Skip to main content

9788090935822

Page 1

25 Tohle je báseň, kterou jsem napsal krátce po dokončení Životem na zelenou a později ji zařadil do brožovaného vydání. Je to chronologické shrnutí všeho, co se v té knize stane. Tak pokud jsi ji četl/a, myslím, že tě bude bavit vzpomínat na to, co k tobě promlouvalo. A pokud jsi tu zpropadenou knihu nečetl/a, tady je pětiminutová verze.

INTERMEZZO Ž I V O TA N A Z E L E N O U Všichni jednou zemřeme, naše oslavná řeč nás představí, až budeme pryč. Tak jak povedeme život, na který budeme chtít vzpomínat? Jak ze života uděláme zelený semafor? Zdá se, že záleží na přáních a potřebách schopnostech a načasování odpovědnosti a osudu relativizaci s tím nevyhnutelným. Vytrvat, změnit směr, nebo se vzdát. Budeme se hádat a usmiřovat, slyšet na své jméno, milovat, říkat pravdu a prostě to uděláme.


26

Budeme sedět a mluvit a poslouchat, zasvěceni přechodovými rituály. Naučíme se základy, než pozvedneme své fanatické fangle, střetneme se kvůli sjednocení. Možná budeme muset sakra trpět za přítomnost a počůrat se strachy, vyhrožovat, abychom si zachránili zadek, strukturovat svou svobodu, ukazovat prachy, učit, abychom pochopili, tvrdě pracovat, provádět KPR, stavět domy na stromech, prohrávat soudní spory, lepit si na nárazník přihlouplé nálepky, obhajovat svého otce, obchodovat s červenými sporťáky, zbavovat se toho, kým nejsme, abychom zjistili, kdo jsme, dodržovat ústní dohody a rozhodnout se, že budeme z principu kulturně odlišní, čelit budoucnosti, vybrat si cestu a neodfláknout to. S vrozenou schopností a úsilím si znovu zastrčíme košili, budeme dost dobří, abychom si to vyzkoušeli, budeme cestovat, nacházet v lidstvu společného jmenovatele hodnot, oslavovat naše odlišnosti,


27

vejdeme do správného baru, necháme se inspirovat svými hrdiny, budeme skvělí a úspěšní. Přijdeme o své nejbližší a nikdy je nenecháme zemřít, vyrosteme a budeme je udržovat při životě. Bude to chtít nespornou páru, někdy si to špatně načasujeme, budeme se honit za neznámem a příliš ho potřebovat, pak obdržíme dary od cizinců na Autobahnu, kde to vyjde hned napoprvé, POZNÁME to. Všechno vsadíme a selžeme, ztratíme věci tam, kde jsme je nechali, a později je zas najdeme, protože můžeme, i když jsme nechtěli. Budeme nad tím až moc přemýšlet, improvizovat, ztrapňovat se, dělat si bizarní plány, s kterými pak uspějeme, budeme mít štěstí, volat mámě, prožívat přítomnost, budeme vděční a klidní, dusit se pod tlakem, všemu uvěříme, něčím se proslavíme, znejistíme a ztratíme se,


28

potom se odejdeme modlit a uvědomíme si, že je to celé paradox. Budeme dělat rodiče svým rodičům a zpochybňovat systém, mít krásné noční můry, sami je dohoníme, budeme zápolit s vlastními démony, než přestaneme hledat a spatříme pravdu tam, kde je to, co chceme a potřebujeme, přímo před námi. Zapomínat víc, než jsme se naučili, a pamatovat si víc, než jsme tušili, tak či tak to je dřina. Najdeme si pronájem tam, kde se důvěrné modlitby a nezbytná oddanost ztratí v mlze, budeme mít důkaz o své nevině, a stejně nás zatknou. Necháme se propustit na kauci, staneme se lidovými hrdiny, budeme mít kocovinu a budeme se muset vytratit, zůstaneme ve hře, políbíme oheň a s hvízdáním odejdeme. Vyvoláme hádku s Bohem, vypadají nám vlasy, půjdeme po špičkách mezi kapkami deště, vytvoříme si vlastní pravidla, porušíme je a naše krásná noční můra se vrátí a bude volat, abychom ji šli znovu chytat.


29

Tam, kde vlezeme do sraček, aby se na nás vzpomínalo, a v písku se začneme bít, ne o to správné nebo špatné, pokusíme se pochopit. Dotkneme se božství a potom si plivneme do tváře. Tak bude náš nos vždycky vědět, že jsme zanechali stopu, pro svoji předstíranou slepotu neuvidíme, řádné zadostiučinění. Budeme běhat na slunci, vznášet se na mořské hladině, orosí nás všechny druhy potů, budeme dobří v tom, co nemáme rádi, budeme podvádět, zneklidníme a znovu otočíme list, bude se nám zdát další mokrý sen, který nám dovolí odpustit, potom potkáme tu pravou, uneseme si ji a necháme, sestěhujeme se do malých prostor, abychom si byli blíž, rozčílíme mámy a radši budeme nechávat rozsvícená světla, budeme dělat jedno po druhém. Někdo onemocní a na život bude potřeba brát větší ohled, konec líbánek, podíváme se do zrcadla a spatříme svůj


30

upřený pohled, už se neohlížíme přes rameno, sázíme sami na sebe a stáváme se tím, čím jsme vždycky chtěli být. Uděláme si děti, a když teď budeme mít život k obětování, riskneme prohru v boji. Zaslechneme zpívat naše předky a stanou se z nás sobci, a než bychom si šli za svým já, začínáme se pronásledovat, dávat sliby, které plníme, skáčeme s nadějí, že poletíme, dokud nebude čas přistát, paměť srovnává krok, vidíme budoucnost a vypadá přesně tak, jak jsi čekal. Čas a pravda se znovu osvědčily, k čertu s doláči, jdi za hlavním oceněním, necouvej, když se ohání, nepros se jich o svolení, zas víš, co jsi věděl, jsi zpátky v centru dění. Pojedeš po té samé dálnici zpět a znovu oběma směry. Akorát že teď v té hře běžíš svůj vlastní závod, nepřichází žádná krize, zůstáváš neporažen, žádná ztráta, jenom zisk a vyhráváš zlatou trofej, když vyhlašují tvé jméno. Hnal ses za svým hrdinou, dostal jsi ho, teď je čas ho chytit.


31

Lovit kořist. Popadnout dech, zaměřit ho, už nebude smrtelníkem, zápas je téměř u konce. Ale než zmáčkneš spoušť, musíš ho ještě chytit a změnit hru. Abys mohl svého hrdinu chytat zase od začátku. Je to všechno relativní, kromě toho nevyhnutelného, a znáš mě, nikdy jsem nechtěl, aby to skončilo. Amen. jen žijte dál, život na zelenou.


33

Vedení je kompas, který nám pomáhá najít náš směr. Vyvádíme se ven z nesnází, abychom našli cestu vpřed a zůstali na své stezce. Popěvky jsou písně, sepsaná rytmická poezie sesbíraných okolností, které se přirozeně sejdou v reálném čase, aby utvořily příběh, co občas stojí za zpěv. Někdy se ráno vzbudím s jistým melodickým metrem v mysli. Když se mi líbí, jak to zní, dělám maximum pro to, abych se přes den pohyboval v tempu toho rytmu, abych si vyměnil kadenci se vším, co vidím a dělám. Když si to metrum udržuji ve způsobu myšlení, vidění a pohybu, svět kolem na mé volání často odpovídá stejným způsobem, dělá z každé prožité interakce rýmovaný verš v písni, která je mým dnem. A jakmile to mám všechno poznamenané, stává se z toho popěvek. Když má náš život rytmus, můžeme jím protančit a strasti najednou působí spíš jako slasti, po zlámaných kostech zbudou jen modřiny a z bojů se nakonec vyklube štěstí.


34

Je život běh, v kterém náš spěch ukončí smrt, když se ženem kolem ní? Nebo hon se smrtí začíná zrozením a končí dnem, kdy nás dohoní? Tak či tak, držme si náskok, dokud jen můžeme.


35

DÁL OD PEKEL říkej si jim básně ale jsou to zpěvy texty o duších co směřují k nebi kde se rozum rýmuje a světla je tak akorát kde nikdy končí a vždy by snad kde je v proudu větru statné stání a vidíš výš bez napínání kde jasně víme že si nejsme jisti jestli to prevence opravdu jistí kde nemůžeš přijít než ve správnou dobu a konto tvé duše si nevzdychá pro chudobu kde ohlédnutí nebolí tolik jak ses bál a snadno vyvěštíš co bude dál kde odpuštění dostáváš i rozdáváš a znovu potkáš tváře které znáš kde jsou hop i trop jen slova k zasmání okovy spadnou a dají prostor k jednání kde ti život píše román přímo před očima a píše pravdu neboj se ji přijímat kde ti kryjou záda když hledíš vpřed radostně čekáš až smrt bude nadohled kde má všechno smysl a smysl uletěl na místě zvaném ráj dál od pekel.


36

V OTÁZKÁCH DUCHA VĚŘÍM VÍC, NEŽ VÍM, ŽE TEN, KÝM DNES JSEM, URČÍ, KAM SE VYPRAVÍM.


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
9788090935822 by Knižní­ klub - Issuu