Jak se projevuje typický introvert?
Když má promluvit, nejdřív si to pořádně promyslí.
Mluví spíš potichu a občas nevýrazně.
Raději poslouchá, než mluví.
Nejdřív pozoruje a až potom jedná.
Rád pracuje soustředěně na jedné věci.
Upřednostňuje čas o samotě.
O svých osobních věcech mluví jen výjimečně a jen s vybranými lidmi.
Často působí klidně, uzavřeně, nepřístupně.
Zajímá se o míň věcí, ale jde víc do hloubky.
Často si bere věci osobně a konfikty ho vyčerpávají.
Jak se projevuje typický extrovert?
Často mluví spontánně, aniž by si to musel promýšlet.
Mluví často nahlas.
Rovnou jedná.
Rád střídá činnosti.
Rád je v kolektivu.
Raději mluví, než poslouchá.
Rád mluví o sobě.
Občas působí nervózně, netrpělivě, potřebuje akci a chce věci rychle.
Nebere si věci moc osobně a konfikty se tolik netrápí.
1.2. Jak k introvertům přistupuje společnost?
Nám introvertům bývá tak trochu vnucováno, že naše mlčenlivost a potřeba být často o samotě je divná, že bychom se měli umět víc bavit a zapojit se, když se baví druzí.
Je jen na nás, abychom vnímání introvertů začali ve společnosti měnit. Nepotřebujeme, aby za nás druzí rozhodovali, kdy se máme bavit a jakým způsobem. Nepotřebujeme, aby nás někdo nutil do zábavy a veselí, když se na to necítíme.
Jaký společenský stereotyp je podle mě potřeba obzvlášť změnit? To, že jsme jako introverti psychicky labilní…
Možná jste si se svým introvertním nastavením také doteď připadali divní, jiní a nepochopení. Společnost nám všem dlouhodobě formuje názor na tiché a introvertní lidi. Ve spoustě mainstreamových flmů je nám ukazováno, že je správné být v partě kamarádů či kamarádek, bavit se, chodit mezi lidi, pustit se náhodně do řeči s někým úplně cizím… A popkultura má na společnost a na její očekávání od našeho života velký vliv. O sociálních sítích nemluvě. Ano, může být, že druzí, kteří jsou víc společenští, nechápou vaši potřebu držet se zpátky. Pokud si ale nebudete připadat divní vy, nemůžou vám druzí tuto myšlenku vnutit. Oni vám sice v dobré víře chtějí pomoct – vy ale máte své potřeby a své nastavení, tak si za nimi stůjte. Není potřeba návody, jak se máte správně chovat, akceptovat. Je ale potřeba začít chápat, že ostatní to nechápou - jejich nastavení je jiné než vaše.
A pokud mají rodinní příslušníci strach, že je vaše mlčenlivost známkou psychických potíží, ubezpečte je, že to není ten případ. Prostě jste jen rádi o samotě; ve svém světě, ze kterého mezi druhé vystupujete jen občas. Je to tak v pořádku, protože vy jste v pořádku.
Když ujistíte druhé, že je vám ve vašem světě dobře, a neuchylujete se do něj proto, že si se sebou nevíte rady, je to cesta k většímu pochopení a respektování bez otazníků a obav ze strany vašich blízkých.
1. 3. Jak funguje mozek introvertů?
Vegetativní nervový systém se rozděluje na dva okruhy: sympatikus a parasympatikus.
Sympatikus je zaměřený na výkon a díky němu se můžeme rychle hýbat – stará se o krátkodobé přežití.
Parasympatikus je zaměřený na klid. Pomáhá nám se uvolnit, odpočinout si –stará se o dlouhodobé přežití.
V životě buď zapojujeme sympatikus, nebo parasympatikus. Neumíme je zapojit oba najednou, nemůžeme je totiž ovládat vůlí.
U introvertů se silněji projevuje parasympatikus, který je zaměřený na klid. Studie navíc ukazují, že introverti mají odlišnou hladinu stresového hormonu kortizol, což naznačuje, že jejich tělo zachází s energií a stresem jinak než tělo extrovertů. V mozku introvertů byla také prokázána větší aktivita v předním mozkovém laloku neboli prefrontálním kortexu – právě zde probíhá zpracování vnitřních pochodů, učení, rozhodování, vzpomínek, introspekce a řešení problémů. Zvýšený průtok krve a vyšší metabolická aktivita v těchto oblastech naznačují, že introverti tráví více času zaměřením na vnitřní myšlenky a refexi. Naopak u extrovertů byl zaznamenán vyšší průtok krve v oblastech spojených se zpracováním smyslových podnětů a emocí. Až tedy budete sledovat tok svých rozvětvených myšlenek, vzpomeňte si na svůj přední lalok – právě jemu můžete děkovat za svou schopnost jít do hloubky.
Dalším zajímavým zjištěním je, že v mozcích introvertů a extrovertů proudí krev jinými cestami. Introverti mají podle studie publikované v American Journal of Psychiatry (1999) tendenci využívat delší a složitější nervové dráhy, které putují oblastmi mozku spojenými s hlubším zpracováním informací a introspekcí. Tato delší cesta může vést k pomalejším odpovědím, protože informace procházejí více oblastmi mozku, než dojde k reakci.
Tohle pro mě byla naprosto zásadní informace! To, že my introverti neumíme vždy rychle reagovat v rozhovoru, není naše chyba. Náš mozek na to není uzpůsobený.
Pokud se s tímto svým „zpomalením“ potýkáte, vyjednejte si s druhými delší čas na své odpovědi. Stačí jednoduše říct: „Dej mi chvíli, potřebuju si to lépe promyslet.”
Druzí to totiž nevědí, sami to mají jinak. Prostě jim to řekněte.
V mozku introvertů a extrovertů převládají i jiné chemické látky. U introvertů je to acetylcholin pro koncentraci, paměť a učení. Tento neurotransmiter podporuje schopnost dlouhodobé pozornosti, učení a paměti. Aktivity jako čtení, meditace nebo hluboká refexe introvertům stimulují právě uvolňování acetylcholinu, což přináší pocit spokojenosti a vnitřního klidu.
Naopak extroverti mají tendenci vyhledávat stimuly, které zvyšují hladinu dopaminu, látky spojené s odměnou a motivací. Dopamin se uvolňuje při nových zážitcích, sociálních interakcích a rizikových aktivitách (např. hraní počítačových her, sociální sítě), což vysvětluje, proč extroverti často vyhledávají společnost a dynamické prostředí.
Věda tedy potvrzuje, že mozek introvertů je víc zaměřený na jistotu: zvažování, přemítání, co je správně, co je bezpečné a jisté – a mozek extrovertů se zase soustředí na odměnu, vzrušení, společnost a zpracování více podnětů.
Jak to vidíte vy? Sedí na vás introvertní, nebo extrovertní fungování mozku?
1.4. Tři kategorie introvertů
Ve své práci terapeutky jsem začala introverty rozdělovat do tří kategorií (termín kategorie zde prosím berte s rezervou):
1. spokojený introvert
2. plachý introvert
3. zraněný (introvert nebo extrovert)
Co tím myslím?
1. Spokojený introvert nepotřebuje tolik kontaktů (ovšem kolikrát do nich bývá okolím nucen). Je spokojený v rámci své rodiny, má pár přátel a práci,
