9788090884236

Lydie Romanská

DO VÝŠKY MODRA PLYNEŠ

fotografie Vojtěch Kemenny

Hřebeny

Zatmění

Přeje mi a líbá přes vlasy které si peru

Nade mnou ty a měsíc na větev navléknutý

tak asi jako když čichá k vodě

a nebe hluboké nebe daleko za tebe

A já jsem Noe a on je všechno co si s sebou beru

Svítím zornicí říkáš že jsem tráva

Hřebeny se blíží jako lodě

v bledém světle vlasy stele moje krása plavá

6

7

Třešeň Zpívaly básnířky na březích vod a já ti píši z Ostravy v domě u cesty nádhera třešně za oknem stačí mi sotva na úvod V kmeni se chvěje cítím až za stolem horečkou roztočených kol anebo prorůstá kořeny do důlních štol A tak ti píši nad hlubinou ne vážka – příbuzná spíše s ptáky – těším se na tvůj návrat Vyhlížím vlaky a když se země otřese na třešeň přijde závrať

–– 10

11

/Temná vlna hlasně zní/ přebíráš se v andělském peří jako v útrobách harf nepřítomnýma rukama odstoupils od sebe od svých rukou ode mne i od slunce

a ono zatím obrovské a rudé leží na dálnici a svět do něho buší (jak muži do krásné blondýny v soudnou noc)

148

Císařský řez vyhnout se řeči mluví na mne všechno sousedé polévka Petra Krále je to o uši neodpovídám ani Lipské vidíte dokonalou choreografii prázdna? nepřinutí mě k slovu telefon ani agentka v kupé stojím o ticho je to na nůž běžnými cestami neporodí už žádná

199

nastavujeme světu zrcadlo už tolik stovek let pořád dennodenně včera bez přestání nepřetržitě ve dne i v noci na poli i v domě na trávě a na asfaltu v údivu a v nouzi přikládáme zrcátka a nezamží se muže zbili je mrtvý

246