Skip to main content

EB1098985

Page 1

JESENÍK Y ― VELKÁ KOTLINA krásy a zajímavosti Leo Bureš a Zuzana Burešová 2026


© Leo Bureš, 2026 © Zuzana Burešová, 2026 © Mgr. Tomáš Zahradníček – TZ–one, 2026 ISBN: 978-80-7539-328-9 [PDF] www.vydavatelstvi-eknih.cz


Obsah Předmluva … 7 Úvod

…9

Toponymická a topografická mapa Velké kotliny

… 11

Popisy jednotlivých míst (toponym) podle abecedy Publikace autorů vztahující se k Velké kotlině Abecední seznam popisovaných lokalit

… 12

… 276

… 277

5


Předmluva Velká kotlina je už na první pohled nápadně odlišná od okolních jihovýchodních svahů Vysokoholského hřbetu. Svými přírodními charakteristikami, především bohatstvím druhů cévnatých rostlin, mechorostů a lišejníků nemá obdobu nikde v Hrubém Jeseníku, ani v celých Vysokých Sudetech. Dávné (1840) Sendtnerovo srovnání se známou alpskou Gamsgrube rozhodně nebylo nadnesené. Od první poloviny 19. století je Velké kotlina proslulá výskytem vzácných rostlin. V nedávné minulosti byla Velká kotlina opakovaně uváděna jako floristicky nejbohatší lokalita ČR. Nebyla to pravda a uváděný počet druhů cévnatých rostlin vůbec neodpovídal skutečnosti. Když jsme z několikaletých výzkumů a rešerší botanické literatury dali dohromady a publikovali komentovaný přehled druhů Velké kotliny (Jeník, Bureš, Burešová 1983) vyšlo nám několik odlišných čísel: celkem bylo z kotliny uváděno 639 druhů, nám se podařilo potvrdit jen polovinu (333 druhy) a nově nalézt 23 druhů. Podle nových poznatků, revize herbářů i s akceptováním řady taxonomických změn momentální počty vypadají následovně: celkově bylo uváděno 701 druh, námi potvrzených 355, po roce 1983 nově zjištěných 31, taxonomicky nejasných 7, aktuálně tedy celkem 386–393 druhy. K nejvýznamnějším patří dva stenoendemity Velké kotliny (nerostou nikde jinde na světě!): jitrocel černavý sudetský (viz str. 62) a hvozdík kartouzek sudetský (viz str. 4, 52, 176, 219). Dále jsou to sudetské endemity – zvonek okrouhlolistý sudetský (viz str. 172), jestřábník zelenohlavý a jestřábník zlatoblizný. Za vzácné rostliny lze považovat i ty, které v rámci ČR rostou pouze ve Velké kotlině. K takovým patří např. škarda sibiřská (viz str. 82, 83). Velká kotlina je proslulá i tím, že v ní kromě horských rostlin rostou i druhy teplomilné a nížinné, např. sasanka hajní a s. pryskyřníkovitá, černohlávek velkokvětý (viz str. 214), zvonek broskvolistý, vítod chocholatý, a že v ní celá řada druhů dosahuje v rámci ČR nejvyšších nadmořských výšek: z dřevin je to např. střemcha obecná, lípa evropská, líska obecná, skalník celokrajný nebo hloh velkoplodý. Jaké jsou příčiny druhového bohatství rostlin Velké kotliny byla dlouho otevřená a neřešená otázka. V naší dvoudílné monografii jsme příčiny podrobně popsali a doložili. Unikátní druhová pestrost (vysoká biodiverzita) Velké kotliny je dána geodiverzitou a postglaciálním vývojem: sem patří v první řadě petrografické a geomorfologické dispozice (ledovcový kar, devonské přeměněné horniny vrbenské skupiny, včetně vápenců a vápnitých metamorfik) a ojedinělá hydrologická charakteristika (64 pramenů, desítky mokřadů) při vysoké fluktuaci sněhových a vodních poměrů. V postglaciálním vývoji pak významnou roli sehrála kontinuita bezlesí do současnosti udržována sněhovými lavinami, řícením skal a přirozenou erozí. V posledních staletích k biodiverzitě (a prokazatelně i obohacení flóry) přispěl i člověk různými přímými vlivy, např. hornickou činností, pastvou dobytka, cílovou plochou dělostřelecké střelnice, kosením atd.

7


8


Úvod Při dlouholetých geobotanických výzkumech Velké kotliny jsme každoročně nafotili stovky až tisíce fotek. Pro obsažnou dvoudílnou monografii, kterou vydalo nakladatelství Academia v letech 2022 a 2023, jsme využili jen 1960 a 1270 fotek, vybraných především z odborného hlediska. Do této knížky jsme vybírali fotografie hlavně podle „líbivosti“ a zajímavosti. Uspořádání fotografií je podle místní toponymie. V opakovaně publikovaném místním pojmenování (poprvé v roce 1983) jsme výrazná místa Velké kotliny – skály, stráně a stupně pojmenovali podle významných přírodovědců, kteří v Jeseníkách působili. Z množství kotlinových hydronym (pojmenovaných většinou podle dřevin) jsme do této knížky vybrali jen čtyři: Moravici, Vrbový potok, Čtyři prameny a Růžičkovu tůňku. Ve Velké kotlině je také mnoho vodopádů, trvalých i občasných. Jejich fotografie jsme přiřadili k popisovaným místům – oronymům. Při výběru fotografií z posledních let (od roku 2019) vznikla samostatná kolekce, dokumentující změny, které velká, resp. dlouhá lavina z ledna 2019 způsobila. Při výběru jsme nemohli použít fotky, publikované ve výše zmíněné dvoudílné monografii, ale i tak jsme měli z čeho vybírat. Fotografie jsou minimálně upravované, zvláště pak podzimní záběry jsou neuvěřitelně barevné. Opravdu to není práce photoshopu, ale dílo přírody. Některé ze starších fotografií, jež jsme do této knížky zařadili, je už teď možné považovat za „historické“: aktuální stav (2026) je jiný. Během 56 let, co Velkou kotlinu známe, jsme zaregistrovali mnoho změn, nejen ve vegetaci. Proto u všech zde publikovaných fotografií uvádíme přesné datum jejich pořízení. Pokud Vás fotografie zaujaly a chtěli byste se o Velké kotlině dozvědět víc, zmiňovaná monografie („Fenomén Velká kotlina 1 – Flóra, vegetace fauna“ a „Fenomén Velká kotlina 2 – Geodiverzita, biodiverzita, ochrana přírody“) jsou k dispozici na e-shopu nakladatelství Academia.

9


Toponymie Velké kotliny Mapované území Les 50°3'45"N

Vodní tok Turistická cesta 40 14

le

0 14 3

14 6 0

P

p.

10 12

Králíkovy palouky

Stře

Mo ra

Ho šk

12 6 0

as trá

Bu k

ov

117 0

očí

ň

ýp

úb Slezské

.

1120

Ue ch Moravice trit zů vú va vs ké ú

113 0

očí

l 0 110

bo

čí

10 90

10 11

é vsk

12 30

ra Mo

ový p.

ké ú b

50°3'20"N

Ra th

ý č k ov ře sli

ň

ův les

m ch

ov é

sb bře urgů v h

Su stězova na

sov a Firb a

13 10

ka

hr ád za a

1160 20 12

00 12

ň strá

áře

ohla

oz

ovy

Sc hu

Fie k

beh

13 70

z

zy

ň

ov

ko v

p.

11 80

trá

an

al úv

rm

v zů rit

és k ov Kur

tráň

trá

Bru sink

eč

s va

Ci m

Le n

t ch Ue

p.

. ýp

1190

Slez s

Růžičkova tůňka

áň

Hrubyho stupeň

11 40

ov és

Zlatníkova str

ly

bo

12 90

Lausův stupeň

ň

la

ň

12 50

11 50

ká os

va strá

M oravice

Pr os

ice

.

14 20

Morav

ový p L ísk

sk á

0 12 7

lu Ho

ka

ka

vý

eh ck

8

a

ň

p.

p.

vý

ly

l ou

vý

á sk

vá

eso

Be

Lausův stupeň

trá va s

bo řá

vílo Kratoch

4

p.

p.

Vř

dík o

kov ý

trá

1240

1

ro v

13 00

1280

as íl o v c hv

p.

S mr

ý ov en

ou

í zo vý

bo Otru

Olš ov

y oz

í . dn p ře v ý no

vá l

30 13

b Ry

ico

s

50 13 40 13

Hv oz Os tř

va

o

ke ýk ov ho c ov s t ý p. rá ň L

le ok ar pě

Bezový p. p. ový

Je

h ýc

o

v ko Po d

Osik

výchozy

60 13

o er

Roemerovy

Sc

u ha

20 13

ň trá

2

t Kra

Kl P e

Za d

ti h na

ás Vit

Fi nc

Poubovy skály Dostálův žleb

6

5

le Ko

. vý p

a

yv

Bř e

Kl

Lipo

ýs p

b 7

Mayerova stráň

9

.

žle

b

ov i tz ow

zo

ho

žle

ní

3

ov av

ý p.

.

ův

p.

ow ské

h lsc Wi

o vý

me r

vý

p.

Kli k

ov a usch Mück rádka zah

ýp

p.

W im

co ýp

ň

ov

vý

lov ov

á str va

k Lís

no

Ja V

rb

o nz

Šich

á

ň rá st

íK le

Gr ab

50 14

00 14

10 14

.

rm Fo

o nk

va

dn

80 13

č ov

ýp ov vk rů

Ku Př e

stráň

0 13 9

K le

Bo

8 Petříkova skalka 9 Šmardova stěna

ova

50°3'40"N

ač Had

50°3'35"N

ho

50°3'30"N

á

úb í oč

17°13'55"E

17°14'0"E

17°14'5"E

Toponyma: L. Bureš Vodní toky, les: L. Bureš Výškopis: DMR 5G, ČÚZK Kartografické zpracování: M. Adamec

17°14'10"E

17°14'15"E

17°14'20"E

0

100

200

17°14'25"E

17°14'30"E

400 m

50°3'25"N

1 Aichlerovy skalky 2 Hilitzerova skála 3 Kettnerova skála Kovandovy skalky 14 Aichlerovy skalky 25 Hillitzerova skála Kruťův kámen 36 Kettnerova skála Mildeho skalka 4 Kovandovy skalky Obornyho skalka 57 Kruťův kámen Petříkova skalka 68 Mildeho skalka 79 Obornyho skalka Šmardova stěna

k so Vy

50°3'15"N

60 14

17°14'35"E

17°14'40"E

17°14'45"E

Interval vrstevnic 2 m Souřadnicový systém WGS 84

50°3'10"N

Vrstevnice


AICHLEROVY SKALKY Tři různě velké skalní výchozy na Finckeho stráni. Největší je horní skalka z vápnitých fylitů, střední a dolní skalka je z provrásněných fylitů s křemennými sekrecemi. Ing. Jaroslav Aichler, CSc. (1955–2008) byl významný jesenický geolog, vedoucí jesenického pracoviště Geologické služby, expert na ložiskovou geologii zlata.

12

Osladič obecný (Polypodium vulgare) ve štěrbině dolní Aichlerovy skalky. 29. 4. 2016


Vlevo velká Petříkova skalka, vpravo od ní nad sebou tři Aichlerovy skalky. 7. 5. 2015

Dymnivka dutá (Corydalis cava) pod horní Aichlerovou skalkou. 10. 5. 2016

13


14

Horní skalka má výraznou foliaci vápnitých metatufů. 19. 4. 2016

Dolní skalka je členitá, silně provrásněná a prokřemenělá. 17. 4. 2016


Prostřední Aichlerova skalka je nejnižší, je z provrásněných fylitů s velkými křemennými sekrecemi. 8. 6. 2026

Detail čela prostřední skalky. 8. 6. 2026

15


BECKEHO SKÁLY Vrstevnicově uspořádané skalní výchozy na dolním konci Kratochvílovy stráně, tvořené disharmonicky zvrásněnými fylity, místy s drobnými čočkami karbonátu. V době jarního tání sněhu vytváří Moravice, Lískový potok a Březový potok na těchto skalách impozantní vodopády. Prof. Dr. Friedrich Johann Karl Becke (1855–1931) byl profesor mineralogie na vídeňské univerzitě, od roku 1921 její rektor. Věnoval se především petrografii metamorfik, v roce 1892 publikoval základní studii o geologické stavbě Hrubého Jeseníku.

16

Pohled z Hrubyho stupně: v popředí Beckeho skály, nad nimi Kolenatiho skály a závěr Vitáskovy rokle. 20. 11. 2009


Na SV konci Beckeho skal je kaskádovitý vodopád Moravice, na rozdíl od dvou dalších fungující celoročně. 10. 12. 2015

Dva další vodopády – Březového potoka (vlevo) a Lískového potoka (vpravo) jsou k mání pouze v době tání sněhu. 7. 5. 2015

17


18

Vodopád Březového potoka, za kamarádem Lískový potok, vzadu Moravice. 30. 4. 2012


19

Vodopád Březového potoka. 17. 4. 2016


20

Vodopád Březového potoka v době tání sněhu. 17. 4. 2016

V popředí kaskádovitý vodopád Moravice, uprostřed nahoře schovaný mezi smrky vodopád Lískového potoka, vlevo vodopád Březového potoka. 30. 4. 2012


21

Vodopád Moravice v létě už má podstatně méně vody. 17. 6. 2014


CIMRMANOVA ZAHRÁDKA Území parkové alpínské hranice lesa s hlubokými, většinou vápnitými půdami, které bylo v minulosti ovlivněno pastvou skotu. Botanicky významné, druhově velmi bohaté a květnaté subalpínské nivy – metlicové, krátkostébelné a upolínové. Pro tuto knihu jsme území rozdělili na tři části: tato první sahá od hrany karu po Rybízový potok, za ním navazuje na Hvozdíkovou louku. Pod Cimrmanovou zahrádkou je Hoškův les, nad ní Schauerova stráň zarostlá borůvčím. Tak důležité území nebylo možné pojmenovat po nikom jiném než právě po J. Cimrmanovi, jehož několikaletý pobyt v těchto odlehlých končinách a především výsledky jeho pečlivé zahradnické práce při množení vzácných rostlin bohužel dlouho unikaly pozornosti odborné veřejnosti.

22

Světlík lékařský pestrý (Euphrasia officinalis subsp. picta ) roste v ČR pouze ve Velké kotlině a v Mezikotlí. 6. 8. 2014


Bohatě kvetoucí světlík lékařský pestrý (Euphrasia officinalis subsp. picta) v Cimrmanově zahrádce. 15. 8. 2012

Právě ve Velké kotlině, kde je nejpočetnější populace světlíku pestrého, závisí jeho existence na udržování nízkých a řídkých trávníků, které by ho za květu nepřerůstaly a kde by se semena této vzácné jednoletky mohla uchytit. 2. 8. 2016

23


24

Co si lze představit pod odborným geobotanickým termínem „parková hranice lesa“ vyjadřuje tento záběr (se Smrkovým potokem v levém dolním rohu). 1. 7. 2016

Pramen Smrkového potoka – hlavní vodoteč Cimrmanovy zahrádky. 23. 5. 2017


Světlík pestrý byl dříve v Jeseníkách mnohem hojnější, rostl asi na 18 lokalitách. 18. 7. 2017

Tučnice obecná (Pinguicula vulgaris) na Smrkovém potoce. 16. 6. 2016

25


26

Chlupáček oranžový (Pilosella aurantiaca) v Cimrmanově zahrádce. 1. 7. 2016

Mochna zlatá (Potentilla aurea) v Cimrmanově zahrádce. 7. 6. 2019


Na kamenech a štěrku v korytě Smrkového potoka je hojný také suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum). 19. 7. 2024

Pouhých 6 cm vysoká vrbovka žabincolistá (Epilobium alsinifolium) roste přímo v mechu na prameni Smrkového potoka. 19. 7. 2024

27


CIMRMANOVA ZAHRÁDKA – HVOZDÍKOVÁ LOUKA Hvozdíková louka navazuje na Cimrmanovu zahrádku. Hranici s ní tvoří Rybízový potok. Prostor Hvozdíkové louky představuje mozaiku subalpínských květnatých niv a ostrůvků borůvčí. Navíc jsou tu velké a husté upolínové nivy. Hvozdík pyšný alpínský (Dianthus superbus subsp. alpestris) roste i na Ostřicové louce a v Cimrmanově zahrádce, zde je ale nejpočetnější část jeho populace.

28

Kvetoucí hvozdík pyšný alpínský (Dianthus superbus subsp. alpestris) zde v nízkostébelné květnaté nivě, na následující stránce v řídkém porostu bezkolence modrého (Molinia caerulea). 19. 7. 2024


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook