Měl jsem tu čest stát několika velikánům tváří v tvář a tvrdím, že je pojí jedna věc, které nudný bard nemůže rozumět, a tou je vášeň. Můj táta byl jedním z těch vášnivých tvorů. Žhnoucí uhlík, který taví realitu kolem sebe, aby z ní vytvořil něco zcela jiného… Nesl si s sebou šrámy, které mu uštědřil osud, ale až do konce zůstával hračičkou pošilhávajícím po nějaké té srandě. Jeho emoční spektrum bylo neskutečně barvité, a stejně jako svou hudbou dokázal i svými historkami zaplést hlavu libovolnému posluchači. Přeju vám, aby tato kniha sloužila alespoň jako malé zprostředkování takového vyprávění. P. K. S.
Text © Petr Klein Svoboda, 2023 Cover photo © Jakub Ludvík, 2023 Design © Juraj Šramko, 2023 © Rosier, s. r. o., 2023 Všechna práva vyhrazena. ISBN 978-80-88467-92-2 Karel na koncertě Mefisto a hosté, který se konal na jaře roku 1989
3
NÁRUČ HUDBY
4
5
Je devatenáctého prosince roku 1938 a nad podolskou porodnicí se snášejí vločky sněhu protkané nitkami tajemna. Karel Svoboda starší s předstíraným klidem sleduje obrys Vyšehradu a potom přidá do kroku a mizí uvnitř porodnice. Heleně Svobodové se právě narodil prvorozený syn a bude se jmenovat po otci. Jméno Karel se v rodině přenáší Z táty na syna už několik pokolení.
Malý Karel si ke svému entrée nemohl vybrat turbulentnější dobu. Praha v roce 1938 zažívá příliv uprchlíků z českého pohraničí, které je zabráno nacistickým vojskem.
Karel Svoboda starší se narodil ve Vídni a vyučil se krejčím. A před mobilizací provozoval v centru Prahy módní salón pro pány, odíval pražskou lepší společnost a obchodoval s látkami. Když se manželům syn narodil, byli Helena a Karel čerství třicátníci. Malý Karel vyrůstá během protektorátu s maminkou v centru Prahy v Rybné ulici. V sedmi letech jasně vidí, co je lidstvo zač, důkaz visí přímo před ním, na lampách Starého Města si vítr pohrává s těly nehybných německých civilistů. Válka skončila. Nejen běžný život, ale i láska probublává zpět, plyne svými cestami a 13. září 1945 se narodí Karlův bratr Jiří.
Karel starší a Helena tvoří vyvážený a milující pár. S koncem války rádi S příchodem války je Karel starší chodí tančit do pražské Lucerny. mobilizován a nasazen ke slovenV obou jejich rodinách se muzicíruje, ským hranicím. Než za sebou voják Karlův strýc Viliam hraje na housle Karel v den odjezdu zavře dveře, políbí Helenu a pohladí svého malé- a Helenina sestra zase na klavír. Helena se nechá inspirovat, a když ho synka po hlavičce. se naskytne ke koupi piano, neváhá, nástroj kupuje a sedmiletého Karla dává na hodiny hudby. Toho to zpočátku moc nebaví, ale jakmile postoupí ke složitějším skladbám, něco se změní, hudba Karla pevně sevře do náruče a už ho nepustí. arlův vztah k rodičům byl vřelý, K ale zároveň dodržoval určité rysy zděděné od předešlých generací. Helena Svobodová s dětmi Jitkou, Jiřím a Karlem v Krkonoších (1948)
6
7
Rodičům Karel sice nevykal, ale forma hrála důležitou roli. Matka Helena byla šarmantní dáma, svůj pečlivý vzhled si střežila a vybrané chování nikdy neopouštěla, což však neznamenalo že by nebyla laskavá až do morku kostí. Karel Helenu vždy oslovoval „máti“. Z úsměvné vzpomínky samotného Karla můžeme odvodit, že máti nechyběla ani praktická životní moudrost či drápek na konci něžné dlaně. „Když jsem za máti přišel s pláčem z pískoviště s tím, že mi větší kluk sebral lopatičku, tak mě poslala zpět, abych mu omlátil o hlavu kyblíček a lopatičku si vzal zpět,“ okomentoval to po letech.
V roce 1947 Helena čeká další dítě, Karlova sestra Jitka se narodí 31. května, a to již do předtotalitní třetí Československé republiky. Tvrdý komunistický režim je za dveřmi a jeho nástup Karel zažívá v roce 1948 jako desetiletý chlapec. alý Karel se běžně toulá po StaM rém Městě, hraje si s kamarády a pozoruje život kolem sebe. Jak se mění doba, mění se i kulisy města a oblékají se do nového rudého hávu. „U nás v domě provozoval živnost pan Klepetáček. Milej pán, kterej mi vždycky pro otce posílal viržinka. Když jsem ale jednoho krásnýho dne vyšel z domu, uviděl
jsem před Klepetáčkovým obchodem hrozen kluků, kteří studovali propagandistický plakát nalepený na výloze obchodu. Klepetáček na něm byl vyobrazenej jako buržoust s chapadly místo rukou, a na každém tom chapadle bylo malé klepýtko, a to klepýtko tahalo peníze z kapes lidí… byla to hrozná doba.“ Karel pociťoval nové společenské zřízení i ve škole. „Vždycky jsem byl samotář,“ glosoval to po letech. „Od třídní učitelky jsem ve škole dostával poznámky, že se straním kolektivu. Možná mi to zůstalo. Asi je to trauma z mládí. Jinak si to neumím vysvětlit. Vždycky jsem byl spíš individualista. K něčemu je to v životě dobré, k něčemu ne. Když jsem ale hrál ve škole na klavír, tak mne měli rádi. To se dá říct, že jsem byl v kolektivu oblíben.“ V padesátém prvním roce se rodina Svobodova stěhuje na Havelský trh, do domu U Závoje, na číslo 25. Karel zde bude často dohlížet na své dva mladší sourozence Jiřího a Jitku. Jako na nejstaršího na něj padla mince. Naštěstí Havelský trh je velké hřiště. Jsou tady zaparkované maximálně dva automobily a kluci běžně hrají fotbal. Když Karel potřebuje vědět, jestli je už čas vrátit se domů, stačí se podívat za roh na hodiny na Můstku…
8
9
Ve cvičení na klavír Karel projevuje talent a rychle postupuje ke komplikovaným skladbám. Výsledkem je, že na začátku padesátých let již z okna domu U Závoje můžeme slyšet, jak Karel preluduje Rachmaninovovy skladby. Ovšem pozadu nezůstává ani bratr Jiří. I jeho prsty brouzdají klávesami se zázračnou lehkostí a drží se za starším bráchou v závěsu.
Má sice pevnou vůli a k namáhavé fyzické práci se staví čelem, vdechování ocelového prachu však zásadně škodí jeho zdraví. Ještě větším problémem je, že jeho prvorepublikový svět je nenávratně pryč, pošlapaný válkou a poplivaný vládou proletariátu.
Tatínek Svoboda ale v tomto období zažívá krušné časy. Přichází o živnost a ve svých téměř padesáti letech musí nastoupit na takzvanou Školu práce, kde ho soudruzi milostivě rekvalifikují na zámečníka. Karel starší nemá na výběr a brousí lopatky do tryskových motorů v jinonickém Motorletu.
Prázdniny tráví malý Karel se sourozenci v Písku u své babičky, často chodí na terasovitou plovárnu U Václava a s novými přáteli zlézá Václavské skály. Ty jsou píseckým Petřínem, a není tedy divu, že se zde odehraje i Karlova první klukovská láska. Za pomoci kytary a plaveckých kreací Karel už jako teenager zapůsobí na krásnou brunetu.
„Netrvalo dlouho, a mýmu tátovi vzali krám a musel nastoupit do fabriky. Umřel sice mnohem později, ale tohle ho zlomilo,“ zhodnotil to po letech Karel mladší.
Karel ukončuje měšťanku a studuje tříletou zdravotní školu jako zubní laborant. V roce 1957 nastupuje na vojnu. Z vojenské knížky se dozvídáme: výška 178 cm, obvod hlavy 55 a velikost obuvi 9. Nejdříve vykonává výcvik radisty u dělostřeleckého pluku, později ho přemístí k tankovému pluku, je cvičen jako zdravotnický instruktor a prodělává i praxi v Ústřední vojenské nemocnici jako ošetřovatel.
10
Teprve poté se Karlovi podaří uspět u přijímacích zkoušek a konečně začíná studovat obor stomatologie na pražské Lékařské fakultě Univerzity Karlovy.
Helena i Karel starší jsou na prvo rozeného syna náležitě pyšní. „Mamince Svobodové se tím splnil sen,“ dodal k tomu Karel Gott. „Pořídili Karlovi první klavír, a ona si moc přála, aby se z něho stal muzikant. Zároveň ale chtěla, aby Karel vystudoval medicínu. A Karel se s vervou pro něho typickou pustil do obojího. Na tři roky studia medicíny nikdy nezapomněl. Po celý život, i kdyby ho vzbudili třeba o půlnoci, sypal z rukávu latinské názvy snad všech kostí a orgánů.“
Těžko si dnes Karla představíme, jak jezdí na traktoru, nicméně až do přeložení k zálohám v roce 1959 se musí účastnit zemědělských brigád. Na nich traktor skutečně řídí, a až poté je povýšen na svobodníka. Aby ze sebe setřásl negativní rodinný kádrový posudek, Karel ještě několik měsíců pracuje jako horník v dole na Kladně. „V dole jsem dostal tu nejlepší školu života, protože pod zemí jsou si všichni rovni,“ zhodnotil to lakonicky. „I v podzemí si vylepšoval kádrový profil,“ doplnil ho Karel Gott. „Spolu s jedním propuštěným vrahem, třemi dentisty a psychiatrem. Tohle všechno, opravdu všechno, si moc dobře pamatuji, protože jsem ho to slyšel mnohokrát vyprávět pro pobavení společnosti.“
11
12
13
ZROZENÍ HUDEBNÍKA
14
Úplně první televezní natáčení Mefista (začátek roku 1965) – Karel, Pete Kaplan, Milan Vobliza, Jiří ‚Kuzma‘ Dospěl a Otakar Jahn
15
Mladý Karel s neznámou kráskou.
a profesionálním přístupem ke všemu, co dělal. Uměl skvěle vyprávět, měl všechny holky u nohou, byl nad věcí a neztrácel smysl pro humor.
Karel odpočívá ve svém pokoji na Starém Městě. Bytem se line vůně něčeho, co jeho máti kuchtí. Táta je v práci a sourozenci Jirka a Jitka jsou ještě ve škole… Karel má ležet ve skriptech, moc se mu ale nechce, je babí léto a oknem k němu doléhá něčí smích.
16
Jde se projít, centrum není anonymní, Karel poznává tváře obchodníků a tyhle domy zná jako svoje boty. Prochází Náprstkovou ulicí, tady bydlí Hanka Bohatová, co se mu vždycky líbila, ale dala mu košem, že prý je na ni moc starej. Starej? Nesmysl. Je poledne, odbíjí dvanáctá hodina, Týnská ulice se nadechne zvony a Karlovi zazní v hlavě jasná melodie. Vrací se domů, usedá ke klavíru a pečlivě ji zapisuje do not. Karlovi je dvacet dva let a studuje medicínu, ovšem jeho mysl čím dál více pohlcuje hudba a sny o ní. Se svými kumpány z lékařské fakulty detailně mapuje noční život v pražských kavárnách.
Karel je zvláštní kombinací samotáře a extroverta. Miluje být uprostřed dění, ale zároveň se se svými pocity potřebuje schovat mezi čtyři stěny. Touha zazářit a prorazit s tím, co umí, je však silnější a dokonale návyková. Karel začíná hrát s dixielandem mediků a absolvuje první koncerty. Za klavírem září a sleduje tváře v publiku. Lovit pohledy krásných holek nikdy nebylo tak snadné.
Karla zasáhne moderní jazz a od roku 1961 skutečně vystupuje s formací Jazztet. V ní hraje společně s Jiřím Stivínem, který dnes vzpomíná: „Karel Svoboda mě velmi ovlivnil svým seriózním
Vždycky ale ze všeho vyšel s čistým štítem jako hrdina. Byla to noblesní osobnost s velkým hudebním talentem, který uměla prodat. Oslovil mě později, když už měl moc práce a nestíhal, abych mu improvizoval melodie k jeho základům, což jsem bohužel z důvodů zaneprázdněnosti odmítl. Teď bych to bral všemi deseti.“ Probouzející se pražský kulturní život svádí dohromady mnohé osobnosti, které se později v šedesátých letech staly proslulými. Karel tak v té době vystupuje i s legendárním Mikim Volkem, zpěvákem, který tvořil dějiny československého rock’n’rollu, nebo třeba s Petem Kaplanem, svým pozdějším dlouholetým spoluhráčem z kapely Mefisto.
Hana Šiška Svobodová
17