Borec v rudé šusťačce Nás ale nejvíc zajímá, kde je Michal. „Ty vole, jako by tušil, že o něm mluvíme,“ ukazuje mi Honza displej mobilu, na kterém se objevilo Michalovo jméno. „Nám není zima, vždyť jsme se domluvili, Míšo, pojeď. Čekáme tady na tebe,“ chlácholivě a pak i důrazně říká do telefonu. Pokládá telefon, dívá se na mě a říká: „Nechápu, proč vlastně volal?“ „Myslím, že má krizi a chce povzbudit,“ nabízím Honzovi poměrně jednoduché vysvětlení. Čekání nám nevadí. Naopak horu si užíváme. Jenom jsme z hovoru nezjistili, kde náš kamarád právě je. Z brašny pod sedlem vytahuji jablko, které jsem si pro tuto výjimečnou příležitost zabalil. Zakusuji se do šťavnaté dužiny. V krámku se suvenýry si kupujeme pivo s etiketou 1912, což je nadmořská výška Mont Ventoux. Míříme na okraj plošiny k nízké zídce, za kterou je přehledně vidět celá rampa závěrečného stoupání. Dole pod námi na cestě bojují o svá malá vítězství další cyklisté. Hledáme mezi nimi Michala.
Patník s označením D974 Ikonický patník se žlutou stříškou je symbolem skvělých cest, Francie i cyklistiky. D974 je označením cesty, která se vine k vrcholu Mont Ventoux. 32
33
K úplnému vrcholu Mont Ventoux vedou betonové schody se zábradlím. Ten výhled stojí za to. Vidět je na všechny strany, do krajiny, na dojezd dalšího stoupání, snad i na Kapli svátého Kříže, a hlavně, na ikonickou kopuli. Ta na západním hřebeni hory ukrývá radar, který společně s několika dalšími po celé zemi chrání francouzský vzdušný prostor. Moc se ale nesoustředíme. Chce se nám už dolů do hospody na jídlo. Navíc přes silný fučák na vrcholu „Větrova“ není slyšet vlastního slova. Musíme na sebe hulákat. „To zítra bude. Fouká přímo proti nám,“ říká Honza, vlastně jen tak do větru. Brada se mu klepe zimou. Je hubený a snadno prochladne. To mně se stát nemůže. „Pojeďme zpátky,“ těší se Michal. Ve sjezdu je největší hvězda. Sestupujeme po schodech zpátky a Honza nám k tomu nevědomky připravil i elegantní stepařskou choreografii v tretrách s kufry.
Borec v čele Michal Drkula se usmívá. Jede totiž dolů. Stoupání na Provensálskou bestii jinak považuje za velmi náročné. 38
39