Osudové město Povětří řídce pruhovaný jak selský kanafas Panenské ráno Jako by ses díval talířkem z čínského porcelánu Stálo tam město K obzoru přišpendlené bartolomějskou věží Skoro bys přísahal na perlu nevinnosti! Vždyť v jeho ulicích i včerejšky i zítřky voňavé jako kořalička z dřínků! Vždyť v jeho ulicích i nektarový řeči! Jednou mi srazí vaz (K obrazu: Julius Mařák: Plzeň z r. 1872)
20
21
Ony Stárnoucí ženy… Tolik připomínající jablko zapomenuté kdesi vzadu na skříni od níž se vždycky spěchávalo k docela jiné radosti Uklopýtané od věčného zbraňování průtržím sevřené sterými pouty tužeb ačkoli NIC bylo stvořeno právě jen pro ně Už dávno to nejsou středověké věže vonící drahým kořením A duše stále ubývá jak luna ohryzávaná myší Jen nespatřené gesto ruky tápavě občas prozradí že celou věčnost volá po tom druhém… I to však popřou! To jiná – praví – jiná postava můj pane ve spánku občas sejde ze schodů aby vám lhala: Také já pastýři jsem žila v Arkádii…
46
47
Povodeň na Kampě Vladimíra Holana Zmijí léto V horách lili stříbro na olovo Na Hradčanech utrhlo se Zikmundovi srdce O půlnoci přecházeli svatí po tlučeným skle Plíživě Štítivě Po špičkách Hltavě skokem – řeka Po náplavce utíkala kanálová lůza Na Kampě zatím sotva na půl slova Chtěla jen tenhle dům Posedět při svíčkách tam kde verše ťukávaly na zamčená vrata Na revanš dá svoje sítě pití Sokratovo Kryptami chrámů houpavě se nesou ode zdi ke zdi kosti nebožtíků a Johánek z Nepomuku sbírá komži nad kolínky jako cudná žena Po Vltavě plula židle Snad aby si mohla sednout Země Česká – vyděšená Šerýchova svatá
62
63
Začínat znovu Nadějněji a končit tím že posíláš své trable druhému na krk To se dnes tuze nosí Ne To už nechci Tohle umím sama Aspoň si potom nikdo nevyčítá že jaksi nebyl čas – že už se neohlédl – Raději smilnění než smilování! Zahrát si taroky: viselce a blázna Ďábla i papeže Ostatně: hřebík v nové botě to už je jiná káva! Zbylo ti málo? Obejít stavení jestli se nesvítí pánubohu Není-li na šňůře od včerejška prádlo a je-li zamčeno Na stole plamínek: Ještě chvíli budem křísit své slavnosti Sázet stromy Říkat si básně velkým písmenem
146
147
Lamentace aneb komu není rady Ať žijí šaty nahatého krále! Bohaté spony Krajky na límci Výšivky Vzácné štrikování Perly a tyrkys vprostřed nich A ovšem: jehla která šaty šila! Ať žije král – ten králík nad králíky! Už za ním nesou výnosy a řády Ortele Cimbuří i hladomorny Fanfáry Hřebce arabské a rámy budoucích obrazů Dopisy v nichž ho mocní oslovují Šerpy a zlatý nočníček Ať žijí pocty Poctění a ctění! Ať žijí – do chvíle než nás zaprodají a opětovně zradí na trhu benátském Na trhu cařihradském Na trhu mnichovském Na trhu třeba jaltském Na kterém dalším budou naši kůži nabízet za babku a za Jidášův groš? A platit budou pozlátkem a falší Mezitím lotr zatleská – Nejedna síť se přece vlekla nad naší hlavou tolikrát Dobře nám tak! Pokaždé uvěříme v polární záři Fata morgány V upřímné řeči politiků Ve spící vojsko Václavovo 200
201