

Škola dobra a zla –
Svět bez princů
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na www.cooboo.cz
www.albatrosmedia.cz
Soman Chainani
Škola dobra a zla – Svět bez princů – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2026
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.

Soman Chainani

I ACOPO BRUNO
Ilustroval
Přeložila Magdaléna Farnesi
Text copyright © 2014 by Soman Chainani
Illustration copyright © 2014 by Iacopo Bruno
Published by arrangement with HarperCollins Children’s Books, a division of HarperCollins Publishers
Translation © Magdaléna Farnesi, 2015
ISBN tištěné verze 978-80-267-4120-6
ISBN e-knihy 978-80-267-4123-7 (1. zveřejnění, 2026) (ePDF)
ProMariiGonzales
STOJÍSIDVĚVĚŽEKDESI
TAM,KDENEJHLUBŠÍJSOULESY.
JEDNASLOUŽÍTEMNÉSÍLE, DRUHÁDUŠIUŠLECHTILÉ.
JEDNOUTAMANIKDYVEN, POHÁDKAJETVÝMOSUDEM.
ČÁSTPRVNÍ

Sofiinopřání
Člověksecítídostdlouhonesvůjpoté,cosehojednou snažilazabítnejlepšíkamarádka.AlekdyžseAgátapodívalanasvojiaSofiinuzlatousochutyčícíseuprostředkropenatéhorynku,radějinervoziturychlezahnala.
„Nevím,pročtomusíbýtzrovnamuzikál,“rozkýchalase zkarafiátůnarůžovýchšatech.
„Opovažsevtomkostýmupotit!“štěklaSofienakluka,kterýzrovnazápasil sesádrovoupsíhlavou,zatímcose kněmupřivázanéděvčepokoušelo udržetrovnováhusmaskouroztomiléhohafananaobličeji.Potom Sofiechytilazalímecdvakluky označenécedulkou RAVAN a CHADDICK,kteřísichtělivyměnitkostýmy:„Atakyžádnávýměna škol!“
„AlejáchcibýtNavěk!“ popotáhl RAVAN včerném vytahanémhábitu.
„Taparukahrozněkouše,“ kníkala BEATRIX aneš astněse šrábalapodumělýmiblon atýmikadeřemi.

„Mámamětakhlenepozná,“skučelklukvestříbrnémasce ŠKOLNÍKA.
„AHLAVNĚNELAMENTOVATNADROZDĚLENÍM ROLÍ!“ vybuchlaSofienakonec,přilepilanápis OTYLKA nakovářovudceruavtisklajídodlanídvačokoládovénanuky.„Koukej,a dopříštíhotýdnepřiberešdesetkilo!“
„Říkalas,žechcešjenněcomalého,“povzdychlasiAgáta připohledunaklukabalancujícíhonažebříku,kterýmaloval párznámýchzelenýchočínaobrovskýpoutač.„Vkusnouoslavuvýročí.“
„Copakjekaždýklukvtéhlevesnicitenor?“vypísklaSofie, kdyžsikritickýmpohledemočízplakátuzměřilagavaldonské chlapce.„Někdo zvásužpřecemutovat musel!Nemámetu anijednohokluka,kterýbysehodilnaroliTedrose,nejkrásnějšíhoanejkouzelnějšíhoprincevcelé–“
Kdyžseotočila,naskytlsejípohlednazrzavéhoRadleyho skřivýmizubyvúzkýchkalhotách,kterýsizrovnanafukoval hrudník.Sofiisezvedlžaludekapřilepilananěhocedulku HORT.
„Tohlenevypadánaskromnouoslavu,“ozvalaseAgátahlasitěji,zatímconěkolikděvčatstahovaloplátěnýpotahzbudky naprodejlístků,kterábylapolepenádvacetineonovýmiobrázkySofiinaobličeje.„Aužvůbecmitonepřijdevkus–“
„Světla!“ houklaSofienadvaklukypověšenénalaně.Ozval sevýbuchtakohlušující,žeseAgátězatočilahlava.Skrzprsty seodvážilapodívatnasametovouoponuzanimiposetoutisíci planoucímižárovkami,vyskládanýmidonápisu:
KLETBY!Muzikál
Hlavnírole,scénář,režieaprodukce:Sofie
„Nenítonafinálemocusedlé?“řeklaSofieazatočilase vpůlnočněmodrýchplesovýchšatechzdobenýchdrobnými zlatýmilístkysrubínovýmnáhrdelníkemnakrkuakorunkou zmodrýchorchidejí.
„Cožmipřipomíná–umíšzpívatdvojhlasně?“
Agátasenafouklajakodobřenasátéklíště.„Přeskočiloti? Říkalajsi,žechcešvzdátholdunesenýmdětem,alezatímto vypadánapou ovouburlesku!Neumímhrátaneumímzpívat anajednousimámzkoušetkostýmnanějakoupřipitomělou přehlídkukrásy,kekterénemášaniscé–Počkat!CojeTOHLE?“
UkázalananápiszrudýchkamínkůnaSofiiněkostýmu.
Královnaplesu
Sofienanizpodřasnevinnězamrkala:„Přecenečekáš,že nášpříběhbuduvyprávěttak,jaksestal,žene?“
Agátasezamračila.
„AleAgáto,kdyžseneoslavímemysamy,kdotozanás udělá?“vzdychlaSofieapřehlédlaobrovskýamfiteátr.„Jsme lamačkykletebzGavaldonu!Školníkobijkyně!Většínežsám život!Slavnějšínežlegenda!Akdemámepalác?Aotroky? Vdenvýročínašehouneseníztéhleodpornédírybynásměli zbožňovataklanětsenámažkzemi.Alemístotohoseraději zaobírajítlustýmavdovamasmizernýmvkusem!“
Jejíhlaszaburácelprázdnýmhledištěm.Otočilase,abyse setkalasezkoumavýmpohledemsvékamarádky.
„Staršímutopovolili,ne?“řeklaAgáta. Sofiesezakabonila.Rychleseotočilaazačalarozdávatnoty hercům.
„Kdytobude?“zeptalaseAgáta. Sofieneodpověděla.
„Sofie?Kdytobude?“
„Denpovystoupení,“píplaSofie,zatímcooprašovalagirlandynastarémoltáři.„Aletosezmění,ažuvidípřídavek.“ „Proč?Cojevpřídavku?“
„Nedělejsistarosti,Aguško.Smířilajsemsestím.“ „Sofie.Cotamje?“
„Jedospělýamůžesidělat,cochce.“
„Acelétohledivadlosenebudeodehrávatjenproto,abys překazilaotcovusvatbu,žene?“
Sofieseotočila.„Jaktěněcotakovéhovůbecmohlonapadnout?“
Agátasipodmračenězměřilatlustoužebračkuskrčenoupod závojempředoltářemscedulkou HONORA.
SofiepodstrčilaAgátěnoty.„Natvémmístěbychsezačala učitzpívat.“
Kdyžsepředdevítiměsícivrátilyzlesa,strhlsekolemnich nevídanýhumbuk.CelýchdvěstěletunášelŠkolníkgavaldonskédětidoŠkolydobraazla,aleažte ,kdyžbylotolikdětí navždyztracenoatolikrodinzničeno,seobjeviladvěděvčata, kterásinašlacestudomů.Lidéjechtěliobjímat,líbat,dotýkat sejichastavětjimsochy,jakobytobylibohovéseslaníznebe. Abyuspokojililačnýdav,rozhodliStarší,žeuspořádajíautogramiáduhnedponedělníbohoslužbě.NaAgátuseSofiípršelypořádtystejnéotázky:„Mučilivás?“„Jekletbaurčitě zlomená?“„Vidělyjsteméhosyna?“
Sofiesenabídla,žesepozornostiGavaldonuvystavísama, aleAgátasepřekvapivěvždyckydostavilaadennědávalarozhovoryměstskémuplátku,nechávalaseSofiíšněrovatdošatů apatlatlíčidly.Dokoncetišetrpělaimaléděti,kterénemohlavystát.
„Totemynakažlivýchchorob,“mumlalaSofieaovívalase eukalyptovýmikapesníčky,nežpodepsaladalšípohádkovou knihu.Všimlasi,jakseAgátausmívánakluka,kterémupodepisovalavýtisk KráleArtuše.
„Odkdymášráda děti?“zavrčelaSofie.
„Odtédoby,coprosí,abymohlyjítzamámou,kdyžjsou nemocné,“odpovědělaAgátaaodhalilaodrtěnkyzabarvenézubyveveselémúsměvu.„Ještěnikdynemělatolikpacientů.“
Spřicházejícímlétemalepozornostopadlaadavobdivovatelůlehceprořídl.AvtuchvílipřišlaSofiesnápademudělat plakát:

Agátanevěřícnězíralananápisnakostelníchdveřích.„Polibek zdarma?“
„Polibeknaknihy,“upřesnilatoSofiezanadšenéhošpulení krvavěrudýchrtůdokosmetickéhozrcátka.
„Takhlebychsitonevyložila,“popotáhlasiAgátaupnuté zelenéšaty,kteréjíSofiepůjčila.PonávratudoGavaldonuse zeSofiinašatníkuvytratilarůžová,protožejíasipřílišpřipomínalačasy,kteréstrávilavpodoběplešaté,bezzubéježibaby.
„Hele,užnikohonezajímáme,“upravilasiAgátaznovu ramínka,„amělybychomzačítžítjakovšichniostatní.“
„Možnábychtamtentotýdenmělajítjenjá,“odlepilanavteřinkuSofieočiodzrcadla,„abynecítilitvůjnedostateknadšení.“
JenžekdyžseSofievneděliukázalapředkostelem,čekalna nijensmradlavýRadley.Dalšítýdnysevšechnoopakovalo, atoipřesto,ženabízela„intimnídárekkekaždémupodpisu“ a„večeřivedvou“.
Kdyžselétopřekulilovpodzim,zmizelyiobrázkyunesených.Gavaldonskédětiuklidilypohádkovéknihyhlubokodo skříníapanDeauvillepověsilnaoknoknihkupectvívelikou cedulisnápisem ZAVÍRÁME, protožemuzlesanepřišlyžádné
knihy,kterébymohlprodat.ZAgátyaSofiesestalypouhé pozůstatkyzrušenékletby.DokonceiSofiinotecsnípřestal zacházetjakovrukavičkách.OHalloweenuoznámilsvédceři, žedostalodRadystaršíchpovoleníoženitsesHonorou,aani senezeptal,zdamupožehnáiSofie.
KdyžSofieběželalezavým,nepříjemnýmdeštěmdomůze zkoušky,zamračilasenasvou–kdysitakzářivou–sochu,celou kropenatouodptačíhotrusu.Cosekvůlinínasnažila!Týden nasebeplácalaple ovémaskyzeslimáčíchvajecaokurkové š ávy,abyjisochařvystihltakovou,jakádoopravdyje.Ate tustojíazjejíkamennépodobiznysestalyzáchodkyproholuby.
Otočilasenavlastnítvářzubícísezpoutačeazaskřípala zuby.Muzikáljejímuotciužpřipomene,kdojedůležitější.Připomenetovšem.
Čvachtalapřesnáměstídouličekzdrnovýchchýšíazkomínůsekníneslzávankouřeprozrazující,comělakterárodina zrovnakvečeři:uVilémavepřovýřízekshoubovouomáčkou,uBellyhovězíkrémovoupolévkusbramborem,uSabrinyčočkusešpekemanakládanýmisladkýmibramborami… Všechnoto,cojejíotecmilovalanikdysinemohldopřát.
Fajn. Jena sihladoví,jíjetojedno.Kdyžpřišlakvlastním dveřím,nasálavůnistudené,prázdnékuchyně,ježotcidlouho připomínala,coztratil.
Alete sekuchyňpřecejennezdálatakprázdnájakona prvnípohled.Sofieseznovunadechla,akdyžjívnosezašimralavůněmasaamléka,rozběhlasebezděčněkedveřím.Prudcejeotevřelaa…
Honoraporcovalasyrovávepřovážebírka.„Sofie,“pozdravilaudýchaněaotřelasibuclatéruce,„muselajsemzavřít uBartlebyhoapotřebovalabychpomoc–“
Sofiejakobyjineviděla.„Kdejetáta?“
Honorasineobratněupravilarozcuchanévlasyceléšpinavé odmouky.„Hmmm,asibudesklukamastavětstan.Říkal,že bybylofajnsenajístspolečně–“
„Stan?“vyrazilaSofiekzadnímdveřím.„Te ?“
Vyběhlanazahradu,kdeHonořinidvasynovéstavělikonstrukcistanuaotecseusilovněsnažilnapnoutbílouplachtu. Jakmilesemutopodařilo,odfouklstanvítrapohřbilhoise dvěmachlapcipodbíloulátkou.KSofiisedonesljejichveselý smích.„Jakonazavolanou!“vykoukltátazpodcelty.„Čtvrtý doparty!“
„Pročstavítetenstan?“zeptalaseSofieledově.„Svatbabude přeceažpříštítýden.“
Štěpánsepostavilaodkašlalsi:„Budeužzítra.“
„Zítra?“Sofiezbledlajakostěna.„Jako tohle zítra?To,co přijdepodnešku?“
„Honoraříkala,žebychomsemohlivzítještěpředtvým vystoupením,“pročíslsičerstvěvypěstovanoubradku.„Nechcemetikrástpozornostlidí.“
Sofiepolkla.„Ale,jakmůžete–“
„Nedělejsistarosti.Vkosteleužjsmetooznámiliatady KubasAdamemnámpostavístanrazdva.Jakábylazkouška?“ zeptalseapřitisklksoběmladšího,šestiletéhoJakuba.„Kuba říkal,žetysvětlajsouvidětažodnászezápraží.“
„Jájetakyviděl!“vykřiklosmiletýAdamapřitulilseke Štěpánovuboku.
Tenobapolíbilnatemenoazašeptal:„Kdobytobylřekl, žejednoubudumíttakovédvaprince?“
Sofiesledovalaotceasrdcesejídraloaždokrku.
„Taknámřekni,očemtotvojevystoupeníbude,“vyzvídal otec.
AleSofiinajednouvlastnímuzikálvůbecnezajímal.
Kvečeřibylalákavápečínkasdokonaleuvařenoubrokolicí, okurkovýmsalátemabezlepkovýmborůvkovýmkoláčem,ale Sofiesiničehoanineuždíbla.Sedělaztuhlenamáčknutáustolusostatnímiazaveseléhocinkánípříborůnenávistnězírala naHonoru.
„Jez,“pobídljiotec.
HonorausazenávedleněhosipromnulalaloknakrkuaradějiseSofiiněpohleduvyhnula.„Pokudjítonechutná–“
„Uvařilasto,comáráda,“zapíchlŠtěpánočidodcery, „ataktosní.“
Sofiesealejídlanedotkla,anikdyžseřinkotvidličekanožů přelilvtázavéticho.
„Můžusivzítjejímaso?“ozvalseAdam.
„Tyamojemámajstebylykamarádky,nebosepletu?“oslovilaSofieHonoru.
Vdovězaskočilkousekmasa.Štěpánsenadceruzamračil, aleještěnežstačilotevřítpusukodpovědi,popadlahoHonorazazápěstí.Osušilasiužbeztaksuchértyšpinavýmubrouskem.
„Nejlepšíkamarádky,“odkašlalasisúsměvemapolkla. „Hodnědlouho.“
Sofiesenarovnala.„Taksiříkám,pročsetopokazilo.“
Honořinúsměvsevytratil.Sklopilaočizpětdotalíře,Sofiin pohlednanízatímstáleulpíval.
Štěpánovavidličkacinklaostůl.„Cotakyněkdypoškole pomoctHonořevkrámě?“
Sofiečekala,ažseozveAdam,alepakpochopila,žeseotec ptájí.
„Já?“zbledla.„Apomáhat… jí?“
„Bartlebysezmínil,žebymojepanípotřebovalapomocníka,“nedalseodbýtŠtěpán.
Paní. PřesnětohleslovoSofieslyšela.Nezlodějka,nepoběhlice,ale paní.
„Ažbudeposvatběapomuzikálu,“dodalještě,„koukejse začlenitdonormálníhoživota.“
SofieseotočilanaHonoruvočekávání,žebudestejněšokovanájakoonasama,aletajenspokojeněsrkalaseschlými ústyokurkovýsalát.
„Tati,tychceš,abych…abych…“Sofiisemálemvzpříčila slovavkrku:„Abychstloukala máslo?“
„Atrochusiposílilaručičky,kterémášjakhůlčičky,“utrousilotecsplnoupusou,zatímcosiJakubsAdamemporovnávali bicepsy.
„Alejájsemslavná!“vyjeklaSofie.„Mámfanouškya sochu! Nemůžupracovat!Aužvůbecnesní!“
„Pakbysisalemělazačíthledatjinébydlení,“okousal Štěpánposlednízbytkymasazkosti.„Dokudjsivtéhlerodině,budešnajejíchodpřispívat.Jinakseklucirádinastěhujou dotvéhopokoje.“
Sofiipřekvapenímspadlačelist.
„Ate jez,“štěkltakostře,žehomuselaposlechnout.
KdyžseAgátasoukaladosvýchstarých,pytlovitýchšatůvhřbitovníčerni,přestalaKmotřičkaolizovatpstružíkostiapodezíravěsenanipodívalapřesvlhkoumístnost.
„Vidíš?StarádobráAgáta,“zaklaplavíkotruhlyseSofiiným oblečením,dotáhlajikedveřímakleklasi,abypohladilasvou bezsrstouvrásčitoukočku.„Te užzasemůžešbýthodná.“
Kmotřičkazasyčela.
„Tojsemjenomjá,“šeptalaAgáta,„vůbecjsemsenezměnila.“ Alekočkaponízlostněseklapackouaodšouralasepryč.
Agátasipřejelapřesnovýškrábanecnarucemezivšemi ostatními,kteréseještěnestihlyzahojit.Pláclasebounapostel aKmotřičkasestočiladoplesnivéhorohupokoje,conejdál odní.
Otočilasenaposteliaobjalapolštář.
Jsemš astná.
Poslouchalapleskánídeštěoslaměnoustřechuašuměnívody crčícíproudemrovnoudomatčinačernéhokotle. Domove,sladkýdomove.
Cink , cink,cink, odpověděldéš . Sofieajá.
Zadívalasenačernoupopraskanoustěnu. Cink , cink,cink. Jakokdyžzavadímečopřezkupásku. Cink , cink,cink. Srdce sejízběsilerozbušiloakrevzačalavřítjakoláva.Věděla,žeuž jetotuzas. Cink , cink,cink. Černábarvakotleseproměnila včerňjehoholínek.Slámazestřechyvjehozlatévlasy.Modré nebevjehooči.Apolštářvjejínáručivopálenésvalyakůži.
„Pomoc,drahoušku!“zatrylkovalhlaszaoknem.
Agátaseboucuklaapevněsevřelaupocenýpolštář.Vyskočila zposteleaotevřeladveře,zakterýmistálajejímámasobrovskýmikoši.Jedenznichpřetékalsmrdutýmikořínkyalisty,zatímcopřesokrajdruhéhoviselymrtvolkypulců,švábůaještěrek.
„Cotoprovšechnonasvětě–“
„Konečněměbudešmoctnaučitpárlektvarůodvásze školy!“zašvitořilaCallissvypoulenýmaočimaavrazilaAgátě dorukyjedenzkošů.„Dneskajsemnemělatoliknemocných, takspoluněcomůžemesvařit.“
„Říkalajsemti,žekouzlaužneumím,“štěklaAgátaazabouchlazanimidveře.„Tadynámprstynesvítí.“
„Pročminechcešříct,cosetamstalo?“naléhalamatka azatímseprobíralačernoukupolímastnýchvlasů.„Aspoň lektvarnabradavicebysmimohlapředvést.“
„Hele,nechalajsemtoprostězasebou.“
„Ještěrkyjsounejlepšíčerstvé,zlato.Cosnimaprovedem?“
„Všechnojsemtozapomněla.“
„Zkazíse.“
„Dost!“
Matkasezarazila.
„Prosím,“protáhlaAgáta,„jáseoškolenechcibavit.“
Callisjíjemněvzalakošzruky.„Vživotějsemsetolik neradovala,jakokdyžjsipřišlazpátky,aleobčassiříkám,čeho sesmuselavzdát.“
Agátazapíchlaočidočernýchškrpálů,zatímcomatkaodtáhlakošedokuchyně.„Víš,jakneradavyhazujujídlo,“povzdychlasiCallis.„Snadtoještěrčíragúnašestřevanějak snesou.“
Agátakrájelapřisvětleloučecibuliapřitomposlouchala, jaksimámaněcofalešněbrouká.Ostatnějakokaždývečer. Kdysimilovalatohlehřbitovníútočištěijejichosamělézvyky.
Položilanůž.„Mami,jaksepozná,žesnašlapravoulásku, kterávydržínavěky?“
„Hmmm?“zamumlalaCallisapřihodilapáršvábůdokotle.
„Teda,jaksetopoznávpohádkách?“opravilaserychle Agáta.
„Tamsetotakprostěpíše,drahoušku,“kývlasměremkotevřenéknizepodAgátinoupostelí.
Agátasepodívalanaposlednístránku,kdenaobrázkulíbá zlatovlasýprincsvoučernovlasounevěstuuzakletéhohradu…
KONEC.
„Akdyždvalidédožádnéknihynahlédnoutnemůžou?“ zadívalasenaprinceznuvprincověnáruči.„Jakvědí,žejsou š astní?“
„Pokudsemusíptát,pakasiš astnínejsou,“odpověděla matka,zatímcovařečkoustrčilapodhladinušvába,kterýse odmítalhnedutopit.
Agátanemohlaodtrhnoutodprinceoči,atakradějiknihu rychlepřibouchlaahodiladoohněpodkotel.„Užjenačase sejichzbavit,jakotoudělalivšichniostatní.“
Vrátilasekcibuliakrájelaještědivočejinežpředtím. „Jsivpořádku,zlato?“zeptalaseCallis,kdyžuslyšelatiché posmrkávání.
Agátasiotřelaoči.„Cibule.“
Déš seutišil,alehřbitovem,kterýosvětlovaljenmihotavý plamenloučínadbránou,dálskučelledovýpodzimnívítr. Kdyžpřišlaažkehrobu,pokleslavkolenouasrdcesejírozbušiloažvuších,jakobyjiprosilo,abynechodilablíž.Žlábkempáteřesejíkoulelykapkypotu.Kleklasidotrávyarozblácenéhlínyazavřelaoči.Nikdysenedívala.Nikdy.
Te sealezhlubokanadechlaaotevřelaoči.Nakamenipřed nísevyjímalzvětralýmotýlnadnápisem:
MILOVANÁMANŽELKA
A MATKA
Vedlehrobujejímámystályjakokřídladvamenšínáhrobky, zarostlépodlouhýchletechzapomnění.Bílourukavicíobrala mechzprasklinyvjednomznich.Kdyžotrhalaposlednínános mechu,narazilyprstyvumazanýchrukavicíchnapravidelné, uhlazenérýhyvkameni.Nějakáslova.Naklonilaseblíž.
„Sofie?“
Kdyžseotočila,uvidělaAgátuvotrhanémkabátěasesvíčkouvratcepřilepenouvmisce.
„Mámatěvidělazokna.“
Agátasesklonilavedleníapoložilasvíčkupředhroby.Sofie dlouhomlčela.
„Myslelsi,žetobylajejíchyba,“řeklanakonec,anižbyspustilaočizneoznačenýchnáhrobků.„Dvakluciaobasenarodili mrtví.Jakbysitojinakmohlvysvětlit?“Pozorovala,jakseze tmyvynořujemodrýmotýlasedásinamatčinzvětralýkámen.
„Všichnidoktořitvrdili,ženemůžemítdalšíděti,dokonce itvojemáma.“Sofieseodmlčelaasmutněseusmálanamodrého motýla.„Jednohodnesetoalestalo.Bylojípořádšpatněanikdo nevěřil,žeztohoněcobude,alebřichojírostloarostlo.Zázračnédítě,takmuříkaliStarší.TátahochtělpojmenovatFilip.“
SofieseotočilanaAgátu:„JenžeholkupojmenovatFilip nemůžeš.Milovalamě,ikdyžjsemjihrozněoslabila.Aikdyž semuseladívat,jakonodcházídodomujejínejlepšípřítelkyně amizívevnitř.“Sofieužnemohlapotlačitslzy.„Bylatojejí nejlepšíkamarádka,Agáto.Jakmohl?“Plakalahořcedozablácenýchrukavic.
Agátasklopilahlavuaneřeklaanislovo.
„Dívalajsemse,jakumírá,Agátko,zlomenáapodvedená.“ Sofieseodvrátilaodhrobuatvářejíjenhořely.„Te budemít všechno,cokdychtěl.“
„Nemůžešmubránit,“pohladilajiAgáta.
Sofieucukla:„Atomutomájentakprojít?“ „Mášsnadnavýběr?“
„Myslíšsi,žetasvatbabude?Tak sleduj, “prsklaSofie. „Sofie–“
„To on bymělbýtmrtvej,“syčela,ažjízrudnulobličej.„On itajehoprincátka.Pakbychvtomhlevězeníbylaš astná.“
Jejítvářbylatakděsivá,žeAgátazůstalastátjakopřimražená.Poprvéoddoby,kdysevrátily,jíSofiepřipomnělahrozivoučarodějnici,kterávníněkdehlubokodřímalaačekala,až jiněkdovysvobodí.
SofiesivšimlastrachuvAgátiněpohledu.„P-p-p-promiň,“ vykoktalazahanbeněaodvrátilazrak.„J-jánevím,cosestalo.“ Čarodějnicebylapryč.
„Hrozněmichybí,Agí,“zašeptalaroztřeseně.„Jávím,že mámesvůjš astnýkonec,alestejněsemistýskápomámě.“
Agátazaváhala,alepotomsedotklakamarádčinaramene. Sofiesejívrhlakolemkrkuahlasitěserozvzlykala.„Kdybych jitakmohlaznovuvidět,“plakala,„udělalabychprotovšecko. Všecičko.“
Nakřivévěžidolepodkopcemodbilodeset,alemezikaždýmzazvoněnímtobolestnězapraskalo.Dvědívkyvobjetí sledovaly,jakshrbenýstínpanaDeauvillavlečekárkusposlednímiknihamizezavřenéhoknihkupectví.Každýchpár krokůsezastavil,jakobybojovalsnáklademzapomenutých pohádek,ažzmizelzarohemapraskáníustalo.
„Jáprostěnechciskončitjakoona,samaa…zapomenutá,“ zalapalaSofiepodechu.
OtočilasenaAgátuapokusilaseusmát.„Alemámaneměla kamarádku,jakojsity,žene?Tysesvzdalaprince,jenabychommohlybýtspolu.Kdyžsiuvědomím,ženěkohoumím udělattakš astným…“Očisejínaplnilyslzami.„Nezasloužím sitě,Agáto.Opravdune.Hlavněnepotom,cojsemprovedla.“ Agátamlčela.
„Někdodobrýbytusvatbuasipřekazitnechtěl,že?“stiskla SofieněžněAgátu.„Někdotakdobrýjakoty.“
„Jepozdě,“řeklanakonecAgátaavstala.NapřáhlakSofii ruku.
Tajiunaveněstiskla.„Ajásimusímpřichystatšatynasvatbu.“ Agátasepřinutilakúsměvu.„Vidíš?Přecejenjsidobrá.“
„Minimálněmůžuvypadatlípnežnevěsta,“hleslaSofie aspěchalanapřed.
Agátasiodfrklaavzalaloučzestojanuubrány.„Počkej, doprovodímtě.“
„Jaklaskavé,“prsklaSofie,anižbysezastavila,„aspoňbudu moctještěchvíličichattucibulovoupolívku,cosmělakvečeři.“
„Cibulovouaještěrčí,abychbylapřesná.“
„Vůbecnechápu,jaksemydvěmůžemkamarádit.“
Bokpobokuproklouzlydvastínyvrzavoubránouvenze hřbitovaajenomloučeosvětlovalyjejichkrokybujnoutrávou. Kdyžodklopýtalydolůzesmaragdovéhokopce,prohnalse hřbitovemporyvvětruapřikrmilplamenvzablácenémiscese svíčkou.Oheňpřerostlpřesmodréhomotýlaaozářilrytinu nadvouneoznačenýchhrobechpředsebou.Dvělabutě.Jedna bílá.Adruháčerná.
Sohlušujícímzahučenímsevzepjalvítraplamensfoukl.
IAgátasiněcopřeje
Krev.Cítilotokrev.
Jíst.
Uslintaná,chrochtajícíBestiesenavšechčtyřechprodírala stromyzajejichpachem.Drápatáchodidladusalaohlínu, rychleji,rychleji,trhalapopínavéšlahounyavětveaklopýtala okameny,ažBestieuslyšelajejichdechauvidělačervenou stopu.Jedenznichbylzraněný.
Jíst.
Protáhlasedlouhým,temnýmdutýmkmenemapocestě olizovalacestičkuzkrve,kterousytiljejichstrach.Bestienespěchala,protoženemělikamutéct,abrzyzaslechlajejich vyděšenéskučení.Kousekpokouskusevynořovalyjejichměsícemosvětlenésiluetypolapenémezikoncemkmeneahustýmbodláčím.Staršízchlapců, zraněnýabledý,ksobětiskl mladšího.
Bestieponich chňaplaavyzvedlajedovýšky.Potomseuvelebila vbodláčíaněžně jehoupalavnáručí,ažpřestaliplakat, protožepoznali,že

jedobrá.Brzyzačalivjejízarostlénáručitěžceoddychovatachoulitseblíž,objímattěsněji…ažsetímtlakemzaseprobudili.
AuviděliSofiinzkrvavenýúsměv.
Sofievyskočilazpostele,vraziladosvíčkynanočnímstolku arozprsklalevandulovývoskpozdech.Otočilasekzrcadlu auvidělasvoutvář–lysou,bezzubouakropenatouodneštovicabradavic.
„Pomoc–“ sípalaahrůzouzavřelaoči.
Kdyžjezaseotevřela,nebylopočarodějnicianipamátky. Zezrcadlananizíralajenvlastníkrásnátvář.
Vpaniceještějednoupřekontrolovala,jestlinemánabělostnépletibradavice,aotřelasiznílepkavouvrstvupotu.
Jsemdobrá,ulevilosejí,kdyžžádnounenašla.
Alejejítělosenepřestalotřástamyslsenezastavila.Pořádna níulpívalapodobaBestie,kterouzabilavesvětědalekoodsud aježjinepřestalastrašitvesnech.Kdyžpomyslelanahněv, kterýjizachvátilnahřbitově,anaAgátinuvyděšenoutvář…
Nikdynebudešdobrá,varovaljiŠkolník.Nasvatběsebude usmívat.BudepracovatuBartlebyho.Budejístmaso,kteréjí vdovapřichystáakupovathračkyprojejísyny.Budetadyš astnástejnějakoAgáta.
Všechno,jenabysezasenestalačarodějnicí. „Jsemdobrá,“opakovalasidotmy.
Školníksemuselmýlit.ZachránilaživotAgátěaAgátaho zachránilazasejí.
Bylyspoludoma.Vyřešilyhádanku.VidělyŠkolníkamrtvého. Pohádkovouknihuzavřenou.
Jasnědobrá,ujistilaseSofieazabořilahlavudopolštáře. Alepachu krvejístáleulpívalavpuse.
Mlžnouavětrnounocnahradilooslepujícírannísluncetakteplénachladnýlistopad,ževěstilodenjakostvořenýprolásku. VGavaldonubylakaždásvatbaveřejnouudálostí,aletenpátekzavřelyvšechnoobchodyananáměstínebyloaniživáčka, protožeŠtěpánsemezisousedytěšiloblíbenostiavážnosti.Pod
zahradnímstanemzadomemsebavilacelávesnicenadtřešňovýmpunčemašvestkovýmvínem,vrohuzatímbrnkalinasvé nástrojetřihouslisté,ještěunavenízevčerejšíhopohřbu.
Agátasinebylajistá,jestlijevytahanýčernýhábitideální oblečenínasvatbu,aledokonaletovystihovalojejínáladu. Vzbudilasevmizernénáladěanemohlaanipřijítnatoproč. Musímbýtš astnákvůliSofii,říkalasiapřitomklopýtaladolů zkopce,alekdyždošlaažkSofiinazahradu,jejílehképodmračenísezměnilovopravdovéchmury.Musíseztohonějak dostat,abyznínebyloSofiiještěhůř.
Něcorůžovéhosemihlodavemapopadlojidonaducaného volánkovéhonáručí.
„Díky,žesespřišlapodívatnanášvelkýden,“cvrlikalaSofie. Agátaserozkašlala.
„Mámznichtakovou radost ,tyne?“pokračovalaSofie asušilasineexistujícíslzy.„Budetotakúžasnémítnovou mámu,dvabratryaprácivobchodě,kdebudustloukat,“těžce polkla,„máslo.“
AgátazíralanaSofiivjejíchoblíbenýchšatech,kterénasebe ponávratudoGavaldonuužnikdynechtělavzít.„Tyjsizase… růžová?“
„Stejnějakomojemilujícídobrésrdce,“vydechlajejípřítelkyněapohladilasicopysrůžovoumašlí.
Agátazamrkala.„Dalitidopunčemuchomůrky?“
„Sofie!“
ObědívkyseotočilynaŠtěpána,kterýsespolečněsAdamemaJakubemsnažilnarovnatpokroucenétulipánovégirlandynadoltářempředstanem.Kluci,kteřístálinatykvích, abytamdosáhli,jipozdravilimáváním.
„Jsoutomiláčkové,žejo?“usmálaseSofie.„Jsouprostě ksežrá–“
Agátasivšimla,jaksevočíchjejípřítelkyněrozlézádémon strachu.Pakalehnedzmizelazanechalposobějentemné kruhypodspodnímivíčky.Jizvyponočníchmůrách.Užje uSofiejednouviděla.
„Sofie,tojsemjá,“zašeptalaAgáta,„předemnounemusíš nicpředstírat.“
Sofiekývla.„Jáaty,Aguško.Tojevšechno,copotřebuju, abychbyladobrá,“řeklaroztřesenýmhlasem.Popadlakamarádkuzarukuapodívalasejíhlubokodotmavýchočí.„Pokud senámpodařítučarodějnicivemněužnikdynevzbudit. Všeckoostatnípaksnesu.“PopadlaAgátuzarukuaotočilase koltáři.„Užjdu,kluci!“zavolalaaspředstíranýmúsměvem spěchalapomoctnovérodině.
MístodojetícítilaAgátajendalšívlnusmutku. Cosetose mnouděje?
Připojilaseknímámaadoneslasklenicipunče,kteroudo sebeAgátajednímpohybemobrátila.„Dalajsemtitampár svatojánskýchmušek,abysetirozsvítiltenkyselývýraz.“
Agátavyprsklačervenoutekutinu.
„Alevážně,miláčku.Jávím,žesvatbyjsouodporné,alesnaž senevypadattaknepřátelsky.“JejímatkakývlasměremkRadě starších:„Užtaknámipohrdají,protonenítřebadávatjim důvodnavíc.“
Agátapohlédlanatřivrásčitémužesdlouhoubradkouvčernýchcylindrechašedýchkabátechpokolena,kteříseproplétalimezižidlemiatřáslisiskaždýmrukou.Délkajejichvousů pravděpodobněodpovídalajejichvěku,takžebradkaNejstaršíhosemukroutiladolůpohrudijakopotok.
„Pročmusíkaždýsňatekodsouhlasit?“zeptalaseAgáta.
„Protožekdyžzačalytyúnosy,viniliznichStaršíženy,jako jsemjá,“spustilamatka,zatímcosivybíralalupyzčerného vrabčíhohnízda.„Kdyžsečlověkhnedpoškolenevdal,myslelisioněm,žeječarodějnice,atakStaršínutilidosňatku všechnysvobodné.“Kyseleseusmála.„Aleanijejichsílanedonutilažádnéhomuže,abysiměvzal.“
Agátasivzpomněla,jakanijižádnýkluknechtělpozvatna ples,až…
Jejínáladasepropadlaještěokousek.
„Kdyžúnosynepřestávaly,přestaliStaršílididosňatkůnutit
azačalijejenompovolovat.Alenajejichpříšernédohazovačskéschopnostisenedázapomenout,“pokračovalamatkasnehtyvúčesu,„anejhůřtoslíznulŠtěpán.“
„Proč?Cosemustalo?“
Callisspustilaruku,jakobyzapomněla,žejídceraposlouchá.„Nic,zlato.Nic,načembyještězáleželo.“
„Aletyjsiříkala–“Agátauslyšelasvéjménoaotočilasena Sofii,kteránanimávalazežidlevpřednířadě.
„Agí,začínáme!“
SedělybokpobokuvprvnířaděhnedvedleoltářeaAgáta čekala,kdyseSofiepřestaneovládat.Alejejíkamarádcese úsměvnevytratilztvářeanitehdy,kdyžseŠtěpánpřipojilke kněziuoltáře,muzikantizačalihrátaAdamsJakubemvbílýchoblecíchzačalirozhazovatrůžovélístkydouličky.Po měsícíchbojesotcem,bojeopozornost,bojesobyčejným životem…seSofiezměnila.
Tyajá,Aguško.
Všechno,cosiAgátakdypřála,byloSofiistačit.Chtělajen, abyjiSofiepotřebovalatakjakoonaji.Ate sekonečněsvéhoš astnéhokoncedočkala.Aleš astnásepřestonecítila. Něcojínatéhlesvatběvadilo.Něcojíužíralo.Nežsealedobralaktomu,cobytomohlobýt,zpomalilihudebnícirytmus, všichnisepostaviliaHonorasezačalakolébatuličkou.Agáta nespustilaočizeSofie,jakobyčekala,žesekonečněprozradí, aleSofienehnulabrvou,dokonceanikdyžjejízrakspočinul namacešiněvyboulenémúčesu,roztřesenémzadkuašatech umazanýchodněčeho,conejvícpřipomínalodortovoupolevu.
„Milípřáteléapříbuzní,“spustilkněz,„sešlijsmesetu, abychomstvrdilispojenídvouduší…“
ŠtěpánvzalHonoruzarukuavAgátěsepohnulanovávlna neštěstí.Svěsilaramenaaroztřáslsejíret.
Kdyžsenanipřesuličkupodívalamatka,radějisezase narovnalaanasadilahranýúsměv.
„Vlásceštěstípřicházísupřímnostíasoddanostítomu,koho potřebujeme,“pokračovalkněz.
Agátacítila,jakjíSofieněžnětiskneruku,jakobyoběměly to,copotřebují,přímopřednosem.
„A žijetevlásce,kterávásnaplní,ažnavěky.“
Agátinadlaňsezpotila.
„Protoževyjstesitakovouláskuvybralijakokonecvašeho příběhu.“
ZAgátyteklpotpotůčky,aleSofiejinepustila.
„Ate jetentokonecvášnacelouvěčnost.“
Agátinosrdcezačalosplašeněbítakůžejízahořela.
„Pokudnikdonemánámitky,budetotospojeníuzavřeno navždy–“
Agátaseprohnula,jaksejížaludeksevřelvkřeči.
„Prohlašujivás–“
Vtuchvílisitohovšimla.
„Zamužea–“
Prstjíhořelrozzářenýmzlatem.
Vyděšeněvykřikla.Sofiesepřekvapeněotočila.
Něcomezinimiprosvištělotakrychle,žeseoběinstinktivně vrhlykzemi.Agátasejentaktakstihlapřekulitauhnoutdalšímušípu,kterýjenovousminuljejíkrk.Dětiplakaly,židle padaly,nohydupalyavystrašenýdavsehnaldoúkrytupřed zlatýmišípy,kterépronikalytenkoulátkoustanu.AgátasepodívalanaSofiipřesněvmomentě,kdyprchajícízástupyshodily stan.Te užnevidělynicnežstínyzaplátnem.Agátasebez dechupočtyřechplazilapřesrozbitýoltář,zarývalanehtydo blátaaklopýtalapřespošlapanégirlandy,zatímcovšudekolem spekelnýmsvistemlétalyšípy.Kdotomohlmítnasvědomí?
Kdobychtělpřekazitsvat–Agátasezarazila.Jejíprstte svítiljasnějinežkdydřív. Tosnadne.
Někdepředsebouzaslechladívčíkřik.Dobřeznámýdívčí křik.ZpocenáaroztřesenápřelézalaAgátapřevrženéžidle,až sekonečnědostalakokrajilátky,zpozakteréhoprosvítalo slunce.Čekalakrveprolití,alemístotohouvidělajenshromážděnýdavtišezírajícínasprškušípůzevšechsvětovýchstran.
Šípyzlesa.
Agátasipoplašenězakrylahlavu,alepotompochopila,že šípynemířínanianinanikohozvesnice.A užpřilétaly zjakéhokolisměru,obrátilysevletuazamířilykjednomu jedinémucíli.
„Uááááá!“ pobíhalaSofiekolemdomu,uhýbalaaodrážela hrotyskleněnýmstřevíčkem.
„Agáto!Agáto!Pomoc!“
Nebyločasunazbyt,protožejedenzšípůSofiiskorourazil hlavu.Řítilasedolůzkopce,cojínohystačily,doprovázená rojemostrýchhrotů.
„Kdobyměmohlchtít zabít ?“stěžovalasinaříkavěmučedníkůmzvitrážovéhosklaasochámsvatých.
Agátasedělavedlenívprázdnélavici.UždvatýdnyseSofie schovávalavkostele,najedinémmístě,kamnanišípynemohly.Znovuaznovusesnažilavyjítnadennísvětlo,alejakmile udělalajedinýkrokven,přilétly,jentozasvištělo.Azanimi kopí,sekery,dýkyašipky.Třetídenbylojasné,ženeníúniku.
A užjichtělodpravitkdokoli,mělnatodostčasuabyl ochotensipočkat.
NejdřívesistímSofienedělalapřílišhlavu.Lidézvesnice jínosilijídlo(abralivpotazjejí„smrtelnoualergii“napšenici, cukr,mléčnévýrobkyačervenémaso),AgátajíshánělakořínkyabylinkynakrémyaŠtěpánsezapřísahal,žesvatbunedotáhnedokonce,dokudjehodceranebudevpořádkudoma. Kdyžmužineúspěšněpročesaliměstovhonunavrahy,místní novinyjioznačilyza„statečnouprincezničku“,protožena sebevzalaještějednoprokletí.Staršíporučili,abybylajejí sochaznovunatřenázbrusunovouvrstvoubarvy.Školácise zasedovolávaliautogramů,hymnavesnicebylapřepsánana „Požehnanábu našeSofie“agavaldonštísestřídalivhlídání vchodudokostela.Dokoncesemluviloiouvedenístálého představeníseSofiívhlavníajedinéroli,jencobynebezpečí pominulo.
„LaReineSophie,výpravnátříhodinováoslavamýchzásluh,“natřásalaseSofie,zatímcosivonělakekvětinám,které neustáleproudilyodobdivovatelůalemovalycelouuličku. „Kabaretníčíslonarozprouděníkrve,cirkusovéintermezzo selvyavisutouhrazdouajakovelkéfinálesborovýzpěvpísně Neplačpromě,Gavaldone. Ach,Agátko,vždyckyjsemtak toužilazapadnoutvtéhlemrtvé,nudnédíře!Apřitomtochtělojenrolihodnoumévelikosti.“Náhlesezatvářilaustaraně: „Tysinemyslíš,žebystěmipokusymězabítpřestali,žene? Jetotanejlepšívěc,kteráměkdypotkala!“
Alepotomseútokyzačalystupňovat.
Prvnínocpřiletělyzlesazápalnéláhveazaobě jimpadl důmBellyajejírodiny.Druhounocsezpozastromůvyvalila záplavavařícíhoolejeasmazalazpovrchuzemskéhocelou ulici.Vdoutnajícíchruináchseobjevovalpořádtenstejný vzkazvypálenýdozemě:

Druhýdenráno,kdyžseStaršívydalinarynekuklidnit vzbouřenévesničany,bylužŠtěpánvkosteleuSofie.„Jentak těseStaršímimůžemeochránit,“řekljískladivemavisacími zámkyvruce.
Agátaseodmítlapohnoutzmísta,atakjizavřeltaky.
„Myslelajsem,ženášpříběhužskončil!“vykřiklaSofie, kdyžzaslechlaskandovánízběsiléhodavu:„Pošletejizpět! Pošletejizpět!“Sklíčeněsesvezlazpětdolavice.„Pročne tebe?Pročjsemzazloduchavždyckyjenom já?Apročnakonecvždyckyskončímněkdezavřená?“
Agáta,usazenápojejímboku,sezadívalanamramorového
světcevevlysunadoltářem,kterýnatahovaldlouhoupaži poandělíčkovi,jakobyhochtělnásledovat,a užpoletíkamkoli…
„Aguško?“
Agátaseprobudilaztransu.„Nepřátelesifaktumíšdělat skvěle.“
„Alejásetaksnažilabýtdobrá!“protáhlaSofie.„Chtěla jsembýtjakoty!“
Agátěsezaseudělalošpatněztohopocitu,jenžsejíuž dlouhotlačildosrdceakterýsetakusilovněpokoušelazahnat.
„Agí,udělejněco!“popadlajiSofiezaloket.„Tyumíšvždyckyvšeckonapravit!“
„Možnánejsemtakdobrá,jaksimyslíš,“odtáhlaseAgáta snervóznímzamumlánímaradějipředstírala,žesileštíškrpál. VtichukostelanasoběucítilaSofiinpohled.
„Agí?“
„No?“
„Pročtisvítilprst?“
Agátaztuhla.„Cože?“
„Játoviděla,“zašeptalaSofie,„natésvatbě.“
Agátasenanipodívala:„Tobylasijenoptickýklam.Kouzla tadynefungujou.“
„Jasně.“
Agátasenadechla.Cítila,jakSofiinmozekneúnavněpracuje.
„Aleučitelénámnikdyprstynezamkli,žene?“hleslanakonecSofie.„Akouzlanásledujícity,taknámtoříkali.“
Agátasipoposedla.„Noa?“
„Nasvatběsesnetvářilazrovnanejveseleji.Určitětěnic nerozrušilotak,žebysetivrátilykouzelnéschopnosti?“
AgátasejípodívaladoočíaSofiesivníčetlajakovknize. „Játěznám,Agáto.“
Agátasechytilalavice.
„Jávím,pročjsibylasmutná.“
„Sofie!Játotaknemyslela!“vyhrklaAgáta.
„Bylajsinaštvanánaméhootce,“pokračovalaSofie,„za všechno,comiprovedl.“
Agátananinechápavěvytřeštilaoči.Potomsetrochusebralaakývla.„Ano.Jasně.Mášměpřečtenou.“
„Nejdřívjsemsimyslela,žestokouzloprovedlaty,abys překazilasvatbu.Aletobyte nedávalosmysl,žene?“odfrkla siSofie.„Tobytotižznamenalo,žebystyšípyposlala namě.“
Agátasesípavěrozesmálaasnažilasenenápadněvyhnout Sofiiněpohledu.
„Jenomoptickýklam,“vydechlaSofie,„přesnějakjsiříkala.“ Tišesedělyaposlouchalyskandovánízvenku.
„Nedělejsismýmotcemhlavu.Užtosnímnějakzvládnu,“ ujistilajiSofie.„Tačarodějnicesenevrátí,Aguško.Ne,dokud jsmemydvěkamarádky.“
Jejíhlasbylčistšíaupřímnějšínežkdydřív.Agátazvedla překvapeněoči.
„Jsemstebouš astná,Agáto,“řeklaSofie,„jenmidlouho trvalo,nežjsemtopochopila.“
Agátasejísnažilapodívatdoočí,alevidělajensvatéhonad oltářem,jaknatahujerukujakoprincnabízejícíráměprincezně.
„Uvidíš,ženěcovymyslíme.Jakovždycky,“zívlaSofieapřetřelasirtyrůžovourtěnkou,„alenejdřívšlofíčekprokrásu.“
Kdyžseschoulilanalavicijakokočka,všimlasiAgáta,že Sofiespínasvémoblíbenémpolštářisvýšivkoublon atéprinceznyaprincevobjetípodnápisem:„Navěky.“AleSofiepodobuprincepřešila.Te měltmavévlasy,přízračnéhmyzíoči a…černéšaty.
Agátapozorovala,jakjejínejlepšíkamarádkaupadádospánku,kterýpoprvépomnohatýdnechnerušilynočnímůry.
Azatímcorozzlobené„Pošletejizpět!Pošletejizpět!“zvenku sílilo,vpíjelasepohledemdoSofiinapolštářeaznámánevolnostvnírostla.
Podobnějíbylo,kdyžuvidělaprincevpohádkovéknize usebedoma.Stejněsecítila,kdyžsledovalasnoubence,jaksi vyměňujíprsteny,ajaktisklaSofiinuruku,prstjízaplálta-
jemstvím.Tajemstvímtakhrozným,takneodpustitelným,že zničilojejichpohádku.
Protoževechvíli,kdysledovalasvatbu,kterouonasama nikdymítnebude,sipřálaněco,cobydřívpokládalazanemožné.
Toužilapojinémkoncijejichpříběhu. Pokoncipobokuněkohojiného.
ApotomzačalynaSofiipršetšípyvdešti,kterýneustal,a Agátasvéhopřánílitovala,jakchtěla.
3 Drobky
Tunocpřiletělodněkudzlesabalvanasrovnalsezemí nejdřívRadleyhodůmapotomivěžshodinami,kterénaposledybolestnězasténaly,zatímcokřičícígavaldonštíprchali známěstídovšechstran.Brzybylynatřískyceléulice.Rodiče ksoběvestudnáchapříkopechpevnětisklisvédětiapřitom přihlíželi,jakpřeszářícíměsícpřelétávajíkamenyjakometeority.Kdyžočtvrtéránopalbaustala,zbylazměstečkapouhá polovina.Roztřeseníobyvatelésezahledělidodálkynaosvětlenýamfiteátr,jehožoponazářilanápisem: SOFII,NEBOŽIVOT.
ZatímcoSofievšechnotohlepoklidněprochrupala,Agáta muselazamčenávkostelenaslouchatkřikuadusotu.Vydat Sofiianechatjizemřít?

NeboSofiinedatanechatzemřítcelýGavaldon?Vkrkujizašimralahanba.Nějak sejípodařiloznovu otevřítdveřemezi světy.Alekdose jimisnažilprojít? KdochtělSofii mrtvou?
Určitěmusel existovatzpůsob,