Podívat se do Japonska je snem mnoha lidí po celém světě, a tak když jsme se rozhodli pro natáčení právě v této fascinující zemi, bylo to pro nás splnění jednoho z velkých cílů, které jsme si tajně stanovili. Cestování po Japonsku je jedinečným zážitkem, který nabízí kombinaci starobylé kultury, moderních technologií a ohromující přírody. Ať už jste milovníkem historie či přírody, gurmánem nebo technologickým nadšencem, Japonsko má pro každého něco. Tato ostrovní země, které se přezdívá země vycházejícího slunce, je tvořena hlavními ostrovy Honšú, Hokkaidó, Kjúšú a Šikoku. Japonsko má jedinečnou historii, která se rozvíjela v relativní izolaci od zbytku světa, a přesto výrazně ovlivnilo globální dění. Popsat na pár řádcích všechny epochy a dějinné křižovatky, kterými si Japonsko prošlo, se zdá být nemožné. Přesto se o to pokusíme. Nuže tedy trocha historie.
První stopy lidského osídlení na japonských ostrovech sahají tisíce let do minulosti. Prvotní obyvatelé, známí jako lidé kultury
Džómon, byli lovci a sběrači, kteří vytvářeli jedinečnou keramiku s charakteristickými šňůrovými vzory. S příchodem kultury Jajoi se začalo rozvíjet zemědělství, zpracování kovů a tkaní, což vedlo k postupnému přechodu k usedlému životu a formování raných sociálních struktur. Japonsko vstoupilo do historického povědomí světa především díky kontaktům s Čínou a Koreou, odkud převzalo mnoho kulturních a technologických inovací, včetně písma, buddhismu a státní správy. Tato vlivná období přinesla rozvoj vzdělanosti a umění, stejně jako první centralizované vlády.
Středověk byl v Japonsku poznamenán rozkvětem samurajské kultury a dlouhými obdobími vojenských konfl iktů mezi soupeřícími klany. Samurajové, válečnická třída, hráli klíčovou roli v japonské společnosti nejen jako bojovníci, ale i jako správci a ochránci míru. V této době se také rozvinul charakteristický japonský estetický vkus, například v podobě čajových obřadů, kaligrafi e a tradičního divadla. Období Edo, trvající více než 250 let, přineslo Japonsku dlouhou dobu stability a izolace od zbytku světa. Pod vládou Tokugawského šógunátu se země uzavřela cizím vlivům a rozvíjela své vnitřní kulturní, hospodářské a sociální struktury. Během tohoto období se Japonsko stalo jednou z nejurbanizovanějších a ekonomicky nejvyspělejších zemí světa, s bohatým kulturním životem a rozkvětem umění a literatury.
Následné otevření Japonska světu v polovině 19. století bylo dramatickým zlomem. Období Meidži přineslo reformy, které ukončily feudalismus a započaly modernizaci a industrializaci podle západního vzoru. Japonsko se rychle proměnilo v moderní světovou mocnost s ambiciózní expanzivní politikou, která vedla k vojenským konfl iktům a nakonec i ke katastrofálním následkům druhé světové války. Poválečné Japonsko prošlo dramatickou transformací pod americkým dohledem. Země přijala demokratickou ústavu, zaměřila se na hospodářskou obnovu a během několika desetiletí se stala jednou z největších ekonomik světa. Japonský ekonomický zázrak proměnil zemi ve světového lídra v oblasti technologií a průmyslu.
Dnes je Japonsko moderní dynamickou zemí, která si zachovává hluboké kulturní tradice. Kombinuje starobylé umění a řemesla s nejmodernějšími technologiemi a inovacemi. Přes všechny změny a výzvy, kterým Japonsko čelí, zůstává jeho historie svědectvím o schopnosti adaptace, obnovy a nepřetržitého kulturního a sociálního vývoje.
Tokio, hlavní město Japonska, je město, které překoná všechna vaše očekávání – a možná vás občas lehce zmate. Představte si metropoli, kde se ultramoderní architektura prolíná s historickými chrámy. Můžete zde narazit na roboty v kavárně a zároveň si užít tradiční čajový obřad. Tokio je místo, kde se vysokorychlostní život setkává s klidem zenových zahrad. Ať už jste nadšený cestovatel, milovník gastronomie, nebo technologický nadšenec, toto město vás okouzlí. Přílet do Tokia je zážitek sám o sobě. Jakmile opustíte letiště Narita nebo Haneda, ocitnete se v ohromujícím světě neonových světel a nekonečných davů lidí. Nemějte strach, pokud se na začátku cítíte trochu ztraceni – to je naprosto normální. Říká se, že pokud se v Tokiu neztratíte alespoň jednou, nezažili jste ho naplno.
Začněme v Shibuye, kde se na ikonickém přechodu přes silnici křižují tisíce lidí najednou. Shibuya Crossing je jako lidská verze Google Maps – vždycky vás nějakým způsobem navede tam, kam potřebujete. A až vás unaví sledování nekonečného proudění lidí, vydejte se na návštěvu k soše psa Hačikó, který zde věrně každý den čekal na svého pána, a to 9 let po jeho smrti. Příběh je tak dojemný, že vám možná ukápne slza, ale to je v pořádku – slzy se v davu rychle ztratí. Pokud máte rádi noční život, přesuňte se do čtvrti Shinjuku. Tato čtvrť je doslova labyrintem neonových světel, karaoke barů a nočních klubů. Kabukicho, známá také jako „město bez spánku“, je místem, kde se můžete ponořit do tokijského nočního života. Jen si dejte pozor
...dále jsme ochutnali
EDAMAME
Edamame
Mladé nezralé sójové boby se servírují nejčastěji vařené v luscích, a to solené nebo pálivé. Jde o skvělý předkrm nebo malý snack k pivu.
Na tohle jídlo narazíte téměř v každé japonské hospodě a ve většině restaurací. Jí se tak, že si celý lusk strčíte do úst a pak ho vytahujete a zuby zadržíte jednotlivé boby v ústech. Takže kromě výborné chuti i skvělá zábava a mistička vám vydrží celkem dlouho. Ve slané úpravě navíc opravdu podporuje chuť na pivo.
CHAWANMUSHI
Chawanmushi
Tak tohle byla asi nejhůře provedená ochutnávka, jakou jsme v historii natáčení našeho pořadu provedli. Bylo to na závěr natáčení ochutnávky sushi, neměli jsme vůbec čas a manažer sushi restaurace na nás tlačil, ať zrychlíme. Takže Jarda tento puding z vajíček a rybího vývaru rychle vysrkl, a když napíšeme, že mu vůbec nechutnal, ani zdaleka se netrefíme do jeho reálných pocitů. Tomáš ochutnat vůbec nestihl, a tak jako protinázor použijeme slova jednoho z asistentů, že to nebylo špatné.
SASHIMI
Sashimi
Sashimi jsou tenké plátky syrových mořských plodů, nejčastěji ryb, ale mohou to být třeba i mušle. Na sashimi narazíte jako součást nabídky sushi restaurací, ale to nejlepší si vychutnáte ráno na rybím trhu.
Zjistíte, že tuňák má různé druhy masa, a když se vám povede, stejně jako nám, ochutnat na trhu 3 kousky sashimi s různým stupněm obsahu tuku, najdete gastronomické nebe. Tohle si rozhodně nesmíte nechat ujít.
MENTAIKO
Mentaiko
Mentaiko jsou vlastně marinované jikry z tresky. My jsme ho ochutnali v hodně exotické kombinaci, a to špagety s mentaiko.
Pokud máte rádi slaný kaviár a chtěli byste ochutnat něco, co si u nás nedáte, rozhodně tento pokrm vyzkoušejte. Nemusí být jednoduché na něj narazit, ale když se zeptáte v několika hospodách, mohli byste mít štěstí.
SLOVENSKÁ KUCHYNĚ
Když jsme se rozhodli natočit další sérii našich videí na Slovensku, uvědomili jsme si, jak málo o kuchyni našich sousedů vlastně víme. Jako první nám na mysl přišly samozřejmě halušky, po nich korbáčiky a dál vlastně nic. Opět se nám potvrdilo, že lidé se velmi často zajímají o vzdálené kraje a jejich zvyky, ale zároveň tak málo ví o sousedních zemích. A přitom je to tak jednoduché. Stačí usednout za volant, na motorku nebo jako v našem případě do pohodlného vlaku a už za pár hodin vystupujete v Bratislavě! Ano, takhle na dálku slyšíme ty výkřiky, že na severním a východním Slovensku je kuchyně zajímavější a jídla chutnější. Ale pokud budete mít omezený čas a budete chtít ochutnat co nejvíce slovenských specialit, poslouží vám Bratislava stejně dobře jako nám.
Historie
Středověká podoba slovenské kuchyně se výrazně neliší od zbytku Evropy. Až do konce 19. století bylo asi 80 % obyvatel rolníky a jejich stravu tvořily obiloviny, pražmo (neboli pučálka – pokrm z naklíčených zrn), obilné kaše a později také brambory a luštěniny. Vyšší vrstvy samozřejmě jedly pestřeji a hlavně častěji a více. Zatímco rolníci jedli maximálně třikrát denně, měšťané si dopřávali jídlo pětkrát za den.
Samozřejmě se už historicky projevovala velká rozdílnost severní a jižní části země. Drsné klimatické podmínky na severu země a tříměsíční období silných zim daly vzniknout kuchyni, ve které převládalo uzené maso, brambory, kysané zelí, mléčné výrobky, mouka a luštěniny. Pro sever země jsou typické říční ryby, jako je pstruh, jehněčí maso a uzeniny. V lesnatých oblastech pak zvěřina, lesní ovoce a houby. Jižní část země nabízí pestřejší paletu surovin, maso zde najdete hovězí, kachní, husí nebo krůtí, z mouky se připravuje množství těstovin a pečiva, vše pak doplňuje ovoce a výrobky z něho. Tradiční je nejen kapr na Vánoce, ale další sladkovodní ryby z řek, zejména v oblasti Dunaje.
Ve středověku se na severu Evropy jedlo máslo, vepřové sádlo a pilo se pivo, zatímco na jihu se používal olivový olej a pilo se víno. Slovensko leželo na hranici mezi severem a jihem, takže se tam pilo pivo víno. A tak je to dodnes, Slováci pijí všechno, co teče.
Jídelníček Slováků dost výrazně ovlivňovala církev, protože nařizovala velmi přísné půsty. Nejdelší půsty trvaly 40 dní a celkem bylo za rok až 150 církevních svátků, kdy lidé směli jíst pouze ryby a zeleninu. Ale také medvědí tlapy a bobří ocasy. A dokonce se smělo pít pivo. Jak je to možné? To se dozvíte na následujících stránkách. Už teď ale prozradíme, že pivo běžně pily děti, na snídani dokonce dostávaly ohřáté pivo a chleba.
V 19. století patřila slovenská gastronomie ke světové špičce. Používaly se ty nejkvalitnější suroviny, nebyla nouze o vejce, kvalitní maso, kaviár nebo lanýže. Kuřata byla domácí, zvířata se volně pásla, smetana byla extra tučná a všechna zelenina byla bio. Mnohem více než dnes lidé jedli ryby, z Maďarska se dováželi raci. V té době bylo ještě možné v Dunaji chytat jesetery. Největší druh, vyza velká, dokázal překvapit hmotností okolo 800 kg, přičemž téměř 200 kg mohl tvořit kaviár. Slovenská kuchyně se samozřejmě vyvíjela pod vlivem dalších kuchyní. Nejvýznamněji ji ovlivnily kuchyně maďarská, rakouská a česká. Na dnešní podobě slovenské gastronomie se ale podílely turecké suroviny a recepty, italští stavitelé, obchodníci z Bosny nebo zelináři z Bulharska. Nesmíme zapomenout ani na císařský dvůr dodržující španělskou etiketu, významnou židovskou komunitu nebo krajánky, kteří odcházeli za prací do Ameriky a po návratu vařili tamější jídla. My jsme ale v našem objevování zůstali věrní jídlům a surovinám, kterým můžeme slovenský původ rozhodně uvěřit.
BRYNZOVÝ DEMIKÁT
Bryndzový demikát
Krát, krát, nadvakrát, varí mačka demikát. To je začátek slovenské dětské říkanky, která odkazuje na polévku z brynzy, která prý rozděluje strávníky na dva tábory. Buď ji milujete, nebo nesnášíte. Hlavní ingredience této polévky jsou samozřejmě brynza a poté tzv. haluškovice. To bohužel není obdoba slivovice, ale je to voda zbylá po vaření bramborových halušek.
Tato polévka je považována za velmi zdravou a obsahuje mnoho prospěšných látek. Dříve šlo o obvyklou položku na menu mnoha restaurací, dnes je to o něco složitější. Brynza je sezónní produkt a její cena v posledních letech stoupá, a tak zařadit tuto polévku na polední menu není příliš obvyklé. Nejčastěji tak na demikát narazíte na salaších v sezóně brynzy, což je na jaře. A ta nejlepší brynza je prý květnová.
Recept
Autor: Jedlíci
INGREDIENCE brynza cibule na kostičky vepřové sádlo brambory na kostičky mletá paprika sladká vařící voda černý pepř mletý zakysaná smetana čerstvá pažitka nebo jarní cibulka osmažená slanina
POSTUP
1. V hrnci orestujte cibuli na vepřovém sádle dozlatova.
2. Odstavte z ohně, přidejte mletou papriku a zamíchejte.
3. Vraťte na oheň, přidejte brambory, promíchejte a zalijte vodou.
4. Vařte 30–40 minut, dokud nebudou brambory měkké.
5. Přidejte brynzu a nechte táhnout lehce pod bodem varu.
„Zažili jste někdy situaci, že vám sýrová omáčka chutnala tolik, že jste ji chtěli jíst lžící samotnou? Pak budete milovat demikát! Bohatá sýrová chuť a konzistence, která opravdu připomíná spíše omáčku než polévku. Chuť brynzy krásně zjemněná smetanou, vyrovnaná slaninou a trochou ostrosti jarní cibulky. Tuhle polévku budu na Slovensku vyhledávat při každé budoucí návštěvě, protože to je láska na první pohled. Tedy na první ochutnání.
K polévce podávejte čerstvé pečivo nebo si usmažte krutony.
Tipy Jardy a Tomáše
Navštivte festu! Pokud budete mít příležitost navštívit některou z častých slavností, učiňte tak.
Je to vskutku nezapomenutelný zážitek. Často končí ohňostrojem a ten musíte vidět!
Brouzdejte uličkami některého ze středověkých měst. Posaďte se do místní kavárny a vychutnávejte atmosféru.
Máte-li rádi podmořský život, vyjeďte na výlet lodí za šnorchlováním nebo potápěním.
Navštivte Popeye Village. Jedná se o fi lmovou vesnici, která sloužila natáčení fi lmu Pepek námořník z roku 1980 a později byla přebudována na zábavní park. Je to trochu bizarní zážitek, ale stojí to za to. Pokud nechcete utrácet za vstup, prohlédněte si ji z protějšího břehu.
Navštivte některá ze skvělých maltských vinařství a ochutnejte jejich víno. Je skvělé.
Autem – je trochu bláznivý nápad, ale jde to. Pokud plánujete cestovat autem, musíte se nejprve dostat do přístavu v Itálii, jako jsou Pozzallo nebo Catania na Sicílii, a následně využít trajekt na Maltu. Připravte se na to, že cesta bude velice dlouhá a fi nančně náročná.
Letadlem – Z většiny hlavních evropských měst, jako jsou Londýn, Řím, Paříž, Berlín, Vídeň a mnoho dalších, jsou k dispozici přímé lety na Maltu. Také z Prahy létá přímá linka a let trvá 2,5 hodiny.
