Skip to main content

EB1091844

Page 1


Škola dobra a zla –

Svět bez princů

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na www.cooboo.cz

www.albatrosmedia.cz

Soman Chainani

Škola dobra a zla – Svět bez princů – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2026

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.

Soman Chainani

I ACOPO BRUNO

Ilustroval

Přeložila Magdaléna Farnesi

Text copyright © 2014 by Soman Chainani

Illustration copyright © 2014 by Iacopo Bruno

Published by arrangement with HarperCollins Children’s Books, a division of HarperCollins Publishers

Translation © Magdaléna Farnesi, 2015

ISBN tištěné verze 978-80-267-4120-6

ISBN e-knihy 978-80-267-4123-7 (1. zveřejnění, 2026) (ePDF)

ProMariiGonzales

STOJÍSIDVĚVĚŽEKDESI

TAM,KDENEJHLUBŠÍJSOULESY.

JEDNASLOUŽÍTEMNÉSÍLE, DRUHÁDUŠIUŠLECHTILÉ.

JEDNOUTAMANIKDYVEN, POHÁDKAJETVÝMOSUDEM.

ČÁSTPRVNÍ

Sofiinopřání

Člověksecítídostdlouhonesvůjpoté,cosehojednou snažilazabítnejlepšíkamarádka.AlekdyžseAgátapodívalanasvojiaSofiinuzlatousochutyčícíseuprostředkropenatéhorynku,radějinervoziturychlezahnala.

„Nevím,pročtomusíbýtzrovnamuzikál,“rozkýchalase zkarafiátůnarůžovýchšatech.

„Opovažsevtomkostýmupotit!“štěklaSofienakluka,kterýzrovnazápasil sesádrovoupsíhlavou,zatímcose kněmupřivázanéděvčepokoušelo udržetrovnováhusmaskouroztomiléhohafananaobličeji.Potom Sofiechytilazalímecdvakluky označenécedulkou RAVAN a CHADDICK,kteřísichtělivyměnitkostýmy:„Atakyžádnávýměna škol!“

„AlejáchcibýtNavěk!“ popotáhl RAVAN včerném vytahanémhábitu.

„Taparukahrozněkouše,“ kníkala BEATRIX aneš astněse šrábalapodumělýmiblon atýmikadeřemi.

„Mámamětakhlenepozná,“skučelklukvestříbrnémasce ŠKOLNÍKA.

„AHLAVNĚNELAMENTOVATNADROZDĚLENÍM ROLÍ!“ vybuchlaSofienakonec,přilepilanápis OTYLKA nakovářovudceruavtisklajídodlanídvačokoládovénanuky.„Koukej,a dopříštíhotýdnepřiberešdesetkilo!“

„Říkalas,žechcešjenněcomalého,“povzdychlasiAgáta připohledunaklukabalancujícíhonažebříku,kterýmaloval párznámýchzelenýchočínaobrovskýpoutač.„Vkusnouoslavuvýročí.“

„Copakjekaždýklukvtéhlevesnicitenor?“vypísklaSofie, kdyžsikritickýmpohledemočízplakátuzměřilagavaldonské chlapce.„Někdo zvásužpřecemutovat musel!Nemámetu anijednohokluka,kterýbysehodilnaroliTedrose,nejkrásnějšíhoanejkouzelnějšíhoprincevcelé–“

Kdyžseotočila,naskytlsejípohlednazrzavéhoRadleyho skřivýmizubyvúzkýchkalhotách,kterýsizrovnanafukoval hrudník.Sofiisezvedlžaludekapřilepilananěhocedulku HORT.

„Tohlenevypadánaskromnouoslavu,“ozvalaseAgátahlasitěji,zatímconěkolikděvčatstahovaloplátěnýpotahzbudky naprodejlístků,kterábylapolepenádvacetineonovýmiobrázkySofiinaobličeje.„Aužvůbecmitonepřijdevkus–“

„Světla!“ houklaSofienadvaklukypověšenénalaně.Ozval sevýbuchtakohlušující,žeseAgátězatočilahlava.Skrzprsty seodvážilapodívatnasametovouoponuzanimiposetoutisíci planoucímižárovkami,vyskládanýmidonápisu:

Hlavnírole,scénář,režieaprodukce:Sofie

„Nenítonafinálemocusedlé?“řeklaSofieazatočilase vpůlnočněmodrýchplesovýchšatechzdobenýchdrobnými zlatýmilístkysrubínovýmnáhrdelníkemnakrkuakorunkou zmodrýchorchidejí.

„Cožmipřipomíná–umíšzpívatdvojhlasně?“

Agátasenafouklajakodobřenasátéklíště.„Přeskočiloti? Říkalajsi,žechcešvzdátholdunesenýmdětem,alezatímto vypadánapou ovouburlesku!Neumímhrátaneumímzpívat anajednousimámzkoušetkostýmnanějakoupřipitomělou přehlídkukrásy,kekterénemášaniscé–Počkat!CojeTOHLE?“

UkázalananápiszrudýchkamínkůnaSofiiněkostýmu.

Královnaplesu

Sofienanizpodřasnevinnězamrkala:„Přecenečekáš,že nášpříběhbuduvyprávěttak,jaksestal,žene?“

Agátasezamračila.

„AleAgáto,kdyžseneoslavímemysamy,kdotozanás udělá?“vzdychlaSofieapřehlédlaobrovskýamfiteátr.„Jsme lamačkykletebzGavaldonu!Školníkobijkyně!Většínežsám život!Slavnějšínežlegenda!Akdemámepalác?Aotroky? Vdenvýročínašehouneseníztéhleodpornédírybynásměli zbožňovataklanětsenámažkzemi.Alemístotohoseraději zaobírajítlustýmavdovamasmizernýmvkusem!“

Jejíhlaszaburácelprázdnýmhledištěm.Otočilase,abyse setkalasezkoumavýmpohledemsvékamarádky.

„Staršímutopovolili,ne?“řeklaAgáta. Sofiesezakabonila.Rychleseotočilaazačalarozdávatnoty hercům.

„Kdytobude?“zeptalaseAgáta. Sofieneodpověděla.

„Sofie?Kdytobude?“

„Denpovystoupení,“píplaSofie,zatímcooprašovalagirlandynastarémoltáři.„Aletosezmění,ažuvidípřídavek.“ „Proč?Cojevpřídavku?“

„Nedělejsistarosti,Aguško.Smířilajsemsestím.“ „Sofie.Cotamje?“

„Jedospělýamůžesidělat,cochce.“

„Acelétohledivadlosenebudeodehrávatjenproto,abys překazilaotcovusvatbu,žene?“

Sofieseotočila.„Jaktěněcotakovéhovůbecmohlonapadnout?“

Agátasipodmračenězměřilatlustoužebračkuskrčenoupod závojempředoltářemscedulkou HONORA.

SofiepodstrčilaAgátěnoty.„Natvémmístěbychsezačala učitzpívat.“

Kdyžsepředdevítiměsícivrátilyzlesa,strhlsekolemnich nevídanýhumbuk.CelýchdvěstěletunášelŠkolníkgavaldonskédětidoŠkolydobraazla,aleažte ,kdyžbylotolikdětí navždyztracenoatolikrodinzničeno,seobjeviladvěděvčata, kterásinašlacestudomů.Lidéjechtěliobjímat,líbat,dotýkat sejichastavětjimsochy,jakobytobylibohovéseslaníznebe. Abyuspokojililačnýdav,rozhodliStarší,žeuspořádajíautogramiáduhnedponedělníbohoslužbě.NaAgátuseSofiípršelypořádtystejnéotázky:„Mučilivás?“„Jekletbaurčitě zlomená?“„Vidělyjsteméhosyna?“

Sofiesenabídla,žesepozornostiGavaldonuvystavísama, aleAgátasepřekvapivěvždyckydostavilaadennědávalarozhovoryměstskémuplátku,nechávalaseSofiíšněrovatdošatů apatlatlíčidly.Dokoncetišetrpělaimaléděti,kterénemohlavystát.

„Totemynakažlivýchchorob,“mumlalaSofieaovívalase eukalyptovýmikapesníčky,nežpodepsaladalšípohádkovou knihu.Všimlasi,jakseAgátausmívánakluka,kterémupodepisovalavýtisk KráleArtuše.

„Odkdymášráda děti?“zavrčelaSofie.

„Odtédoby,coprosí,abymohlyjítzamámou,kdyžjsou nemocné,“odpovědělaAgátaaodhalilaodrtěnkyzabarvenézubyveveselémúsměvu.„Ještěnikdynemělatolikpacientů.“

Spřicházejícímlétemalepozornostopadlaadavobdivovatelůlehceprořídl.AvtuchvílipřišlaSofiesnápademudělat plakát:

Agátanevěřícnězíralananápisnakostelníchdveřích.„Polibek zdarma?“

„Polibeknaknihy,“upřesnilatoSofiezanadšenéhošpulení krvavěrudýchrtůdokosmetickéhozrcátka.

„Takhlebychsitonevyložila,“popotáhlasiAgátaupnuté zelenéšaty,kteréjíSofiepůjčila.PonávratudoGavaldonuse zeSofiinašatníkuvytratilarůžová,protožejíasipřílišpřipomínalačasy,kteréstrávilavpodoběplešaté,bezzubéježibaby.

„Hele,užnikohonezajímáme,“upravilasiAgátaznovu ramínka,„amělybychomzačítžítjakovšichniostatní.“

„Možnábychtamtentotýdenmělajítjenjá,“odlepilanavteřinkuSofieočiodzrcadla,„abynecítilitvůjnedostateknadšení.“

JenžekdyžseSofievneděliukázalapředkostelem,čekalna nijensmradlavýRadley.Dalšítýdnysevšechnoopakovalo, atoipřesto,ženabízela„intimnídárekkekaždémupodpisu“ a„večeřivedvou“.

Kdyžselétopřekulilovpodzim,zmizelyiobrázkyunesených.Gavaldonskédětiuklidilypohádkovéknihyhlubokodo skříníapanDeauvillepověsilnaoknoknihkupectvívelikou cedulisnápisem ZAVÍRÁME, protožemuzlesanepřišlyžádné

knihy,kterébymohlprodat.ZAgátyaSofiesestalypouhé pozůstatkyzrušenékletby.DokonceiSofiinotecsnípřestal zacházetjakovrukavičkách.OHalloweenuoznámilsvédceři, žedostalodRadystaršíchpovoleníoženitsesHonorou,aani senezeptal,zdamupožehnáiSofie.

KdyžSofieběželalezavým,nepříjemnýmdeštěmdomůze zkoušky,zamračilasenasvou–kdysitakzářivou–sochu,celou kropenatouodptačíhotrusu.Cosekvůlinínasnažila!Týden nasebeplácalaple ovémaskyzeslimáčíchvajecaokurkové š ávy,abyjisochařvystihltakovou,jakádoopravdyje.Ate tustojíazjejíkamennépodobiznysestalyzáchodkyproholuby.

Otočilasenavlastnítvářzubícísezpoutačeazaskřípala zuby.Muzikáljejímuotciužpřipomene,kdojedůležitější.Připomenetovšem.

Čvachtalapřesnáměstídouličekzdrnovýchchýšíazkomínůsekníneslzávankouřeprozrazující,comělakterárodina zrovnakvečeři:uVilémavepřovýřízekshoubovouomáčkou,uBellyhovězíkrémovoupolévkusbramborem,uSabrinyčočkusešpekemanakládanýmisladkýmibramborami… Všechnoto,cojejíotecmilovalanikdysinemohldopřát.

Fajn. Jena sihladoví,jíjetojedno.Kdyžpřišlakvlastním dveřím,nasálavůnistudené,prázdnékuchyně,ježotcidlouho připomínala,coztratil.

Alete sekuchyňpřecejennezdálatakprázdnájakona prvnípohled.Sofieseznovunadechla,akdyžjívnosezašimralavůněmasaamléka,rozběhlasebezděčněkedveřím.Prudcejeotevřelaa…

Honoraporcovalasyrovávepřovážebírka.„Sofie,“pozdravilaudýchaněaotřelasibuclatéruce,„muselajsemzavřít uBartlebyhoapotřebovalabychpomoc–“

Sofiejakobyjineviděla.„Kdejetáta?“

Honorasineobratněupravilarozcuchanévlasyceléšpinavé odmouky.„Hmmm,asibudesklukamastavětstan.Říkal,že bybylofajnsenajístspolečně–“

„Stan?“vyrazilaSofiekzadnímdveřím.„Te ?“

Vyběhlanazahradu,kdeHonořinidvasynovéstavělikonstrukcistanuaotecseusilovněsnažilnapnoutbílouplachtu. Jakmilesemutopodařilo,odfouklstanvítrapohřbilhoise dvěmachlapcipodbíloulátkou.KSofiisedonesljejichveselý smích.„Jakonazavolanou!“vykoukltátazpodcelty.„Čtvrtý doparty!“

„Pročstavítetenstan?“zeptalaseSofieledově.„Svatbabude přeceažpříštítýden.“

Štěpánsepostavilaodkašlalsi:„Budeužzítra.“

„Zítra?“Sofiezbledlajakostěna.„Jako tohle zítra?To,co přijdepodnešku?“

„Honoraříkala,žebychomsemohlivzítještěpředtvým vystoupením,“pročíslsičerstvěvypěstovanoubradku.„Nechcemetikrástpozornostlidí.“

Sofiepolkla.„Ale,jakmůžete–“

„Nedělejsistarosti.Vkosteleužjsmetooznámiliatady KubasAdamemnámpostavístanrazdva.Jakábylazkouška?“ zeptalseapřitisklksoběmladšího,šestiletéhoJakuba.„Kuba říkal,žetysvětlajsouvidětažodnászezápraží.“

„Jájetakyviděl!“vykřiklosmiletýAdamapřitulilseke Štěpánovuboku.

Tenobapolíbilnatemenoazašeptal:„Kdobytobylřekl, žejednoubudumíttakovédvaprince?“

Sofiesledovalaotceasrdcesejídraloaždokrku.

„Taknámřekni,očemtotvojevystoupeníbude,“vyzvídal otec.

AleSofiinajednouvlastnímuzikálvůbecnezajímal.

Kvečeřibylalákavápečínkasdokonaleuvařenoubrokolicí, okurkovýmsalátemabezlepkovýmborůvkovýmkoláčem,ale Sofiesiničehoanineuždíbla.Sedělaztuhlenamáčknutáustolusostatnímiazaveseléhocinkánípříborůnenávistnězírala naHonoru.

„Jez,“pobídljiotec.

HonorausazenávedleněhosipromnulalaloknakrkuaradějiseSofiiněpohleduvyhnula.„Pokudjítonechutná–“

„Uvařilasto,comáráda,“zapíchlŠtěpánočidodcery, „ataktosní.“

Sofiesealejídlanedotkla,anikdyžseřinkotvidličekanožů přelilvtázavéticho.

„Můžusivzítjejímaso?“ozvalseAdam.

„Tyamojemámajstebylykamarádky,nebosepletu?“oslovilaSofieHonoru.

Vdovězaskočilkousekmasa.Štěpánsenadceruzamračil, aleještěnežstačilotevřítpusukodpovědi,popadlahoHonorazazápěstí.Osušilasiužbeztaksuchértyšpinavýmubrouskem.

„Nejlepšíkamarádky,“odkašlalasisúsměvemapolkla. „Hodnědlouho.“

Sofiesenarovnala.„Taksiříkám,pročsetopokazilo.“

Honořinúsměvsevytratil.Sklopilaočizpětdotalíře,Sofiin pohlednanízatímstáleulpíval.

Štěpánovavidličkacinklaostůl.„Cotakyněkdypoškole pomoctHonořevkrámě?“

Sofiečekala,ažseozveAdam,alepakpochopila,žeseotec ptájí.

„Já?“zbledla.„Apomáhat… jí?“

„Bartlebysezmínil,žebymojepanípotřebovalapomocníka,“nedalseodbýtŠtěpán.

Paní. PřesnětohleslovoSofieslyšela.Nezlodějka,nepoběhlice,ale paní.

„Ažbudeposvatběapomuzikálu,“dodalještě,„koukejse začlenitdonormálníhoživota.“

SofieseotočilanaHonoruvočekávání,žebudestejněšokovanájakoonasama,aletajenspokojeněsrkalaseschlými ústyokurkovýsalát.

„Tati,tychceš,abych…abych…“Sofiisemálemvzpříčila slovavkrku:„Abychstloukala máslo?“

„Atrochusiposílilaručičky,kterémášjakhůlčičky,“utrousilotecsplnoupusou,zatímcosiJakubsAdamemporovnávali bicepsy.

„Alejájsemslavná!“vyjeklaSofie.„Mámfanouškya sochu! Nemůžupracovat!Aužvůbecnesní!“

„Pakbysisalemělazačíthledatjinébydlení,“okousal Štěpánposlednízbytkymasazkosti.„Dokudjsivtéhlerodině,budešnajejíchodpřispívat.Jinakseklucirádinastěhujou dotvéhopokoje.“

Sofiipřekvapenímspadlačelist.

„Ate jez,“štěkltakostře,žehomuselaposlechnout.

KdyžseAgátasoukaladosvýchstarých,pytlovitýchšatůvhřbitovníčerni,přestalaKmotřičkaolizovatpstružíkostiapodezíravěsenanipodívalapřesvlhkoumístnost.

„Vidíš?StarádobráAgáta,“zaklaplavíkotruhlyseSofiiným oblečením,dotáhlajikedveřímakleklasi,abypohladilasvou bezsrstouvrásčitoukočku.„Te užzasemůžešbýthodná.“

Kmotřičkazasyčela.

„Tojsemjenomjá,“šeptalaAgáta,„vůbecjsemsenezměnila.“ Alekočkaponízlostněseklapackouaodšouralasepryč.

Agátasipřejelapřesnovýškrábanecnarucemezivšemi ostatními,kteréseještěnestihlyzahojit.Pláclasebounapostel aKmotřičkasestočiladoplesnivéhorohupokoje,conejdál odní.

Otočilasenaposteliaobjalapolštář.

Jsemš astná.

Poslouchalapleskánídeštěoslaměnoustřechuašuměnívody crčícíproudemrovnoudomatčinačernéhokotle. Domove,sladkýdomove.

Cink , cink,cink, odpověděldéš . Sofieajá.

Zadívalasenačernoupopraskanoustěnu. Cink , cink,cink. Jakokdyžzavadímečopřezkupásku. Cink , cink,cink. Srdce sejízběsilerozbušiloakrevzačalavřítjakoláva.Věděla,žeuž jetotuzas. Cink , cink,cink. Černábarvakotleseproměnila včerňjehoholínek.Slámazestřechyvjehozlatévlasy.Modré nebevjehooči.Apolštářvjejínáručivopálenésvalyakůži.

„Pomoc,drahoušku!“zatrylkovalhlaszaoknem.

Agátaseboucuklaapevněsevřelaupocenýpolštář.Vyskočila zposteleaotevřeladveře,zakterýmistálajejímámasobrovskýmikoši.Jedenznichpřetékalsmrdutýmikořínkyalisty,zatímcopřesokrajdruhéhoviselymrtvolkypulců,švábůaještěrek.

„Cotoprovšechnonasvětě–“

„Konečněměbudešmoctnaučitpárlektvarůodvásze školy!“zašvitořilaCallissvypoulenýmaočimaavrazilaAgátě dorukyjedenzkošů.„Dneskajsemnemělatoliknemocných, takspoluněcomůžemesvařit.“

„Říkalajsemti,žekouzlaužneumím,“štěklaAgátaazabouchlazanimidveře.„Tadynámprstynesvítí.“

„Pročminechcešříct,cosetamstalo?“naléhalamatka azatímseprobíralačernoukupolímastnýchvlasů.„Aspoň lektvarnabradavicebysmimohlapředvést.“

„Hele,nechalajsemtoprostězasebou.“

„Ještěrkyjsounejlepšíčerstvé,zlato.Cosnimaprovedem?“

„Všechnojsemtozapomněla.“

„Zkazíse.“

„Dost!“

Matkasezarazila.

„Prosím,“protáhlaAgáta,„jáseoškolenechcibavit.“

Callisjíjemněvzalakošzruky.„Vživotějsemsetolik neradovala,jakokdyžjsipřišlazpátky,aleobčassiříkám,čeho sesmuselavzdát.“

Agátazapíchlaočidočernýchškrpálů,zatímcomatkaodtáhlakošedokuchyně.„Víš,jakneradavyhazujujídlo,“povzdychlasiCallis.„Snadtoještěrčíragúnašestřevanějak snesou.“

Agátakrájelapřisvětleloučecibuliapřitomposlouchala, jaksimámaněcofalešněbrouká.Ostatnějakokaždývečer. Kdysimilovalatohlehřbitovníútočištěijejichosamělézvyky.

Položilanůž.„Mami,jaksepozná,žesnašlapravoulásku, kterávydržínavěky?“

„Hmmm?“zamumlalaCallisapřihodilapáršvábůdokotle.

„Teda,jaksetopoznávpohádkách?“opravilaserychle Agáta.

„Tamsetotakprostěpíše,drahoušku,“kývlasměremkotevřenéknizepodAgátinoupostelí.

Agátasepodívalanaposlednístránku,kdenaobrázkulíbá zlatovlasýprincsvoučernovlasounevěstuuzakletéhohradu…

KONEC.

„Akdyždvalidédožádnéknihynahlédnoutnemůžou?“ zadívalasenaprinceznuvprincověnáruči.„Jakvědí,žejsou š astní?“

„Pokudsemusíptát,pakasiš astnínejsou,“odpověděla matka,zatímcovařečkoustrčilapodhladinušvába,kterýse odmítalhnedutopit.

Agátanemohlaodtrhnoutodprinceoči,atakradějiknihu rychlepřibouchlaahodiladoohněpodkotel.„Užjenačase sejichzbavit,jakotoudělalivšichniostatní.“

Vrátilasekcibuliakrájelaještědivočejinežpředtím. „Jsivpořádku,zlato?“zeptalaseCallis,kdyžuslyšelatiché posmrkávání.

Agátasiotřelaoči.„Cibule.“

Déš seutišil,alehřbitovem,kterýosvětlovaljenmihotavý plamenloučínadbránou,dálskučelledovýpodzimnívítr. Kdyžpřišlaažkehrobu,pokleslavkolenouasrdcesejírozbušiloažvuších,jakobyjiprosilo,abynechodilablíž.Žlábkempáteřesejíkoulelykapkypotu.Kleklasidotrávyarozblácenéhlínyazavřelaoči.Nikdysenedívala.Nikdy.

Te sealezhlubokanadechlaaotevřelaoči.Nakamenipřed nísevyjímalzvětralýmotýlnadnápisem:

MILOVANÁMANŽELKA

A MATKA

Vedlehrobujejímámystályjakokřídladvamenšínáhrobky, zarostlépodlouhýchletechzapomnění.Bílourukavicíobrala mechzprasklinyvjednomznich.Kdyžotrhalaposlednínános mechu,narazilyprstyvumazanýchrukavicíchnapravidelné, uhlazenérýhyvkameni.Nějakáslova.Naklonilaseblíž.

„Sofie?“

Kdyžseotočila,uvidělaAgátuvotrhanémkabátěasesvíčkouvratcepřilepenouvmisce.

„Mámatěvidělazokna.“

Agátasesklonilavedleníapoložilasvíčkupředhroby.Sofie dlouhomlčela.

„Myslelsi,žetobylajejíchyba,“řeklanakonec,anižbyspustilaočizneoznačenýchnáhrobků.„Dvakluciaobasenarodili mrtví.Jakbysitojinakmohlvysvětlit?“Pozorovala,jakseze tmyvynořujemodrýmotýlasedásinamatčinzvětralýkámen.

„Všichnidoktořitvrdili,ženemůžemítdalšíděti,dokonce itvojemáma.“Sofieseodmlčelaasmutněseusmálanamodrého motýla.„Jednohodnesetoalestalo.Bylojípořádšpatněanikdo nevěřil,žeztohoněcobude,alebřichojírostloarostlo.Zázračnédítě,takmuříkaliStarší.TátahochtělpojmenovatFilip.“

SofieseotočilanaAgátu:„JenžeholkupojmenovatFilip nemůžeš.Milovalamě,ikdyžjsemjihrozněoslabila.Aikdyž semuseladívat,jakonodcházídodomujejínejlepšípřítelkyně amizívevnitř.“Sofieužnemohlapotlačitslzy.„Bylatojejí nejlepšíkamarádka,Agáto.Jakmohl?“Plakalahořcedozablácenýchrukavic.

Agátasklopilahlavuaneřeklaanislovo.

„Dívalajsemse,jakumírá,Agátko,zlomenáapodvedená.“ Sofieseodvrátilaodhrobuatvářejíjenhořely.„Te budemít všechno,cokdychtěl.“

„Nemůžešmubránit,“pohladilajiAgáta.

Sofieucukla:„Atomutomájentakprojít?“ „Mášsnadnavýběr?“

„Myslíšsi,žetasvatbabude?Tak sleduj, “prsklaSofie. „Sofie–“

„To on bymělbýtmrtvej,“syčela,ažjízrudnulobličej.„On itajehoprincátka.Pakbychvtomhlevězeníbylaš astná.“

Jejítvářbylatakděsivá,žeAgátazůstalastátjakopřimražená.Poprvéoddoby,kdysevrátily,jíSofiepřipomnělahrozivoučarodějnici,kterávníněkdehlubokodřímalaačekala,až jiněkdovysvobodí.

SofiesivšimlastrachuvAgátiněpohledu.„P-p-p-promiň,“ vykoktalazahanbeněaodvrátilazrak.„J-jánevím,cosestalo.“ Čarodějnicebylapryč.

„Hrozněmichybí,Agí,“zašeptalaroztřeseně.„Jávím,že mámesvůjš astnýkonec,alestejněsemistýskápomámě.“

Agátazaváhala,alepotomsedotklakamarádčinaramene. Sofiesejívrhlakolemkrkuahlasitěserozvzlykala.„Kdybych jitakmohlaznovuvidět,“plakala,„udělalabychprotovšecko. Všecičko.“

Nakřivévěžidolepodkopcemodbilodeset,alemezikaždýmzazvoněnímtobolestnězapraskalo.Dvědívkyvobjetí sledovaly,jakshrbenýstínpanaDeauvillavlečekárkusposlednímiknihamizezavřenéhoknihkupectví.Každýchpár krokůsezastavil,jakobybojovalsnáklademzapomenutých pohádek,ažzmizelzarohemapraskáníustalo.

„Jáprostěnechciskončitjakoona,samaa…zapomenutá,“ zalapalaSofiepodechu.

OtočilasenaAgátuapokusilaseusmát.„Alemámaneměla kamarádku,jakojsity,žene?Tysesvzdalaprince,jenabychommohlybýtspolu.Kdyžsiuvědomím,ženěkohoumím udělattakš astným…“Očisejínaplnilyslzami.„Nezasloužím sitě,Agáto.Opravdune.Hlavněnepotom,cojsemprovedla.“ Agátamlčela.

„Někdodobrýbytusvatbuasipřekazitnechtěl,že?“stiskla SofieněžněAgátu.„Někdotakdobrýjakoty.“

„Jepozdě,“řeklanakonecAgátaavstala.NapřáhlakSofii ruku.

Tajiunaveněstiskla.„Ajásimusímpřichystatšatynasvatbu.“ Agátasepřinutilakúsměvu.„Vidíš?Přecejenjsidobrá.“

„Minimálněmůžuvypadatlípnežnevěsta,“hleslaSofie aspěchalanapřed.

Agátasiodfrklaavzalaloučzestojanuubrány.„Počkej, doprovodímtě.“

„Jaklaskavé,“prsklaSofie,anižbysezastavila,„aspoňbudu moctještěchvíličichattucibulovoupolívku,cosmělakvečeři.“

„Cibulovouaještěrčí,abychbylapřesná.“

„Vůbecnechápu,jaksemydvěmůžemkamarádit.“

Bokpobokuproklouzlydvastínyvrzavoubránouvenze hřbitovaajenomloučeosvětlovalyjejichkrokybujnoutrávou. Kdyžodklopýtalydolůzesmaragdovéhokopce,prohnalse hřbitovemporyvvětruapřikrmilplamenvzablácenémiscese svíčkou.Oheňpřerostlpřesmodréhomotýlaaozářilrytinu nadvouneoznačenýchhrobechpředsebou.Dvělabutě.Jedna bílá.Adruháčerná.

Sohlušujícímzahučenímsevzepjalvítraplamensfoukl.

IAgátasiněcopřeje

Krev.Cítilotokrev.

Jíst.

Uslintaná,chrochtajícíBestiesenavšechčtyřechprodírala stromyzajejichpachem.Drápatáchodidladusalaohlínu, rychleji,rychleji,trhalapopínavéšlahounyavětveaklopýtala okameny,ažBestieuslyšelajejichdechauvidělačervenou stopu.Jedenznichbylzraněný.

Jíst.

Protáhlasedlouhým,temnýmdutýmkmenemapocestě olizovalacestičkuzkrve,kterousytiljejichstrach.Bestienespěchala,protoženemělikamutéct,abrzyzaslechlajejich vyděšenéskučení.Kousekpokouskusevynořovalyjejichměsícemosvětlenésiluetypolapenémezikoncemkmeneahustýmbodláčím.Staršízchlapců, zraněnýabledý,ksobětiskl mladšího.

Bestieponich chňaplaavyzvedlajedovýšky.Potomseuvelebila vbodláčíaněžně jehoupalavnáručí,ažpřestaliplakat, protožepoznali,že

jedobrá.Brzyzačalivjejízarostlénáručitěžceoddychovatachoulitseblíž,objímattěsněji…ažsetímtlakemzaseprobudili.

AuviděliSofiinzkrvavenýúsměv.

Sofievyskočilazpostele,vraziladosvíčkynanočnímstolku arozprsklalevandulovývoskpozdech.Otočilasekzrcadlu auvidělasvoutvář–lysou,bezzubouakropenatouodneštovicabradavic.

„Pomoc–“ sípalaahrůzouzavřelaoči.

Kdyžjezaseotevřela,nebylopočarodějnicianipamátky. Zezrcadlananizíralajenvlastníkrásnátvář.

Vpaniceještějednoupřekontrolovala,jestlinemánabělostnépletibradavice,aotřelasiznílepkavouvrstvupotu.

Jsemdobrá,ulevilosejí,kdyžžádnounenašla.

Alejejítělosenepřestalotřástamyslsenezastavila.Pořádna níulpívalapodobaBestie,kterouzabilavesvětědalekoodsud aježjinepřestalastrašitvesnech.Kdyžpomyslelanahněv, kterýjizachvátilnahřbitově,anaAgátinuvyděšenoutvář…

Nikdynebudešdobrá,varovaljiŠkolník.Nasvatběsebude usmívat.BudepracovatuBartlebyho.Budejístmaso,kteréjí vdovapřichystáakupovathračkyprojejísyny.Budetadyš astnástejnějakoAgáta.

Všechno,jenabysezasenestalačarodějnicí. „Jsemdobrá,“opakovalasidotmy.

Školníksemuselmýlit.ZachránilaživotAgátěaAgátaho zachránilazasejí.

Bylyspoludoma.Vyřešilyhádanku.VidělyŠkolníkamrtvého. Pohádkovouknihuzavřenou.

Jasnědobrá,ujistilaseSofieazabořilahlavudopolštáře. Alepachu krvejístáleulpívalavpuse.

Mlžnouavětrnounocnahradilooslepujícírannísluncetakteplénachladnýlistopad,ževěstilodenjakostvořenýprolásku. VGavaldonubylakaždásvatbaveřejnouudálostí,aletenpátekzavřelyvšechnoobchodyananáměstínebyloaniživáčka, protožeŠtěpánsemezisousedytěšiloblíbenostiavážnosti.Pod

zahradnímstanemzadomemsebavilacelávesnicenadtřešňovýmpunčemašvestkovýmvínem,vrohuzatímbrnkalinasvé nástrojetřihouslisté,ještěunavenízevčerejšíhopohřbu.

Agátasinebylajistá,jestlijevytahanýčernýhábitideální oblečenínasvatbu,aledokonaletovystihovalojejínáladu. Vzbudilasevmizernénáladěanemohlaanipřijítnatoproč. Musímbýtš astnákvůliSofii,říkalasiapřitomklopýtaladolů zkopce,alekdyždošlaažkSofiinazahradu,jejílehképodmračenísezměnilovopravdovéchmury.Musíseztohonějak dostat,abyznínebyloSofiiještěhůř.

Něcorůžovéhosemihlodavemapopadlojidonaducaného volánkovéhonáručí.

„Díky,žesespřišlapodívatnanášvelkýden,“cvrlikalaSofie. Agátaserozkašlala.

„Mámznichtakovou radost ,tyne?“pokračovalaSofie asušilasineexistujícíslzy.„Budetotakúžasnémítnovou mámu,dvabratryaprácivobchodě,kdebudustloukat,“těžce polkla,„máslo.“

AgátazíralanaSofiivjejíchoblíbenýchšatech,kterénasebe ponávratudoGavaldonuužnikdynechtělavzít.„Tyjsizase… růžová?“

„Stejnějakomojemilujícídobrésrdce,“vydechlajejípřítelkyněapohladilasicopysrůžovoumašlí.

Agátazamrkala.„Dalitidopunčemuchomůrky?“

„Sofie!“

ObědívkyseotočilynaŠtěpána,kterýsespolečněsAdamemaJakubemsnažilnarovnatpokroucenétulipánovégirlandynadoltářempředstanem.Kluci,kteřístálinatykvích, abytamdosáhli,jipozdravilimáváním.

„Jsoutomiláčkové,žejo?“usmálaseSofie.„Jsouprostě ksežrá–“

Agátasivšimla,jaksevočíchjejípřítelkyněrozlézádémon strachu.Pakalehnedzmizelazanechalposobějentemné kruhypodspodnímivíčky.Jizvyponočníchmůrách.Užje uSofiejednouviděla.

„Sofie,tojsemjá,“zašeptalaAgáta,„předemnounemusíš nicpředstírat.“

Sofiekývla.„Jáaty,Aguško.Tojevšechno,copotřebuju, abychbyladobrá,“řeklaroztřesenýmhlasem.Popadlakamarádkuzarukuapodívalasejíhlubokodotmavýchočí.„Pokud senámpodařítučarodějnicivemněužnikdynevzbudit. Všeckoostatnípaksnesu.“PopadlaAgátuzarukuaotočilase koltáři.„Užjdu,kluci!“zavolalaaspředstíranýmúsměvem spěchalapomoctnovérodině.

MístodojetícítilaAgátajendalšívlnusmutku. Cosetose mnouděje?

Připojilaseknímámaadoneslasklenicipunče,kteroudo sebeAgátajednímpohybemobrátila.„Dalajsemtitampár svatojánskýchmušek,abysetirozsvítiltenkyselývýraz.“

Agátavyprsklačervenoutekutinu.

„Alevážně,miláčku.Jávím,žesvatbyjsouodporné,alesnaž senevypadattaknepřátelsky.“JejímatkakývlasměremkRadě starších:„Užtaknámipohrdají,protonenítřebadávatjim důvodnavíc.“

Agátapohlédlanatřivrásčitémužesdlouhoubradkouvčernýchcylindrechašedýchkabátechpokolena,kteříseproplétalimezižidlemiatřáslisiskaždýmrukou.Délkajejichvousů pravděpodobněodpovídalajejichvěku,takžebradkaNejstaršíhosemukroutiladolůpohrudijakopotok.

„Pročmusíkaždýsňatekodsouhlasit?“zeptalaseAgáta.

„Protožekdyžzačalytyúnosy,viniliznichStaršíženy,jako jsemjá,“spustilamatka,zatímcosivybíralalupyzčerného vrabčíhohnízda.„Kdyžsečlověkhnedpoškolenevdal,myslelisioněm,žeječarodějnice,atakStaršínutilidosňatku všechnysvobodné.“Kyseleseusmála.„Aleanijejichsílanedonutilažádnéhomuže,abysiměvzal.“

Agátasivzpomněla,jakanijižádnýkluknechtělpozvatna ples,až…

Jejínáladasepropadlaještěokousek.

„Kdyžúnosynepřestávaly,přestaliStaršílididosňatkůnutit

azačalijejenompovolovat.Alenajejichpříšernédohazovačskéschopnostisenedázapomenout,“pokračovalamatkasnehtyvúčesu,„anejhůřtoslíznulŠtěpán.“

„Proč?Cosemustalo?“

Callisspustilaruku,jakobyzapomněla,žejídceraposlouchá.„Nic,zlato.Nic,načembyještězáleželo.“

„Aletyjsiříkala–“Agátauslyšelasvéjménoaotočilasena Sofii,kteránanimávalazežidlevpřednířadě.

„Agí,začínáme!“

SedělybokpobokuvprvnířaděhnedvedleoltářeaAgáta čekala,kdyseSofiepřestaneovládat.Alejejíkamarádcese úsměvnevytratilztvářeanitehdy,kdyžseŠtěpánpřipojilke kněziuoltáře,muzikantizačalihrátaAdamsJakubemvbílýchoblecíchzačalirozhazovatrůžovélístkydouličky.Po měsícíchbojesotcem,bojeopozornost,bojesobyčejným životem…seSofiezměnila.

Tyajá,Aguško.

Všechno,cosiAgátakdypřála,byloSofiistačit.Chtělajen, abyjiSofiepotřebovalatakjakoonaji.Ate sekonečněsvéhoš astnéhokoncedočkala.Aleš astnásepřestonecítila. Něcojínatéhlesvatběvadilo.Něcojíužíralo.Nežsealedobralaktomu,cobytomohlobýt,zpomalilihudebnícirytmus, všichnisepostaviliaHonorasezačalakolébatuličkou.Agáta nespustilaočizeSofie,jakobyčekala,žesekonečněprozradí, aleSofienehnulabrvou,dokonceanikdyžjejízrakspočinul namacešiněvyboulenémúčesu,roztřesenémzadkuašatech umazanýchodněčeho,conejvícpřipomínalodortovoupolevu.

„Milípřáteléapříbuzní,“spustilkněz,„sešlijsmesetu, abychomstvrdilispojenídvouduší…“

ŠtěpánvzalHonoruzarukuavAgátěsepohnulanovávlna neštěstí.Svěsilaramenaaroztřáslsejíret.

Kdyžsenanipřesuličkupodívalamatka,radějisezase narovnalaanasadilahranýúsměv.

„Vlásceštěstípřicházísupřímnostíasoddanostítomu,koho potřebujeme,“pokračovalkněz.

Agátacítila,jakjíSofieněžnětiskneruku,jakobyoběměly to,copotřebují,přímopřednosem.

„A žijetevlásce,kterávásnaplní,ažnavěky.“

Agátinadlaňsezpotila.

„Protoževyjstesitakovouláskuvybralijakokonecvašeho příběhu.“

ZAgátyteklpotpotůčky,aleSofiejinepustila.

„Ate jetentokonecvášnacelouvěčnost.“

Agátinosrdcezačalosplašeněbítakůžejízahořela.

„Pokudnikdonemánámitky,budetotospojeníuzavřeno navždy–“

Agátaseprohnula,jaksejížaludeksevřelvkřeči.

„Prohlašujivás–“

Vtuchvílisitohovšimla.

„Zamužea–“

Prstjíhořelrozzářenýmzlatem.

Vyděšeněvykřikla.Sofiesepřekvapeněotočila.

Něcomezinimiprosvištělotakrychle,žeseoběinstinktivně vrhlykzemi.Agátasejentaktakstihlapřekulitauhnoutdalšímušípu,kterýjenovousminuljejíkrk.Dětiplakaly,židle padaly,nohydupalyavystrašenýdavsehnaldoúkrytupřed zlatýmišípy,kterépronikalytenkoulátkoustanu.AgátasepodívalanaSofiipřesněvmomentě,kdyprchajícízástupyshodily stan.Te užnevidělynicnežstínyzaplátnem.Agátasebez dechupočtyřechplazilapřesrozbitýoltář,zarývalanehtydo blátaaklopýtalapřespošlapanégirlandy,zatímcovšudekolem spekelnýmsvistemlétalyšípy.Kdotomohlmítnasvědomí?

Kdobychtělpřekazitsvat–Agátasezarazila.Jejíprstte svítiljasnějinežkdydřív. Tosnadne.

Někdepředsebouzaslechladívčíkřik.Dobřeznámýdívčí křik.ZpocenáaroztřesenápřelézalaAgátapřevrženéžidle,až sekonečnědostalakokrajilátky,zpozakteréhoprosvítalo slunce.Čekalakrveprolití,alemístotohouvidělajenshromážděnýdavtišezírajícínasprškušípůzevšechsvětovýchstran.

Šípyzlesa.

Agátasipoplašenězakrylahlavu,alepotompochopila,že šípynemířínanianinanikohozvesnice.A užpřilétaly zjakéhokolisměru,obrátilysevletuazamířilykjednomu jedinémucíli.

„Uááááá!“ pobíhalaSofiekolemdomu,uhýbalaaodrážela hrotyskleněnýmstřevíčkem.

„Agáto!Agáto!Pomoc!“

Nebyločasunazbyt,protožejedenzšípůSofiiskorourazil hlavu.Řítilasedolůzkopce,cojínohystačily,doprovázená rojemostrýchhrotů.

„Kdobyměmohlchtít zabít ?“stěžovalasinaříkavěmučedníkůmzvitrážovéhosklaasochámsvatých.

Agátasedělavedlenívprázdnélavici.UždvatýdnyseSofie schovávalavkostele,najedinémmístě,kamnanišípynemohly.Znovuaznovusesnažilavyjítnadennísvětlo,alejakmile udělalajedinýkrokven,přilétly,jentozasvištělo.Azanimi kopí,sekery,dýkyašipky.Třetídenbylojasné,ženeníúniku.

A užjichtělodpravitkdokoli,mělnatodostčasuabyl ochotensipočkat.

NejdřívesistímSofienedělalapřílišhlavu.Lidézvesnice jínosilijídlo(abralivpotazjejí„smrtelnoualergii“napšenici, cukr,mléčnévýrobkyačervenémaso),AgátajíshánělakořínkyabylinkynakrémyaŠtěpánsezapřísahal,žesvatbunedotáhnedokonce,dokudjehodceranebudevpořádkudoma. Kdyžmužineúspěšněpročesaliměstovhonunavrahy,místní novinyjioznačilyza„statečnouprincezničku“,protožena sebevzalaještějednoprokletí.Staršíporučili,abybylajejí sochaznovunatřenázbrusunovouvrstvoubarvy.Školácise zasedovolávaliautogramů,hymnavesnicebylapřepsánana „Požehnanábu našeSofie“agavaldonštísestřídalivhlídání vchodudokostela.Dokoncesemluviloiouvedenístálého představeníseSofiívhlavníajedinéroli,jencobynebezpečí pominulo.

„LaReineSophie,výpravnátříhodinováoslavamýchzásluh,“natřásalaseSofie,zatímcosivonělakekvětinám,které neustáleproudilyodobdivovatelůalemovalycelouuličku. „Kabaretníčíslonarozprouděníkrve,cirkusovéintermezzo selvyavisutouhrazdouajakovelkéfinálesborovýzpěvpísně Neplačpromě,Gavaldone. Ach,Agátko,vždyckyjsemtak toužilazapadnoutvtéhlemrtvé,nudnédíře!Apřitomtochtělojenrolihodnoumévelikosti.“Náhlesezatvářilaustaraně: „Tysinemyslíš,žebystěmipokusymězabítpřestali,žene? Jetotanejlepšívěc,kteráměkdypotkala!“

Alepotomseútokyzačalystupňovat.

Prvnínocpřiletělyzlesazápalnéláhveazaobě jimpadl důmBellyajejírodiny.Druhounocsezpozastromůvyvalila záplavavařícíhoolejeasmazalazpovrchuzemskéhocelou ulici.Vdoutnajícíchruináchseobjevovalpořádtenstejný vzkazvypálenýdozemě:

Druhýdenráno,kdyžseStaršívydalinarynekuklidnit vzbouřenévesničany,bylužŠtěpánvkosteleuSofie.„Jentak těseStaršímimůžemeochránit,“řekljískladivemavisacími zámkyvruce.

Agátaseodmítlapohnoutzmísta,atakjizavřeltaky.

„Myslelajsem,ženášpříběhužskončil!“vykřiklaSofie, kdyžzaslechlaskandovánízběsiléhodavu:„Pošletejizpět! Pošletejizpět!“Sklíčeněsesvezlazpětdolavice.„Pročne tebe?Pročjsemzazloduchavždyckyjenom já?Apročnakonecvždyckyskončímněkdezavřená?“

Agáta,usazenápojejímboku,sezadívalanamramorového

světcevevlysunadoltářem,kterýnatahovaldlouhoupaži poandělíčkovi,jakobyhochtělnásledovat,a užpoletíkamkoli…

„Aguško?“

Agátaseprobudilaztransu.„Nepřátelesifaktumíšdělat skvěle.“

„Alejásetaksnažilabýtdobrá!“protáhlaSofie.„Chtěla jsembýtjakoty!“

Agátěsezaseudělalošpatněztohopocitu,jenžsejíuž dlouhotlačildosrdceakterýsetakusilovněpokoušelazahnat.

„Agí,udělejněco!“popadlajiSofiezaloket.„Tyumíšvždyckyvšeckonapravit!“

„Možnánejsemtakdobrá,jaksimyslíš,“odtáhlaseAgáta snervóznímzamumlánímaradějipředstírala,žesileštíškrpál. VtichukostelanasoběucítilaSofiinpohled.

„Agí?“

„No?“

„Pročtisvítilprst?“

Agátaztuhla.„Cože?“

„Játoviděla,“zašeptalaSofie,„natésvatbě.“

Agátasenanipodívala:„Tobylasijenoptickýklam.Kouzla tadynefungujou.“

„Jasně.“

Agátasenadechla.Cítila,jakSofiinmozekneúnavněpracuje.

„Aleučitelénámnikdyprstynezamkli,žene?“hleslanakonecSofie.„Akouzlanásledujícity,taknámtoříkali.“

Agátasipoposedla.„Noa?“

„Nasvatběsesnetvářilazrovnanejveseleji.Určitětěnic nerozrušilotak,žebysetivrátilykouzelnéschopnosti?“

AgátasejípodívaladoočíaSofiesivníčetlajakovknize. „Játěznám,Agáto.“

Agátasechytilalavice.

„Jávím,pročjsibylasmutná.“

„Sofie!Játotaknemyslela!“vyhrklaAgáta.

„Bylajsinaštvanánaméhootce,“pokračovalaSofie,„za všechno,comiprovedl.“

Agátananinechápavěvytřeštilaoči.Potomsetrochusebralaakývla.„Ano.Jasně.Mášměpřečtenou.“

„Nejdřívjsemsimyslela,žestokouzloprovedlaty,abys překazilasvatbu.Aletobyte nedávalosmysl,žene?“odfrkla siSofie.„Tobytotižznamenalo,žebystyšípyposlala namě.“

Agátasesípavěrozesmálaasnažilasenenápadněvyhnout Sofiiněpohledu.

„Jenomoptickýklam,“vydechlaSofie,„přesnějakjsiříkala.“ Tišesedělyaposlouchalyskandovánízvenku.

„Nedělejsismýmotcemhlavu.Užtosnímnějakzvládnu,“ ujistilajiSofie.„Tačarodějnicesenevrátí,Aguško.Ne,dokud jsmemydvěkamarádky.“

Jejíhlasbylčistšíaupřímnějšínežkdydřív.Agátazvedla překvapeněoči.

„Jsemstebouš astná,Agáto,“řeklaSofie,„jenmidlouho trvalo,nežjsemtopochopila.“

Agátasejísnažilapodívatdoočí,alevidělajensvatéhonad oltářem,jaknatahujerukujakoprincnabízejícíráměprincezně.

„Uvidíš,ženěcovymyslíme.Jakovždycky,“zívlaSofieapřetřelasirtyrůžovourtěnkou,„alenejdřívšlofíčekprokrásu.“

Kdyžseschoulilanalavicijakokočka,všimlasiAgáta,že Sofiespínasvémoblíbenémpolštářisvýšivkoublon atéprinceznyaprincevobjetípodnápisem:„Navěky.“AleSofiepodobuprincepřešila.Te měltmavévlasy,přízračnéhmyzíoči a…černéšaty.

Agátapozorovala,jakjejínejlepšíkamarádkaupadádospánku,kterýpoprvépomnohatýdnechnerušilynočnímůry.

Azatímcorozzlobené„Pošletejizpět!Pošletejizpět!“zvenku sílilo,vpíjelasepohledemdoSofiinapolštářeaznámánevolnostvnírostla.

Podobnějíbylo,kdyžuvidělaprincevpohádkovéknize usebedoma.Stejněsecítila,kdyžsledovalasnoubence,jaksi vyměňujíprsteny,ajaktisklaSofiinuruku,prstjízaplálta-

jemstvím.Tajemstvímtakhrozným,takneodpustitelným,že zničilojejichpohádku.

Protoževechvíli,kdysledovalasvatbu,kterouonasama nikdymítnebude,sipřálaněco,cobydřívpokládalazanemožné.

Toužilapojinémkoncijejichpříběhu. Pokoncipobokuněkohojiného.

ApotomzačalynaSofiipršetšípyvdešti,kterýneustal,a Agátasvéhopřánílitovala,jakchtěla.

3 Drobky

Tunocpřiletělodněkudzlesabalvanasrovnalsezemí nejdřívRadleyhodůmapotomivěžshodinami,kterénaposledybolestnězasténaly,zatímcokřičícígavaldonštíprchali známěstídovšechstran.Brzybylynatřískyceléulice.Rodiče ksoběvestudnáchapříkopechpevnětisklisvédětiapřitom přihlíželi,jakpřeszářícíměsícpřelétávajíkamenyjakometeority.Kdyžočtvrtéránopalbaustala,zbylazměstečkapouhá polovina.Roztřeseníobyvatelésezahledělidodálkynaosvětlenýamfiteátr,jehožoponazářilanápisem: SOFII,NEBOŽIVOT.

ZatímcoSofievšechnotohlepoklidněprochrupala,Agáta muselazamčenávkostelenaslouchatkřikuadusotu.Vydat Sofiianechatjizemřít?

NeboSofiinedatanechatzemřítcelýGavaldon?Vkrkujizašimralahanba.Nějak sejípodařiloznovu otevřítdveřemezi světy.Alekdose jimisnažilprojít? KdochtělSofii mrtvou?

Určitěmusel existovatzpůsob,

Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook