Trio Golden Kids vydalo jen dvě desky – Golden Kids 1 a Micro-Magic-Circus –, které ovšem měly být z vůle mocných zapomenuty.
Nahoře vidíte raritní plakát k představení Music Box No. 2. Naše trio bylo tak populární, že by dokázalo vyprodat třikrát za sebou tehdy největší halu v Praze. Naposledy jsme si ovšem zazpívali v lednu 1970, pak přišel zákaz...
odzpívat na chystaném mistrovství světa v lyžování ve Vysokých Tatrách.
získala velkou hvězdu v Karlu Gottovi. Mohli jsme být další československou senzací, souběžně měly v zahraničí vznikat sólové desky všech členů našeho tria. Pro německou televizi ZDF jsme natočili v prostorách zimoviště Československých cirkusů a varieté v Počernicích televizní film Revue pro následníka trůnu, ale pořad se na obrazovky v Československu už bohužel nedostal. Měli jsme domluvené velké turné po republice. Ale naposledy jsme společně zpívali 27. ledna – a tím to všechno skončilo...
Před plánovanou koncertní šňůrou si mě pozval do své kanceláře v pražském Nosticově paláci František Hrabal, nový ředitel agentury Pragokoncert. Tento pán se brzy stal postrachem takřka všech československých umělců. Měl nesmírnou moc, často ji zneužíval, na jeho blahovůli záleželo, kdo bude smět vystupovat a kdo si už neškrtne.
Myslel jsem si, že se na schůzce budeme bavit o sérii dvaadvaceti koncertů, které jsme s Golden Kids měli
Ale Hrabal přede mě položil choulostivé, lépe řečeno pornografické fotografie. Byly to vlastně rozmazané kopie zřejmě časopiseckých snímků. Jedna z dam vypadala trochu jako Marta Kubišová, ovšem nebyla to ona, to jsem okamžitě poznal a také jsem to Hrabalovi řekl. Jenže on chtěl, abych Martu identifikoval.
„Pochopte, že s takovou umělkyní nemůže Pragokoncert nadále spolupracovat,“ řekl a já věděl, že je zle.
Doporučil jsem mu, aby si promluvil s tehdejším Martiným manželem, režisérem Janem Němcem. Hrabal mi vlídně nabídl, abychom na koncerty ve Vysokých Tatrách odjeli sami jen s Helenou Vondráčkovou, ovšem pak mu maska spadla a začal křičet, že dobře ví, jak se umělci chovají a co jsou vlastně zač. A že mi promítne pornofilm, který prý Marta natoči-
la v jedné vile v Braníku za honorář deseti tisíc západoněmeckých marek. Samozřejmě se za vším skrývala snaha Martu zdiskreditovat, vyvolat u jejího publika návaly rozhořčení, odsouzení a na základě vykonstruované kampaně s ní pak zatočit.
Řekl jsem tedy Hrabalovi, že pokud chce, abych Martu identifikoval, ať mi ten film promítne. Podle tří fotografií, které ležely na jeho stole, jsem svoji kolegyni rozhodně identifikovat nehodlal. Ředitel na mě vyzkoušel metodu hodného a zlého policajta, přičemž obě role zastával sám. V kanceláři jsme se spolu dohadovali dvě hodiny, ale nikam to nevedlo.
O pornografických snímcích se brzy dozvěděla i veřejnost. Komunističtí propagandisté nezaháleli a na kauzu se nabalila spousta fám. Například že na fotkách byl i Alexander Dubček, což je samozřejmě nesmysl a divím se, že tomu někdo mohl věřit.
O těch pornografických snímcích jsem často a dlouho přemýšlel. Když jsem je viděl na Hrabalově stole, nezdálo se mi, že by to byla nějaká koláž. Spíš jsem byl přesvědčen, že si někdo dal tu práci a sehnal v cizině pornočasopis, kde jedna z modelek trochu Martu připomínala. Každopádně jsem ani na chvíli nepochyboval, že jde o cílený pokus o likvidaci Golden Kids. Chvíli jsme dokonce i spekulovali, jestli za naším pádem nemůže stát konkurence. Vždyť my tři jsme měli obrovskou sílu. Dali jsme se dohromady jako samostatní zpěváci, kteří měli rozjeté vlastní kariéry. Obvykle to bývá přece obráceně – z pěveckých uskupení se oddělí sólisté. V tomhle jsme byli výjimeční a možná pro někoho nebezpeční. Ovšem kdo přesně rozhodl, že Golden Kids musejí zmlknout, dodnes nevíme.
V jednu chvíli jsem měl dokonce pocit, že tuhle bitvu můžeme vyhrát.
Dlouho jsem bojoval, aby se Marta za mikrofon vrátila. Vlastně jsem se nikdy nesmířil s tím, že nebude moci zpívat. Ve chvíli, kdy to bylo ještě čerstvé, jsme si já i Marta mysleli, že zákaz pomine, že je to likvidační pokus, který nemůže vyjít. Marta říkala: „Vy z toho děláte kovbojku, vždyť přece všichni víte, že na fotkách nejsem já.“
A dodávala cosi o horních partiích, které ona přece nemá takové jako slečna na skandálním snímku.
Zpočátku jsme všichni tři doufali, že běh věcí jde zvrátit. Na žádost Pragokoncertu se Marta měla nechat vyfotografovat v inkriminovaných pozicích, ale po poradě s manželem od toho ustoupila. Obávala se, že tyhle „srovnávací“ fotografie by mohly být zneužity. K fotomontážím nebo k čemukoli mnohem horšímu.
To když se mi bratr mé ženy Tonda Žlábek, který pracoval na Barrandově v laboratořích, svěřil, že nějaký muzikant mu přinesl pornografický časopis z Dánska a chtěl si nechat udělat fotokopie. Popis fotek odpovídal těm, které mi předložil Hrabal. Naléhal jsem na Tondu, ať se pokusí všechny ty fotky sehnat, a jemu se skutečně podařilo získat film, kde byly snímky přefocené. Dal jsem ho Martině manželovi Honzovi Němcovi a jejich advokátovi Kalistovi. Ti to předali soudu. Potvrdilo se, že skandální fotografie vyšly v jednom zahraničním pornografickém časopise. Marta Kubišová a její přátelé se obrátili na sběratele těchto tiskovin a byli připraveni zaplatit jakoukoli cenu. Systematicky pročesávali celou republiku a v Rokycanech konečně uspěli. Sehnali originály – zatímco Hrabal měl v ruce jen nekvalitní kopie – a z nich vycházelo jasně najevo, že na fotkách skutečně není Marta. Bylo to vidět na první pohled a strůjci podrazu si kupodivu ani nedali tu práci, aby se pokusili o fotomontáž.
Marta si myslela, že mají v rukou důkaz na její obhajobu, ale diskreditační kampaň už byla spuštěná a kauza nabírala na obrátkách. „Martiny snímky“ se po policejní šťáře „objevily“ ve stole ředitele plzeňského Parku kultury a oddechu, který byl posléze označen za pravicového oportunistu a vyhozen. Jezdil pak s parním válcem pod okny městského výboru strany na Palackého náměstí.
Možnost obrany v takovéhle situaci byla nulová, protože v zemi už neexistoval svobodný tisk. Marta si to uvědomovala stále víc. Podle přání režimu měla zmizet ze scény, aby lidem nepřipomínala rok 1968.
Z kamerových zkoušek k filmu Filosofská historie. Nakonec nevznikl.
Takhle mě a Martu vyfotila před Sacré-Coeur Helenka Vondráčková
