Technologie chovu kanárů
Chovatelské zařízení Pokud se někdo rozhodne, že se hodlá stát chovatelem kanárů, musí si nejprve položit otázku, zda má o chovu vlastní představy a podle nich chce postupovat i za cenu, že se může stát pionýrem slepých uliček, nebo zda bude postupovat podle určitých zaběhnutých pravidel. Následující text vychází z dlouholetých zkušeností a je určen jen těm, kteří jsou rozhodnuti nechat si poradit. Prvním předpokladem pro založení chovu je vyhovující chovatelské zařízení. Ještě předtím, než si pořídíme klece, je třeba si udělat jasno v tom, jaké kanáry chceme chovat. Velikost klecí určených k párování kanárů, které chovatelé nazývají hekovací klece, se totiž odvíjí od toho, bude-li to kanár běžné velikosti, nebo budeme-li se zabývat chovem některého z větších plemen postavových kanárů. Je jedno, jestli zvolíme klasické klece poskládné do nějaké sestavy, nebo se rozhodneme pro chovný regál. Vždy jsme limitováni místem, kde bude umístěno chovatelské zařízení, v němž budeme kanáry odchovávat. Já osobně považuji za nejvhodnější chovný regál, který má na relativně malém prostoru dostatečný počet chovných klecí pohromadě. Pro plemena běžné velikosti by každá chovná klec měla být asi 50 cm široká, do hloubky by měla měřit asi 30 cm, výška by měla být 40 cm. Velká plemena postavových kanárů musí mít chovatelské zařízení přiměřeně větší. Každá klec musí být vybavena krmítky, která se snadno čistí a umývají. V každé kleci musí být napáječka a neměli bychom zapomenout ani na to, že se kanáři rádi koupou. Potřebují také nějaký grit (písek) na podporu trávení. V každé kleci musí být alespoň dvě
28
Chov v lidské péči
↑ Hekovky bednového typu z lamina s šuplíkem a drátěným roštem
↑ Chovný regál s posuvným papírovým systémem a integrovaným osvětlením • Foto: Z. Tomka
↑ Detail klece s postavovými kanáry Glostery a jejich mláďaty v hnízdě • Foto: J. Sojka
bidélka odpovídající tloušťky, aby se na nich kanárům dobře sedělo, a hlavně aby netrpěli otlaky nohou. Bidélka nesmějí být ani příliš tenká, aby se na nich kanáři udrželi, což je zvlášť důležité například při páření. Musí být umístěna tak, aby si ptáci na nich sedící nepoškodili peří o stěny klece a aby si netrousili do krmítek. Je samozřejmé, že musí být dodržena lespoň
↑ Odstavná klec na krátce samostatné mladé kanáry • Foto: J. Sojka
↑ Technické zázemí ve velkém chovatelském zařízení • Foto: J. Sojka
↑ Proletovací voliéra slouží k vylétání a nabrání kondice mladých ptáků • Foto: J. Sojka
↑ Chovatelská kuchyně a přípravna • Foto: J. Sojka
taková vzdálenost bidélek od stropu klece, aby se páření vůbec mohlo uskutečnit. Velmi žádoucí je také mít nějaké proletky pro mladé odchované kanáry odstavené od rodičů, které by u kanárů běžné velikosti měly mít rozměry asi 1 m × 0,5 m a výšku 1 m. Ideální je, pokud máme voliéru. Pohyb mladých ptáků v ní je nezbytný pro jejich zdárný vývoj, ale oceníme ji i při koupání, slunění a při podávání různých druhů plevelných volně rostoucích rostlin, které jsou pro kanáry výborným doplňkem potravy. Někteří specialisté mají proletové voliéry udělané na způsob interiéru holubníku, tedy v sedačkovém stylu. Při tomto způsobu se sníží možnost střetů mezi ptáky a taky se zabrání tomu, aby si vzájemně trhali peří. U všech běžných kanářích plemen je trhání peří celkem banální problém, momentální záležitost, která trvá jen do doby, než nové peří doroste.
Kromě vybudování chovatelského zařízení a zajištění krmiva musí pořízení kanárů předcházet určitá teoretická příprava nutná k získání potřebných znalostí. Nejprve je potřeba rozhodnout se, jakému plemenu, případně jakému barevnému rázu se hodláme věnovat. V řadě případů ovšem samotné rozhodnutí chovat kanáry vznikne na základě toho, že nějaké konkrétní plemeno nebo jeho barevná varianta uchvátí člověka natolik, že se jeho chovu chce věnovat. V každém případě je třeba seznámit se s jeho standardem, zjistit si potřeby kanárů na chov i krmení jak v době klidu, tak v průběhu chovné sezóny. Dále je důležité znát pravidla při odstavu mláďat, dobu přepeřování a nároky ptáků na krmení v tomto pro ně velmi náročném období a také zásady barvení. Je rovněž nutné osvojit si základy provozní genetiky.
Chov v lidské péči
29
Pokud kanářice zasedla a sedí dobře, sameček ji krmí na hnízdě, a jestliže z hnízda sleze, sameček si obvykle na opuštěné hnízdo sedne. Někteří samečkové jsou velmi temperamentní a namísto sezení začnou v takovém případě postavené hnízdo rozebírat. To je ale ta lepší varianta. Jsou samečci, kteří vajíčka rozbíjejí, eventuálně je požírají, což je velká neřest a každá dobrá rada je v tomto případě drahá. Den před předpokládaným líhnutím mladých je třeba začít podávat vaječnou míchanici tak, aby se mohli kanáří rodiče připravit na zdárný průběh prvních dnů života svých mláďat.
v podobě rozjetých nohou. Zároveň zjistíme, zda jsou mladí v pořádku. Pokud je vše tak, jak má být, na nějaký podnět, jako třeba ťuknutí na okraj hnízda zvedají
Líhnutí Po třinácti dnech inkubace by se měli malí kanáři líhnout, a pokud jde všechno podle předpokladů, dají o sobě obvykle vědět tak, že se ozývají tichým pípáním. Kanářice většinou vynese skořápky, nechá je někde v kleci a věnuje se čerstvě vylíhlým mladým. Většina samiček není nikterak plachá, takže je možno hnízdo zkontrolovat a podívat se, kolik mladých se vylíhlo. Pokud je jen jedno nebo dvě, je nutné zbývající vajíčka ponechat ve hnízdě nebo je nahradit podkladky. Tím zabráníme různým deformacím mláďat, které se můžou projevit později například
↑ Čerstvě vylíhnuté mládě • Foto: R. Veselý
↑ Dvoudenní mládě kanára • Foto: R. Veselý
↑ Líhnutí mladého kanára
38
Chov v lidské péči
↑ Čtyřdenní mláďata kanárů • Foto: R. Veselý
mláďata hlavičky s otevřenými zobáčky. Jestliže jsou nakrmeni a spokojeni, leží v klubíčku. Oční víčka těchto mladých jsou ještě srostlá, takže mláďata nevidí.
Odchov
↑ Šestidenní mláďata kanárů
↑ Mláďata ve věku čtrnácti dní • Foto: W. Rozinek
↑ Mláďata ve věku osmi dní • Foto: W. Rozinek
↑ Mláďata ve věku dvaceti dní • Foto: W. Rozinek
↑ Mláďata ve věku deseti dní • Foto: W. Rozinek
↑ Mláďata před opuštěním hnízda • Foto: W. Rozinek
Nejrozšířenějším způsobem chovu kanárů je párový chov. Pokud jsme se rozhodli
Chov v lidské péči
39
124
↑ Bílý saténový · Foto: F. Begijn
↑ Žlutý saténový A (vlevo) a B (vpravo) · Foto: F. Begijn
↑ Slonovinově žlutý saténový B · Foto: F. Begijn
↑ Slonovinově červený saténový A · Foto: F. Zamora
• • • • • • • • • • • •
• •
Žlutý phaeo A Žlutý phaeo B Žlutý phaeo C Červený phaeo A Červený phaeo B Červený phaeo C Dominantně bíly phaeo Recesivní bílý phaeo Slonovinově žlutý phaeo A Slonovinově žlutý phaeo B Slonovinově žlutý phaeo C Slonovinově červený phaeo A
Přehled barevných mutací a plemen kanárů
Slonovinově červený phaeo B Slonovinově červený phaeo C
Saténoví kanáři Dalším neklasickým melaninem je satén, u kterého scházejí jak phaeomelanin, tak i černý eumelanin. Tato mutace má charakteristickou kresbu tvořenou jemnými, úzkými a krátkými čárkami na hřbetě a bocích. Dlouhé peří má světlou barvu s úzkými světle hnědými lemy. Oči
↑ Žlutý saténový CII · Foto: F. Begijn
↑ Červený saténový CII · Foto: J. L. Martin
↑ Červenohnědý saténový CI · Foto: F. Zamora
kanáři mohou být i v černé a achátové řadě, ale pro velmi potlačený melanin se nevystavují. ↑ Červenohnědý saténový CII · Foto: F. Zamora
mají saténoví kanáři červené, nohy, prsty a drápky jsou světlé. Intenzivní A jedinci nemají tak výraznou kresbu díky úzkému a krátkému opeření. Ideální kresbu mají neintenzivní B kanáři pro delší a širší peří. Pokud jde o mozaikové CI a CII jedince, je saténový faktor pozměněn. V současné době jsou saténoví kanáři isabeloví. V hnědé řadě byl nedávno uznán C.O.M.–O.M.J. pod názvem Satinmax a bude buď zařazen do samostatné skupiny, nebo pod satény. Saténoví
• • • • • • • • • • • • • •
Žlutý saténový A Žlutý saténový B Žlutý saténový C Červený saténový A Červený saténový B Červený saténový C Dominantně bílý saténový Recesivně bílý saténový Slonovinově žlutý saténový A Slonovinově žlutý saténový B Slonovinově žlutý saténový C Slonovinově červený saténový A Slonovinově červený saténový B Slonovinově červený saténový C
Přehled barevných mutací a plemen kanárů
125
↑ Olomoucký kanár červený B · Foto: R. Veselý
↑ Olomoucký kanár žlutý B · Foto: R. Veselý
Olomoucký kanár byl uznán ÚOK okrasného ptactva za národní plemeno v roce 2013, což jej zařadilo mezi i jiná regionální plemena mnohých zemí. Pokud jde o vystavování regionálních plemen, nevidím v tom žádný problém, pokud to či ono plemeno má vypracovaný standard ze země svého původu a pořadatelé zajistí bodovací lístky pro posouzení. Tato plemena postavových kanárů nemají přístup jen na světová
178
Přehled barevných mutací a plemen kanárů
↑ Olomoucký kanár – detail chocholky
kolbiště, vystavena mohou být ale jen jako zajímavosti či rarity bez medailového ocenění. Výchozím plemenem pro olomouckého kanára je hnědý Lizard. Jednou z odlišností od tohoto kanára je slitá kresba na zádech, kde by měla tvořit jakýsi plášť místo lizardí kresby. Olomoucký kanár má chocholku a jako všechna chocholatá plemena i on má dvě varianty, což znamená, že existuje varianta s chocholkou a bez chocholky. Chocholka je německého typu a neměla by být stejná jako klasické chocholky jiných plemen, ale místo středového bodu by měla mít pěšinku od pomyslného středu směrem k zobáku. Pod chocholkou nesmí být neopeřená holá místa. Toto plemeno musí mít dobře prezentovaný lipochrom, který může být v jakékoliv barvě, tedy žlutý, dominantně bílý a červený, navíc ještě s mozaikovou kresbou. U mozaikové kresby by měly být dobře znatelné znaky. U všech barevných variant je vadou probělené dlouhé opeření. Pokud jde o složitost chovu, je stejná jako u každého jiného kanára a ani s krmením nejsou žádné velké problémy. Tento kanár je dostatečně plodný a stejně tak i temperamentní.
↑ Vectis (zleva: žlutý, červený, bílý a žlutý) · Foto: R. Veselý
Vectis Toto regionální plemeno pochází z Anglie. Dostalo své jméno podle ostrova nedaleko anglické pevniny, pojmenovaného starými Římany, kterým v antické době tento ostrov patřil. Pokud chceme vyjádřit rozdíl mezi klasickým Lizardem a Vectisem, je to pouze chocholka, která je německého typu se středovým bodem bez holých míst pod ní. Chocholka u olomouckého kanára pochází právě od tohoto Vectise. Dá se tedy klidně napsat, že tato dvě poměrně méně známá plemena jsou si blízce příbuzná. Vectis se může prezentovat ve všech výstavních třídách stejně jako klasický Lizard. Snad bych jen dodal, že Vectis, tedy chocholatý Lizard nemá speciálního nechocholatého partnera, tím je klasický Lizard. Právě to je důvod, proč nemůže být C.O.M.–O.M.J. uznán jako samostatné plemeno. Tento kanár je poměrně oblíben v Holandsku a pravidelně je vídán i na světových výstavách, avšak jen jako kuriozita nebo rarita bez jakýchkoliv nároků na medaile či jiné ocenění.
↑ Hnědý lizard
Hnědý lizard Hnědý lizard, zvaný také perličkový, není nic jiného než Lizard se zeslabeným melaninem, tedy nikoliv s černým, ale s hnědým. Ve všech ostatních znacích je totožný s klasickým Lizardem. Liší se snad jen tím, že nemůže být vystavován na světových výstavách, protože anglický klub chovatelů Lizardů jej neuznává a tváří se, jako by neexistoval. Na druhé straně je ale fakt, že se sice po celém
Přehled barevných mutací a plemen kanárů
179