1979 pinyin schválen komisí OSN pro standardizaci zemČpisných názvĤ a v roce 1982 jej pĜijala Mezinárodní organizace pro standardizaci jako normu pro pĜepis þínštiny do latinské abecedy. Pozn.editora.

34


-

slova se neskloĖují

-

þíslovky vypadají jaké ostatní slova

-

slabiky mají pevnou vnitĜní strukturu

-

slabiky mají tĜi hlavní fonetické složky

Je tĜeba podotknout, že myšlenka zaznamenat þínštinu latinkou není úplnČ nová. Již na sklonku dynastie Ming (1368-1644) s ní pĜišel známý jezuitský misionáĜ Matteo Ricci (1552-1610). Domníval se, že tímto zpĤsobem by se mohli Evropané uþit þínsky snadnČji. Proto se uvažovalo, že VoynichĤv rukopis by mohl být právČ takovou pĜíruþkou, kterou pro své pĜátele þi žáky vypracoval tĜeba právČ nČjaký katolický misionáĜ a zachytil v ní þínské reálie (pĜedpisy na rostlinné léky, lékaĜské teorie, kalendáĜ, kosmologii apod.) To by zároveĖ vysvČtlovalo skuteþnost, že ve VoynichovČ rukopise podle nČkterých badatelĤ opravdu není ani jediný obecnČ známý evropský znak þi symbol. Na dvanácti stránkách, které snad mají být nČjakými horoskopy, jsou uprostĜed kruhových obrazcĤ jasnČ rozpoznatelné symboly souhvČzdí a astrologických znamení, tj. dvČ ryby pĜedstavující souhvČzdí a znamení Ryb, býk je Býkem, muž s lukem StĜelcem. KromČ toho je možné na rĤzných místech rukopisu rozeznat nČco jako nákres souhvČzdí Plejád, skupinu devíti ostrovĤ spojených jakýmisi chodníky, typický stĜedovČký hrad anebo nČco, co pĜipomíná sopku. Když budeme ale spravedliví, musíme pĜipustit, že tyto nákresy mohly být do rukopisu doplnČny i pozdČji a ne nutnČ jeho autorem (autory). SmutnČjší je ale skuteþnost, že þínští vČdci na stránkách Voynichova rukopisu nerozpoznali nic þínského, ba ani asijského, žádný z þínských þi asijských symbolĤ þi motivĤ. Zaznamenaný jazykem také nemusí podle Jorge Stolfiho být nutnČ jen þínština.18 PodobnČ vhodným kandidátem je i vietnamština, která také tvoĜí slabiky pomocí dvou souhlásek (jako je napĜ. slabika –tr-), ale i jiné východní jazyky vyznaþující se jednoslabiþnými neskloĖujícími se slovy vyslovovanými rĤznými tóny hlasu (napĜ. tibetština, barmština, khmérština, laoština, thajština. Jako zatím poslední vyslovil hypotézu, že by mohlo jít o mandžuštinu, polský badatel Zbigniew Banasik v roce 2003 a vypracoval pĜeklad nČkolika prvních stran. I když nejznámČjší jsou katolické misie právČ v ýínČ, misionáĜi pĤsobili v té dobČ kromČ ýíny právČ i ve Vietnamu (Ĝíše Dai Viet a království ýampa), Malajsii, Indonésii a dalších zemích jihovýchodní Asie. Pomocí latinky se s úskalími neevropských jazykĤ pokoušelo bČhem þasu vyrovnat nČkolik cestovatelĤ. Známé jsou takové pokusy z doby ještČ pĜed Marco Polem (125418

Brazilský vČdec Jorge Stolfi zkoumal text pomocí poþítaþového programu, který analyzoval umístČní každého znaku ve „slovech“, a zjistil, že nČkterá písmena se zĜejmČ objevují jen v urþitých úsecích slov í vymezují jejich pĜedponu a pĜíponu. Napadlo ho, že jazykem Voynichova rukopisu mĤže být foneticky pĜepsaná þínština. ýínská slova jsou jednoslabiþná a význam každého je urþen tĜemi fonetickými vlastnostmi. PĜedpona slov rukopisu by mohla znaþit kvalitu tónu, stĜed slova souhlásku a pĜípona samohlásku. PozdČji Stolfi publikoval novou analýzu, která u slov definuje "kĤru, plášĢ a jádro". Jeho poznatky podporují hypotézu, že rukopis je psán neindoevropským jazykem s jednoslabiþnými slovy.

35


1324) a nejvíce se jimi proslavil Vasco de Gama na své cestČ kolem svČta roku 1499. Tyto zápisy se však, na rozdíl od Voynichova rukopisu, podaĜilo vždy rozluštit.

Stránka ze spisu China illustrata Athanasia Kirchera (1667) a z Beligattiho uþebnice tibetštiny Alphabetum Tangutanum sive Tibetanum (1773).

Na závČr této kapitoly zmíníme ještČ jednu hypotézu, tzv. „arabskou stopu“, kterou znovu oprášil na jaĜe 2012 Joachim Dathe, který tvrdí, že se mu rovnČž podaĜilo VoynichĤv rukopis rozluštit. Podle nČj jde o pouhou tranliteraci arabského spisu z období Umajjovského chalifátu (arabské Ĝíše v letech 661-750), pĜiþemž stĜedovČká arabština (tzv. abdžad, tj. písemná forma jazyka v níž jsou vynechány samohlásky) je prý foneticky pĜepsána umČlou abecedou. Ze skuteþnosti, že Dathe sám ovládá i moderní arabštinu nanejvýš povrchnČ, jakož i z ukázek jeho „pĜekladu“, je však zjevné, že si pĜi „dešifrování“ pomáhá jak se dá. Tj. nesystematicky manipuluje s textem, vþetnČ vyhledávání (þi konstruování) anagramĤ (pĜesmyþek) a ohýbání slov, náhodného stĜídání oznamovacích, tázacích a rozkazovacích vČt, a vkládání interpunkþních znamének za jednotlivými výroky dle vlastního uvážení (nemluvČ již o tom, že ignoruje základní princip záznamu arabského písma – zprava doleva – a þte text evropským stylem).19 Existuje i starší hypotéza Jamese Finna (z r. 2004), jenž tvrdí, že jde o transliteraci (fonetický pĜepis) arabského textu pomocí archaické formy hebrejštiny a jedná se o soubor zaklínadel a mezopotamských magických textĤ. 19

Na rozdíl od latinky má arabské písmo množství ligatur, vČtšina písmen má 4 podoby: pro výskyt na poþátku, uprostĜed þi na konci slova anebo samostatnČ. StejnČ jako hebrejština se píše zprava doleva a obvykle nezaznamenává krátké samohlásky. Výjimkou jsou náboženské texty a slova, kde by mohlo dojít k zámČnČ, tam se používají speciální znaþky i pro samohlásky.

36


Vývojové fáze hebrejštiny 1. Fénické písmo (.LlLNie, 8. stol. pĜ. n.l.) 2. Moábská stéla krále Meša (c. 850 pĜ. n.l.). 3. Archaická hebrejština (8.st. pĜ.n.l.) 4. Siloamský nápis (c. 700 pĜ.n.l.). 5. Lachišský ostrakon (6.stol. pĜ.n.l.). 6. Elefantinský papyrus (c.400 pĜ.n.l.) 7. Samaritánské písmo. 8. Písmo svitkĤ z Kumránu (2.stol. pĜ. n.l.) 9. Archaická hebrejština (100 pĜ.n.l.). 10.Nabatejské písmo (c. 50 pĜ.n.l.). 11.Hebrejština 9.-10.stol. (orientální). 12.Hebrejština 13.-15.st. (sefaradská) 13.Hebrejština 14.-15.st. (aškenázská) 14.Soudobá hebrejština

Ukázky vývoje semitských písem 37


ýeština Mohla by být právČ ona jazykem Voynichova rukopisu? Vzhledem k historii rukopisu by to nebylo zas až tak nelogické. PrávČ na þeštinu by ukazovaly i pro VoynichĤv rukopis typické zdvojené hlásky – podobnČ jako tomu je ve staroþeštinČ, psané s tehdy bČžnými spĜežkami místo háþkĤ (napĜ. š se psalo jako ss). Za situace, kdy jazykem vČdy byla latina, se samotný zápis þehokoliv, co si vyžadovalo utajení, nepĜíliš rozšíĜeným národním jazykem, jako byla þeština, pĜímo nabízel. Pokud ale mezery v rukopise zĤstanou tam, kde jsou a pokud by se kódovalo výmČnou jedné hlásky za jinou, je v rukopise pĜíliš mnoho pro þeštinu netypických krátkých slov. Mohou to ale být i zkratky, tak bČžné tĜeba v lékaĜských pĜedpisech, þi pĜece jen forma nČjakého tČsnopisu. Zahraniþní, þeštiny a hlavnČ staroþeštiny neznalí badatelé, v porovnávání þeštiny s Voynichovým rukopisem ovšem asi nemají šanci na nČco pĜijít.

Ukrajinština / staroslovČnština V r. 1978 pĜišel John Stojko s teorií, že VoynichĤv rukopis je psán starou ukrajinštinou bez samohlásek, za použití umČlé abecedy. Podle nČj je VoynichĤv rukopis opisem textu (resp. souborem výĖatkĤ z vícero pramenĤ) z období 5.stol. pĜ.Kr. až 5.stol. n.l. a obsahuje mj. záznamy o komunikaci mezi ukrajinskými panovníky a Médy, doplnČné zĜejmČ dodatky z poþátku stĜedovČku.

Stojkova ”transkripce“

Dalším badatelem, jenž na tuto hypotézu navazuje a text rukopisu (nazývaného ɑɚɪ Ʉɧɢɝɚ) na základČ staré ukrajinštiny dešifruje, je Evgen V. ýornij z Kyjeva (viz str. 39 í ɑ.ȯ.). Ten je pĜesvČdþen, že se jedná o náboženský spis pocházející z pĜedkĜesĢanského období, pĜípadnČ sepsaný kĜesĢanskými vČrozvČsty, jelikož prý obsahuje odkaz na Kyjevskopeþerskou lávru, pravoslavný klášterní komplex, založený roku 1051 poustevníky Feodosijem a Antonijem v ukrajinském KyjevČ.20 I podle nČj text nepĜepisovala (ani pĤvodnČ nevytvoĜila) jediná osoba, jelikož stránky jsou psány rĤznými rukopisy a jejich význam se liší. (Text prý obsahuje, mimo teologicko-filozofických úvah, napĜ. i recept na výrobu jakéhosi opojného nápoje – obdoby piva þi árijské sómy21.) 20

Ukr. Ʉɢɽɜɨ-ɉɟɱɟɪɫɶɤɚ ɥɚɜɪɚ. Ve stĜedovČku byl významným kulturním centrem a dnes je sídlem metropolity, duchovního vĤdce ukrajinské pravoslavné církve. 21 NapĜ. ve staroíránské AvestČ je sóm (haom, hóm) dĤležitým obČtním darem.

38


39


NČkteĜí východoevropští autoĜi zase tvrdí, že VoynichĤv rukopis je obdobou tzv. Velesovy knihy (stĜedovČkou kopií staroslovČnského díla), nutno ovšem zdĤraznit, že i autentiþnost samotné Velesovy knihy je pochybná!22 (Na druhou stranu však stoupenci této teorie poukazují na skuteþnost, že v r. 1951 a následujících letech byly pĜi vykopávkách na území stĜedovČkého Novgorodu objeveny staré texty na bĜezové kĤĜe, jejichž pravost vČdci nezpochybĖují. Dodnes bylo tČchto záznamĤ objeveno kolem tisíce.23)

Písmo Velesovy knihy

22

Velesova kniha (Ʉɧɢɝɚ ȼɟɥɟɫɚ, ȼɥɟɫ ɤɧɢɝɚ) má být Svatým písmem SlovanĤ, jež bylo vyĜezáno do bukových desek novgorodskými veleknČzi v 9. století a je pĜipsána bohu Velesovi. Popisuje dČjiny SlovanĤ a mnoha jiných národĤ Eurasie od dob „PraotcĤ“ (20 tisíc let pĜ.n.1.). Knihu mČl najít v r. 1919 F.A. Izenbek v CharkovČ. PozdČji ji zapĤjþil sbČrateli Juriji P. Miroljubovovi, který ji ofotografoval. Originální destiþky se po jeho smrti v r. 1941 ztratily. Poprvé byla zveĜejnČna v r. 1950 J.P. Miroljubovem a Alexandrem Kurenkovem, kteĜí údajnČ rozluštili její obsah; v podtitulu ji vydavatelé oznaþují za „slovanské védy“. Pravost knihy je sporná, podle odborníkĤ se pravdČpodobnČ jedná o falzum vzniklé v polovinČ 19. století, jakýsi amalgam z rĤzných slovanských jazykĤ rĤzných období. Jeden ze snímkĤ destiþek byl zkoumán již r. 1960 sovČtskou paleografkou L.P. Žukovskou, která po expertíze text oznaþila za podvrh. Proti pravosti textu svČdþí prý chyby z hlediska fonetiky, etymologie i gramatiky a obþasné použití slov, vzniklých až ve stĜedovČku (viz ɘ.ȼ. Ɋɭɞɧɢɰɤɢɣ: «Ɇɢɫɬɢɮɢɤɚ-ɬɨɪɵ ɩɨɧɟɜɨɥɟ»; Ɂɟɪɤɚɥɨ ɧɟɞɟɥɢ, ʋ 13(642):7-13.4.2007). Zastánci pravosti rukopisu tyto chyby vysvČtlují chybami v transkripci pĤvodního textu. Pozn.editora. 23 Jejich jazyk – novgorodšina – pĜedstavuje dialekt se zvláštními jazykovými prvky, které se nevyskytovaly v žádném jiném soudobém slovanském jazyce. Proto nČkteĜí jazykovČdci považují tento jazyk za odnož dnes vymĜelé vČtve severoslovanských jazykĤ. Pozn.editora.

40


IV. RUKOPIS A JEHO LIDÉ Roger Bacon (1214-1294) První z osobností „podezĜívaných“ z autorství Voynichova rukopis, byl tento františkánský mnich a jeden z prvních zastáncĤ experimentu jako metody poznávání skuteþnosti. Zabýval se alchymií i optikou, na žádost papeže Klementa IV. sepisoval vČdeckou encyklopedii. PĜipisuje se mu hned celé množství znalostí, které pĜedbČhly svou dobu – údajnČ prý vČdČl a psal o dalekohledech, mikroskopech, motorech, ponorkách, nových druzích výbušnin a automobilech, stejnČ jako o tom, že ZemČ obíhá kolem Slunce, že velká mlhovina v souhvČzdí Andromedy je ve skuteþnosti spirálovitou galaxií anebo že kdysi lidé dokázali pomocí jistých pĜístrojĤ létat. VČdČl, jak vypadaly rostliny pĜed poslední dobou ledovou a znal také úþinné antikoncepþní prostĜedky.24 BaconĤv zdroj tČchto pozoruhodných informací nám, bohužel, zĤstává utajen. NČkteré z nich se objevily zpČtnČ právČ na základČ interpretací Voynichova rukopisu, jehož autorství bylo Baconovi pĜipisováno. Jeden z tČchto výkladĤ prý v roce 1940 pĜivedl americké vČdce až k proslulému tzv. Filadelfskému experimentu25, pĜi nČmž mČlo za pomoci extrémnČ silných elektromagnetických polí dojít k pĜemístČní celé váleþné lodi jak v prostoru, tak v þase. Uvažuje se i o tom, že Bacon rukopis napsal „automatickým písmem“ a tak ve skuteþnosti ani nevČdČl, co píše. I když Bacon pĜináležel k mnišskému Ĝádu, který byl považován za spíše umírnČnČjší (což mu bČhem doby vyneslo i Ĝadu problémĤ), byl pĜíliš novátorsky i na jinak tolerantní františkány. Jeho vlastní spolubratĜi ho roku 1278 uvČznili, dokonce trýznili i hladem. A to o jeho práci urþitČ ani zdaleka nevČdČli všechno. Tomu, že autorem Voynichova rukopisu je právČ on, by napovídal úryvek z jeho „Dopisu o tajných vČdách a neplatnosti þarodČjnictví“: 24

ÚdajnČ také s pomocí mnicha jménem Thomas Bungey vyrobil jakousi mluvící hlavu (obdobu templáĜského Bafometa?). Tento android byl prý po smrti svého tvĤrce na rozkaz kléru rozložen. 25 Project Rainbow (Duha) je oznaþení pro údajný vojenský experiment, který mČl probČhnout na Filadelfské námoĜní základnČ v americké Pensylvánii v r. 1943. Podstatou experimentu mČlo být „zneviditelnČní“ torpédoborce USS Eldridge tak, aby nebyl zjistitelný pozorovacími zaĜízeními.

41


„Je šílený ten þlovČk, který tajemství zapisuje jinak než takovým zpĤsobem, aby je skryl pĜed obecným lidem a uþinil je obtížnČ srozumitelným i pro vzdČlance, i ty nejsnaživČjší badatele. (…) Jisté osoby dosáhly takového utajení za pomoci písma, které neužíval ani jejich národ, ani žádný jiný, ale které oni sami umČle vynalezli.“ Od této teorie je odvozena hypotéza L.C. Stronga z roku 1945, že autorem rukopisu byl ménČ známý anglický astrolog a botanik poloviny 16. století, františkán Anthony Askham26 (c.1517-59), což se snaží dokázat svým zpĤsobem rozluštČní jedné þásti rukopisu, kterou považoval za první použití více nebo ménČ vynalézavé šifry.27

Roger Bacon byl nejspíše vĤbec první osobností, která byla z autorství Voynichova rukopisu podezĜívána, a to z toho dĤvodu, že John Dee, o nČmž se pĜedpokládalo, že VoynichĤv rukopis prodal Rudolfu II., získal Ĝadu Baconových rukopisĤ a jako odborník na Bacona a jeho dílo o nČm bČhem svého pražského pobytu (v roce 1584), v Praze také pĜednášel. Této teorie se držel vynikající odborník té doby William Romaine Newbold z Pensylvánské univerzity. Do Voynichova rukopisu se pustil plným právem a mČl díky svým znalostem a schopnostem takovou povČst, že jako jediný ví, kde je ukryt svatý grál. Newbold jako první pĜišel v roce 1921 s verzí dešifrovaného rukopisu. Po mikroskopickém prozkoumání písmen rukopisu došel k názoru, že písmena sama o sobČ žádný význam nemají. Tajemství rukopisu je podle nČj ukryto v jednotlivých tazích pera, což odpovídá jedné formČ staroĜeckého tČsnopisu. 26

mj. i autor tehdy populárního herbáĜe z r. 1550. NČkteré prameny naznaþují, že jemu pĜipisovaný rukopis mohl být buć pĜepisem Baconova díla, anebo jeho dílem na Baconovu práci navazující. 27 Strong, L.C. „Anthony Askham, the author of the Voynich Manuscript.“ Science, new series 101 (15 June 1945): pp. 608-9.

42


Na základČ svého studia rukopisu tak došel Newbold k názoru, že Roger Bacon o mikroskopech a dalekohledech nejenom snil, ale také je skuteþnČ postavil. Newbold se domníval, že v rukopise rozeznává informace o spirálovité podstatČ galaxie v AndromedČ (str. 68v) a o existenci bunČk, k þemuž nelze bez dalekohledu a mikroskopu dospČt. Bohužel, nakonec NewboldĤv pĜeklad Voynichova rukopisu pĜipomíná spíše dílo šíleného než rozumného mozku, protože to, co Newbold považoval za tahy pera, jsou jednoduše prasklinky, které v inkoustu vznikly bČhem doby. Z pĜedpokladu, že autorem Voynichova rukopisu je Roger Bacon, vyšel v roce 1943 i další badatel, Joseph Martin Feely, a pokusil se rukopis rozluštit tak, že porovnal þetnost výskytu jednotlivých písmen v dílech Rogera Bacona a ve VoynichovČ rukopise. Domníval se, že rukopis je sestaven jednoduchou šifrou vymČĖující jedno slovo za jiné a tudíž že z rukopisu je možné luštit jednotlivá slova. I Feelyho pokusy však byly neúspČšné.

Titulní list Baconova spisu Opus Majus a jeho portrét na dobové rytinČ

Odborníci na dílo Rogera Bacona, kteĜí mČli možnost a chtČli se seznámit i s Voynichovým rukopisem, však pomČrnČ rozhodnČ tvrdí, že tento rukopis nemá s ostatním dílem Rogera Bacona vĤbec nic spoleþného a že autorem musí být nČkdo jiný. Takovou osobou mohl být i níže uvedený Edward Kelley. Podle dochovaných zpráv takové schopnosti opravdu mČl. I když neumČl latinsky, složil v transu napĜíklad rozsáhlou latinskou modlitbu. Dee si ho ze všeho nejvíce cenil právČ jako média. Je-li VoynichĤv rukopis právČ tento pĜípad, potom luštitelé asi mnoho nadČjí na zdárný výsledek nemají. 43


Angelo z Florencie (c.1322-1408) Osobní lékárník Karla IV. i jeho syna Václava IV., jenž se v þeských a zvláštČ pražských dČjinách proslavil zĜízením botanické, þi pĜesnČji bylinkáĜské zahrady (první svého druhu ve stĜední EvropČ) na místČ dnešní Hlavní pošty v JindĜišské ulici. Do Prahy pĜišel se svým mladším bratrem Niccolem (þesky Mikulášem) kolem roku 1346. V novém bydlišti se i nadále vČnoval svému pĤvodnímu povolání, lékárnictví. Tomuto úþelu byla podĜízena i jeho zahrada, nazývaná þasem AndČlská (Hortus Angelicus), z pČstovaných rostlin í vþetnČ Ĝady cizokrajných, u nás neznámých í pĜipravoval léky a masti, které pak od roku 1353 prodával v jedné z prvních pražských lékáren zvané U AndČla na Malém námČstí (v nynČjším þ. 144)28. BČhem nČkolika málo let se Angelo vypracoval do postavení dvorního lékárníka Karla IV. a získal od nČj 22. bĜezna 1360 významné privilegium. Jeho majetek i podnikání bylo osvobozeno od daní a tato výsada mČla náležet i jeho nástupcĤm. Po císaĜovČ smrti Angelových služeb užíval také jeho syn Václav IV. Po AngelovČ smrti pĜevzal jeho lékárnu synovec Ludovicus (zvaný Lojza apotekáĜ), syn Angelova bratra Mikuláše, a roku 1409 se i on stal dvorním lékárníkem Václava IV. O postavení této lékárnické rodiny svČdþí skuteþnost, že v r. 1416 se apatykáĜ Lojza stal majitelem hradu OkoĜ.29 Jinak bohužel o osobČ Angela z Florencie jiné prameny, než þeské, nic bližšího neuvádČjí. Angelova spojitost s Voynichovým rukopisem je dána pĜedevším jeho profesí. Rukopis do znaþné míry pĜipomíná herbáĜe obvyklé v té dobČ, pĜestože zobrazené rostliny ani jejich popisy dnes nemĤžeme jednoznaþnČ identifikovat. ýeský publicista a badatel Arnošt Vašíþek pĜedpokládá, že tomu je tak proto, že ve své dobČ jistČ slavný a slovutný lékárník chtČl své mimoĜádné znalosti, napĜíklad i z oblasti pČstování cizokrajných a v ýechách do té doby neznámých rostlin, nČjakým zpĤsobe zašifrovat a tak ochránit pĜed zneužitím. V souvislosti se souþasným datováním rukopisu jej mohl Angelo sepsat na sklonku svého života jako shrnutí svého celoživotního bádání, a to podle pĜedem pĜipravených poznámek. Tím by se vysvČtlovalo, že rukopis pĤsobí jako psaný "naþisto" (bez oprav a pĜepisĤ). Vzhledem k podezĜení, že na rukopise pracovali dva lidé, korespondují známé reálie s možností, že dČdic í dĤkladnČ obeznámený s problematikou – dokonþil, co jeho strýc zaþal. ýistČ teoreticky se potom pĜes Ludovica mohl dostat tento rukopis do vlastnictví Václava IV., o nČmž je známo, že sbíral astrologické knihy. 28

„ProkazatelnČ nejstarší lékárna byla sice v Praze již v roce 1135, ale kromČ toho, že se nacházela v Týnském dvoĜe u tamČjší malé nemocnice pro cizozemské kupce, o ní vlastnČ už nic dalšího nevíme. PodobnČ o první apatyce pro veĜejnost nacházíme jen zmínku v roce 1342. Zato další pražská lékárna je již vČrohodnČ doložena roku 1353 v RichtrovČ domČ jako majetek Augustina z Florencie. O vČhlas apotékáĜství se však nejvíce zasloužil teprve jiný mladý Ital, Angelo, pocházející rovnČž z Florencie, který v té dobČ pĜišel do Prahy s mladším bratrem Niccolem, poþeštČným u nás na Mikuláše.“ í JiĜí Horák: Kniha o staré Praze. DokoĜán, Praha 2008. 29 Hrad OkoĜ prodal Ludvíku z Florencie JindĜich Lefl z Lažan a z BechynČ v r.1416, krátce nato se sem Ludvík uchýlil, když musel v dobČ husitské revoluce utéct z Prahy. Hrad pak dobylo táborské vojsko poþátkem r. 1421 (hypoteticky zde tehdy mohl být ukraden i inkriminovaný rukopis). Po husitských válkách byl hrad vrácen synovi Ludvíka, Janovi, který v nČm pobýval až do své smrti v r. 1443. (Pramen: Codex juris municipalis regni Bohemiae I. Privilegia mČst pražských, Jaromír ýelakovský (ed.), Praha 1886, þ. 330, s. 638–639.)

44


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook